Z vojny utekl budovat logistickou firmu, kterou prodal a pak ji zachraňoval. Dnes Jan Rozlivka staví miliardový podnik

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

rozlivka-boxedStory

Foto: Mailstep

Jan Rozlivka, zakladatel a spolumajitel Mailstepu

0Zobrazit komentáře

Když vás Jan Rozlivka provádí po rozlehlém skladu v pražských Horních Počernicích, zapomene, že by měl letos slavit padesátiny. Jakmile si nasadí výstražnou vestu, pozdraví kolegyni u turniketu a zamíří mezi tisíce krabic a stovky regálů, rozzáří se mu oči jako malému klukovi a nadšeně ukazuje, jak jeho logistické impérium zvané Mailstep roste. Brzy to bude už třicet let, co svou firmu zakládal, ale pořád si dobře fungujícího byznysu váží. Jednou ho totiž prodal a firma málem zkrachovala. Teď je Mailstep opět na koni a se silným investorem v zádech se chystá dobývat Evropu, přičemž v kolonce tržeb se blíží miliardová čísla.

Na první pohled jde o normální sklad, jakých je v Horních Počernicích na východ od Prahy spousta. Zboží tu skladují největší hráči tuzemské e-commerce scény, od Alzy přes Rohlík až po Pilulku. Je to však právě Mailstep, o němž není na veřejnosti tolik slyšet, ale má tu jeden z nejvíce velkorysých prostorů. Celkových 40 tisíc metrů čtverečních mu může závidět většina firem, obzvlášť ve chvíli, kdy některé části Mailstep naplní v několika patrech až po strop. Když mě Rozlivka plnými regály provádí, při vyhýbání se ještěrce navíc naznačuje, že za jednou ze stěn už se chystá další expanze.

U kávy ve své kanceláři, v níž se místo drahých obrazů či nejmodernějších vychytávek vyjímá na poctivém vykládaném stole historický psací stroj, pak Jan Rozlivka začíná vyprávět, jak jeho logistický byznys vlastně začínal. Dnes je z Mailstepu jeden z největších hráčů v oblasti takzvaného fulfillmentu, tedy služeb pro e-shopy, kterým zajišťuje kompletní logistiku od skladování produktů až po jejich doručení zákazníkům. Na začátku 90. let ale začínal jako klasická garážová firma s posíláním balíků.

„Já tehdy navíc musel narukovat, vojna ale pro mě byla utrpení. Někdo nám pak naštěstí poradil, že když už máme firmu a nějaké zaměstnance, zprostí mě služby, tak mě manželka z vojny vyreklamovala. Vydržel jsem tam pět měsíců a osmnáct dní, to si pamatuju přesně,“ směje se Rozlivka. Od té doby už byl naplno ponořen do podnikání, z něhož se nakonec vyklubal dnešní Mailstep. Začínali jako servis pro vydavatelské domy, které někde potřebovaly uskladnit své knihy a následně je rozesílat dál.

Zaměstnanec ve vlastní firmě

Nebylo to ale pouze o přesouvání balíků. Jan Rozlivka, který se do byznysového dobrodružství od začátku vrhl se svou manželkou Radkou a jejich tým se rychle rozrůstal, si našel specializaci v kompletní přípravě různých tiskovin, katalogů či magazínů. Uměl je vytisknout, zabalit do fólie a rozeslat. V Mailstepu tehdy koupili první vysokorychlostní balicí linku a zakázky se hrnuly. „Nakopla nás hlavně spolupráce s Reader’s Digest Výběr. Dnes už neexistuje, ale tehdy to byl obrovský fenomén. Rozesílali jsme více než 20 tisíc balíků denně, to bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná Rozlivka.

