Závěr Kmotra, jak si ho Coppola přál. Režisérský sestřih dává epilogu slavné mafiánské ságy nový život
Bylo vůbec možné, aby třetí díl Kmotra měl takový úspěch jako první dva původní díly, které jsou brány jako mistrovská díla mafiánského žánru i kinematografie obecně? Nešlo tak trochu o případ, kdy byla očekávání takřka nesplnitelná a spolu s tlakem ze strany studia ovlivnila tvůrčí proces? Režisér Francis Ford Coppola ostatně žádný třetí film natočit nezamýšlel, a proto se ho pokusil pojmout jako rozsáhlý epilog. Zjevnější než kdy jindy to má být z nového sestřihu, co nedávno vyšel.
Ne, jeho výsledkem není zásadně jiný film – pořád je tam ve stejné míře často kritizovaný herecký výkon mladé Sofie Coppoly a změnami neprošly zvraty ani ponurá atmosféra. Režisér se nesnažil snímek předělat, ale spíše vyleštit do podoby bližší svému uměleckému záměru i záměru autora předlohy. Proto se také někdejší Kmotr III, sugerující velké pokračování, nyní nazývá Mario Puzo’s The Godfather, Coda: The Death of Michael Corleone.
Vydal se tak možná jiným směrem, než by si někteří diváci přáli, na druhou stranu ale k látce přistoupil s rozumným respektem a obloukem se vyhnul úpravám ve stylu George Lucase u Star Wars. Provedené změny místo toho zlepšují vyprávění filmu nebo lépe představují některé postavy. Něco podobného Coppola udělal už loni s Apokalypsou, jež se dočkala digitální verze ve 4K s HDR a přídomku Final Cut, tedy konečný sestřih.
Zatímco však válečný snímek už dávno patří ke zlatému fondu světového filmu a úpravy jeho vnímání příliš nemění, u třetího Kmotra by měla být odlišná především perspektiva publika, nezatíženého očekáváními jako k prvním dvěma dílům. Nové vydání má tedy potenciál jak klasiku znovu připomenout starším, tak ji v novém světle představit současné generaci kritiků a diváků.
Například The New Yorker zmiňuje, že poslední verze epilogu Kmotra do značné míry platí za argument, podle kterého nic zásadního nepotřebovala, snad jen jiný kontext. Současnost díky odstupu času umožňuje lépe docenit mafiánský snímek, který je pro Coppolu možná vůbec nejosobnější. Zabývá se totiž korupcí církve, pod jejímž vlivem režisér vyrostl, a vypořádává se s podobnou ztrátou blízkého stejně jako on. Spolu s nemožností vykoupení Corleoneho to byla hlavní témata v roce 1990 i dnes.