Mobily máme všichni téměř pořád po ruce a zvykli jsme si, že nám dokážou usnadnit například nákupy, bankovnictví nebo cestování. Jedna z oblastí se stále ještě příliš nevyužitým, avšak velkým potenciálem je péče o sebe sama, potažmo naše zdraví.

Dnes už běžně dokážeme sledovat, jak (ne)dobře spíme, kolik kroků za den ujdeme, jak cvičíme. Vzniká mnoho zdravotních a souvisejících medicínských aplikací, často jsou však nevhodné na využití v praxi. Jde totiž o velmi specifický obor vyžadující jiný přístup samotných vývojářů.

O tom, jaká úskalí musí takové aplikace překonat, aby se pro své uživatele staly prospěšnými, pro CzechCrunch napsal Jaromír Krotký, vývojář a designér řešení v oblasti zdravotnických aplikací a edukace lékařů. Zároveň je spoluzakladatelem společnosti Adaptine a konzultant společnosti Pears Health Cyber.

***

V mobilu má nějakou aplikaci pro svoje zdraví skoro každý, ať už ji využívá, nebo ne. Rádi se zabýváme sami sebou, sbíráme různá data o svém pohybu, stravě, hmotnosti, tepu, spánku – a vyhodnocujeme je, srovnáváme, hledáme radu. Z mobilu nás koučuje „přednastavený“ trenér běhu nebo fitness. Obecně můžeme aplikace v této oblasti rozdělit do čtyř kategorií:

Lifestyle aplikace slouží nejen zdravým lidem, kteří chtějí být ještě zdravější nebo změnit svůj životní styl. To jsou všechny aplikace pro běh, jízdu na kole, cvičení, jógu, hubnutí, dodržení pitného režimu, sledování spánku. Jsou lehce dostupné a zdarma nebo za pár korun si zájemce pořídí informátora, hlídače, trenéra nebo fanklub známých i neznámých přátel.

Medicínské awareness aplikace patří do vyšší kategorie. Příkladem je Hlídač koulí, Lupenka či Ruce na prsa. Často nic přímo nevyřeší, takže je uživatel projde, něco si přečte, zkusí si udělat test nebo samovyšetření a pak je už nikdy nespustí, nebo rovnou smaže. Přesto mají svoje významné plus – dají uživateli nějakou informaci o jeho zdravotním stavu a případně ho nasměrují k lékaři.

Třetím druhem jsou medicínské aplikace, které kromě informací nabízejí další dlouhodobé služby ve zdravotním problému, pro který byly vyvinuté. Pomáhají sledovat průběh nemoci, připomenou užití léku, pravidelné testování a tak dále. Zjednodušeně řečeno je to takový „fitness trenér“, ale specifický pro dané onemocnění.

Speciální kategorií medicínských aplikací je pak třeba aplikace Záchranka. Tu prostě v telefonu máte pro případ, kdyby se vám něco stalo.

Největší překážky u vývoje medicínských aplikací

Medicínské aplikace pro společnost Pears Health Cyber vyvíjím řadu let a pravděpodobně jich bylo už přes třicet – od testů zdravotních rizik (infarkt, diabetes, demence, melanom kůže, erektilní dysfunkce, stres) přes informační aplikace až po aplikace pro podporu dodržování předepsané léčby a léčebného postupu. Po letech vývoje jsem už dokázal identifikovat největší překážky.

Mobilní aplikace, které vytváříme, nemají zlaté dno. Několikrát jsme si ověřili, že uživatelé nechtějí za tento typ aplikací platit. Jedna z možných příčin je v našem systému zdravotnictví, kdy nemocní lidé jsou zvyklí dostávat pomoc zdarma a očekávají ji.

A dost možná zatím neoceňují přínos aplikací: ty je totiž k lékaři – nejlépe přednostně a ke špičkovému – nedostanou, ale nutí je dodržovat léčbu a režim, věnovat se každý den svému zdraví. A právě proto koučovací aplikace svoji významnou roli v léčbě mají. Lékaře totiž mohou v určitých situacích nebo na určitou dobu dobře zastoupit.

