„Karty přijímáme pouze od útraty 200 korun a výš,“ zní nápis v jednom bistru na pražském Andělu. Objevil se tam teprve nedávno, zhruba v době, kdy se z Karlových Varů vraceli filmoví nadšenci, kteří museli svoje karty až příliš často nechávat v peněženkách. V restauracích totiž mnohde přijímali jen hotovost. Hospodští většinou argumentují vysokými poplatky, které musí za platbu kartou odvádět. CzechCrunch se zeptal, jak vysoké jsou.

„Cena za transakci se může pohybovat od jednoho do čtyř až pěti procent,“ vyčísluje rovnou Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Přesnou částku, kterou obchodník odvede za to, že mu někdo na platebním terminálu pípne obdélníkovým plastem, nikdo nevyčíslí přesně. Záleží totiž na mnoha faktorech. Navíc i samotný poplatek je složený z několika menších. Co všechno se platí?

Poplatek se platí bance, která vydala platební kartu. Podle dat Komerční banky se tento poplatek pohybuje od 0,2 do tří procent v závislosti na tom, o jakou banku jde. V průměru jde o 0,45 procenta. Další peníze směřují ke karetní asociaci. Je to mezi 0,05 až jedním procentem, opět v závislosti na druhu karty. V průměru jde o 0,20 procenta. Platí se také celý proces a transakce, což je asi 0,5 koruny za jeden převod. No a konečně je také platba za amortizaci a servis terminálu, což je nejméně 290 korun za měsíc a terminál.

Podle zainteresovaných subjektů se nicméně v dnešní době poplatek pohybuje okolo jednoho procenta z hodnoty transakce. Podobně to uvádí například Visa. „Poplatek dlouhodobě klesá z důvodu větší konkurence na trhu a efektivnějších technologií, jako je například terminál v mobilu,“ říká manažer Visa pro Česko Petr Polák.

Karlovy Vary, kolonáda, pizzerie s útratou 900 Kč za dvoje těstoviny a kohoutkovou vodu, model léto 2023 během #kviff : Platit kartou můžete až při útratě nad tisícovku. Sorry jako, ale wtf????

— Luboš Kreč (@LKrec) July 1, 2023

Záleží ale na tom, jaký má obchodník terminál, zda mu zákazník platí kreditní nebo debetní kartou, jestli je to karta firemní či spotřebitelská. Záleží, jestli ji vydala banka česká, unijní nebo mimoevropská, nebo také na tom, jaká je průměrná platba na terminálu, pokud je nižší, poplatek je vyšší. A záleží i na tržbách daného obchodníka. Čím větší obrat, tím menší poplatek. Břečková dodává, že pokud nasmlouvaný obrat obchodník v určitém měsíci nesplní, pak se mu procento odvedené z celé transakce markantně zvedá.

Petr Menclík ze společnosti Dotykačka, která poskytuje obchodníkům pokladní systémy, uvádí, že poplatky se u ní pohybují od 0,6 do jednoho procenta v závislosti na objemu transakcí. Částka zahrnuje zapůjčení platebního terminálu. „Klienti s nadstandardními objemy pak mohou dosáhnout i na nižší procentuální poplatek, který je potom sjednáván individuálně,“ líčí Menclík.

Uvádí také příklad typické transakce v Česku. To je v případě Dotykačky platba českou debetní kartou Mastercard k osobnímu účtu. Při poplatku 0,6 procenta a placené částce 1000 korun zaplatí obchodník na všech poplatcích 9,82 koruny, tedy necelé jedno procento. U nižších částek je ale procento poplatků o něco vyšší. Když člověk platí 200 korun, odvede obchodník 2,90 koruny, což je přibližně 1,45 procenta. Platí přitom, že průměrná výše platby kartou klesá. Zatímco v roce 2021 to bylo 444 korun, loni to bylo 419 korun.

„V gastru se v souvislosti s bezhotovostními platbami mluví o spropitném. Pokud někdo spropitné dá, poplatek z bezhotovostní transakce se počítá z celkové částky. Zajímavé je, že naše data vyvracejí mýtus o tom, že platby kartou provozovatele gastro podniků připravují o spropitné. Ve skutečnosti je to totiž přesně naopak,“ popisuje Menclík.

