Pražský byt ve staré zástavbě s rozlohou 82 metrů čtverečních je typický a průměrný. Nic moc, pomysleli si architekti, když je sem majitelé přizvali. Když s ním v roce 2023 začali, byl to prostě třípokoják. Když ho letos dokončili, zanechali za sebou v podstatě 11+1.

„Pro bytové domy není větší neštěstí než troj takt, tedy celkem čtyři nosné stěny formující troje prostory, dva s okny – podél fasády a jednoho otloukánka uprostřed, bez přístupu k dennímu světlu a čerstvému vzduchu. Bez flexibility prostupů, průhledů, pohybu. Velká předsíň bez oken. Se vstupem ze studené a tmavé podesty domovního schodiště,“ popisuje ateliér No Architects. Přesně do takového bytu přišli. K neduhům přičetli také předsíň, kde lidé snadno našlapou bláto a roznesou ho do pokojů.

Problémem jsou ale i samotné pokoje – jsou buď příliš velké nebo zas příliš malé. Kdo někdy hledal byt ve staré pražské zástavbě, ví, že ideální ten prostor není skoro nikdy. Tady jich navíc nebylo tolik, kolik bylo potřeba pro mladou rodinu s dětmi. A tak začala přestavba.

Foto: studio Flusser

+17

Jak architekti říkají, průměrná velikost českého bytu je podle sčítání lidu v roce 2021 bezmála 87 metrů čtverečních. „Takový byt svým obyvatelům poskytuje průměrně 2,9 obytných místností a kuchyni. Zbylé prostory, jako jsou chodby, koupelny a toalety, jsou pak považovány za průchozí servisní prostory,“ líčí No Architects. Celou tuhle myšlenku se přitom rozhodli převrátit na ruby.

Jinými slovy, do proměny bytu se pustili s tím, že všechny prostory v něm budou mít rovnocenné postavení a zároveň se potřebné provozy organicky propojí, a to i za cenu atypických situací. Otázkou ale zůstalo: „Lze najít harmonii mezi naplněným využitím, úložnými prostory, denním světlem, větráním a neztratit velkorysost, originalitu a svébytný charakter?,“ líčí architekti.

Paradoxně prý začali plýtváním místem. Doprostřed dispozice totiž No Architects vložili dlouhý komunikační prostor, který byl nakonec delší, než bylo potřeba. „Na jeho koncích jsme ho zaoblili a opatřili přisednutím a úložnými prostory. Od domovní chodby jsme pak byt pro pocit intimity a z hygienických důvodů odclonili vstupní halou, do které jsme pustili denní světlo jednak přes kuchyňskou linku, jednak přes velkorysou prosklenou stěnu,“ vysvětluje ateliér. Dětské pokoje architekti orientovali do dvora, ložnici rodičů a pracovní kout do ulice.

Kuchyni dominuje velký kulatý stůl, obývací pokoj je oddělený skrze vyvýšení – nachází se na podiu mezi dvěma knihovnami. Pohovka je rozkládací a tak poskytuje další prostor, třeba pro případné návštěvy. Rodičovská koupelna pak získala navíc saunu.

„Bydlení je posazeno na dubové podlaze, oděno do odstínů bílé a béžové s péčí o jemný detail. Celek podtrhuje světlá zubatá linie nízkého dřevěného obkladu – ve skutečnosti monumentálního soklu, zapuštěného do stěn, a volně přecházející na nábytek a zpět,“ uvádí studio. Zvláštností je pak jeden speciální efekt, za který může okénko mezi halou a kuchyní. Když se zavřou posuvné dveře kuchyně a okno se zakryje černým papírem s malým otvorem ve středu, funguje to v podstatě jako camera obscura, tedy dírková komora, která byla předchůdcem fotoaparátů a zrcadlového promítání.

Výsledkem toho všeho je oněch 11+1, kde má rodina k dispozici vstupní halu s denním světlem, dlouhou centrální chodbu s posezením, dva dětské pokoje s komfortním spaním pro tři děti, dvě koupelny, samostatnou toaletu s úložnými prostory, kuchyni se stolováním až pro osm osob, obývací pokoj s knihovnou, pracovní kout, rodičovskou ložnici a domácí saunu, díky které přestala rodina přes zimu stonat. Počítá se ale také příruční šatna, sklad a prádelna v jednom.

„To vše za vstupními dveřmi průměrně velkého bytu ve stoletém bytovém domě, jakých jsou v Česku tisíce. Přes tak nasycenou náplň se však nejedná o bezduché skladiště s chodbami, náš návrh nerezignuje na snahu o velkorysost a poctivý detail. Na poetiku, bez které je každá stavba jen pouhou investicí,“ dodávají architekti.