Velké partnerství Mailstep uzavřel s Knižním klubem, dnešním nakladatelstvím Euromedia, kompletoval časopisy pro většinu vydavatelských domů, například tituly Elle nebo Esquire, a začal na sebe poutat pozornost. Bylo kolem roku 2000, když se na českém trhu snažil prosadit koncern MeillerGHP. Za ním akcionářsky stály rakouská a švýcarská pošta, ale jejich plán s obsazením tuzemského trhu příliš nevycházel. A tak přišli za Janem Rozlivkou, jestli nemá zájem spolupracovat. „Nabídli, že do Mailstepu vstoupí a rychle z něj udělají v balících, listovních zásilkách a katalozích evropského lídra. Říkal jsem si proč ne,“ krčí dnes rameny zakladatel Mailstepu.

Představa, že jeho firma díky vstupu silných investorů zrychlí a několikanásobně se zvětší, byla lákavá. V roce 2012 tak své byznysové dítě zahraničním investorům kompletně odprodal a zůstal ve firmě, kterou vybudoval, jako zaměstnanec. Podle Rozlivky spolupráce zpočátku fungovala dobře, ale pak se ukázalo, že když dva konkurenti evropského ražení vlastní jednu firmu, dříve nebo později se názorově rozejdou.

mailstep-sklad

Foto: Mailstep

Centrální sklad Mailstepu v Horních Počernicích u Prahy

„Na to období si vzpomínám velmi dobře. V jednu chvíli jsem si začal připadat jako Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné lahve, protože jsem si uvědomil, že do Mailstepu už nechodím rád. Tak jsem ho na pár let opustil,“ vzpomíná na složité rozhodování Rozlivka. Pracovně se sice od firmy odstřihl, ale pořád po očku sledoval, jak se jeho bývalým kolegům daří. Začlenění Mailstepu do koncernu se nevedlo zcela optimálně. Rozlivka však zdůrazňuje, že to byli naprosto féroví akcionáři a podnikatelé.

Stagnaci svého dítěte nicméně jako otec-zakladatel pochopitelně nemohl zpovzdálí jen tak sledovat, a tak se koncem roku 2014 s Austrian Post domluvil, že si Mailstep koupí zpět. „Jednání vyšla, a tak jsem od roku 2015 zpátky,“ říká již s úsměvem Rozlivka. Celou firmu tehdy obrátil vzhůru nohama a díky krizovému managementu ji dokázal během jediného roku vyvést z červených čísel zpátky do zisku. Otočení z mínus osmi do plus osmi milionů korun obrazně dvakrát podtrhne. „Od chvíle, co jsem se vrátil, jsme nikdy nebyli v červených číslech. Považuji za důležité, aby firma generovala zisk,“ dodává Rozlivka.

Po svém návratu ve firmě rozjel několik záchranných procesů a položil základy pro další rozvoj. Mailstep tehdy hospodařil zhruba na šesti tisících metrech čtverečních, dnes má ve skladech více než šestinásobnou plochu a s rozpínáním nekončí. Zaměřil se na kompletaci zmíněných tiskovin všeho druhu, balíkové služby včetně logistiky začal napojovat na internetové obchody a vydal se do zahraničí. Dnes už má přímé linky do velké části Evropy, balíky doručuje prakticky do celého světa a tržby Mailstepu se v loňském roce přiblížily půl miliardě korun. To je meziroční růst zhruba o sedmdesát procent.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

O tom, že nehodlá zastavit, svědčí i číslo, které má firma naplánované pro letošní rok. V tržbách by chtěla atakovat 850 milionů korun. „Data z posledních měsíců ukazují, že se nám dle plánu daří růst ještě rychleji,“ potvrzuje Libor Hudeček, výkonný ředitel Mailstepu, který zrovna vbíhá do kanceláře, kde sedíme. Jan Rozlivka přitom nezapomene upozornit, že právě dvaačtyřicetiletý CEO, který se v logistickém světě pohybuje dvě dekády a do Mailstepu nastoupil před necelými dvěma lety, je teď ve firmě hlavním pánem. I proto mu uvolnil místo u většího stolu, zatímco se sám přesunul ke skromnějšímu stolku hned vedle.

