Z médií do oblak. Ladislav Semetkovský přetavil svou vášeň v bezpilotní letoun, který umí být policistou i vojákem

semetkovsky_-minStory

Foto: Primoco UAV

Ladislav Semetkovský, zakladatel společnosti Primoco UAV

0Zobrazit komentáře

Dvacet let vydával hned v několika jazycích online média zabývající se bydlením, stavebnictvím či cestováním a k tomu vyvíjel softwarová řešení. Pak přišel zásadní zlom a Ladislav Semetkovský se vznesl do oblak. „Chtěl jsem odejít z virtuálního světa jedniček a nul do výroby, na místo, kde vzniká hmotný produkt,“ říká spoluzakladatel českého výrobce bezpilotních dronů Primoco UAV. Stroje, jejichž cena se pohybuje v řádech milionů eur, hlídají plynovody i hranice, kalibrují letištní radiomajáky i fotografují.

V tom, čemu se ve svém novém podnikání věnovat, měl Ladislav Semetkovský jasno okamžitě. Aviatika byla vždy jeho velkým koníčkem. Od roku 1999 se jí věnoval i aktivně a dnes drží licenci pro létání s letouny spadajícími do kategorie General Aviation. Nápad na předmět nového podnikání přišel během působení v Rusku, kde jeho pozornosti neunikly tamní konvenční vrtulníky, jež měly za úkol monitorovat a hlídat ropovody a plynovody.

Ladislav Semetkovský si tak vzal do hlavy vývoj bezpilotního letounu s extrémně dlouhým doletem, který by byl schopen nahradit na provoz nákladné helikoptéry i s jejich posádkou. Tuto ideu začal zhmotňovat koncem roku 2014 v nově založené společnosti Primoco UAV vývojem letounu, který dnes nese označení One 150.

Premiérový vzlet prvního prototypu dělilo od zahájení vývoje šest měsíců. „Nicméně přibližně tři roky trval vývoj a testování letounu do fáze, kdy byl prodejný. Dnes, po šesti letech výroby, je letoun zcela dokončený a v procesu vojenské certifikace dle NATO normy STANAG 4703,“ přibližuje Semetkovský čas, který si vývoj celého řešení vyžádal.

primocouav-26-min

Foto: Primoco UAV

One 150 dnes létá v Asii, Africe, na Blízkém východě a v Evropě. Brzy poletí i v Jižní Americe

Jeho výsledkem je bezpilotní letoun postavený na konstrukci z kompozitu s maximální vzletovou hmotností 150 kilogramů, vytrvalostí 15 hodin a doletem až dva tisíce kilometrů, který v minulosti zapsal řadu rekordů. K tomu nabízí schopnost plně automatického vzletu a přistání, integrovatelnost do civilního či vojenského řízení letového provozu a schopnost unést až 30 kilogramů senzorů a techniky s odběrem do jednoho kilowattu.

Drtivou většinu komponentů stroje si Primoco samo navrhlo a také si většinu vyrábí, což je zásadní rozdíl oproti konkurenci. Podle Semetkovského dnes existuje přibližně 12 dalších společností ze zemí, jako je Izrael či Spojené státy, které jsou schopny zákazníkovi nabídnout konkurenceschopný výrobek. Přesto Primoco přináší na trh řadu unikátních řešení, díky kterým mohou být letouny One 150 nasazovány do operací, kde by konkurenční stroje nebyly tak efektivní, případně by zcela pohořely.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Primoco je například lídrem v oblasti plnohodnotné kalibrace letištních radiomajáků, kde dokáže suplovat práci velkých letounů. Unikátní je též schopnost vzdálené kontroly letounu. „Jsme schopni řídit bezpilotní stroje vzdáleně. Například z Prahy dokážeme ovládat letoun, který letí v Malajsii,“ upřesňuje Semetkovský, k čemuž dodává, že Primoco bylo také první společností, která v Evropě uspořádala policejní BVLOS (Beyond Visual Line of Sight) let. Tedy řešení, které umožňuje policii střežit hranice, aniž by byl letoun v dohledu pilota.

Hlídač i voják

Ladislav Semetkovský upozorňuje, že to není produkt, ale právě řešení, co klienti v tomto sektoru primárně vyhledávají. V případě letounů a služeb nabízených českým Primocem je to primárně ona ochrana hranic, ale také pobřeží, monitoring strategické infrastruktury státu, kalibrace radiomajáků v letectví, aplikace v geodezii, focení v ultravysokém rozlišení a podobně.

