Mezi největší znečišťovatele ovzduší patří Čína, Spojené státy či Indie. Pokud se však na problematiku znečišťování podíváme optikou poměru vypouštěného oxidu uhličitého na obyvatele státu, dojdeme k celkem překvapivému zjištění. Do popředí se dostává i Česká republika. V Evropě jsme z tohoto pohledu čtvrtým nejméně odpovědným státem a v celosvětovém měřítku obsazujeme 20. příčku, jak dokládají statistiky z roku 2019.

„Z více než 40 procent se na tomto stavu podílí energetický průmysl, v drtivé většině spalováním uhlí. Jeho těžba je náročná a devastující pro celou krajinu, přesto má v Česku velmi silné zastání. A zatímco většina ostatních evropských zemí se rychle vydává cestou obnovitelných zdrojů, v Česku se situace v posledních letech výrazně nelepší,“ vysvětluje Robert Chmelař, který stojí za startupem bezDodavatele.

Pomocí nového projektu, který založil v polovině minulého roku, hledá způsoby, jak modernizovat zkostnatělý systém dodávky energií v naší zemi. Jeho původní ambicí bylo obejít tradiční dodavatele a nabídnout koncovému zákazníkovi službu, která jej po vzoru finančně-technologických startupů zbavuje nepřehledných ceníků a nesrozumitelných faktur.

K tomuto záměru se ovšem postupem času přidalo také téma udržitelnosti. „Já sám jsem se ještě donedávna o ekologii ani tolik nezajímal, ale po narození dcery a přečtení knihy The Uninhabitable Earth od Davida Wallace-Wellse jsem si začal klást otázku, jak bych mohl přispět v boji proti rostoucím emisím CO₂ a jejich neblahým důsledkům, které nás čekají,“ vysvětluje Chmelař důvod, proč se projekt začal soustředit na dodávky energie získávané z obnovitelných zdrojů.

Takzvaná zelená energie u nás není novým pojmem ani nedostatkovým zbožím. Ostatně její distribuci dnes nabízí většina velkých hráčů na energetickém trhu. Přesto v naší republice takový druh energie využívají podle Chmelařových odhadů maximálně nižší desítky tisíc domácností.

Nabízí se proto otázka, proč jsme schopni třídit odpad s vysokou mírou odpovědnosti, ale už je nám jedno, odkud pochází energie, kterou svítíme či topíme, když jedna rodina dokáže využíváním zelené energie ušetřit ročně přes 2,5 tuny oxidu uhličitého? Na tuto otázku má Robert Chmelař jednoduchou odpověď.

„Ochota si za ‚eko‘ variantu čehokoliv připlatit je u nás stále velmi malá. Proto jsme přišli s tím, že u nás, na rozdíl od tradičních dodavatelů, se za zelenou energii nepřiplácí, naopak s námi zákazníci šetří,“ vysvětluje Chmelař.

Zároveň dodává, že zatímco ve světě zájem o udržitelnou energii roste, za což podle něj může i vyšší informovanost veřejnosti o dopadech globálního oteplování, v České republice jsou lidé k „zeleným“ záležitostem mnohem zdrženlivější.

Hledání jediné kolonky

Projekt bezDodavatele označuje současný systém dodávky energií za archaický a klientsky nepřívětivý. Chmelař upozorňuje na to, že se u nás najde spousta odběratelů, kteří ani netuší, kolik platí svému dodavateli a nedovedou rozlišit, jaká nabídka je pro ně nejvýhodnější. A pokud se přece jen rozhodnou svého dodavatele změnit, narazí na tak složitý proces plný administrativních nástrah a vyžadovaných údajů, že raději svěří plnou moc novému dodavateli, aby za ně přechod vyřídil.

Chmelař zde vidí analogii s původní podobou procesu změny mobilního operátora či banky, které se podařilo inovovat do daleko jednodušší podoby. A příliš přehledná podle něj není ani komunikace dodavatelů energií s odběrateli, respektive každoroční dopisy s vyúčtováním.

