Komentář Cedrica Malouxe. Když jsme během posledních patnácti let narazili na problém, hledali jsme aplikace. Zaplatili jsme si předplatné a ohýbali své pracovní procesy, abychom dokázali v daných aplikacích fungovat. Tato éra softwaru jako služby (SaaS – software as a service) ale pomalu končí. Poprvé za padesát let vývoje technologií se totiž mění i fundamentální pravidlo: lidé software vytvářeli, teď se tento úkol přesouvá na stroje. Jinými slovy, doteď jsme auta řídili s volantem v ruce. Teď se učíme, jak zvolit destinaci, kam se chceme dostat, a AI to udělá za nás.

V jedno sobotní ráno jsem potřeboval specifický nástroj – chtěl jsem svá videa natočená horizontálně transformovat do vertikálních Shorts. To by normálně znamenalo prohledávat web, otestovat několik nástrojů, zaplatit si předplatné jednoho z nich a dělat kompromisy u věcí, které nechci.

Místo toho jsem ale využil kódovací agenty AntiGravity od Google DeepMind. Nenapsal jsem ani jeden řádek kódu, místo toho jsem jen napsal zadání: „Potřebuji aplikaci na macOS, která vyřízne formát Shorts z horizontálních videí, zatímco já budu moct ořezat časovou osu. Čistě lokálně, bez cloudu.“ Za necelých pět minut bylo hotovo. Žádný prototyp ani mockup, reálná desktopová aplikace s funkčním uživatelským rozhraním.

Toto už není vibe coding – kdy uživatel popisuje svůj záměr a umělá inteligence vše „překládá“ do funkčního kódu –, ten je již reliktem minulého roku. Toto je začátek éry software on demand (softwaru na požádání).

Jako bývalý vývojář jsem na vlastní kůži zažil, jak daleko nás dokážou moderní nástroje posunout – používání velkých jazykových modelů k automatickému dokončování funkcí nebo refaktorování bloků kódů se zdálo jako kouzlení. Velké jazykové modely ale také změnily směr adaptace. Lidé se poprvé přestali učit, jak stroje myslí. Naopak se stroje začaly přizpůsobovat tomu, jak lidé myslí. Programovacím jazykem se stal ten přirozený.

Foto: StartupYard

Šéf StartupYardu Cedric Maloux

Skutečný zlom ale nepřichází z kódování v angličtině. Přichází z autonomních, spolupracujících agentních systémů, které dokážou kódovat společně. V těchto prostředích lidé již neorganizují každý krok. Člověk definuje „co“ a systém rozhoduje „jak“. Poprvé v historii již samotné vytváření softwaru není výlučně lidskou doménou.

Například při použití autonomních nástrojů jako Codex a AntiGravity jsem sledoval, jak agenti vytváří mé vlastní rozšíření do Chromu či desktopové aplikace. Pracoval jsem jen na záměru a omezeních, co by měl software dělat, a co už ne. Pak jsem dal ruce pryč a pozoroval, jak agenti plánují architekturu, navrhují seznam úkolů, koordinují mezi komponentami, řeší okrajové případy, které by mě ani nenapadly, a dodávají funkční produkt.

Přesouváme se ze světa nákupů softwaru k jeho generování. Vzdálenost mezi „mám problém“ a „mám řešení“ se stírá. To mění všechno:

• Hyperpersonalizace: Proč bych měl platit za komplexní nástroj s padesáti funkcemi, které nepotřebuji, když si dokážu vygenerovat vlastní na míru se čtyřmi funkcemi, jež opravdu využiji?
• Soukromí: Požádal jsem o lokální zpracování, a to jsem také dostal. Žádná data neopustila můj počítač.
• Software na jedno použití: Postavit, využít, smazat. Ze softwaru se stává nástroj, nikoliv aktivum, o které je nutné pečovat. Co bylo kdysi považovano za absurdní nebo plýtvavý koncept, se nyní stává nejracionálnějším způsobem práce.

Největší změnou ale je, že člověk již není vývojářem, ale architektem záměru. Mým úkolem nebylo znát syntaxi Pythonu, ale vědět, co opravdu chci, a provázet přitom AI k výsledku. Musíte jen myslet dostatečně jasně, abyste strojům řekli, co mají vyrobit.

Někdo by mohl tvrdit, že je to pouze pro pokročilé uživatele. Data však naznačují něco jiného. Podívejte se na Lovable, tvůrce aplikací poháněného AI, který se stal jednou z nejrychleji rostoucích SaaS společností v nedávné historii.

Lovable se dokonce ani nespoléhá na plně autonomní agenty, je to v podstatě vysoce výkonný obal kolem LLM s chytrým prompt engineeringem. A přesto se k němu uživatelé hrnou. Nekupují šablonu, kupují si zkrácení vzdálenosti mezi nápadem a funkčním produktem. Miliony uživatelů se přestali ptát: „Existuje na to aplikace?“ a začali počítat s tím, že když dokáží svůj problém poptat, software jim ho dokáže vyřešit.

Důsledky pro startupy jsou nepříjemné. Pokud systém dokáže váš produkt vytvořit během vteřin, váš kód již není konkurenční výhoda. Je to infrastruktura běžná jako elektřina nebo voda. Budoucnost patří těm, kdo dokážou identifikovat problém, na kterém skutečně záleží, vysvětlit ho a prodat svým uživatelům, zákazníkům nebo klientům. A tato budoucnost je teď.