„Jedná se o funkční propojení bezpilotního letounu a senzorů, obvykle v tom nejlepším možném řešení, které je na světě k dispozici,“ dodává CEO společnosti, která aktuálně zaměstnává přibližně 30 osob. Letouny, které tvoří, jsou dokonce v některých případech opatřeny co nejméně nápadným nátěrem a vysílány na nejrůznější armádní mise.

To může vyvolávat otázku, zda nemá Semetkovský těžkou hlavu z toho, zda jsou drony vždy využívány k „těm správným účelům“. Primoco má však v této otázce nastavené mechanismy, které minimalizují možnost, že by byl stroj využíván k misím, kvůli kterým by se mohlo jejich konstruktérům špatně spát.

primocouav-30-min

Foto: Primoco UAV

Drony Primoco mají být primárně využívány k monitoringu

„Nevyrábíme bojový bezpilotní letoun,“ upřesňuje Semetkovský. „Náš bezpilotní stroj je produkt dvojího užití nebo vojenský materiál. Každý prodej představuje získání individuálního exportního povolení, takže embargované země si naše řešení nekoupí a odmítáme zákazníky, jejichž cílem jsou například bojové mise.“

Při prvním kontaktu zákazník od Primoca většinou odebírá tři letouny. I proto si až doposud společnost vystačila s výrobní kapacitou 50 kusů One 150 ročně. Ovšem zájemců přibývá, a to i z řad již spokojených majitelů, což je důvod, proč se Primoco chystá výrobní kapacity v průběhu dalších let navyšovat a za pět let vyrábět 250 kusů ročně. To ovšem vyžaduje značné investice, což byl také důvod, proč Primoco v nedávné době přistoupilo k emisi nových akcií.

S těmi se obchoduje od roku 2018 na trhu Start pražské burzy, kde Primoco UAV vystupuje jako první česká firma, která dostala schválený prospekt od ČNB. „Společnost byla od počátku financovaná výhradně z vlastních zdrojů, bez dotací a bankovních úvěrů. V roce 2018 jsme přemýšleli, kde získat nový kapitál. V zásadě existují tři možnosti – vydat dluhopisy, což je dluhové financování, získat private equity nebo vstoupit na burzu,“ říká Semetkovský.

primocouav-31-min

Foto: Primoco UAV

Primoco stojí i za vývojem motoru, díky kterému je letoun schopen dosáhnout rekordního doletu

„Pro mě osobně byl vstup na burzu ideální řešení, protože pro mezinárodní byznys je klíčová důvěryhodnost. Zejména když prodáváte letadla. A tu vám do značné míry zajišťuje veřejně obchodovatelná firma. Shodou okolností Burza cenných papírů Praha ve stejném čase připravovala trh Start a my jsme se rychle dohodli,“ objasňuje zakladatel společnosti důvody jejího vstupu na burzu.

Kapitál získaný prodejem nově vydaných akcií chce investovat do výstavby nové výrobní haly, která by měla vyrůst u civilního letiště Písek-Krašovice. To společnost koupila v roce 2019 a postupně zde pracuje na zdokonalování svého letounu. S touto činností chce Primoco pokračovat i v příštích letech, a tak Semetkovský na otázku, zda neplánuje vývoj dalšího modelu, odpovídá zcela jasně. „Nechceme mít více průměrných letounů, chceme mít jeden, nejlepší na světě.“

Jako internet před 25 lety

O tom, že se to stále relativně mladému Primocu začíná dařit, svědčí fakt, že v loňském roce vyrostly jeho tržby z 1,5 milionu korun až na 30,9 milionu. „V minulém roce Primoco UAV prodalo letouny za 117 milionů korun. Pro mě osobně je dalším krokem dosažení tržeb nad hranicí jedné miliardy korun,“ prozrazuje další mety Ladislav Semetkovský .

Důvodem tak prudkého nárůstu tržeb je fakt, že prodej letounu i s celým řešením v hodnotě začínající na jednotkách milionů eur chvilku trvá. „Například v roce 2016 jsme začali jednat s klientem v Iráku a letos v květnu jsme letouny předali do operačního nasazení. Chci tím říci, že jsme na začátku. Rád říkám, že jako internet před 25 lety,“ usmívá se Semetkovský.