„Ty jsou natolik nepřehledné, že v nich většinou jen hledáme kolonku nedoplatek/přeplatek. Při přeplatku se nám uleví, při nedoplatku si zanadáváme. Ale tím to končí a na další rok o svém dodavateli nechceme ani slyšet. A tak raději nic neřešíme, zůstáváme u dodavatele, kterého jsme často ‚zdědili‘ s nemovitostí, a platíme, co nám řekne. Aniž bychom věděli, zda je to hodně, nebo málo,“ upozorňuje třiačtyřicetiletý podnikatel.

Robert Chmelař vychází ze své vlastní zkušenosti, kterou nabral coby marketingový ředitel společnosti Bohemia Energy, kde působí dodnes. Byť je bezDodavatele na Bohemia Energy zcela nezávislým projektem, je jedním z největších českých dodavatelů plynu a elektřiny podporován. Už z toho důvodu, že se jedná o iniciativu zaměstnanců společnosti.

„Myšlenka bezDodavatele se jim líbí a nevnímají ji jako přímo konkurenční. Startup podporují tím, že může do skupiny Bohemia Energy outsourcovat některé činnosti, které by vzhledem k velikosti a zaměření nebylo ekonomické budovat vlastní,“ říká Chmelař coby jediný akcionář firmy a dodává, že založit dodavatele energií překvapivě není nijak finančně náročná věc. „Proto jich u nás asi existuje až mnoho na tak malou zemi.“

Transparentněji

Hlavním rozdílem je v případě startupu bezDodavatele cenotvorba nabízené energie. Zatímco klasický dodavatel pracuje s pevně danou cenou, v případě bezDodavatele je stanovována jeden kalendářní den dopředu podle ceny, za kterou se energie obchoduje na burze.

Zákazník sice nemá jasno, jakou cenu bude platit v dlouhodobém horizontu, ví ovšem s přesností, jakou platí v daný den, což Chmelař označuje za výhodnější. A jak historický vývoj ukazuje, velkoobchodní ceny energií jsou v dlouhodobém průměru levnější než standardní tarify dodavatelů.

„Když se nad tím člověk zamyslí, je to celkem logické. U pevné ceny na celý rok musí dodavatel zohlednit případné výkyvy trhu v průběhu roku a ještě promítnout své nemalé náklady a marži. Navíc kdyby se náhodou stalo, že by tržní cena vyskočila do nějakých extrémů, tak dodavatel pevnou cenu upraví, protože on na tom nebude chtít tratit,“ míní Chmelař.

„U našeho modelu se jen musíte naučit dívat na průměrnou cenu za celé období a nesledovat jen aktuální cenu, která může vyskočit výš, nebo naopak i klesnout do záporu – a v tom případě za spotřebu dostanete naopak zaplaceno. Pevná cena vás tedy proti výkyvům směrem nahoru chrání jen zdánlivě, ale proti výkyvům směrem dolů většinou spolehlivě,“ dodává.

Rozdíly v cenách proto mohou být podle něj výrazné. Domácnosti v závislosti na aktuálním tarifu a spotřebě mohou tímto způsobem ušetřit od 3 do 30 procent ročních nákladů na elektřinu. Nejvíce podle něj dovedou ušetřit domácnosti se střední a vyšší spotřebou a cenové zvýhodnění je na místě i pro ty, kteří již odebírají zelenou energii od jiných dodavatelů.

Pro bezDodavatele pak tento postup přináší také benefity. „Díky našemu unikátnímu modelu nákupu a prodeje za tržní ceny, kdy energii nenakupujeme dopředu na příští roky, ale vždy jen na příští den, nemusíme mít ani žádný extrémní finanční polštář,“ vysvětluje Chmelař, jehož startup si za zprostředkování služeb k ceně připočítává 6 korun bez DPH za den. Tato suma je pro všechny klienty stejná, nezávisle na spotřebě ani lokalitě odběrného místa.

