Asi každý jsme na ně někdy narazili. „Zaručených“ řešení na to, jak zhubnout, zdravě jíst a ve výsledku tak i lépe žít, je nespočet. Často ale mají jednu věc společnou – nabízí rychlá řešení. Ať už jsou to zázračné pilulky, jedna důležitá rada, několikatýdenní transformační program, nebo změna jídelníčku a zařazení jedné potraviny. A ve výsledku často selhávají.

Dobře to ví i výživový specialista Petr Havlíček. Ve svém oboru má třicetiletou praxi a za tu dobu viděl mnohé zvraty v přemýšlení o výživě – třeba o vajíčkách, která nejdřív byla považována za pro zdraví špatná, pak dobrá a nejnovější výzkumy opět vyzdvihují jejich negativní stránky. Nebo o tom, zda zabíjí víc rostlinné, nebo živočišné tuky. O tom i mnohém dalším mluvil v podcastu Proti Proudu Dana Tržila.

Jakožto specialista na potraviny se léta snažil najít způsob, jak i svůj vlastní zdravý životní styl takzvaně hacknout. „Mnozí se snaží najít rychlá řešení. Jednu pilulku nebo věc, co stačí udělat třikrát za den, aby to šlo. Jenže žádná instantní řešení nejsou. Pokud chcete něčeho dosáhnout, je to dlouhodobá práce, kterou nezvládnete bez dostatečného sebevědomí,“ apeluje Havlíček.

„Lidé si třeba přečtou filozofii ledového muže Wima Hofa, vezmou na sebe tričko a trenky a jdou vyběhnout na Sněžku. A pak je zachraňuje horská služba, protože si neuvědomili, že za tím, co dělá Wim Hof, je nějaká příprava,“ směje se specialista.

Ať už se o tak o vlastní výživu začne starat kdokoliv, je třeba si uvědomit, že ve výsledku bude muset do svého života nejspíš přinést celou řadu činností, které ovšem nejsou nijak objevné. Základní ingredience zdravého života jsou pořád stejné – hýbat se, dobře spát a dobře jíst. Proč v tom tedy tolik lidí selhává a Světová zdravotnická organizace bije na poplach třeba kvůli cukrovce?

Jako u hodně věcí lze hledat příčiny ve vlastní hlavě. Podle zkušeného výživového specialisty platí, že lidé, kteří mají nesprávný jídelníček, mají zpravidla nesprávně nastavené i další hodnoty v životě. Buďto si nezdravým jídlem něco kompenzují, ale častěji mají nedostatečně silnou vůli. Havlíček používá paralelu s povozem. „Vy jste vozataj a máte dva koně – jeden se jmenuje emoce a druhý pudy. Pokud tyto dva koně zvládáte, tak jedete tam, kam chcete jet,“ tvrdí.

Problém je, že třeba pud obživy je velmi silný a máme ho už od pradávných dob – radši se přece najíme teď, protože co kdyby nebylo jídlo zítra. „Když mají navíc tyto dva koně hříbě, tak vznikne závislost. A to je živel, který dokáže celý vůz převrátit. Jedná se o potraviny, které jíme všichni a fungují naprosto dokonale jako drogy, aniž bychom to vnímali. Jde o cukr a také trochu sůl,“ popisuje Havlíček. Není tak prý náhodou, že člověk vynalezl i pochoutky jako slané maso ve sladké housce.

Další problém nastal podle Havlíčka ve chvíli, kdy si firmy uvědomily, že přirozené prahnutí po jídle, speciálně pak tom sladkém, lze komerčně využít. „Svět je byznysově založený a růst HDP rovná se růstu spotřeby. Jenže ve chvíli, kdy je člověk zdravý, tak vlastně svoji spotřebu zvyšovat nepotřebuje. Pro systém není ani finančně zajímavý, protože nemusí tolik chodit k doktorům a nepotřebuje drahou léčbu,“ kritizuje komerci za potravinářstvím a objasňuje, kde podle něj leží zakopaný pes mnoha problémů s jídelníčkem.

Obdobně podle Havlíčka ovšem nefunguje jen potravinářství jako celek, ale i marketing, který se často koncentruje kolem veganství a vegetariánství. Proti směru jako takovému prý Petr Havlíček nic nemá, ovšem není třeba podle něj vymýšlet novoty jako náhražky masa. „Proč bych měl jíst hamburger? Proč mi nikdo neřekne ‚kup si hrách, uvař si z něj kaši a dej si k tomu jedno vejce?‘ No proto, že na luštěninách nikdo nebude mít takový zisk. Prostě mi to smrdí,“ nešetří kritikou.

Současný proud veganství podle něj trpí nedomyšleností i v tom směru, že jestliže nebudou na polích krávy, nebude půda dostatečně bohatá na organické hnojivo, které ve výsledku znamená kvalitnější potraviny. Další dimenze debaty, která se podle Petra Havlíčka řeší jen málo, je také plýtvání potravinami. Podle Eurostatu se jen v Evropě ročně vyhodí 57 milionů tun potravin, tedy 127 kilogramů na obyvatele, – nebo také 10 procent veškerého jídla, které se prodá.

Celý podcast Proti Proudu s hostem Petrem Havlíčkem si můžete pustit zde.