Jan Rozlivka se svou ženou Radkou a dalšími kolegy z investiční skupiny Emma Capital, k nimž se ještě dostaneme, na vše dohlíží ze správní rady, ale jak přiznává, je velice aktivní akcionář. Denní řízení je na Liboru Hudečkovi a jeho managementu, nicméně zakladatel firmy je stále nablízku. Při rozhovoru ho tak nenachytáte, ani když se ptáte na detaily, a to, že je pořád aktivně zapojen, naznačuje i naše prohlídka rozlehlého skladu. Všichni lidé, ať už balí časopisy, tisknou letáky, nebo připravují nákupy z partnerských e-shopů, dlouholetého šéfa zdraví a znají.

Když při prohlídce fascinovaně sleduji robotickou linku, do které na začátku umístíte produkt libovolné velikosti a ten na konci sjede z pásu maximálně úsporně zabalený v papírové krabici, aniž by do celého procesu jakkoliv zasáhl člověk, Jan Rozlivka se usmívá. „Některé firmy to teď představují jako horkou novinku, ale nám se tuhle robotickou linku podařilo dovézt už v roce 2018 jako jednu z prvních v Evropě,“ říká hrdě majitel Mailstepu. Taková linka jednak šetří materiál a lidské zdroje, ale hlavně celou práci zrychluje.

Miliardové vyhlídky po celé Evropě

Rozlivka neskrývá, že jeho ambice jsou celoevropské. Je zároveň přesvědčen, že teď pro to má jeho firma na rozdíl od situace s předchozími majiteli dobře vystavěné základy. Časopisy, katalogy či balíky vozí na Slovensko, do Maďarska, Rakouska, Rumunska, Německa, Polska, Španělska a další země přibývají. Stejně tak si ale zakladatel tuzemské logistické firmy uvědomuje, že si sice v motoristické hantýrce vyjel slušné místo v kvalifikaci, ale závod teprve začíná. A naznal, že na rozšíření firmy do celé Evropy sám nestačí.

Jedna věc byla příchod nového managementu, tou druhou získání silného finančního, strategického investora, který by celou vizi pomohl realizovat. Počet zájemců, kteří se o Mailstep zajímali, prý Rozlivku překvapil. Byla jich spousta, ukázalo se, že v logistice propojené s e-commerce je velký potenciál. Zakladatel Mailstepu zároveň do vyjednávání s investory šel s velkou zkušeností z let předchozích, a tak chtěl mít jistotu, že nešlápne vedle. Volba nakonec padla na skupinu Emma Capital, která od Rozlivky koupila většinu firmy.

Investiční skupina, za níž stojí jeden z nejbohatších Čechů Jiří Šmejc, za sedmdesát procent ve firmě zaplatila podle informací CzechCrunche částku atakující jednu miliardu korun. Mělo jít o největší akvizici v rámci české internetové logistiky, přičemž plánem Rozlivky i Šmejce je udělat z Mailstepu logistického hráče, jehož bude znát celá Evropa. Přestože jsou ve společném podniku teprve pár měsíců, Rozlivka si pochvaluje vzájemnou chemii. Dobře ví, jaké to je, když chybí.

img_8122

Foto: Mailstep

Šéf Mailstepu Libor Hudeček a spolumajitel firmy Jan Rozlivka

„Akvizice společnosti Mailstep dobře zapadá do našeho zájmu o oblast e-commerce na evropském kontinentu. Věříme, že je možné dosáhnout synergie s našimi dalšími investicemi v tomto sektoru a pomoci Mailstepu k dynamickému rozvoji na nových trzích,“ říkal k velké investici partner Emma Capital Michal Houšť. Šmejcova investiční skupina například sází také na chorvatské online tržiště Bazzar, jež je označováno za tamní obdobu Amazonu, a v Řecku se chystá prostřednictvím společnosti BoxNow rozjet výdejní schránky na balíky, které v posledních letech zažívají boom i v Česku.

