Jižní Čechy, zejména oblast České Kanady, jsou díky nekonečným lesům, rybníkům, které nejde spočítat, a krajině protkané cyklostezkami dlouhodobě populárním letním útočištěm. Zástupy lidí s příchodem teplých dní zaplňují k prasknutí Slavonice, Maříž, Český Rudolec i Telč. Oázou klidu i v letních měsících ale zůstává malá vesnice Matějovec, kudy sice proudí pelotony cyklistů, hospodu aby tady ale pohledali. Což je však pro jiné výhoda. Na místo, kde je i v parném létě příjemný chládek, jsme se vydaly, abychom objevily bývalý statek, ve kterém lze díky rozsáhlé rekonstrukci nejen složit hlavu, ale také si užít nečekaný gastronomický zážitek.

Historické prameny zmiňují vesnici Matějovec už v roce 1399. Z dvaceti sedmi usedlostí, které zde stály na začátku sedmnáctého století, zde postupně vyrostlo usedlostí sedmdesát dva. V těch dnes žije na šedesát obyvatel, rozesetých převážně v tradičních, spíše nenápadných lidových domech, kterým vévodí barokní kostel z poloviny osmnáctého století. K tomu několik menších rybníků, roztomilá prodejna medu a trochu nečekaně galerie v prostorách bývalé školy. Jinak při příjezdu nemíjíme nic, jen projíždějící cyklisty.

Do starobylé vesnice přijíždíme Mercedesem A200, vozem, který automobilka nedávno zmodernizovala. A to dokonce tak, že s námi paní Mercedes dělá vtipy. Stačí říct: „Hej, Mercedes, řekni vtip,“ a to auto ho odněkud skutečně vytáhne. Stejně jako předpověď počasí v cílové destinaci. Takže: „Hej, Mercedes. Počasí Matějovec!“ – „Odpoledne bude v destinaci Matějovec slunečno, místy však přeháňky.“ V ten moment ještě netušíme, že předpověď ze strany auta později vyzkoušíme na vlastní kůži.

O A200 se říká, že je to auto spíš pro ženy, těžko říct, nám se líbilo a muži nejsme. Je to prý také auto spíš do města. To ano, ale je skvělým společníkem i přes okrsky po nejmenších obcích na jihu. K tomu má prostorný kufr a na chvíle bez deště také skvělé také střešní panoramatické okénko, které lze navíc otevřít a nadýchat se čerstvého vzduchu.

Je to také mild hybrid, což znamená, že spotřeba, s níž se dořítíme až do České Kanady, je skutečně nízká. Vychází okolo pěti litrů na sto kilometrů, při vyšší rychlosti asi na sedm. To vše je perfektně doladěné. Barva rose gold, uvnitř sedačky v šalvějové a na displeji lze vybrat také podsvícení celého auta. My ale především celou cestu voláme: „Hej, Mercedes!“

Typický sudetský příběh jednoho statku

Povoz parkujeme u jednoho ze zdejších stavení s popisným číslem 38, které kromě bleděmodrého barokního štítu zaujme také nápisem Country Hotel & Restaurant. Původně stavení sloužilo jako statek, který ale kvůli odsunu dříve hojně zastoupeného německého obyvatelstva potkal nepříznivý osud. Žil zde totiž národně smíšený manželský pár – Němec a Česka. Manžel tak musel během nuceného vysídlování Matějovec opustit a jeho žena zůstala na statku sama s dcerou. Ta se po smrti matky o celé hospodářství od mládí starala sama, a to i v době, kdy si podobná stavení začali zabírat komunisté.

Po smrti majitelky byly vlastnické poměry různé a stavení začalo pozvolna chátrat, až jel jednoho dne kolem brněnský developer Dalibor Lamka, který se do regionu dlouhá léta vydával na kole. A objekt bývalého statku ho zaujal. „Stavení bylo opuštěné, ale nebylo na prodej. Po čase jsem k němu majitele přesvědčil, ale věděl jsem, že chci k někdejšímu největšímu statku v Matějovci přikoupit ještě pozemky, které v průběhu let ztratil. V jeho případě šlo o typický sudetský příběh plný ne moc příjemných věcí. Celý proces zabral asi dva a půl roku,“ vypráví Lamka.

Do rekonstrukce se pustil společně se svou tehdejší partnerkou a po celou dobu pracovali bez zapojení architektů. Což byla podle Lamky samozřejmě výzva a někdy se stalo, že nevěděli, jak postupovat dál. Nakonec si ale s každým zádrhelem poradili, čemuž hrálo do karet i zázemí Lamkovy developerské firmy. Věděl, na jaké dodavatele se obrátit, kam sáhnout pro vybavení a materiály – a když si místní dělníci nevěděli rady třeba s tím, jak udělat stěrky v koupelnách, poslal je na školení do Brna.

Dalibor Lamka se zároveň rozhodl, že stavení ponechá selsky barokní štít, který není původní. Jde totiž o dílo jednoho z bývalých majitelů. „Matějovec byla chudá vesnice a všechny zdejší stavby mají obyčejné trojúhelníkové štíty. Kdo tomu tak trochu rozumí, rychle pochopí, že takový barokní štít sem úplně nepasuje. Ale já si řekl, že je to aspoň zajímavé poznávací znamení našeho hotelu. Je to trochu něco mezi kuriozitou a kýčem, taková půvabná umělina,“ směje se developer.

Domov na devět měsíců

Rekonstrukce byla dokončena v roce 2013 a objekt od té doby začal sloužil jako hotel. Od loňské sezony se ale zdejší koncept lehce proměnil, jelikož Lamka začal spolupracovat s manželi Blažkovými. Ti zde tráví devět měsíců, během nichž má Vojtěch Blažek na starosti kuchyni a Hana Blažková se stará o bezproblémový chod hotelu. Má pouhých deset pokojů a najednou ubytuje maximálně třiadvacet hostů. I díky tomu se Vojtěch mohl více zaměřit právě na svůj kulinářský um a začal zde připravovat i degustační večeře, které jsou pro daný region vcelku nevídané.