Plány do budoucna jsou skutečně velké. Primoco by se chtělo stát v příštích pěti letech v otázce byznysu globální jedničkou v kategorii středně velkých bezpilotních letounů. K tomu plánuje mít své zákazníky na každém kontinentu světa a vyrábět jeden letoun denně. Ke kýženému úspěchu je společnost přitom už teď dobře nastavená.

„Z pohledu diverzifikace budeme patrně držet pět, maximálně deset oblastí, kde budeme patřit mezi nejlepší. Z pohledu akcionáře naší firmy chceme trvalý, stabilní růst a udržení EBITDA marže na úrovni 40 procent. Pro akcionáře jsme střednědobá investiční příležitost, jen v letošním roce je růst plus 49 procent,“ uzavírá Ladislav Semetkovský.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Vymyslel kotel, který kromě tepla vyrábí i elektřinu. A šetří emise CO2, říká o své mikroelektrárně Jakub Maščuch

jakub-mascuch-boxedStory

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Energetický inovátor Jakub Maščuch

0Zobrazit komentáře

Klasický kotel je nejspíš každému dobře známý. Vyrábí teplo, ale vyžaduje další náklady – především pak na elektřinu, jejíž produkce vede k vyšším emisím oxidu uhličitého. V Česku však vznikl projekt, který provoz kotle činí výrazně ekonomičtějším a udržitelnějším. Úspora elektřiny, a tedy i nižší a dnes tolik sledované emise CO2 jsou jedním z hlavních benefitů mikroelektrárny Wave, kterou vyvinul a jejíž výrobu rozjel Jakub Maščuch.

Nejde přitom o experiment na papíře, ale o řešení, které Jakub Maščuch a jeho tým poprvé vyzkoušeli už před pěti lety. „Teď mám nižší jednotky seriózních zájemců, kdy už vypracováváme projekt,“ uvádí k současnému stavu vývoje mikroelektrárny energetický inovátor. Ten vedle Wave vede také Laboratoř organických Rankinových cyklů a jejich aplikací v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT v Praze.

„Máme velkou výhodu v emisích, protože klasický biomasový kotel nebude mít dobrou bilanci CO2. Potřebuje totiž k provozu elektřinu, byť palivo je z tohoto pohledu OK. Ale my oproti tomu produkujeme elektřinu, což znamená úsporu emisí oxidu uhličitého,“ popisuje ve zkratce plusy zařízení Maščuch. Loni v říjnu navíc mikroelektrárna získala takzvaný Ekodesign, tedy certifikaci o splnění limitů a nároků například na úspornost a energetickou účinnost.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Za jeho aktivity jsme Jakuba Maščucha zařadili do našeho výběru Innovators 20, společného projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, ve kterém jsme vybírali největší tuzemské inovátory. Maščuch a jeho kolegové však s výzkumem začali už před třinácti lety. Už tehdy „velké podobné mašiny“ na podobném principu fungovaly, jak říká sám autor. V čem je tedy mikroelektrárna jiná?

„Přirovnal bych to k tomu, když si vezmete motor v autě a v sekačce, tak principiálně je to pístový motor, oba jsou spalovací. Ale když se na tu technologii podíváte, tak podobnost je daná jen principem funkce, zbytek železa se musí udělat jinak. U nás pak bylo klíčové ‚jenom‘ to udělat v malém,“ vysvětluje Maščuch úskalí prací na Wave.

jakub-mascuch2

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Jakub Maščuch, vedoucí Laboratoře organických Rankinových cyklů a jejich aplikací

Problém podle něj je, že při snaze udělat z velkých zařízení malá a dosáhnout menšího výkonu úměrně neklesají celkové náklady. „V energetice je to tak, že čím nižší výkony máte instalovat, tím to vychází dráž. Obejít tuto závislost je možné jedině sériovou výrobou, čímž se dostanete na nízké měrné investiční náklady,“ upřesňuje Maščuch.

Jak ale energetik poukazuje, není důležité věc vymyslet, ale v praxi realizovat. Sami tak už dnes nabízí zařízení za podle vlastních slov konkurenceschopné ceny. Srovnávají se s kotlem na dřevní štěpku, ten je jejich přímý konkurent. „My jsme kotel na biomasu, který kromě tepla dělá trochu elektřiny,“ uvádí Maščuch. A právě ona „trocha elektřiny“ z nich dělá i ekonomicky zajímavou investici.