Přestože už Mailstep bude počítat tržby v řádu miliard korun, Jan Rozlivka hovoří o ambiciózních plánech s pokorou. Mělo by prý jít o udržitelný růst, který firmu ekonomicky neohrozí, i kdyby snad měly přijít trochu horší časy. Přestože má díky Emma Capital obrovskou finanční sílu, plánuje dál reportovat černá čísla i v kolonce zisků. Prostě se nechce zbláznit. Avšak Rozlivka zároveň šibalsky pomrkává na výkonného ředitele Libora Hudečka. „Hlavně pro management to bude náročné, protože to, co jsme si společně nakreslili, je opravdu velké,“ směje se.

V Mailstepu si ostatně příliš nepřipouští, že by se nemělo v následujících letech dařit. Obchodování na internetu se předpovídá dál silný růst. Pomohla i pandemie, která přesunula do e-shopů ještě větší počet zákazníků. „Pandemie ještě urychlila již daný trend totální změny nákupního chování lidí. To je příležitost, kterou můžete mít jen jednou za život. Shodli jsme se na tom s panem Šmejcem, že to je ta příležitost, kterou musíme využít. Právě teď jsme schopni rozehrát evropskou hru,“ plánuje Rozlivka.

U jednotlivých stanovišť ve skladu mi ještě při cestě k vrátnici ukazuje, kde už chystají další patra, kde by měly brzy stát další robotické linky a kam se zase Mailstep rozšíří. Brzy padesátiletý podnikatel zkrátka svou firmou, která už sice není celá jeho a už ji ani přímo neřídí, žije. A je to zásadní důvod, proč je Mailstep tam, kde je.

Dánský startup zajišťuje chytrou evidenci firemních výdajů. Pomáhá mu s tím i Čech Petr Janda coby technický ředitel

Iva BrejlováIva Brejlová

Petr Janda PleoStory

Foto: Pleo/CzechCrunch

Petr Janda, CTO společnosti Pleo

0Zobrazit komentáře

Je to rok, co působí na pozici technického ředitele dánské společnosti Pleo. Když přitom Petr Janda do firmy nastupoval, měl vypomoct jen s několika projekty. Nadchla ho ale tamní struktura a způsob, jakým se ve startupu, který vymyslel chytré sledování firemních výdajů, řeší práce. A tak zůstal. A zřejmě není nadšený sám – Pleo právě nabralo investici ve výši 200 milionů dolarů, která vystřelila jeho hodnotu na 4,7 miliardy. To je v přepočtu víc než 103 miliard korun. Už s tou předchozí se přitom startup stal evropským fintechovým jednorožcem.

Když spolu hovoříme, omlouvá se, že některé obchodní výrazy možná bude využívat v angličtině. V češtině, dá se říct, totiž Petr Janda nikdy pořádně nepracoval. Za to stihl svou kariéru v několika firmách vybudovat rychleji, než by se to mnohým podařilo v jedné. A ani jednou přitom nedělal pracovní pohovor.

Čím to? „Zažil jsem pět nebo šest skoků, které mě hodně posunuly dál. Jestli měly něco společného, pak to, že jsem se vnořil do něčeho, o čem jsem v tu chvíli nevěděl, jak to vyřeším. Znělo mi to zajímavě,“ popisuje Petr Janda, momentálně CTO úspěšného dánského jednorožce, a nepřestává se u toho usmívat.

„Častokrát další krok není až tak daleko, jak si lidi myslí. Je to spíš o tom, si pro to zajít. Trochu zaexperimentovat. A vyjít ze své komfortní zóny. Každý krok může rozšířit vaše schopnosti. Tak proč to nezkusit,“ říká.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Všechny tyto rady sice znějí trochu jako klišé nebo motivační citáty, šestatřicetiletý Janda si je ale doopravdy zažil. Firemní zkušenost z Česka přitom prakticky vynechal. V tuzemsku se pohyboval jen v malých startupech a pak s plánem pořádně rozjet vlastní podnik odjel do Londýna. Když mu ale došly peníze, kývl na tříměsíční pomoc na pozici vývojáře v technologické firmě GWI. Pak v ní dostal na starost tým skoro sedmdesáti lidí, a nakonec pozici CTO.