„V gastronomii působím už dvacet let, ale vždy jsem vařil ve velkých hotelích, dělal rauty, catering na svatbách, takže jsem neměl možnost se realizovat tak, jak bych chtěl. Po letech toho bylo hodně, takže když jsme se seznámili s panem Lamkou, který nám nabídl starat se o jeho hotel v Matějovci, řekli jsme si, že do toho půjdeme. Vždycky to byl totiž náš sen, mít něco takového a možnost pečovat o lidi – to nám jde s manželkou totiž nejlépe,“ usmívá se Blažek, když nás provádí po své kuchyni. Není nerezová a sterilní, ale dřevěná, krémově bílá a rustikální, prostě venkovská. Z jejího okna je výhled do zeleně, nad linkou visí rozličné kuchyňské náčiní a v rohu se skví malá knihovna plná kuchařek pro inspiraci.

Blažek připravuje menu podle aktuální sezony a suroviny získává od lokálních dodavatelů – ať už jde o maso, ryby nebo mléčné výrobky. Společně s manželkou pak na zahradě u stavení pěstují bylinky, sbírají jablka v sadu nebo borůvky, rybíz, ostružiny a maliny z keřů, které zde Lamka nechal zasadit. Díky tomu si tak mohou dělat vlastní pesta, ovocné sirupy a džemy nebo sušit bylinky na sypané čaje. Čtyřchodové degustační menu je pak vždy pěkně pestré a občas se do jeho skladby zapojí i samotní hosté.

„Jedna paní nám například donesla obrovskou přepravku s kačenkami. Nebo k nám pravidelně jezdí pekařská rodina z Prahy, je jich asi osm. Ti vždy přivezou spoustu pečiva. A díky tomu, že máme večeře přístupné jen na rezervace, nemáme takřka vůbec žádné zbytky, jelikož manžel ví, kolik toho má uvařit. V této oblasti je to sice velký nezvyk, ale místní si na to už docela zvykli a na večeři k nám také občas zajdou, společně s hosty z větších měst, jako je Praha nebo Brno,“ popisuje Blažková.

Novopečená hoteliérka před vkročením do jiné životní etapy pracovala jako manažerka pobočky jedné fastfoodové společnosti. Sama ale říká, že jí už dlouhou dobu přišlo, že se taková práce neslučuje s jejím životním stylem. I pro ni tak šlo o změnu k lepšímu, a to i přes to, že péče o hotel prakticky uprostřed ničeho znamená, že zde jsou s manželem po dobu devíti měsíců každý den od rána do večera. „Výhodou ale je, že po sezóně máme tři měsíce volno. Od listopadu do Velikonoc máme totiž úplně zavřeno, jelikož zimní měsíce tady bývají skutečně krušné,“ vysvětluje Hana Blažková.

Tenis, koupání nebo nasávání klidu

Matějovec se totiž v porovnání s okolními vesnicemi nachází v trochu vyšší nadmořské výšce. V zimě je tak místo mnohdy naprosto odříznuté od světa. V minulosti zdejší obyvatelé museli počítat s tím, že se z něj nelze dostat pryč, takže museli mít ve sklepě dostatek zásob, aby zimu přečkali. V každém ročním období je zde specifické, trochu chladnější mikroklima, což v létě ocení zejména ti, kdo prchají ze sluncem rozpálených měst. A také zde vydatně prší, což testujeme na vlastní kůži, když vyrážíme na obhlídku nedalekého rybníka. I když se v něm nevykoupeme, skoro to vypadá, jako bychom do něj skočily. Akorát oblečené.

Rybník je součástí pozemku, na kterém hotel Matějovec38 stojí. A podle manželů Blažkových ho neznají ani místní, díky čemuž mají hosté jistotu, že je při koupání nebude nikdo rušit. Dalibor Lamka má navíc v plánu přímo na rybníku vybudovat malý soběstačný domek s apartmánem, který by ještě rozšířil ubytovací kapacitu hotelu – za předpokladu, že se mu podaří vyřešit, jak stavbu vymyslet tak, aby ji povolily místní úřady. V budoucnu nejspíš dojde i na postavení vlastního skleníku, kde by se dala pěstovat zelenina.

„Sehnat kvalitní zeleninu je tady vážně oříšek. A jelikož pozemky, které pan Lamka koupil, jsou skutečně velké a jejich součástí jsou i zatím nevyužité lány, postavit zde skleník a udělat nějaké záhony se nabízí. Jenže na to bychom potřebovali zaplatit také zahradníka, takže se záležitost se skleníkem bude odvíjet od toho, jak se nám bude dařit,“ doplňuje Blažek.

Zatím se ale zdá, že je hotel Matějovec38 na dobré cestě ke skleníku i dalším výdobytkům. Už před zahájením letní sezóny, tedy v dubnu a květnu, byla jeho kapacita z poloviny obsazená i ve všední dny, což je podle manželů Blažkových dvojnásobné zlepšení v porovnání s předchozím rokem. Vděčí za to i tomu, že se na místo stále více vracejí stejní hosté.

Není se čemu divit, člověk zde totiž v naprostém klidu může jen tak lenošit na zahradě, zahrát si tenis na kurtu, jít si zaplavat do rybníka, vyrazit na houby (a pak se o ně podělit s šéfkuchařem) nebo se vydat na větší toulky po okolí. I když, pokud můžeme mluvit za sebe, je pravděpodobnější, že se vám z Matějovce nebudou chtít vytáhnout paty.