Při pohledu na něj by se mohlo zdát, že ho tak zanechalo tornádo, které se moravskými Hruškami prohnalo v červnu 2021. Místní mlýn ale zdolala docela jiná síla a rozhodně to trvalo déle než pár vteřin. Nad stavbou se začalo smrákat, když z ní komunisté v roce 1948 udělali JZD. Letos se její osud změnil. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

V třicátých letech minulého století to byl prázdný prostor, od podlahy po střechu. Přes tři běžná podlaží nebylo nic, jen technologická linka s mlecími válci poháněná elektromotory. V mlýnici se tehdy vyráběla mouka pro celé Hrušky. Přežila tu ale jen do nástupu komunistů k moci. Mlynářská rodina o stavbu přišla a režim z ní udělal výrobnu krmiva pro hospodářská zvířata.

Původní majitelé pak získali zpátky v restitucích ruinu, výrobna tu totiž nevydržela, a tak stavba léta a léta chátrala. Změnil to až jejich vnuk. „V druhé dekádě nového tisíciletí započal s revitalizací areálu mlýna. Nejdřív z rozestavěného domu mlynářské rodiny, jehož dokončení ve čtyřicátých letech znemožnil komunistický puč, vybudoval penzion. A nyní přišla řada i na vlastní mlýn,“ popisují architekti ze studia Pelčák a partner, které si současný majitel k projektu přivedl.

Penzion tu tak už pár let stojí, z někdejšího mlýna hned vedle se nyní stalo bistro, vinotéka, kavárna, podnik nabízející snídaně a sál pro symposia, kulturní akce či školení. Lze tu ale také pořádat vinné přehlídky a košty. V rekonstruovaném prostoru je rovněž restaurace. To všechno má sloužit především místním i návštěvníkům moravského Podluží. „Mlýn byl zkrátka proměněn ve stavbu s prostorem umožňujícím a nabízejícím situace a zážitky, které okolí chybí,“ popisují architekti. Už během letošního léta se tu každopádně rozmohly také svatby.

Foto: Filip Šlapal

+5

Studio pracovalo na hruškovském mlýně od roku 2018 až do současnosti. Stavbu tvořil plášť složený z cihelné neomítnuté fasády a střecha, tedy dřevěný krov, který naposledy kryl vlnitý plech. Architekti ke stavbě přistoupili s pokorou. Původní cihelná fasáda tak zůstala, jen byla restaurována, a dům dostal novou střechu. Interiér doznal změn, ale i tady se navazovalo na prvopočátky budovy. A tak je tu prostor zabírající alespoň dvě, když ne tři, podlaží.

Do hlavní části se vejde až padesátka osob, dalších třicet lidí může pobývat ve volně navazující přístavbě, která se otevírá na terasu s výhledem do zahrady. „Veranda hledí do zahrady a je spolu s kuchyní a toaletami umístěna v nízké dvorní přístavbě se střešní pobytovou terasou,“ líčí ateliér. Nově je tu také poslední podlaží, které je od spodní části odděleno dřevěným trámovým stropem. Je v něm pronajímatelný loft.

K dispozici je i venkovní prostor, a to na obou stranách domu, kde je posezení pod pergolou. Jedno je orientované do hlavní ulice vsi, druhé do klidné a stinné zahrady. Ať už uvnitř, nebo venku – v nabídce je to nejlepší z regionálních vín i ze zahraničí. Pořádají se tu degustace, grilování či večery s italskou kuchyní. Lidé si ale užijí i samotnou stavbu, která se ocitla mezi nominacemi na letošní Českou cenu za architekturu.