Mluvit o rovnosti pracovních příležitostí se dá dlouho, ale jsou faktory, které nabírání pracovníků ovlivní, i kdyby to ani jedna ze stran nechtěla. Jedním z nich je těhotenství. Zaměstnávání těhotných žen je v Česku veliká výjimka. Něco takového totiž přináší řadu problémů, třeba už jen proto, že mnohdy ve stejné chvíli, kdy se společnost na spolupráci s budoucí matkou domluví, vypisuje rovnou inzerát na její náhradu. Kolik takových procesů firmy podstupují, není úplně jasné. Začíná se ale ukazovat, že umějí objevovat i výhody.

Když dostala výpověď ze své dosavadní práce, byla na konci třetího měsíce těhotenství. Zaměstnavatel o něm už pár týdnů věděl, říká Kateřina. Ona, ač ve firmě pracovala dlouhodobě, tu ale byla externí pracovní silou, a tak ji zákon jako těhotnou nechránil. Proč přesně z práce musela odejít, na tom se se svým bývalým zaměstnavatelem neshodne.

Kateřina ovšem v té chvíli musela řešit především svoji situaci. „Proseděla jsem x hodin denně nad inzeráty a hledala pro sebe vhodnou roli. Byla jsem na několika pohovorech, kde HR stále pokládají tu zastaralou otázku typu ‚Kde se vidíte za 5 let?‘ jen v upravené podobě ‚Jaké máte osobní nebo pracovní plány v příštím roce?’“ říká.

Těžko na to odpovídat, v té chvíli ještě své těhotenství možným budoucím zaměstnavatelům nesdělovala. Přesto jí přišlo důležité jim o něm říct. Čekala s tím do závěrečných kol. „Chtěla jsem předejít diskriminaci hned na počátku, aniž by si třeba dotyčné firmy napřed ověřily moje znalosti a kompetence,“ vysvětluje.

Přes to všechno se jí podařilo domluvit se rovnou se třemi organizacemi, z nichž dvě proměnila v reálné práce. Částečně pracuje jako recruiterka, což byla dílčí aktivita z její původní role komunitní koordinátorky. Především ji ale oslovilo, když zjistila, že v nedávno otevřené galerii Kunsthalle hledají akutně office manažerku. „Zjistili jsme, že si můžeme vzájemně pomoct a já tak na několik měsíců, tedy před porodem a před nabráním stálé výpomoci, nastoupím. Dopředu jsme se domluvili, že naše spolupráce je jasně ohraničená,“ říká Kateřina.

„Znala jsem ten příběh. Ale nebyla to nějaká dobročinnost. Bylo jasné, že si máme co nabídnout,“ vysvětluje pohled z druhé strany Ivana Goossen, šéfka Kunsthalle Praha. Dodává, že o těhotenství Kateřiny věděla ještě před jejím příchodem na pohovor, a potvrzuje, že jej brala v potaz. „Nejde ho v potaz nebrat. Fakt je fakt a něco znamená – tedy od kdy do kdy jste k dispozici. Ale nebylo to něco, co by bylo diskriminační. Kdyby se na pozici nehodila, tak ji na ni nevezmu,“ říká.

Doplňuje, že je vždycky zásadní, aby zaměstnanci mohli svou roli úspěšně plnit. „Existují organizace, které jsou tu pro to, aby dělaly charitu. My taková organizace nejsme,“ říká jednoznačně.

Ředitelka Kunsthalle moc dobře ví, o čem mluví. Sama má dvě děti a zjistila, že o práci vedle péče o ně stojí. „S prvním dítětem jsem shodou okolností musela odcestovat a opustit svoji práci ještě předtím. První půlrok jsem byla nezaměstnaná a ač to tak každý nemá, já zjistila, že potřebuju mít vlastní projekty mimo rodinu, abych mohla být jejím plným členem,“ vysvětluje.

Tehdy založila vlastní společnost a když byla těhotná podruhé, rozhodla se studovat MBA na univerzitě. „Řada žen má energie opravdu hodně a stihne toho víc než normálně,“ krčí rameny. S druhým dítětem na mateřskou ani neodcházela. S malými potomky začala pracovat na Pittsburghské univerzitě. Říká, že zaměstnání dávala víc než plný úvazek, ale o to kvalitnější čas se snažila trávit s dětmi.

Najít ideální konstelaci

V Česku je podle statistického úřadu skoro 2,3 milionu žen v plodném věku. Při narození dítěte jim je průměrně 30 let a nikdo vlastně pořádně neví, jak před narozením potomka a těsně po něm k práci přistupují. Finančně se zaměstnankyním, které mají být v těhotenství doma, pracovat ani nevyplatí. Ženy mají nastupovat na takzvanou mateřskou minimálně šest týdnů před porodem. Pokud tak neučiní, nárok na peněžitou pomoc se jim o týdny, o které pracovaly déle, jednoduše krátí.

Ani Ministerstvo práce a sociálních věcí informace o počtu zaměstnaných těhotných nesleduje. Ví ale, kolik se jich do systému registruje s tím, že by nově chtěly pracovat – nebo taky pobírat dávku v nezaměstnanosti nebo jiný příspěvek, pokud na něj tak získají nárok.

„K dispozici máme pouze informaci o počtu těhotných žen a žen do devíti měsíců po porodu v evidenci uchazečů o zaměstnání. K 31. březnu 2022 spadalo do této sdružené skupiny celkem 2 814 žen, tedy 2,15 procenta všech evidovaných uchazeček o zaměstnání,“ říká Jaroslava Sladká z oddělení mediální komunikace ministerstva.