Mašina, co se sama zaplatí

Klasický kotel znamená počáteční vklad, plus každý rok poplatky za elektřinu, palivo a určité další provozní náklady. U mikroelektrárny Wave je vstupní investice vyšší, ale poté díky vyrobené elektřině šetří peníze. „Návratnost vícenákladů, tedy to, o co je naše zařízení draží než klasický kotel, je od dvou do šesti let. Pak začne splácet samo sebe,“ říká Maščuch.

„Za dobu životnosti, což je bráno zhruba patnáct let, je mašina schopna se na úsporách za elektřinu sama zaplatit,“ vypočítává tvůrce mikroelektrárny s tím, že s případnou dotací je situace ještě atraktivnější. Nejlepší ekonomické parametry podle něj dosahuje instalace dvou až čtyř strojů pro potřeby tepelného výkonu 200 až 600 kW.

Dodání jedné jednotky na klíč, včetně zásoby a dodávky paliva, přijde na zhruba 3,5 milionu korun. Výsledná cena ale záleží třeba na tom, jak složitá bude instalace, jestli se jen postaví na patky a přivedou se k němu dvě trubky a kabel, anebo se budou muset provádět stavební úpravy či dodávat i nadřazený řídící systém. „Naše výhoda je, že základ celé jednotky je kontejner. Stačí patky, na které to jeřáb posadí, a je to,“ popisuje Maščuch.

mikroelektrarna2

Foto: Archiv JM

Mikroelektrárna Wave je vhodná pro obce a podniky, může fungovat i bez napojení do sítě

Vývoj mikroelektrárny, která začala od nápadu na disertační práci, byl sice zahájen už před třinácti lety, systematická práce se ale podle Jakuba Maščucha datuje od roku 2013. Tehdy vznikla v rámci Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT už zmiňovaná Laboratoř organických Rankinových cyklů a jejich aplikací, kde výzkum a testy běžely.

Pilotní mikroelektrárnu křtili u centra, kde Maščuch pracuje, v červnu 2016. Ta už pracovala na stejných principech jako současné mikroelektrárny. První komerční projekt byl ale pro obec. Právě obce nebo firmy jako například pily jsou hlavními zájemci o vyvinuté zařízení, podstatné pro potenciální uživatele totiž podle Maščucha je, aby měli zajištěný nejlépe plynulý přístup k zajímavému množství biomasy za rozumnou cenu.

„Ložené to je, když mají přístup k vlastní biomase, třeba právě ty pily. Něco jim padá z výroby, nehodí se to používat jinde. Našemu zařízení ale nevadí ani složitější věci, jako jsou produkty z odkorňování,“ vysvětluje Maščuch. Další výhodou podle něj je, že mikroelektrárna dokáže po úpravě fungovat úplně bez připojení do sítě.

mikroelektrarna3

Foto: Archiv JM

Wave pracuje jako kotel vyrábějící současně teplo i elektřinu

„I když je biomasa o kousek dražší a kdyby nešlo by do daného místa dovést elektřinu, například když to není ekonomicky udržitelné, případně když mají podniky třeba přetížené trafo a distributor už jim nic nepovolí, tak my jsme schopni mašiny dovézt a mohou být na místě, kde není připojení,“ dodává Maščuch.

Autor mikroelektrárny, jejíž malosériovou výrobu provozuje v rámci společnosti Damgaard Consulting, která odkoupila licenci od ČVUT, upozorňuje také na to, co vše do jejich kotle patří. Bioodpad z kuchyní to rozhodně není. Standardně jde o dřevní štěpku, nemusí být nicméně prvotřídní kvality, může být i vlhká. „Když je palivo hodně kvalitní, paradoxně se komora spíše přehřívá,“ říká Maščuch.

Možností také je, že v Univerzitním centru ČVUT provedou průzkum paliva, který zjistí, jestli je zvolené palivo ještě vhodné. „Primárně je zařízení na méně kvalitní štěpky. Různé dřevěné produkty, materiály a do nějaké míry jde používat i jiné suroviny, například tuhou biomasu, ale musí se to změřit. Je to velmi individuální, nejde tam dávat vše,“ uvádí Jakub Maščuch s tím, že třeba neupravenou slámu a šťovík by viděli neradi.

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.

partneri-in20-copy

Partneři Innovators 20