Tyto tři měsíce v GWI skončily po pěti letech, kdy se Janda s manželkou rozhodli přesunout do Dánska. „Vždycky v žertu říkám, že v Británii má každý nějakou expirační dobu. A my tam byli asi šest let. Řešili jsme jen, jestli to bude Česko nebo Dánsko. A kvůli dostupnější angličtině a dalším možnostem jsme zvolili druhou variantu,“ vysvětluje. Z Dánska totiž jeho manželka pochází.

Pleo

Foto: Pleo/CzechCrunch

Pleo se řadí k rychle rostoucím fintechům

Původním plánem bylo založit tu další firmu. To ale změnila jedna gratulace zaslaná přes LinkedIn. Janda ji směřoval Jeppe Rindomovi, spoluzakladateli jemu tehdy ještě neznámé společnosti Pleo. To proto, že firma získala peníze od stejného investora jako kdysi on s vlastním projektem.

Gratulace rozhýbala bližší vztahy, které ho dovedly až do práce v Pleu. Když měla firma problém s datovými systémy, souhlasil, že na pár měsíců vypomůže s rozjetím několika týmů. Rok na se opět ocitl v pozici CTO. V Pleu ji převzal rovnou od spoluzakladatele firmy Niccoly Perry.

„Říkal, proč by měl vést ten tým dál on, když já jsem měl v té době trochu víc zkušeností z předchozího startupu,“ krčí rameny Janda. Teď šéfuje zhruba 150 lidem pracujícím v celkem dvaceti šesti různých týmech, které sídlí v mnoha zemích Evropy.

Další investice jsme nepotřebovali

Pleo aktuálně Janda pomohl dovést ke zmíněné investici 200 milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 4,4 miliardy korun, jež přišla pouhý půlrok po předchozí finanční injekci ve výši 150 milionů dolarů. Ta přitom byla vůbec největším přílivem peněz v rámci series C do jakéhokoliv dánského startupu a právě ona Pleo orazítkovala statutem jednorožce s hodnotou 1,7 miliardy dolarů.

Teď už je jeho hodnota skoro trojnásobná. Peníze posílá skupina investorů vedená fondy Coatue Management a Alkeon Capital. „Ve skutečnosti jsme letos už nepotřebovali další investice, ale v rámci Series C byla taková poptávka, že umožnila toto rozšíření. Máme velké ambice dál v Evropě růst,“ řekl k prosincovému oznámení Jeppe Rindom, spoluzakladatel a CEO Pleo.

To se řadí k fintechovým nápadům, o které je nejen v Evropě aktuálně velký zájem. Jeho řešení na hlídání firemních výdajů, si lze zjednodušeně představit jako chytrou platební kartu provázanou s účetním softwarem, automatickým reportováním výdajů nebo grafickým zobrazením firemních útrat.

Karta může být skutečná nebo virtuální. Pro každého uživatele, tedy zaměstnance, jde přitom nastavit různé limity – a to na jednu útratu, den nebo třeba měsíc. Ale především je možné s každým zaplacením nechat systém samotný třídit útraty do kategorií a nechat software dál s nimi automaticky pracovat.

Reálně tak pokud třeba chce zaměstnanec pozvat firemního partnera na oběd, stačí zaplatit Pleo kartou (ve skutečnosti ji firma vyrobila ve spolupráci s Mastercard) a do aplikace vyfotit účtenku. A dál se o nic nestará ani zaměstnanec, a po schválení ani účetní.

Systém funguje podobně, pokud je potřeba něco zaplatit vlastními penězi – takzvaně z kapsy – ať už jde o hotovost nebo třeba soukromou platební kartu. Nebo vykázat nacestované kilometry. Případně zajistit proplacení faktury, která do firmy přijde. „Je to mnohem širší koncept. Dá se říct, že pomáháme firmám posouvat peníze. Mezi kartami, bankami a dalšími finančními institucemi,“ říká Janda.

