Diplomatka Eva Filipi strávila na postu velvyslankyně České republiky v Sýrii 13 let. Během dlouhé občanské války v Damašku zastupovala řadu západních diplomatů, včetně Američanů, kteří své ambasády na protest proti režimu Bašára Asada opustili. Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ale o reprezentaci českých a evropských závazků i v brutálním režimu syrského diktátora stál.

Filipi podle svých slov zastávala v diplomacii pragmatický přístup. „Co je pragmatismus? Pokud to zjednodušíme, že mi šlo o fakta a výsledky a zároveň jsem myslela na to, co bude dobré pro mou zemi, pro Evropu, pak ano,“ říká Filipi v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým.

Celý podcast si můžete pustit ve videu níže, na YouTube nebo Spotify.

Podle vystudované orientalistky západní politici často jednali bez dostatečné znalosti kontextu, historie a politické situace v Sýrii.

„Můj ideologický problém od počátku Sýrie je, že jsme si jako Západ řekli, že Asad musí odejít v řádu týdnů. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy mu dával 4–5 týdnů. Ale ty struktury tam takto prostě nefungují, nebylo to možné. Často máme bohulibý záměr, protože všichni chceme, aby se všude lidem dařilo dobře a mohli svobodně volit – žijme ty hodnoty tady, snažme se je žít, ale nechtějme je proměňovat,“ říká Filipi, která na Blízkém východě v různých diplomatických funkcích působila přes 30 let. „Výsledkem je, že jsme 13 let prosazovali pořád tu stejnou taktiku, ale nedocílili jsme nic jiného, než že v Sýrii jsou lidé hrozně chudí a nemají co jíst,“ říká o unijním postoji k Sýrii.

Diplomatka, která nerada označuje českou diplomacii slovem prozápadní – „my zkrátka jsme Západ“ – říká, že česká diplomacie by si měla vybrat, na co se zaměří, a slevit na „exportu demokracie“ a ideologii. „Jsme středně velká země s řadou šikovných diplomatů, měli bychom si vytipovat pár oblastí, kde mohou pozitivně působit,“ tvrdí.

Slováci chybu nedělají

Nabízí se otázka, jak a jestli vůbec s nepřátelskými a diktátorskými režimy diplomaticky komunikovat – například v případě Ruska. Zatímco na nedávném zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na Maltě Jan Lipavský a další ministři před projevem šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova opustili sál, slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár (Smer) s ruským ministrem dokonce bilaterálně jednal. Filipi, jak napovídá její dlouholeté angažmá v Damašku, je spíše zastánkyně udržování vztahů i s nepřátelskými mocnostmi.

„Nemyslím si, že slovenský ministr zahraničí udělal zásadní chybu, když s Lavrovem jednal. Můj pohled je, že když nevíte, co nepřítel zamýšlí, nemáte už tolik možností něco ovlivňovat. Jsem proti gestům, které přinesou, myslím, krátké zadostiučinění. Jak odešel, když mluvil Lavrov, to je chvilkový akt spokojenosti sám se sebou, ale není to spokojenost, která by vedla svět dopředu, to je můj pohled,“ naráží bývalá diplomatka na gesto Jana Lipavského.

Napjaté vztahy s ministrem zahraničí

Právě s šéfem Černínského paláce má Eva Filipi napjaté vztahy. V předchozích rozhovorech vyjádřila nepochopení, proč ji po konci její mise v Sýrii v říjnu 2023 osobně nepřijal. Lipavský, jako zastánce významu politických gest, pro to mohl mít celkem pádný důvod – Filipi od diktátora Asada na konci své mise dostala a převzala syrské státní vyznamenání.

Sama ale odmítá, že by šla prominentům syrského režimu na ruku, jak naznačoval článek na serveru Hlídací pes. Podle něj jim měla udělovat víza. To Filipi v Crunchi popírá a informace v článku označuje za „z 90 procent smyšlené“. Nicméně připouští transakční aspekty diplomacie. „To v diplomacii také platí. Jestliže potřebujete dostat amerického vězně z vězení, a pokud pomůžou schengenská víza pro někoho, kdo vám v tom pomůže, tak ano, to určitě,“ tvrdí Filipi.

Proč režim Bašára Asada padl tak snadno? Jakou roli v tom hrálo Turecko, a proč se Rusko za svého dlouholetého spojence v Damašku nepostavilo? A jaký vývoj v Sýrii po nástupu islamistů ze skupiny Haját Tahrír aš-Šám Eva Filipi předvídá?

Poslechněte si celý podcast.