Zakázali mu jít do války i kvůli slávě. Václav Marhoul si vybral jinou cestu, jak Ukrajině pomáhat

Český režisér a mimo jiné člen aktivních záloh považuje válku za ultimátní zlo. Ukrajinu ale bude podporovat i přesto, že do bojů jít nesměl.

marhoul_1

Foto: Jakub Čech

Václav Marhoul během natáčení Nabarveného ptáčete

0Zobrazit komentáře

Většina ho zná jako režiséra Mazaného Filipa, Tobruku a Nabarveného ptáčete – a jak už je zřejmé z dějů posledních dvou filmů, má blízko k válce. Ostatně on sám je členem aktivních záloh, strávil dvanáct let u speciálních sil v Prostějově a věděl, že když půjde bojovat na Ukrajinu, bude užitečný. Václav Marhoul byl ovšem odmítnut, tak aspoň pro napadenou zemi shání peníze. A mimo jiné chystá nový film z prostředí americké politiky.

„Cítil jsem to jako povinnost,“ vzpomíná Václav Marhoul na moment, kdy Rusko na Ukrajině rozpoutalo největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války, který ho motivoval k tomu, aby ji šel se zbraní v ruce chránit. „Navštívil jsem ukrajinskou ambasádu, kde jsem se přihlásil. Výsledek byl ale ten, že jsem byl odmítnut,“ říká v podcastu Čestmíra Strakatého.

I když je především režisérem, s armádou má zkušenosti. A ty chtěl na východním bojišti zužitkovat. Jak sám totiž říká, nejde jen o to umět držet zbraň. „Pan velvyslanec ale řekl ne,“ pokračuje Marhoul. Důvodů prý bylo několik – jednak dostatek vojáků (ale s nedostatkem techniky), jednak využití jeho případné smrti ruskou propagandou, jednak „sláva“, kterou má.

Ani to ho ale neodradilo od toho, aby Ukrajinu podporoval. Sice ne přímo na bojišti, ale alespoň finančně. „Kvůli penězům na zajištění zbraní jsem oslovil i svoje herce v Hollywoodu, dělal jsem i akci v Americe. Nebyla to ale jednoduchá věc – a častokrát jsem narazil. Pro Američany je tento konflikt vzdálený a jsou zpravidla humanitárně nastavení,“ uvádí.

Peníze vybírá – takříkajíc fundraisuje – i teď, kdy se válka vede už přes rok a půl. Nesoustředí se přitom jen na pomoc ze zámoří, finance se snaží zajišťovat také z Česka. Většina pak putuje k jednotce, ve které jsou i členové jeho ukrajinského štábu z dob, kdy točil válečné drama Nabarvené ptáče z roku 2019, které se dočkalo vřelého přijetí od kritiků.

„Náš architekt je shodou okolností u speciálních jednotek na Ukrajině,“ dodává. „Co se týče zajišťování peněz, tak to nedělám každý den, ale vždycky čekám, než mi dojde zpráva, co by zrovna potřebovali. Protože nemá smysl peníze vybírat, když nevím, na co půjdou. Nejsem ale samozřejmě jediný… Jak se říká, kapka ke kapce,“ vysvětluje.

Marhoul mimo jiné zabrousil i do tématu, proč je pro něj konflikt na Ukrajině tak zásadní – a proč v něm vidí paralelu s rokem 1968 nebo s obdobím, kdy nastoupil v Německu nacismus. „Je nemožné, aby v jednadvacátém století nějaká země rozpoutala velkou válku. A silou a mocí si brala území, které jí nepatří. Rusko nesmí vyhrát. Nesmí, nesmí. Nesmí se to stát precedentem,“ zdůrazňuje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Většina podcastu se nese právě v tomto válečném tónu, v placené části ale přijde řeč i na Marhoulův chystaný film, přesněji drama, které se bude týkat amerického senátora Josepha McCarthyho, známého hlavně proto, jak fanaticky a falešně v padesátých letech bojoval proti komunismu. Zatím se ale neví, kdy vyjde, protože ho potkaly velké produkční problémy.

K tématu filmů pak zmiňuje i to, proč nikdy nebude točit vztahovou komedii, typickou pro českou tvorbu, a pohádky. A proč zřejmě vždy zůstane u autentických žánrů, které diváky nemají pobavit, ale tím správným způsobem šokovat – a možná i vzdělat.

Vladimir 518 i Mikýř běží na Archirunu. Ten provede po domech, které navrhl Karel Prager

Speciální okruh složený z budov, které navrhl Karel Prager, mohou absolvovat i ti, kdo běžet nechtějí. Sedmikilometrový úsek zvládnou i senioři.

Eliška NováEliška Nová

archirun-3

Foto: CAMP

Trénink na Archirun před Pragerovými kostkami

0Zobrazit komentáře

Běžte, klusejte, jděte, vyzývá Centrum architektury a městského plánování, které se rozhodlo uspořádat takzvaný Archirun, neboli běh s cílem podívat se na zajímavou architekturu ve městě. První ročník se má zaměřit na pozoruhodné stavby, jak je lidé neznají, a umožnit podívat se do míst, kam to normálně není možné.

„Archirun je pro všechny. Ať už běháte desítku za hodinu nebo se vám zvedá tepovka třeba jen svižnější chůzí do schodů. Trasu, kterou jsme naplánovali na zhruba sedm kilometrů, zvládne každý, senioři i rodiny s dětmi,“ slibuje pořadatel. První ročník plánuje připomenout stavby jednoho z nejvýznamnějších českých architektů – Karla Pragera, který by letos v srpnu oslavil rovnou stovku.

Startuje se tedy u Moráně, a to ve Sdružení projektových ateliérů, neboli ve skleněných kostkách u kláštera Emauzy. Dnes je tu mimochodem také sídlo CAMP, tedy pořadatele. Trasa dál pokračuje ke skoro zapomenuté kotelně, která měla být původně součástí dostavby Všeobecné fakultní nemocnice. Vznikla ale nakonec jen ona kotelna, která se nachází na Karlově.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený CAMP Praha (@camppraha)

Dalším bodem je budova Federálního shromáždění nahoře na Václavském náměstí. Běžci i chodci pak zamíří k Nové scéně Národního divadla, která se nachází hned u historické budovy. Posledním bodem na mapě je sídlo Komerční banky na pražském Smíchově, které má půdorys komolého osmibokého jehlanu. Trasa končí tam, kde začala, tedy v CAMPu.

Ten má mimochodem pro všechny budovy přezdívky. A kdo jednotlivé cíle nezná, může postupně odhalovat, co je kotelna, co vypadá jako pyramida, smíchovský bunkr na peníze, fasáda ze skleněných televizí nebo levitující dům. Jednotlivé budovy každopádně postupně představují jejich ambasadoři, mezi nimi je rapper a umělec Vladimir 518, jeden ze zakladatelů projektu Kluci z Prahy Janek Rubeš, zpěvačka Barbora Poláková, youtuber Mikýř a blogerka Asijatka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Závodníci vyběhnou už tuto sobotu, 26. srpna.  Komu se běžet nechce, může se o architektuře něco dozvědět i tak. CAMP totiž nachystal bohatý doprovodný program. V areálu u Emauz bude možné jít na komentovanou prohlídku a navštívit tak nejen jednotlivé kostky, ale rovněž brutalistní věž emauzského kostela Panny Marie na Slovanech.

V programu je ale i sítotisková, modrotisková nebo sprejovací dílna. Sprejovat se bude mimochodem i prázdná zeď za CAMPem. Proběhne také diskuze a projekce o Karlu Pragerovi.