Poznaly to na vlastní kůži. Samy si v kariéře prošly výzvami a usmyslely si, že by byl dobrý nápad vytvořit pro podobně smýšlející lidi prostor – a začít ženami. Lucie Neumanová a Klára Holíková odstartovaly platformu Femme Palette jako komunitu, ale došly s ní mnohem dál – dnes je z ní silný mentoringový program, jímž si prošlo 550 lidí, a zároveň fungující projekt s milionovými tržbami. Femme Palette chce ale růst víc. Platforma si teď našla firemní zákazníky v zahraničí a nakročila ke svým globálním cílům.

Říká se mu impostor syndrome, česky se překládá jako syndrom podvodníka. Vyjadřuje přesvědčení, že ač může být člověk třeba v práci na vysoké pozici, nemá správné kompetence a svými schopnostmi si ji nezasloužil. Tedy, že si ji nezasloužila. Spíš se totiž setkáte s označením syndrom podvodnice.

„To se opravdu hodně řeší,“ přitakává Lucie Neumanová, když hovoří o tom, s čím ženy do programu vstupují. „Většina holek, které se přihlásí, nějaký ten impostor syndrom mají. A uvědomují si to. Teď se o tom hodně mluví. Tak vědí, co to je. Takže si to můžou pojmenovat. A jak si to pojmenují, můžou na tom pracovat,“ říká.

Když máte dojem, že jste správná osoba na správné pozici, líp se vám vyjednává o platu. O dalších kariérních cestách. Nebo jste vůbec ochotnější do nějaké takové změny vůbec skočit. „V pracovním prostředí se ženy prostě chovají jinak než muži. Sama jsem si to vyzkoušela, a možná kdybych udělala něco jinak, rostla bych v kariéře rychleji,“ krčí rameny Neumanová.

Femme Palette přesně na takovém přístupu pracuje. Mentoringem tu už prošlo dohromady 550 lidí. Z toho 350 jen loni, což ukazuje, jak se v posledním roce platforma rozšiřuje. Celkem 40 procent z nich je přitom ze zahraničí. Globálních klientů je hned několik, za všechny například londýnská firma Sthree. Letos posílá do programu 30 účastnic, které se budou rozvíjet v dovednostech potřebných pro vedení lidí.

Slovo účastnic je tu jedním z důležitých momentů. Se zaměřením na ženy Femme Palette začínala. A i když stále tvoří významnou část takzvaných mentees, tedy těch, kteří čerpají inspiraci a znalosti svých mentorů, je vidět, že se přidávají i muži. Muži se ostatně do velké míry účastní i z druhé strany: celkem 40 procent mentorů tvoří právě oni.

„Jejich role je v rozvoji a empowermentu žen naprosto zásadní, takže čím víc mužů budeme mít v naší komunitě, kteří rozumí a pomáhájí ženám kolem sebe, tím lépe my naplníme naše poslaní,“ popisuje Klára Holíková.

Na druhý pokus. Klidně od nuly

Tržby Femme Palette v loňském roce přesáhly čtyři miliony korun, což znamená, že vyrostla skoro o třetinu. Rozšířila se na šest pracovníků a další čtyři, kteří jí s činností pomáhají na částečný úvazek. Služby Femme Palette už si vyzkoušely firmy Mews, Showmax, Donio, Storyous, a Livesport.

Pro firmy se platforma stala prostředkem, jak nechat své pracovníky růst. Z pohledu zaměstnanců je zas zajímavým firemním benefitem. „Já jsem mileniál. A hodně lidí v tom programu jsou mileniálové taky. Víme, že většina jich je mezi 25 a 35 lety. Lidé shání něco, co je bude naplňovat a bavit. Chtějí dělat něco, co bude mít pozitivní dopad na svět i na jejich psychiku,“ vysvětluje Neumanová.

Přeloženo do řeči mladších, či naopak starších: pokud se tito lidé ve své práci nebudou cítit naplněni, zkusí to prostě znovu. Klidně od nuly. Tedy ideálně si předtím o své budoucí kariéře něco zjistí. Femme Palette se jim přesně proto rozhodla nabídnout prostor, který je napojí systémem jeden na jednoho s někým, kdo už v dané oblasti zkušenosti má.

Inspirace od žen v mužském světě

Lucie Neumanová šest let působila jako marketérka a později designérka v různých amerických startupech v San Francisku. Během té doby se okolo ní točily myšlenky, které řešily rovné příležitosti pro ženy a muže, budování komunity a vzájemnou pomoc.

Až tehdy si uvědomila, že něco takového se skutečně týká i jí. A že je fajn mít komunitu, která vám s tím pomůže. Sama tehdy pracovala pro startup Springboard, kde pomáhala studentům dostat se do technických oborů, a tak obě myšlenky spojila dohromady.