Integrovali jsme se hluboko

Ve skutečnosti se podle něj takové systémy s fintechem jen špatně slučují – jsou totiž dvacet až třicet let staré. „Taková infrastruktura vytváří spoustu různých limitací. A ty brání moderním fintech firmám vytvořit zážitek, který by pro zákazníky chtěly. My jsme si velkou část technické infrastruktury ve firmě vybudovali sami. Integrovali jsme se relativně hluboko do finančního ekosystému a vytvořili si partnerství s Mastercard, bankami a zpracovateli transakcí. To nám dává mnohem větší možnosti,“ říká Janda.

Služby Plea aktuálně používá přes dvacet tisíc firem a jejich počet rychle stoupá. Jen za posledního čtvrt roku o tři tisícovky. A každý měsíc o další tisícovku. Ale trh je mnohem větší, věří Janda.

„Samozřejmě nejsme jediní, kteří si toho všimli. Pleo na tom pracuje už šest let, takže nějaký náskok na trhu máme. Ale hrnou se do něj velké firmy třeba typu Revolut. A proto vidíme obrovský příliv peněz ze strany venture kapitálu. Je několik firem ve Spojených státech, které získaly ještě víc peněz s ještě větší valuací. Poptávka je obrovská a my musíme expandovat co nejrychleji a co nejdál,“ vysvětluje.

Prodáváme zplnomocnění a kulturu

Jenže ještě jedna část této společnosti je pro úspěch podstatná, a pro Jandu důvodem, proč tu zůstal. „Často říkáme, že se snažíme s prodávaným řešením exportovat trochu naší firemní kultury. Prodávat hodnoty, aby i další společnosti věřily svým zaměstnancům. Prodáváme zplnomocnění a kulturu,“ říká.

Popisuje, že právě dánská firemní kultura – hlavně ta z Plea – je také to, co ho nejvíce oslovuje. Vysvětluje ji jako plochou strukturu, která ho nechala propracovat se až k jejímu vedení. To ho nadchlo.

Trh se zkomplikoval, je náročnější lidi najít. Popisují to jako talentovou válku, není to daleko od pravdy.

„Nevím, jak moc je to severská kultura. Nebo Pleo. Nebo jestli je to vliv toho, že v Pleu fungují lidi ze zhruba padesáti zemí. Ale celé je to založené na ponechání pravomocí týmu,“ popisuje Janda. Říká, že úkoly nezadává, ale konzultuje projekty. Rozhodnutí přenechává dalším.

„Takový způsob vedení je dost jiný než klasické zadávání práce seshora. K tomu je severská kultura rezistentní. Člověk si musí najít způsob, jak hromadně ovlivňovat myšlení lidí, aniž by říkal, co všechno mají přesně dělat,“ doplňuje.

Růst na dvojnásobek lidí? Rozumný kompromis

Ještě v létě měla firma Pleo 330 zaměstnanců. Teď je jich 450 a dál roste. Funguje v šesti evropských kancelářích v Londýně, Stockholmu, Berlíně, Madridu, Lisabonu a Kodani. Pracovníci jsou ale i z dalších států, včetně několika z Česka. Janda zdůrazňuje, že přístup firmy něco takového umožňoval už od začátku.

„Evropa se ale za poslední rok a půl hodně změnila. Vidíme obrovský příliv firem a nabídek, které kontinentem cestují. Teď mají lidé nabídky z Londýna, Spojených států nebo z různých částí Evropy – a trh se zkomplikoval, je náročnější lidi najít. Když to někteří lidé popisují jako talentovou válku, myslím, že to není příliš daleko od pravdy,“ říká.

Jak rychle se tedy Pleu podaří rozšiřovat, není jisté, ale jeho ambicí je každý rok vyrůst na dvojnásobek. Tedy zhruba za rok se přiblížit tisícovce zaměstnanců. „Je to hodně ambiciózní. Ale ten komerční potenciál vidíme, trh je otevřený. Naprostá většina firem řeší svoje výdaje přes nějaké jednoduché tabulky. Tak je to spíš o tom, jak efektivně dokážeme dostat kvalitní lidi do firmy. A dvojnásobek nám přijde jako rozumný kompromis,“ říká Janda.