Tvůrců jako je Jiří Burýšek, v Česku zatím moc není. Ačkoliv je původní profesí novinář, nesedí v redakci, nepracuje ve zběsilém tempu a jeho produktem nejsou psané články, které by vycházely každý den. Od tohoto tipu novinařiny utekl a místo toho se věnuje svému youtubovému kanálu Jirka vysvětluje věci. K němu si postupem času našlo přes 280 tisíc odběratelů.

Je jedním z youtuberů, který natáčí takzvaná explainer, tedy vysvětlující, videa. Je v zásadě jedno, jestli jde o téma internetových podvodů, jaderných zbraní, účinků kofeinu, nebo neznámých osobností druhé světové války. Společným jmenovatelem přibližně patnáctiminutových a editorsky propracovaných dílů je edukativní obsah, za nímž stojí podrobná rešerše a často celé týdny práce.

To je i nezpochybnitelný základ běžné práce v zavedeném médiu, ovšem rozdíl je v tom, že Burýšek není například svazovaný nepřekročitelnými deadliny a každodenním tempem. O tom, jakým způsobem pracuje a jaké má práce nezávislého tvůrce oproti novinařině výhody, se rozpovídal v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete pustit na přehrávači níže.

Ještě předtím, než založil svůj úspěšný youtubový kanál, pracoval jako datový novinář v Seznam Zprávách. Tehdy pokrýval hlavně covidovou pandemii. „Ale v určitou chvíli jsem začal mít pocit, že tvořím obsah, který čtenář nechce konzumovat. I přesto, že jsme se snažili, aby to mělo přesah, byly tam vizualizace dat a nebyl to jen přehled čísel,“ přiznává Burýšek s tím, že při náročné novinářské práci během covidu vyhořel.

Z velkého mediálního domu tak odešel a zahájil sabatikl, během něhož vznikl jeho youtubový projekt. Primární motivací pro Burýška bylo dozvědět se více o určitých tématech. A jak se říká – nejlepší způsob, jak se naučit více o čemkoliv, je to učit někoho jiného. Tím se řídí dodnes a témata, která si vybírá, musí splňovat ještě další dvě podmínky – důležitost a jistým způsobem i potenciální zábavnost.

Jako youtuber rychle zjistil, že práce na dlouhých videích má oproti každodennímu provozu v redakci několik výhod. Když například nestíhá video dopracovat do kvality, s níž by byl spokojen, jednoduše vydání posune. Ví totiž, že kvalita se mu vrátí v podobě vyššího počtu zhlédnutí, respektive dosahu. Navíc se věnuje nadčasovým tématům, která může youtubový algoritmus dodat divákům i s relativně velkým časovým odstupem.

Algoritmus je zároveň i důvodem, proč podle Burýška dostává zcela jinou zpětnou vazbu. Zatímco k článku na velkém zpravodajském serveru se stovkami tisíc čtenářů, který se k nim dostane rozhodnutím editora bez větší personalizace, se lidé vyjadřují převážně negativně, na YouTubu jsou podle něj reakce z 90 procent pozitivní. Protože se zpravidla jedná o obsah přesně podle gusta konzumentů.

České mediální domy také podle Burýška jen málo využívají pozitiv sítí, jako je právě YouTube. „Nedokážu si vysvětlit, proč nemá každé české médium svůj youtubový kanál, podobně jako to dělá třeba The New York Times a řada různých dalších zahraničních médií. Mohly by ho plnit obsahem a lákat zpět na svůj web,“ říká s tím, že českým médiím tomu podle něj často brání ješitnost a snaha neodvádět pozornost mimo vlastní platformy. Média tak prioritizují svůj relativně malý počet čtenářů před potenciálními čtenáři, kteří se pohybují na YouTubu.

Zásadní změnu oproti práci v médiu pozoruje Jiří Burýšek také v důvěře. Přestože velký mediální dům má zpravidla větší kontrolní mechanismy na faktickou správnost či kvalitu článků, paradoxně je to právě individuální tvůrce, kterému diváci často důvěřují více. Za obsahem si totiž na rozdíl od novin nebo televize představí jednu konkrétní tvář, nehledě na to, jestli za sebou má produkční tým, či nikoliv. Zkrátka všechny úspěchy i selhání padají přímo na jeho hlavu.