Má stát posílat peníze na tvorbu her? Touto otázkou poslední týdny žije videoherní průmysl v Česku. „Nebudeme přerozdělovat desítky milionů zavedeným firmám. Nový fond podpoří hlavně herní startupy. To je oblast, ve které nám ujíždí vlak,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch předseda Asociace českých herních vývojářů Pavel Barák. Podle něj ve srovnatelně velkých zemích vznikají klidně desítky nových firem, zatímco u nás pouze jednotky herních startupů. Situace se nezlepšuje – a šance na další videoherní hit made in Czechia tak prý klesá.

Dosud vláda podporovala filmovou tvorbu. Od příštího roku se ale Státní fond kinematografie promění na Státní fond audiovize, který pošle finance i do herního vývoje. Kolik peněz to bude? Jak se budou rozdělovat? A není to pokřivování trhu? I na tyto otázky odpovídá Pavel Barák, dlouholetý předseda vývojářské asociace, která sdružuje zástupce českého herního průmyslu. „Většina se jich ve spíš pozitivním pohledu na nový fond shodne. A to včetně těch největších českých studií,“ říká v rozhovoru.

Přesto se oznámení herních dotací setkalo i s negativní odezvou. Nedůvěřivě se vůči nim vymezili třeba Marek Španěl, šéf největší české herní firmy Bohemia Interactive, nebo Daniel Vávra, kreativní ředitel Warhorse Studios. „My ty obavy samozřejmě vnímáme. Poškozování trhu, zneužívání dotací, to jsou věci, které nikdo nechce. I proto podpora míří primárně na začínající firmy,“ říká Barák. Protože právě tam české hry mohou mít problém. Aktuálně se jim daří, ale co za deset let?

Proč český herní průmysl potřebuje státní podporu?
Důvodů je víc. Tím prvním je skutečnost, že proměna filmového fondu na fond audiovize, který podpoří i tvorbu videoher, představuje další krok k legitimizaci her jako kulturní oblasti, jako kulturního dědictví po boku například právě filmů. Ve většině evropských zemí něco podobného existuje. Ve spíš pozitivním pohledu na státní podporu se v rámci Asociace českých herních vývojářů shodne většina členů, a to včetně těch největších studií.

Mnohem víc než nějaké oficiální uznání her ale rozdmýchává emoce finanční stránka věci. Tedy mnohými – velmi mírně řečeno – neoblíbené dotace.
Česká herní studia jsou v konkurenční nevýhodě. A zcela upřímně, tu fond v současné podobě úplně nevyřeší. V Německu mají obrovský fond rozdělující 70 milionů eur ročně a chtějí ho navýšit na sto milionů. V Polsku měli fond s alokací dvaceti milionů eur, ze kterého čerpaly i ty největší firmy jako CD Projekt Red, autoři Zaklínače, nebo Techland se sérií Dying Light.

Takže dotace pro české videohry nebudou tak štědré?
Zdaleka ne. Ještě je příliš brzy na definitivní částky, ale hovoříme spíš o nižších desítkách milionů korun. Domácí fond nenabídne takovou výhodu jako ty zahraniční, nepřiblíží se vlivu, jaký mají pobídkové systémy ve Francii, Británii, severských zemích…

Jaký smysl má tedy státní podpora her?
Neříkáme, že budeme přerozdělovat desítky milionů zavedeným firmám. Ale fond pro české hry bude podporovat vývojářský ekosystém, začínající studia, videoherní startupy. To je oblast, ve které nám ujíždí vlak. Asociace českých herních vývojářů dlouhodobě sbírá data a z nich vidíme, že ve srovnání s evropskými zeměmi silně zaostáváme. Jsme velikostně srovnatelní s Belgií, Finskem, Švédskem nebo Nizozemskem. Ale na rozdíl od nich tady vzniknou třeba tři startupy do roka. Přitom by jich mohlo být pětkrát, desetkrát tolik. Tímhle směrem – spolu s podporou vzdělávání, konferencí a té řekněme infrastruktury – chceme, aby se fond a dotace ubíraly.

Nicméně i pokud poslouží k rozhýbání herního průmyslu a k podpoře vzniku nových firem, dotace vyvolávají hlasy o pokřivování trhu a o nevítaném zásahu státu do tržního prostředí.
Dotace určitě můžou křivit trh. Ale musíme se dívat na realitu, že ten trh tady do jisté míry pokřivený už je. V zahraničí dotace jsou. A tímhle pohledem jsou naše studia v nevýhodě. Současně platí, že hry z nějakého důvodu oproti jiným audiovizuálním odvětvím v Česku stojí jakoby bokem a nezískávají stejnou podporu jako film. Vznik fondu je teprve první krok a především je to změna v myšlení a přístupu státu. Vnímá, že tu hry jsou a že spolupráce mezi státem a průmyslem je nutná. A když se podíváme na Polsko, tak i výhodná.

