Zaklínač je zpět. Začátek třetí řady právě vyšel na Netflixu, možná překvapí i zklamané fanoušky knih
Prvních pět epizod nové série směřuje k velkému finále. Je to dobrá fantasy zábava – a dokonce je o něco věrnější předloze než minule.
Řekněme si to na rovinu. Zaklínač na Netflixu dnes začal svou už třetí řadu – takže brečet nad tím, že to není věrné zfilmování knih Andrzeje Sapkowského, dávno nemá smysl. Prvních pět epizod, po kterých bude za měsíc následovat finálová trojice, se stejně jako ty předchozí nese v duchu spíš volnější adaptace, inspirace a změn oproti originálu. Je to dobře? Především pro fanoušky knížek určitě ne. Ale je to dobrý fantasy seriál? To zase ano. A dokonce se chce dodat, že se v ohledech zábavnosti i věrnosti oproti předchozí řadě zlepšil.
Čas opovržení nad Zaklínačem by už měl pominout. Rozhořčení z toho, že seriáloví tvůrci nerespektují děj či postavy oblíbeného fantasy díla, je pochopitelné, ale zcela zbytečné. Na Netflixu vznikl svébytný počin, který samozřejmě můžete zatracovat za nevěru vůči zdrojovému materiálu (a budete mít často pravdu, spousta změn smysl prostě nedává a není k lepšímu), jenže s tím nic nenaděláme. Tak nač ho zatracovat, když může pobavit? A třetí sérii Zaklínače se právě tohle daří.
Znalci poznají, že Čas opovržení je také název jedné z knih zaklínačské ságy. Přesně té, kterou nová série sleduje. I tentokrát platí to, co platilo doposud. Cesta, kterou se seriál vydává k vyvrcholení – sněmu čarodějů na Thaneddu – vede jinudy než v knihách. Ale vede tam. A světe, div se, v pěti epizodách to příjemně graduje, jednotlivé dějové linky se pomalu proplétají, všechno působí kompaktněji, uvěřitelněji a jako mnohem méně silný zdroj nelibosti skalních fanoušků.
Dokonce se chce říct, že pokud by snad nějaký z nejvěrnějších příznivců, kteří nad seriálem už dávno (nebo nejpozději po finále druhé řady) zlomili hůl, dal Zaklínači druhou šanci, třetí série by ho mohla příjemně překvapit. Rozhodně ne šokovat tím, že se najednou stává supervěrnou adaptací, nebuďte bláhoví. Ale tím, že pokračuje v povedeném budování vztahu ústřední trojice Geralt, Ciri a Yennefer, že nabídne více situací známých ze stránek – a že nad severními královstvími se stahují jižní mračna a vše to směřuje k tomu kritickému okamžiku.
O tom, jak s ním seriál naloží, ale první pětice epizod ještě nerozhodne. Premiérové díly končí těsně před tím, než všechno vypukne. I lidé knižním Geraltem nepolíbení však musí tušit, že se blíží něco velkého, co bude opravdu stát za to. Stejně tak u těch, kdo zaklínačovská dobrodružství znají už z papíru, úvod třetí řady vyvolá velká očekávání. Snad takovou příležitost 27. července, kdy vyjdou poslední tři díly, Zaklínač nepromarní. Zatím je to totiž velmi koukatelné.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsTrochu zrychlené smíření hlavních hrdinů (Dokonce dojde i na montáž! Tedy ne tréninkovou jako v Rockym, ale s vařením večeře a rodinným životem…) odpustíte, protože umožní seriálu lépe se soustředit na jejich příběh. Odměnou vám budou okamžiky vcelku věrně přejaté z knih anebo adaptované citlivěji než Kaer Morhen z minulého finále. Případně zaklínačské souboje, u nichž nelze nevzpomenout na videohry od CD Projektu. V okamžicích, kdy Henry Cavill tasí meč a udělá krok do temnot, je Zaklínač nejsilnější.
Bez chyb to samozřejmě není, události mimo Geraltovu rodinnou jednotku jsou o řád méně zábavné. Ať už jde o Nilfgaard, nebo elfy. Také pěvec Marigold má svou dějovou linku, která do příběhu zapadá, ale v internetových diskuzích z ní bude spousta mrzení. O castingu či kostýmech (Musí být elfí bojovník v temném fantasy seriálu instagramový cool dude? A ve kterém obchodním centru asi nakupuje Yennefer?) už toho také bylo řečeno dost.
Jenže platí myšlenka z úvodu. Proč si podobnými věcmi kazit jinak solidní fantasy podívanou? Zase tolik jí na streamovacích službách není. A navzdory nedostatkům (Ještě třeba občas ne úplně prvotřídní vizuální triky by se daly zmínit…) Zaklínač rozhodně patří mezi ty nejlepší.
Přesto si na závěr nejde odpustit poznámku a trochu pokrytecky se tak neřídit vlastní radou, že kdyby tvůrci vzali svůj současný přístup, ale byli Sapkowskému věrnější, tak – zůstaneme u zaklínačovského slovníku – by bavil ještě o něco více.