K domácím vejcím i domácí energie

Je na místě zmínit, že energie, kterou zákazníci odebírají, není přímo tou zelenou energií, kterou do sítě dodávají soukromí dodavatelé. „Aby měli lidé doma opravdu jen elektřinu z obnovitelných zdrojů, museli bychom jim natáhnout kabely například k nejbližší bioplynové elektrárně – a to samozřejmě reálně udělat nejde,“ vysvětluje Chmelař.

Proto bezDodavatele pracuje s modelem, ve kterém jsou výrobci čisté energie propojování s domácnostmi po finanční stránce. Klient tak ze společné sítě odebírá běžnou elektřinu, platí ale pouze výrobcům zelené energie, kteří ji dodávají do společného „rybníku“ spolu s dalšími. Tím tedy kompenzuje spotřebovanou „nečistou“ energii a motivuje producenty zelené energie, aby ji dále do sítě prodávali.

Zdroje, od kterých zákazníci bezDodavatele energii vykupují, jsou různé. Vždy se jedná o českého výrobce, který generuje energii obnovitelným způsobem. Jsou jimi například majitelé větrných či vodních elektráren, bioplynových stanic pro spalování biomasy nebo majitelé lokálních fotovoltaických elektráren a domácích solárních stanic. Ti mohou dodávat energii do sítě bez licence a jiné administrativní zátěže díky spolupráci bezDodavatele se společností Amper Market, která pomáhá s výkupem.

Cílem startupu je ukázat, že obnovitelná energie nutně nemusí pramenit jen z lánů solárních panelů, ale že pochází i od nadšenců a podniků se střechami posetými solárními panely. K zelené energii navíc startup nabízí i odběr zeleného plynu, u kterého je ovšem situace trochu jiná, protože vykupovat a dodávat 100% biometan místo zemního plynu není v tuzemsku prozatím možné.

„Zemní plyn samozřejmě není obnovitelný zdroj, a přestože při spalovaní vznikají nežádoucí emise CO₂, je stále lepší alternativou pro vytápění než tuhá paliva. Abychom dopad na naše ovzduší minimalizovali, kompenzujeme emise CO₂ z námi dodaného zemního plynu podporou projektů, které přispívají k jejich snižování ve stejném objemu. Typicky se jedná o různé zelené iniciativy, jako je vysazování stromů nebo odstranění existujících zdrojů emisí CO₂,“ zmiňuje Chmelař.

Právě odběr elektřiny výhradně z tuzemských zdrojů spolu s rozdílným přístupem k cenotvorbě bezDodavatele odlišují také od jemu podobných projektů, které lze na českém energetickém trhu nalézt. Jedním z nich je například český projekt Nano Energies, který funguje od roku 2008 v sedmi zemích Evropy a plánuje expandovat dál.

Především inspirovat

Projekt bezDodavatele v tuto chvíli dodává energii na téměř tisíc odběrných míst a další stovky míst procházejí procesem příprav. Ten je podle slov zakladatele startupu velmi pomalý, nicméně i přesto se v letošním roce očekává dynamický růst. Zelenou energii pak společnost aktuálně napřímo odebírá od zhruba 50 výrobců, přičemž část zatím vykupuje skrze Amper Market.

Pro ještě lepší služby zákazníkům je momentálně vyvíjena chytrá aplikace a Chmelař přemýšlí i nad různými dalšími řešeními měření spotřeby v reálném čase. Protože jak sám říká, výměna klasických elektroměrů a plynoměrů za chytré jde distribučním společnostem velmi pomalu.

Tím vůbec největším cílem je dospět do bodu, kdy se z bezDodavatele stane inspirace pro tradiční dodavatele a již nebude nic, co by se dalo zlepšit. „To se ale asi jen tak nestane,“ říká Chmelař s povzdechem. A proto je jeho přáním dostat se v následujících letech na takový počet odběrných míst, který už nepůjde jen tak přehlédnout, což je dle jeho slov přibližně sto tisíc. Pak už by se společnost mohla překlopit do zisku, o kterém podle slov Roberta Chmelaře prozatím nemůže být řeč.