Co byste udělali se třemi tisíci dolarů v brzkých 90. letech? Václav Kabát, kdysi výhradně bubeník, si za ně koupil kopírku. Tedy profesionální kopírovací stroj, se kterým otevřel služby pro ofocení dokumentů v centru Prahy. I když měl původně představu, že je třeba kopírovat hlavně noty, nakonec s manželkou množili především školní materiály. Ty pak vázali, až začali vyrábět vlastní bloky i sešity a se značkou Bobo obsadili český trh. Fungují na něm 30 let a za tu dobu nasbírali tržby ve výši 2,5 miliardy korun.

V okolí zdejších budov jsou prakticky na každou stranu pole, hned za stavbami les a kousek u silnice zastávka, kterou používají hlavně místní zaměstnanci. Ještě nedávno byl ve Voračicích nedaleko od středočeských Sedlčan kravín. Dnes místo něj stojí čtyři haly firmy rodinné firmy Bobo.

Prostory se rozprostírají na pozemku o 25 tisících metrů čtverečních. Uvnitř nich je přibližně 2,5 tisíce paletových míst. Na některých jsou vyrovnané výrobky, jiné je potřeba nechat prázdné – někdy sem přijede třeba i pět kamionů plných materiálu najednou a je nutné ho před zpracováním někde vyskládat.

V době největšího rozmachu okolo roku 2000 se tu točilo až 150 zaměstnanců. Od té doby společnost zeštíhlela, během krize v roce 2009 dokonce majitelé přemýšleli o prodeji, ale bylo jim řečeno, že funkční firma je paradoxně neprodejná. Kousli se a pokračovali. Aktuálně zde pracuje asi 40 lidí a Bobo je díky tomu prý v pozici, kdy ho Kabátovi mohou „bez problémů a delegování lidi uřídit“.

Ač si to možná málokdo uvědomí, Bobo nejspíš zná téměř každý Čech. Tedy minimálně pokud už má za sebou alespoň pár let školní docházky. Tato čtyři písmena stojí na tradičních školních sešitech, kterých se jen loni vyrobily dva miliony kusů. Ale dost možná se jeho výrobky právě skrývají někde kolem vás.

Veškeré autoatlasy na benzínkách, které jsou ve spirálové vazbě, prošly touto fabrikou. Nebo papírové „kostky“ na zapisování poznámek, jež jsou na stolech v kancelářích v Česku i Německu. Kalendáře, firemní materiály, mnoho knih, zpěvníků i poznámkové bloky – Bobo je vedle vlastních výrobků schované i v zakázkové výrobě pro mnoho dalších firem od vazby (je jedničkou na trhu ve zpracování dvojité kroužkové spirály) přes digitální tisk až po laser a perforaci.

Za loňský rok společnost prodala skoro 1,5 milionu výrobků a v rekordním dni vyprodukovala 60 tisíc kusů spirálových vazeb. Obvykle za rok vyrobí až 650 tisíc vlastních produktů a něco mezi 2,5 a 3,5 milionu kusů zboží na zakázku. A jen na svém e-shopu má asi 500 položek.

Tam noty, zpátky noty a dolary

Zakladatel firmy se původně dal na kariéru bubeníka. Václav Kabát vystudoval pražskou konzervatoř, a to hned dvakrát: hru na fagot a pak bicí. Po revoluci se mu naskytla možnost vycestovat na hudební stáž do Venezuely, a tak jel s dalšími čtyřmi Čechy učit místní muzikanty evropskou hudbu.

Aby měli z čeho, nechal si Kabát kopírovat notové materiály a uvědomil si, kolik takových služeb je vlastně potřeba. Doslova si to potěžkal. Tam totiž vezl kufr plný notových zápisů, aby mohl učit hudbu. Zpět zase kufr latinskoamerických not i nástrojů. A k tomu tři tisíce dolarů, které si na stáži vydělal. Protože chtěl začít podnikat, s notami na mysli se rozhodl pro nákup kopírky.