Právě polský CD Projekt a podpora herního průmyslu od tamější vlády často zaznívají jako argumenty pro státní podporu u nás.
Když před skoro deseti lety vyšel Zaklínač 3, tak CD Projekt v čele dalších studií založil vývojářskou asociaci, začal tlačit na stát, na ministerstvo kultury a vtloukal jim do hlavy, že hry jsou odvětví zajímavé nejen kulturně, ale i ekonomicky. Výsledkem byla státní podpora a přišel obrovský boom polského herního průmyslu. Tím neříkám, že dotace jsou jeho jediným důvodem, ale je to jedna ze součástí celé skládačky. Hry začaly být považovány za důležité odvětví, kterým se Poláci mohou pyšnit i ve světě. A příznivý vliv státní podpory sledujeme třeba i na sousedním Slovensku, kde je pro vývojáře mnohem snazší založit malou firmu. To by byla moje odpověď na postoj těch, kdo něco takového automaticky odmítají. Funguje to, jinde to tak dělají, pojďme to dělat i v Česku.

Je ta situace v Česku opravdu tak špatná? Českým hrám se daří, předloni vykázaly obrat 7,5 miliardy…
Už jsem zmiňoval, že tu vzniká řádově méně menších firem než jinde. A je to vidět třeba i na oborových konferencích. Na německém veletrhu Gamescom jsme jako vývojářská asociace měli český národní stánek a vezli jsme tam osm firem. Z toho čtyři byly startupy, čtyři byly větší. Zato Belgie jich přivezla dvacet, Poláci čtyřicet… Ano, nyní se českému hernímu průmyslu daří. Ale my se na věc díváme z dlouhodobého hlediska. Když tu nebudou vznikat nové firmy, tak české hry jednou nebudou ve stavu jako dnes, abychom se jimi mohli chlubit. My vygenerujeme tři nebo pět startupů ročně. Finsko třeba čtyřicet.

Někdo by mohl vznést námitku o kvalitě a kvantitě. Obzvlášť v kontextu dotování něčeho neúspěšného.
Samozřejmě ne každý startup se stane světovým hitem. Ale my tu od roku 2010 měli sedm firem, které v nějakém roce překonaly sto milionů v obratu. A tohle tempo klesá. Další věc je spolupráce s univerzitami, ze které by teoreticky měla vznikat nová studia. Za posledních deset let se vzdělávání nesmírně posunulo, herní vývoj je možné studovat na několika vysokých školách. Současně existují předměty, které studenty z různých fakult a škol propojují dohromady, ti vytvoří vlastně startupový tým, mají mentoring od lidí z průmyslu a připraví prototyp hry. Těch týmů za tu dobu bylo přes padesát. Říkáte si, že to je ideální pozice pro založení startupu? Ale na startupové studio se proměnil jediný.

A na takové projekty mají herní dotace mířit?
Ano. Jen fond sám o sobě tohle samozřejmě nezachrání. Ale pomůže nakopnout ekosystém, inkubační a vzdělávací centra, podhoubí pro to, aby se usnadnilo založení firmy. Máme silnou Bohemia Interactive, máme silné Warhorse Studios, ale my se snažíme dívat, jak to bude vypadat za deset nebo dvacet let.

Čím to je, že Česku v tomhle ohledu ujíždí vlak?
Do jisté míry hraje roli to, že i když je u nás herní odvětví silné – a v kontextu východní Evropy opravdu hodně silné –, tak je v Česku stále vlastně malé. Není tu vyvinutý kapitálový trh, jsme menší ekonomika, studia v jiných zemích mají několikaletý náskok. Například v severských zemích se v minulosti hodně chytily mobilní hry, jejich vývojáři vydělali, založili vlastní firmy, s nimi uspěli… a takhle se ten koloběh nastartoval.

O tom mluvil i Martin Frývaldský, šéf Warhorse Studios. Ten tedy nevolal po dotacích, ale třeba po usnadnění zakládání firem, protože právě tak průmysl roste. Tím, že lidé dosáhnou úspěchu a pustí se do vlastního herního podnikání.
Přesně tak. Jenže u nás se to neděje v takové míře. Ve Finsku v uvozovkách není problém přijít s novým projektem a zajistit si dva miliony eur soukromého financování. Mají tam funkční ekosystém. U nás má docela ojedinělý projekt Bohemia Interactive se svým inkubátorem, v Brně je inkubační projekt Gamebaze, příští rok by něco podobného mohlo vzniknout i v Praze, ale opravdu silné základy nám chybí.

Nechybí v Česku kromě toho zázemí třeba i odvaha riskovat?
Podívejte se na jednotlivce, o kterých se bavíme. I v případě absolventů to jsou velice žádaní lidé. Mají skvělé technologické vzdělání – ale nemají potřebu zakládat firmu. Protože trh práce o ně má obrovský zájem. IBM, Microsoft, Seznam, Gen, to je nesmírně bezpečná cesta. Představte si, že máte mladou rodinu, hypotéku a máte možnost jít někam, kde se vypracujete na mzdu sto nebo dvě stě tisíc korun měsíčně. Nejspíš byste neváhali. Chybí tu nějaká bezpečnost pro začínající podnikání. A tím nemyslím nutně přímý zásah státu, ale právě tu skutečnost, že když budete v podobné pozici ve Finsku, tak už budete na vážkách. Na jedné straně bude zaměstnání, ale na druhé snazší možnost získat financování vašeho projektu, pokud za to stojí.

