„Dejte mi další čtyři roky, pak budeme mít platy jako v Německu,“ prohlásil český premiér Petr Fiala v nedělních Otázkách Václava Moravce. Předseda vlády později svůj výrok korigoval s tím, že jeho vláda investuje do budoucnosti a přechodu k ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. Snění o bájných německých platech (průměrná hrubá mzda přesahuje 100 tisíc korun) a výkonné ekonomice ovšem trochu kazí realita, ve které se sousedé nachází – Německo stagnuje a je v politické krizi.

Vláda Olafa Scholze se rozpadá poté, co ji opustili liberální Svobodní demokraté kvůli rozporům ohledně rozpočtové politiky – předčasné volby se budou konat příští rok 23. února. Největší šance na vítězství má CDU Friedricha Merze, očekává se ale nárůst radikálně pravicové AfD, která posiluje zejména v bývalém východním Německu. Výsledek nadcházejících voleb a schopnost nové vlády řešit strukturální problémy země budou mít zásadní význam nejen pro Německo, ale i pro Českou republiku.

„Německo je v krizi a my s ním,“ říká odborník na německou politiku Jakub Eberle v podcastu Crunch. Co přesně se u sousedů děje?

Celý rozhovor si pusťte ve videu, na YouTube, Spotify nebo v Apple Podcasts. Níže shrnujeme ta nejzajímavější témata z rozhovoru.

Rozpad německé vládní koalice

Vládu tvořili sociální demokraté (SPD), Zelení a pravicově liberální Svobodní demokraté (FDP). Tyto strany měly odlišné představy o fungování hospodářství. Zatímco SPD a Zelení prosazovali investice a případně i zvýšení daní, FDP kladla důraz na snižování schodku a zadlužení. Vláda přezdívaná semafor podle stranických barev členů koalice se nicméně potýkala s rozpory od samého začátku.

„Tamní ústavní soud loni rozhodl, že vláda nemůže jen tak vzít šedesát miliard, které zbyly ve zvláštním fondu vyhrazeném na boj s následky pandemie covidu, a převést je do nového klimatického a transformačního fondu, který má napomáhat naplnění ambiciózních klimatických cílů Německa. Vládní koalice poslední rok hledala, kde ty peníze do rozpočtu najít. Podle většiny ekonomů i voličů teď zaznívají slova jako úleva a agonie je u konce. Poslední rok se koaliční partneři neustále hádali,“ vysvětluje Jakub Eberle v podcastu Crunch.

Slabá vláda a problematický odkaz Angely Merkelové

Končící kancléř Olaf Scholz sice není politikem bez vize, ale neuměl ji dostatečně vysvětlit.

„Má obrovský intelektuální přehled, přemýšlí v horizontu několika měsíců dopředu a má vizi, jak má vypadat Německo i Evropa. Nicméně ji neumí vysvětlit – jako politik si myslí, že ideálním stylem komunikace je oznámit výsledek. Pokoušel se v tomhle ohledu převzít styl Angely Merkelové, která také příliš nekomunikovala, odešla ze sociálních sítí, nechala za sebe komunikovat účet spolkové vlády, rozhovory dávala zřídkakdy a fungovala takovým monarchickým způsobem. To jí mohlo procházet v době, kdy byla etablovaná jako instituce, ale Scholzovi ne,“ říká Eberle.

Podle něj je odkaz Angely Merkelové velmi problematický a zejména v anglosaských médiích, ze kterých často čerpají tuzemští novináři, také mnohem více černobílý než v samotném Německu. Bývalá kancléřka, jejíž politické paměti brzy vyjdou knižně, je kritizována za stagnaci v investicích do infrastruktury, ale také za zahraniční politiku.

„Nikdy nebyla žádnou příznivkyní Vladimira Putina, kterého naopak na osobní úrovni poměrně ostře neměla ráda. Její pozice ale byla spíše zadržovat, pomalu brzdit, nic moc neměnit. Což vedlo k obrovské závislosti Německa na Rusku a Číně, ze které se nyní země pokouší dostat,“ dodává expert.

Ekonomické výzvy a dopady na Českou republiku

Německý proexportní ekonomický model je ohrožen rostoucími cenami energií, napětím v obchodních vztazích s Čínou a Spojenými státy a nedostatkem inovací. Ve třetím čtvrtletí roku 2024 rostlo HDP pouze o 0,2 procenta. Německé domácnosti spoří a vyčkávají. Problémy dopadají na velké německé automobilové a strojírenské firmy jako Volkswagen, Basf a ThyssenKrupp – zejména VW plánuje rozsáhlé propouštění.

Na unijní úrovni Německo bojovalo proti uvalení cel na dovoz automobilů z Číny. „Na jednu stranu se pokouší závislosti redukovat – Německo třeba obrovsky investuje do toho, aby přitáhlo výrobce čipů přímo do země. Ale zároveň se snaží diverzifikovat tak, aby se Číňani nenaštvali. Čína je největší německý obchodní partner. Jakékoliv ohrožení jako případná odvetná cla by byl problém. Pro německá auta je to největší exportní trh. Je to hlubší a komplexnější závislost než dříve na Rusku,“ vysvětluje Eberle. Závislost na Číně komplikuje i vztahy Německa s USA. Spojené státy tlačí na Evropu, aby zaujala konfrontačnější postoj vůči Číně, a zároveň zvažují zavedení cel na evropské zboží

To není dobrá zpráva ani pro Česko, které je na německé ekonomice silně závislé a potřebuje diverzifikovat svou ekonomiku a investovat do výzkumu a vývoje, aby tuto závislost snížilo. „Náš byznys model bychom měli předělat, ale na české politické scéně vůli k tomu nevidím. Znamenalo by to tvrdě investovat do výzkumu, vývoje, budování nezávislosti. A toho tu jsou jen náznaky. V té krizi jsme zkrátka s Německem, a to dlouhodobě,“ podotýká politolog.

Vzestup AfD a radikalizace společnosti

V posledních letech zaznamenává Alternativa pro Německo (AfD) vzestup popularity. AfD se profiluje jako ostře antiestablishmentová strana a oslovuje voliče, kteří jsou nespokojení s tradičními politickými stranami a s politikou Angely Merkelové, ať už jde o migraci, energetiku, nebo ekonomická rozhodnutí. V debatě o migrační politice a bezpečnosti pak silně rezonují letošní útoky nožem v Solingenu a Mannheimu.

Podle Jakuba Eberleho je AfD čím dál tím radikálnější a u velké části jejích členů se dá hovořit o pravicovém extremismu. „Oni volají po protiústavních věcech – chtějí z Německa odsouvat lidi, kteří tam přišli a už mají německé občanství, úplně běžně zpochybňují občanská práva německých občanů,“ říká.

AfD se daří získávat voliče zejména na východě Německa, které se potýká s ekonomickými problémy, vylidňováním a pocitem, že je ostatní strany ignorují. V některých spolkových zemích na východě země už AfD dosahuje ve volbách až 30 procent hlasů. Ačkoliv je pro tradiční strany jako SPD nebo CDU spolupráce s AfD na celostátní úrovni stále tabu, její vzestup ovlivňuje německou politiku a posouvá politický diskurz doprava i co se týče levicově liberální končící vlády Olafa Scholze, zejména v otázkách bezpečnosti a migrace.