„My data o preferencích zaměstnavatelů taky nemáme, ale můj odhad je, že se to opravdu děje jen vzácně,“ říká ředitelka Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio Eliška Kodyšová. Podle ní se musí sejít zajímavá konstelace kompetencí, pozice, kde není úplně jednoduché najít lidi, s osvícenou firmou a zaměstnankyní, která nebude 3 až 4 roky na rodičovské dovolené.

Konstelace se vydařila i u Anny Franzisky Hunger. Je to Němka, která pracuje v českém investičním fondu Kaya VC. Když do něj nastupovala, byla už těhotná. Doma přitom zhruba roční dcerku už měla a druhé těhotenství pro ni bylo překvapení.

„Manžel i terapeut mě nabádali, abych se o tom vůbec nezmiňovala. A já si také myslela, že když budu upřímná, nebudu mít šanci. Nicméně nebýt upřímná a dát vědět o svém těhotenství až několik týdnů po podpisu smlouvy pro mě taky nepřipadalo v úvahu. K mému překvapení měli partneři za mě radost a zareagovali smlouvou obsahující i mateřskou dovolenou,“ popisuje Hunger.

Ve venture kapitálovém fondu teď řeší mimo jiné lidské zdroje a zdejší týmy. I když jde o oblast často spojovanou s ženami, obecně se nástupem do kapitálové firmy dostala spíš do mužského odvětví. Podle partnerů jí tu úspěch přinesla upřímnost.

„Upřímnost a otevřenost jsou pro nás jedním ze základních hodnotových prvků. Franzi se nebála oznámit nám svoje těhotenství v samotnému závěru procesu a vlastně nám tím jenom potvrdila, že jsme vybrali správně. Naše práce je povahově spíše maratonem než sprintem, a tak nám přijde celkem pochopitelné, že se jednotlivým členům týmu v průběhu této cesty mění i životní situace,“ říká Tomáš Pačinda, jeden z partnerů Kaya.

„Je důležité zmínit, že okolnosti se můžou hodně lišit a jít do takového rizika nemusí být vždy možné,“ doplňuje Hunger. Když ostatně zjistila, že je těhotná, situaci nejdřív vnímala jako pozastavení vlastní kariéry a fakt, že si bude muset nechat ujít skvělou příležitost.

Nespolehlivá a nevhodná

Podle pracovního projektu Welcome to the Jungle se pracovní prostředí mění. Nahrála tomu pandemická situace a dlouhodobá nízká nezaměstnanost. Šéf společnosti Jan Klusoň předpovídá zvýšení zájmu o matky, studenty i již zaměstnané pracovníky s volnou kapacitou.

„Firmám chybí lidé, a tak již nebude výjimkou nabírat na částečné úvazky zaměstnance, kteří už třeba pracují v jiných firmách, nebo jsou zrovna na mateřské dovolené,“ předpovídal na začátku letoška.

Důležitou otázkou je ale čas, po který budou ženy úplně mimo pracovní proces. „Před několika lety nám personalistka ze švédské firmy říkala, že nabírají i těhotné, protože vědí, že se jim za rok a půl vrátí. A nabírají je kvůli jejich kvalifikaci, kterou budou potřebovat i za tu dobu,“ vysvětluje Kodyšová z Aperia. Podle ní na takový přístup ale v Česku naráží dlouhá rodičovská.

„Co jsem měla možnost pozorovat v zahraničí, když žena odchází na kratší dobu, zaměstnavatel ví, že ji vykryje. Jsou možnosti jako zkrácený úvazek, ale u nás se na ženy automaticky pohlíží tak, že májí nebo budou chtít mít děti. A tím jsou jako zaměstnanci nespolehlivé a nevhodné. Tomu nepomáhá ani nedostatek zařízení péče o děti,“ popisuje.

Podle Kodyšové tu ženy, které by chtěly s dětmi pracovat, jsou. Zvlášť ty kvalifikované, protože pracně vybudovanou kariéru nechtějí najednou opustit. Ale vyřešit, „kam s ním“, tedy s narozeným dítětem, zůstává komplikovaným problémem.

Moc jich neznám

Kateřina se původně nehodlala stát těhotnou nově najatou zaměstnankyní. Dnes říká, že by doporučila všem ženám dobře si externí spolupráci rozmyslet. Snadno s ní totiž ztratí jistoty a těžko se jim pak dostává k případné finanční pomoci státu.

Zpětně by však měnily některé okolnosti i ty, kterým se podařilo mateřstvím proplout už před lety. Ivana Goossen musela řešit, že pokud chce pracovat, potřebuje pro svou rodinu získat další lidi, kteří jí s organizací a hlídáním pomůžou. A mimo jiné proto, že neměla k dispozici hlídací prarodiče, „importovala si“, jak říká, do tuzemska americké au-pair.

„Osobně jsem nepotkala hodně těhotných žen, co by je někdo přijal,“ říká Hunger. Vysvětluje to jednak stresujícím procesem, ale i tím, že ženám je často jasné, že se svým stavem nemají mnoho šancí. I tak věří, že nadále dokáže zůstat aktivní. „Mám od sebe vysoká očekávání a chci zvládnout obojí, kariéru i roli matky,“ plánuje.