Tenhle úhel pohledu jste státu při jednání o nové formě fondu prezentovali? Že vlastně není nutné sypat peníze formou dotací, ale třeba usnadnit administrativu, snížit daňovou zátěž, podporovat růst průmyslu i jinak, nepřímo?
Jednali jsme s ministerstvy kultury i průmyslu a obchodu. Na základě zahraničních příkladů jsme jim prezentovali různé formy možné podpory a ve hře byla i plošnější, neutrálnější varianta, ve které by nebyly hodnotící komise a výběry. Třeba sektorové daňové úlevy. Ale v současném politickém prostředí to neprošlo. Vládnoucí koalice naopak právě podobná sektorová řešení v rámci daňového balíčku spíš ruší, takže výjimka pro videohry nebyla reálná. A rozšíření pobídkových systémů, jaké fungují u filmů, zase naráží na legislativu nebo evropské normy. Ale obojí jsou věci, na kterých se dá pracovat. Jak už jsem říkal, současná podoba státní podpory pro hry je jen první krok a věříme, že se postupem času vypracuje správným směrem.

Takže na striktní odmítání a negativní nálepkování fondu je brzy?
My ty obavy samozřejmě vnímáme. Poškozování trhu, zneužívání dotací, to jsou věci, které nikdo nechce. Ale jsme na úplném začátku, kdy vlastně ani nevíme, jak velká bude alokace fondu pro herní a animační část. Určitě bude relativně malá. Herní průmysl v Česku má obrat 7,5 miliardy korun, dvě miliardy z toho jsou zisk. A fond budou nějaké miliony, desítky milionů korun. To je jen malá kapka, ale zároveň je to dost na to, abychom pomohli už několikrát zmiňovanému ekosystému, abychom usnadnili začátky studentům nebo startupům, abychom po boku inkubátoru Bohemia Interactive nebo Gamebaze české hry podpořili. A do toho naše asociace jedná se zahraničními investory a vydavateli, abychom je domácímu trhu ještě víc přiblížili.

S podporou se nicméně pojí ještě jedna kritika, a to právě přerozdělení financí. Hry budou v řídících orgánech fondu velmi málo zastoupené. Nehrozí, že budou filmem a televizí pokaždé přehlasované? Přece jen na rozdíl od nich do fondu nepřispívají žádnými poplatky.
Toho se samozřejmě trochu obáváme, nicméně s filmem máme dobré vztahy, probíhají různé spolupráce. v něčem je pro ně herní průmysl svým způsobem i inspirací. Velké slovo budou mít ve fondu televize a streaming, ale u nich zase vidíme věci jako pronikání Netflixu do her. Popravdě bych větší tření očekával právě mezi jejich pilíři. Ten náš, čtvrtý, bude skutečně spíš okrajovější a v celkovém rozdělení stovek milionů jich očekáváme desítky. Takže třeba jednotky milionů nebo stovky tisíc jako podpora pro jednotlivé projekty. Samozřejmě jiná situace by byla, pokud by se našel způsob, jak by herní průmysl mohl přispívat podobně jako ten filmový či televizní. Zároveň bych zmínil, že i když videohry nebudou mít rozhodující slovo, tak do celého procesu samozřejmě vstupuje ministerstvo kultury, které se snahou podporovat hry netají.

Protože hry jsou výdělečný byznys, který se státu vrátí na daních?
Přesně tak. Když tady malá firma vytvoří hit jako Beat Saber, což tedy není zaručené, ale s více startupy šance roste, tak vytvoří obrovskou přidanou hodnotu. Odvede stamiliony na daních, vytvoří desítky skvěle placených pracovních míst, zviditelní to herní průmysl i Česko jako takové. Když startup uspěje, těží z toho všichni.

Několikrát jste zmiňoval, že proměna fondu audiovize a podpora her je jen první krok. Jak by měly vypadat ty další?
Naším cílem je čím dál větší podpora ekosystému. Podívejte se na filmové festivaly, na Karlovy Vary, na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, na vzdělávací programy, aktivity namířené na děti a studenty. Tohle všechno dosavadní fond kinematografie umožňoval – a takhle bychom chtěli, aby rostl i herní průmysl. Pomáhají tomu soukromé firmy, o inkubátoru Bohemia Interactive už tu byla řeč, ještě víc pomůžou i veřejné prostředky. To procento úspěšných se nezmění, ale ve výsledku bude pořádný rozdíl, když u nás vzniknou tři startupy za rok, nebo když jich bude pětkrát tolik.