Brzy přizval ženu a zájem o jejich služby byl tak velký, že během půl roku oba opustili svá původní zaměstnání. I když u kopírování trávili 12 hodin denně, dnes říkají, že to bylo něco výjimečného. „Měli jsme najednou velký prostor. Mohli jsme nakupovat. Investovali jsme vydělané peníze do nových strojů, kopírek a dalších zařízení,“ popisuje Kabát.

Navíc nedaleko sídlila firma Minolta, takže pro náhradní díly a tonery se dalo dojít – někdy přímo doběhnout – pěšky. Zákazníky se brzy stali studenti, kteří se díky několika fakultám v okolí pohybovali celkem pravidelně. „A když jsme jim stále něco kopírovali, přemýšleli jsme nad tím, co udělat, abychom jim zpět nedávali jen papíry,“ popisuje Helena Kabátová.

„Začali jsme pátrat po vazbách. A manžel, který ještě občas jezdil hrát do Německa, tam jejich různé druhy objevoval. Přesouvali jsme je do Česka a zákazníkům se to líbilo,“ říká žena, která dnes kromě vedení firmy společně s manželem Václavem má na starosti také spolupráci se školami. „Když svážete pár listů, už přemýšlíte nad blokem. A nad sešitem. A pak pořád dál,“ dodává.

Postupně se tak Bobo dostalo až k označení blokařství, které Václav Kabát zařadil do svého a pak i mnoha jiných slovníků. „Bylo mi líto, že naše řemeslo neexistuje. Vyrábím bloky, chtěl jsem být blokař. Název jsme založili, když jsem při hledání takového řemesla na internetu narazil jen na volejbalového obránce,“ usmívá se majitel firmy.

Lidé to nechtějí měnit

S dlouhou historií si Bobo vychovalo zákazníky, kteří i zakladatele překvapují. Původně měl Kabát představu, že redesign výrobků bude připravovat dvakrát do roka. „Nejde to. Lidi používají naše výrobky třeba 15 let, není možné jim je změnit,” říká. Důkazem je i kolekce, kterou firma připravila s původně rychlým plánem na zpracování zbylého materiálu.

Tmavé barvy desek, pásek nalepený na hřbetu a především štítek na nadepsání sešitu nalepený dole na vnější straně. Není těžké uhodnout, proč kolekce dostala název Retro. Vyrobili 2 000 takových sešitů, během 14 dní se všechny prodaly. „Některých druhů zboží přitom vyrábíme do zásoby 2 000 kusů za celý rok,“ porovnává Helena Kabátová.

Nakonec se z kolekce stal tahák, kterého se tu vyrobilo 2,5 milionu kusů. „Je to jedna z nejúspěšnějších edic, kterou vyrábíme,“ popisuje Kabátová. I přes tato obrovská čísla je společnost v posledních letech podle účetní závěrky ve ztrátě. Kabát říká, že raději hned investuje to, co vydělá, aby se peníze točily. A tak tu zkoušejí novinky, jednou z větších investic poslední doby je například laserový gravírovací stroj.

Na pohled vypadá jeho práce jen jako malý plamínek na deskách zápisníků, jenž za sebou nechává vygravírované plochy. Zbývá z nich jen jemný bílý kouř, který okamžitě odsává roura poblíž. Umí loga, grafické motivy i texty, stroj odpaluje vrchní vrstvu materiálu a při použití barevné či bílé papírové lepenky se ukáže její základní, přírodní podoba.

„Laser je pro nás budoucnost,” věří Kabát. Říká, že jde směrem flexibility, která je dnes potřeba. Na e-shopu si zákazník díky tomu může zvolit vlastní blok i motiv na něm, načež si pak koupí třeba jen jeden jediný kus. To je dnes velmi důležité. „Když jsme začínali, náklady knížek, kalendářů i diářů se pohybovaly v desetitisících. Dnes jsou o řád níž, když jsou úspěšné. Dělají se menší věci, ale víc sérií. Musíme reagovat pružněji, rychleji a efektivněji. A věříme, že jsme na to připraveni,” doplňuje Kabátová.

