Jaký je první díl seriálu The Last of Us? To jsme před veřejnou premiérou 16. ledna měli možnost zjistit díky českému zastoupení HBO, které si přichystalo projekci v kině CineStar na pražském Andělu. Velké plátno nebylo pro televizní adaptaci úspěšné videohry nutností, ale velký zážitek to byl i tak. Stejně jako původní hra byla první epizoda The Last of Us místy strhující, prakticky po celých pětaosmdesát minut nesmírně napínavá a především tažena kupředu skvělými hlavními postavami.

Nemusíte mít za sebou dohranou původní videohru, abyste věděli, co se v první půlhodině premiérového dílu The Last of Us stane. Jenže i když se stoprocentní přesností víte, co vás čeká, seriál graduje a buduje napětí, které vás zavrtává hluboko do křesla. Přitom nevidíte nic tak strašného, natož hororového. Dva vědci hovoří o potenciálně apokalyptických dopadech různých nákaz. Po ulici najednou projede kolona policejních vozů. Nervózní žena nutí manžela rychle zavřít obchod. Nemohoucí babička v neostré části záběru se začne zvláštně hýbat…

Úvodní minuty první epizody očekávaného seriálu jsou největší připomínkou toho, že kromě hlavního tvůrčího mozku videoherní předlohy Neila Druckmanna na něm pracoval i Craig Mazin, scenárista vynikající minisérie Černobyl. Také ta dokázala diváky dovést od letmých náznaků přes crescendo strhujících scén až k příběhové (a vlastně i skutečné) explozi. Když se následně děj přenese o dvacet let do budoucnosti, je vám líto, že přísun dokonale dávkovaného adrenalinu přinejmenším na chvíli končí.

Ale novinka HBO vypráví příběh o nesnadném životě po apokalypse, nikoliv o jejím hrůzném průběhu. Frenetické tempo tak vystřídá představování zbytků lidské civilizace, kterou jinak smetla nákaza parazitickými houbami měnícími lidi na zombie. Vyrovnat se s abstinenčními příznaky z nedostatku apokalyptické akce pomáhá načrtnutí neutěšené reality, které je místy možná trochu prvoplánové (co myslíte, jak dopadne nebohé dítě, jež se dokulhá do karanténní zóny?), ale strasti světa představuje povedeně a nenásilně bez sáhodlouhého učebnicového vysvětlování.

Což je dobrá zpráva i pro ty, kdo The Last of Us nehráli. Předchozí znalost hry absolutně není potřeba a i samotná zombie apokalypsa je vlastně jen vzdálená kulisa pro lidský příběh v herním i televizním zpracování. Fanoušky hry naopak může těšit skutečnost, že seriál jí dělá čest v tom, kvůli čemu kterému patří ve videoherním průmyslu k těm nejoslavovanějším titulům. Tedy v dospělém vyprávění o ztrátě, rodině a možná i naději.

Největší nadšenci samozřejmě najdou v dění na obrazovce oproti hře několik rozdílů – ačkoliv některé scény naopak jsou nebo přinejmenším začnou jako velmi věrné kopie okamžiků ze hry –, hlavní směřování děje a tíživá atmosféra však The Last of Us zůstávají. Žádné divoké odklony od zdrojového materiálu à la druhá sezona Zaklínače přinejmenším první díl nenabízí. Stejně tak seriálu po vzoru herní předlohy zůstávají i vynikající postavy.

Stěžejní vztah Joela, jenž během vypuknutí apokalyptické nákazy přišel o dceru, a siroty Ellie, která je obestřena lehkým (a brzy odhaleným) tajemstvím, ještě v první epizodě logicky nedostává tolik prostoru. Ale i těch pár společných scén dává tušit, že Pedro Pascal i Bella Ramseyová budou mít skvělou vzájemnou chemii. Své nemalé herecké schopnosti tak v úvodní epizodě dávají na odiv především ve vlastních dějových linkách.

Ellie začíná coby z neznámých důvodů spoutaná vězenkyně, mladá herečka tak může skvěle prezentovat uvěřitelnou a zábavnou drzost při vzdoru věznitelům a současně křehkost čtrnáctileté dívky. Více prostoru ale dostává Joel, který roboticky prochází den po dni na dně už tak ztrápené společnosti, jen aby na černém trhu získal prostředky pro nalezení svého bratra. A Pedro Pascal byl k rolím drsňáků, které krutě sžírá minulost, snad přímo zrozený.

Foto: HBO

Hlavní role Joela a Ellie v The Last of Us ztvárnili Bella Ramseyová a Pedro Pascal

Vyniknout jim pomáhá i svět, ve kterém na sebe obě postavy narazí. Že se vlády nad přeživšími ujme autoritářská vojenská diktatura, už je v žánru trochu klišé. Ale další dílčí detaily dobře dokreslují fungování chráněné lidské enklávy, její každodenní život a problémy i povstalecký odpor takzvaných Světlušek, které mají být světlem v temnotě opresivního režimu. Až jednou vypukne skutečná zombie apokalypsa, vůbec by nikoho nepřekvapilo, kdyby to po ní vypadalo právě takhle.

Pokud je první epizoda dostatečným indikátorem, The Last of Us nebude bezchybná revoluce v televizní tvorbě. Ale bude to giganticky úspěšný a dobře natočený seriál, který skvěle buduje napětí i vztahy mezi vynikajícími herci. Jeho kvality koneckonců potvrzují i zahraniční recenzenti, kteří viděli i další díly. Ono to vlastně ani není takové překvapení, když jde o adaptaci hry, která nad drtivou většinu ostatní tvorby ční právě svou atmosférou a postavami.

Na HBO se po Hře o trůny (ať už původní, nebo po nedávném Rodu draka) zkrátka zrodil z videoherního podhoubí další trhák, který bude každý týden přitahovat miliony diváků. Ti se pak budou pravidelně zdravě naštvávat kvůli tomu, že nový díl už zase skončil a už zase je čeká týdenní čekání. V případě The Last of Us ale bude stát za to.