V San Francisku v té době studovala Klára Holíková. Měla už za sebou práci jako konzultantka ve společnosti McKinsey & Company, kde se seznámila se zakladateli startupu Bizmachine, kam se v rané fázi firmy přidala a vedla tým konzultantů. Jelikož, jak říká, většinu své pracovní kariéry strávila v consultingu a zbytek života hraním v rockové kapele, vždy se pohybovala spíše v mužském světě.

Když se tedy ve Spojených státech s Neumanovou potkaly, zrodil se nápad na Femme Palette. I Holíková chtěla čerpat inspiraci od žen a pomáhat jim v jejich kariéře tak, jak její neformální mentoři pomohli jí.

Femme Palette se otevřela světu v roce 2018. „Naše hlavní zaměření byl na začátku na networking. V komunitní platformě si lidé mohli naplánovat mezi sebou networkingové schůzky. Po čase jsme ale dostaly zpětnou vazbu, že by se lidé rádi setkávali na akcích. A tak jsme začaly organizovat různé networkingové a vzdělávací akce, kde jsme probírali témata jako nové technologické obory, leadership, udržitelnost, diverzita a mnoho dalších,“ popisuje Neumanová.

První rok šlo spíš o nadšenecký projekt. Komunitní akce spoluzakladatelky organizovaly v angličtině, čímž přilákaly spoustu expatů a ty, kdo vyhledávají multikulturní a různorodé prostředí. Paradoxně spousta členek platformy vůbec nevěděla, že jde o český projekt. Přesto se mezi nimi rozšířila natolik, že když se nedávno Neumanová vrátila do Česka, našla tu silnou komunitní síť i pro sebe.

Teď je druhým největším trhem Femme Palette Velká Británie a třetím Spojené státy. Svůj potenciál ale vidí globální. Prozatím tedy především evropský. „Myslím, že pomoc potřebují hlavně ženy v Evropě, ve Spojených státech je kromě toho pro nás relativně velká konkurence,“ popisuje Neumanová. Představou zakladatelek je vytvořit světovou platformu, která bude pomáhat lidem s kariérou pomocí osobního přístupu.

Až nás to překvapilo

Zmiňovaný impostor syndrome je jen jednou z ukázek, proč se Femme Palette zaměřila na ženy. Ovšem těch příkladů, které tu řeší, je mnohem víc. Slyšeli jste třeba o reverzním mentoringu? To je ten, kde je mentor mladší než mentee. Takže ten se může zlepšit třeba ve svých digitálních dovednostech.

Už si tu ověřili, že mentoring může mít na kariéru obrovský vliv. Například jedna z účastnic programu se během šesti měsíců dokázala přeorientovat z pozice HR na designérku. Jindy lidé přicházejí s tím, že vědí, v čem a jak by na sobě mohli pracovat. S přesnou představou konkrétní oblasti, kterou by rádi vylepšili, mimochodem přicházejí především muži.

„Lidi se hlásí sami. Vlastně nás překvapilo, do jaké míry,“ říká Holíková. Ač totiž firmy vidí služby jako zajímavý benefit, v programech zatím firemní klienti tvoří jen 25 procent.

Najít svůj styl

Rok 2021 byl prý zlomový. Loni Femme Palette k mentoringu představila i coaching. Začala nabízet služby firmám a na podzim zorganizovala první konferenci, které se zúčastnilo přes 200 lidí. Pro příští rok ji chce o něco zvětšit.

Vedle toho platforma investovala do vývoje vlastního interního nástroje, který pomáhá s propojováním těch správných mentorů a mentees. Dosavadní práce v dokumentech Google nebyla při víc než tisícovce lidí – po pěti stech z každé strany – ani trochu udržitelná.

Zaměření na ženy bude do velké míry zůstávat. Ač totiž třeba s nově nabytou manažerskou rolí můžou bojovat obě pohlaví, ženy prostě některé situace z mnoha důvodů musí řešit. „Jak budou týmem vnímány, jak si zachovat přátelský přístup ke kolegům, ale zároveň vybudovat autoritu,“ dává příklad Holíková.

„Byznys byl oblastí tak trochu vybudovanou muži pro muže, a proto si ženy stále ještě hledají svůj styl. Často mají kolem sebe vzor vedení jen mužský a je pro ně složitější zachovat svou přirozenost. Tedy nebýt ‚mužem v sukni‘ z hlediska stylu vedení, ale zachovat svou autenticitu,“ popisuje.

Říká, že se přesně o této problematice bavila se spoustou ženských manažerek a zakladatelek. „A je hodně, co okolo toho rozebírat. Obecně se ale ženy po nějakou dobu drží ‚mužského‘ stylu řízení, protože myslí, že ‚tak se to dělá‘, a následně vyhoří nebo jsou z toho unavené. Teprve když najdou svůj styl, můžou se uvolnit. A práce je najednou nevysává, ale baví,” uzavírá Holíková.