Limitem u vývoje aplikací je odvaha firem se do něčeho takového pustit. Farmaceutické firmy narážejí na spoustu zákonných omezení i vnitřních pravidel, která je potřeba ošetřit.

Dalším limitem je přístup k těmto mobilním aplikacím. Když danou nemoc máte, musíte ještě mít lékaře, který o aplikaci ví a doporučí vám ji. Dnes to je prostě něco (zdánlivě) nadstandardního, protože si aplikace svoje místo v léčbě musejí najít a tvrdě obhájit. Mohly by pomáhat většímu počtu nemocných, ale protože zdravotnické aplikace nejsou hra, sociální síť ani videoplatforma, je skoro nulová šance, že se budou šířit virálně.

Jakkoli jsou užitečné pro pacienty, aplikace pro lidi s roztroušenou sklerózou nikdy nebude mít statisíce ani miliony stažení. Nikdy nebude v App Storu a Google Play na čelním místě s doporučením pro stažení, uživatelé o ní musí někde slyšet a pak si ji cíleně najít.

Toto je často případ mnoha užitečných nápadů na aplikace o zdraví, kvůli kterému končí v propadlišti dějin. Můžete mít nápad, odbornou garanci a najdou se i finance na realizaci, ale pokud chybí poslední krok, tedy cesta, jak dostat aplikaci nebo informaci o ní k uživatelům, aplikace brzy zanikne. To se stalo třeba s naší aplikací k hypertenzi.

Zároveň je tak nějak všeobecně rozšířeno, že „upomínka na telefonu“ je dostačující řešení, protože připomene cokoli včas. K ohlídání zdraví to ale nestačí. Překvapivým zjištěním totiž je, že notifikace nesystémových aplikací vůbec nejsou spolehlivé. Je to technologický problémem, vývojáři to vědí, ale uživatelé možná ani netuší.

Upomínky jsou nezaručená služba a řeší ji operační systém telefonu. Mnoho telefonů se snaží v rámci šetření baterie a zvýšení výkonu telefonu „optimalizovat“ jejich zpracování. Systém telefonu se tak může kdykoliv rozhodnout šetřit a některé upomínky dle intenzity používání aplikací odložit nebo úplně zrušit.

S tímto je potřeba se snažit různými způsoby vypořádat, aby aplikace poskytla to nejlepší, co jí systém telefonu umožní. „Výjimku“ mají jen tzv. protected aplikace, které může v některých systémech uživatel vybrat, typicky jde třeba o systémový kalendář, u něj bych se nedoručení nebál, i když obecně se to může stát i tam. Větší problém mají aplikace, které si uživatel stáhne.

U zdravotních aplikací nestačí být jen vývojář

V průběhu let jsme při vývoji aplikací začínali „doktorem v kapse“, jednoduchým medicínským awareness (povědomím). Pak na řadu přišly kalkulátory rizik, které se stahují prakticky na celém světě, jsou v šesti jazycích a máme data z více než padesáti zemí. Jsou jednoduché, dávají informaci, že jste v pořádku, nebo ne tak úplně a bylo by fajn nechat se odborně vyšetřit.

V posledních letech jsme se více zaměřili na vývoj medicínských aplikací pro konkrétní diagnózy, které chtějí nejen dávat informace a připomínat aplikaci léku, ale být právě tím zmíněným osobním trenérem, který pomáhá a podporuje.

Uvedu příklad s migrénou. Léčba migrény vyžaduje pochopení nemoci, je třeba zjistit, jak právě u mě funguje, vydržet se nějakou dobu sledovat a být schopen dát lékaři správné informace o tom, kolik jsem měl migrenózních záchvatů, jakého typu a jak dlouhých.

Zároveň jako pacient potřebuji zjistit, co mě ovlivňuje a jak s tím bojovat – co jsou mé spouštěče migrény a co mi pomáhá. Při nasazení léčby, obzvláště té preventivní, pak potřebuji obrovskou motivaci vydržet, upravit svůj životní režim, brát léky, nepřehnat to s analgetiky, vidět pokroky, i kdyby byly malé.

