Většina ho zná jako režiséra Mazaného Filipa, Tobruku a Nabarveného ptáčete – a jak už je zřejmé z dějů posledních dvou filmů, má blízko k válce. Ostatně on sám je členem aktivních záloh, strávil dvanáct let u speciálních sil v Prostějově a věděl, že když půjde bojovat na Ukrajinu, bude užitečný. Václav Marhoul byl ovšem odmítnut, tak aspoň pro napadenou zemi shání peníze. A mimo jiné chystá nový film z prostředí americké politiky.

„Cítil jsem to jako povinnost,“ vzpomíná Václav Marhoul na moment, kdy Rusko na Ukrajině rozpoutalo největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války, který ho motivoval k tomu, aby ji šel se zbraní v ruce chránit. „Navštívil jsem ukrajinskou ambasádu, kde jsem se přihlásil. Výsledek byl ale ten, že jsem byl odmítnut,“ říká v podcastu Čestmíra Strakatého.

I když je především režisérem, s armádou má zkušenosti. A ty chtěl na východním bojišti zužitkovat. Jak sám totiž říká, nejde jen o to umět držet zbraň. „Pan velvyslanec ale řekl ne,“ pokračuje Marhoul. Důvodů prý bylo několik – jednak dostatek vojáků (ale s nedostatkem techniky), jednak využití jeho případné smrti ruskou propagandou, jednak „sláva“, kterou má.

Ani to ho ale neodradilo od toho, aby Ukrajinu podporoval. Sice ne přímo na bojišti, ale alespoň finančně. „Kvůli penězům na zajištění zbraní jsem oslovil i svoje herce v Hollywoodu, dělal jsem i akci v Americe. Nebyla to ale jednoduchá věc – a častokrát jsem narazil. Pro Američany je tento konflikt vzdálený a jsou zpravidla humanitárně nastavení,“ uvádí.

Peníze vybírá – takříkajíc fundraisuje – i teď, kdy se válka vede už přes rok a půl. Nesoustředí se přitom jen na pomoc ze zámoří, finance se snaží zajišťovat také z Česka. Většina pak putuje k jednotce, ve které jsou i členové jeho ukrajinského štábu z dob, kdy točil válečné drama Nabarvené ptáče z roku 2019, které se dočkalo vřelého přijetí od kritiků.

„Náš architekt je shodou okolností u speciálních jednotek na Ukrajině,“ dodává. „Co se týče zajišťování peněz, tak to nedělám každý den, ale vždycky čekám, než mi dojde zpráva, co by zrovna potřebovali. Protože nemá smysl peníze vybírat, když nevím, na co půjdou. Nejsem ale samozřejmě jediný… Jak se říká, kapka ke kapce,“ vysvětluje.

Marhoul mimo jiné zabrousil i do tématu, proč je pro něj konflikt na Ukrajině tak zásadní – a proč v něm vidí paralelu s rokem 1968 nebo s obdobím, kdy nastoupil v Německu nacismus. „Je nemožné, aby v jednadvacátém století nějaká země rozpoutala velkou válku. A silou a mocí si brala území, které jí nepatří. Rusko nesmí vyhrát. Nesmí, nesmí. Nesmí se to stát precedentem,“ zdůrazňuje.

Většina podcastu se nese právě v tomto válečném tónu, v placené části ale přijde řeč i na Marhoulův chystaný film, přesněji drama, které se bude týkat amerického senátora Josepha McCarthyho, známého hlavně proto, jak fanaticky a falešně v padesátých letech bojoval proti komunismu. Zatím se ale neví, kdy vyjde, protože ho potkaly velké produkční problémy.

K tématu filmů pak zmiňuje i to, proč nikdy nebude točit vztahovou komedii, typickou pro českou tvorbu, a pohádky. A proč zřejmě vždy zůstane u autentických žánrů, které diváky nemají pobavit, ale tím správným způsobem šokovat – a možná i vzdělat.