Nákupy na internetu jsou navíc oblast, která se právě teď s přispěním pandemie pro papírenské zboží do velké míry otevřela. U Kabátů se prodeje přes e-shop na těch celkových podílí už někde mezi 15 a 20 procenty a nepřekvapivě v poslední době rostou. „Ale ne všechno se tak dá prodávat. Lidi si na papír ještě chtějí sáhnout. A myslím, že je to správné,” podotýká Kabát.

Papír zůstává

„Už dlouho se říkalo, že technologie vytlačí papír. Mám radost, že lidi mají stále papír rádi. Nejenže z něj čtou, ale používají jej i vedle technologií. Pro zapisování, kreativitu, vyjadřování svých nápadů,” věří Kabát. Firma v tom své zákazníky hodlá podporovat, a prodává proto rovnou sadu bloků s přesným pořadím a způsobem používání, které mají lidem pomoct kreslit a malovat. Takže se časem dostanou od skici třeba až k negativní kresbě v bloku s černým papírem.

Zapisovat si lidé navíc stále chtějí. „Papír zůstává. Mění se jeho použití,” říká Kabát. Lehký pokles je vidět na klasických diářích. Naopak tam, kde je možné si zapisovat „jinak, než to umožňuje elektronika”, prodeje stoupají. Kdykoliv se v Česku hovoří o trendech zapisování, sketchnotingu nebo třeba metodě bullet journal, na prodejích je to jasně znát.

Pak jsou tu například tříleté diáře, mimochodem jeden z nejoblíbenějších výrobků obou manželů. Ty jsou zajímavé třeba pro některé profese. Už dříve se například koncerty – ano, opět jsme u hudby – plánovaly roky dopředu. Současná situace tak dlouhé perspektivě ještě pomohla. Neotřelost v duchu sady kreativních bloků nebo tříletých diářů si navíc chce Bobo udržet, a tak se nenápadně rozhodlo směřovat k ní i novou generaci.

V každém dětském sešitu z nové kolekce Svět jsou proto čtyři takzvané kreativní listy, stránky na rozepsání a čmárání. V rámci rozepisování mají dětem poskytnout možnost „trošku si zařádit”. „Myslím, že kreativita je u dětí potřeba. Tady si můžou kreslit, čmárat a domalovávat už od první třídy,” představuje si Kabát.

Ze Sedlčan do Neapole

Její zakladatel zdůrazňuje, že jedním z hlavních rysů firmy je fakt, že je rodinná. To se mu ve skutečnosti podařilo až na druhý pokus – při tom prvním se prý musel vzdát představy, že všechno bude podle něj. Dnes do společnosti vedle jeho synů přispívají navrch i jejich partnerky.

Ze všech těchto stran je navíc zřejmé, že hudby, u níž to vše tak trochu začalo, se zde stále nevzdali. I synové manželů Kabátových vystudovali konzervatoř a dnes na ní jeden z nich i učí. A pokud budete trochu pozorně brouzdat na e-shopu Bobo, najdete jejich hobby i tam.

Nejexotičtějším zbožím v tomto smyslu jsou tzv. Bobotubes, perkusní hrací roury, plastové hudební nástroje naladěné do stupnice C dur, jejichž nápad i uskutečnění vzešlo z firmy. Lze jimi bubnovat prakticky o cokoliv a vytvořit tím libovolnou hudbu. „Když jsem spočítal, kolik rour jsme vyrobili, bylo by jich vyskládaných za sebe asi 1 500 kilometrů. Už bychom s nimi byli v Neapoli,” libuje si Václav Kabát.