Právě díky těmto zkušenostem jsem si po letech strávených vývojem aplikací pro zdraví jistý, že v tomto oboru nestačí být jen vývojář. Musím pochopit nemoc samotnou, pacienta a jeho problémy včetně požadavků na léčbu. Do toho navíc vstupují lékaři, farmaceuti i právníci.

Kromě znalostí všech těchto rámců a vlivů je důležité uřídit samotnou aplikaci tak, aby nebyla jen „sledovačem všeho možného“, ale aby skutečně pomáhala. Tedy správně oddělit to, co si různé skupiny myslí, že je nutné sledovat (nebo co chtějí sledovat), od toho, co je nutné sledovat pro nastavení změn.

Pak je nutné nadefinovat statistiku, aby aplikace na první pohled identifikovala problém, posun, změnu, což je často hodně těžký a dlouhý proces. Svoji výzvu vidím zejména tam, kam ještě tak moc aplikací nedošlo, tedy v definici druhého kroku. Prvním je zjistit, jak na tom pacient je, druhým pak to, jak se z toho může dostat.

Přesně zacílené řešení

Koučovacích mobilních aplikací je na trhu jen pár, a to právě proto, že tato kategorie není jen „sledovač a sčítač“, ale musí skloubit rámec medicínský, farmaceutický i právní. Důležitou a naprosto nezbytnou součástí jsou ale také pacienti.

Pacientské organizace nám poskytují výchozí data i zpětnou vazbu, doporučují testery. A patří pak i k šiřitelům těchto mobilních řešení, protože nejde o aplikace běžně dostupné, ale spíše osobně či odborně doporučované těm, kterým jsou určeny a kterým mohou pomoci.

Z toho je zřejmé, že implementace takových mobilních aplikací je záležitostí lékařů a pacientů. Není to žádná masovka v milionech mobilů, spíš je to dobrý trenér pro ty, kdo nemocí trpí a jsou ochotni pro změnu svého zdravotního stavu něco udělat.

Můj úkol je pak relativně jednoduchý – vnést jim do mobilu trenéra, který ukáže, vysvětlí, podpoří. A nezahltí „svého pacienta“ vším najednou, spoustou obrázků a rad, ale postupně ho provede tím, co právě potřebuje, k tomu, co mu v konkrétní situaci pomůže, a podrží ho, když vůle začne slábnout.

Bez spolupráce se všemi, kterých se to týká, se dobrá aplikace vymyslet nedá. Ne snad, že bychom měli na začátku reprezentativní průzkum názorů mezi lékaři, ale když jsme jednotlivé aplikace tvořili, tak jsme se setkávali s lékaři a s pacientskými organizacemi, kteří v nich naštěstí dokázali vidět přínos. Nebo pochopili naši myšlenku „doktora v kapse“. Některé pacientské organizace se už samy snažily o nějakou tvorbu aplikací.

Výzvou je motivovat lidi ke změně životního stylu

Příkladem je aplikace Migréna Kompas, kterou jsme spustili v loňském srpnu a dosud byla stažena 2500krát a eviduje 16 tisíc záznamů. Tato aplikace je zatím ze všech nejrozsáhlejší a kromě podpory pro dodržení vhodné léčby připomínáním také obsahuje další podpůrné moduly.

Jde například o deník migrén (aby pacient měl záznamy o tom, co se dělo, pro sebe i lékaře), uvažuji o motivačním programu pro změny v životosprávě (konkrétně pravidelná strava, spánek, pohyb). V hlavě nosím i myšlenku vyhodnocovat změny tlaku dle předpovědi počasí. V porovnání s jinými aplikacemi spojuje několik moderních trendů a hlavně množství funkcí, které není snadné spojit v synergický celek.

Právě to je jedna z mých nejdůležitějších výzev – posunout aplikace ještě o kousek dál zahrnutím koučinkových metod, které budou uživatele motivovat ke změně jeho životního stylu a pomohou mu tak v léčbě.