Poplatky je nicméně možné platit dvěma způsoby. Česká platební brána GoPay, respektive její hlavní marketingový ředitel Jan Vodička uvádí, že výsledný poplatek je možné obchodníkovi nabízet buď v jednotné sazbě, kdy obchodník platí vždy stejnou procentuální sazbu z výše transakce, nebo je variantou nabízet cenu za platbu v takzvaném rozpadu, který se skládá z několika výše vyjmenovaných položek.

„U různých typů karet si banky a karetní asociace účtují různé poplatky. Důležité je, že poplatek asociaci a vydavatelské bance je nutné uvést vždy bez ohledu na to, jestli se obchodníkovi nabízí jednotná sazba nebo její rozpad. Proto existují situace, kdy je pro obchodníka i platební bránu výhodnější jednotná sazba a naopak,“ vysvětluje Vodička. GoPay si za své služby účtuje od 0,9 do 1,7 procenta za transakci.

Nepřiznání tržeb?

Na tom, jestli k nepřijímání platební karty vedou naprosto racionální důvody, nebo touha část výdělku systému nepřiznat, se ale odborníci pořád ještě neshodnou. Břečková z Asociace malých a středních podniků říká, že poplatek jedno až čtyři nebo pět procent je v některých oborech opravdu moc. S tím souhlasí i ekonom Dominik Stroukal, který pro Seznam Zprávy uvedl, že v momentě, kdy má obchodník marži čtyři procenta, jsou dvě procenta odevzdaná kvůli terminálu nesmysl. Spolumajitel restaurace Červený jelen a také člen představenstva Hospodářské komory Luboš Kastner naopak uvádí, že obchodníci mají šanci se poplatku vyhnout.

„S rozvojem bezhotovostních platebních technologií nemusí platit nic, a to když využijí možnost platby pomocí QR kódu podobně jako na fakturách,“ uvádí Kastner. Podle něj jsou tak udávané důvody pro nepřijímání karet spíš výmluvy. „Když přihlédnete k datům, je jasné, že akceptace bezhotovostních plateb vede k vyšším obratům a tedy i ziskům,“ doplňuje.

„V době, kdy existují alternativy bez poplatku, se veškeré racionální důvody pro odmítání akceptace bezhotovostních plateb dostávají do iracionální úrovně a často lze spekulovat pouze o důvodech spojených s šedou ekonomikou,“ míní Kastner. Podobně mluví i šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, podle nějž je jediný důvod pro nepřijímání karet nepřiznání části tržeb a vyhnutí se platbám daní.

Zdá se každopádně, že poplatky za placení kartou v čase klesají. Důvodem je především tlak konkurence na trhu, ale i technologie. Terminál je nyní možné mít například i v mobilním telefonu, jedná se o takzvaný Tap to Phone. „Česko je velmi konkurenční trh, poskytovatelé terminálů a bran musí o své zákazníky bojovat, proto je poplatek nižší, než bychom čekali,“ popisuje Polák z Visy.

„Zároveň jsou na tom Češi velmi dobře v adopci nových platebních metod, což stahuje fixní náklady,“ doplňuje. Menclík z Dotykačky k tomu dodává, že za poslední čtyři roky se poplatky o něco snížily. Jednotlivé složky poplatku se ale v čase pohybují oběma směry.

Bez možnosti platit kartou lidé odcházejí

Buď jak buď, platí, že terminálů v Česku přibývá. „Ze všech statistik vyplývá, že bezhotovostní platby jsou dlouhodobě na vzestupu. Objemy i počty bezhotovostních transakcí rostou pravidelně. Na konci roku 2022 bylo v Česku už přes 307 tisíc platebních terminálů, o rok dříve to bylo 293 tisíc a na konci roku 2018 jen 199 tisíc,“ líčí ředitel rozvoje prodeje společnosti Mastercard pro Česko a Slovensko Martin Dolejš.

Podle dat Dotykačky je počet terminálů největší v Praze, akceptují je až tři čtvrtiny gastro zařízení. Nejmenší akceptace je na vesnicích, i tam ale platí, že kartu bere šedesát procent podniků. Mezi kraji má nejmenší akceptaci ten Karlovarský. Celkově kartu v gastru přijímá 67 procent podniků. Nejvstřícněji se ke kartám staví kavárny a rychlá občerstvení. Hotovost mají naopak raději v hospodách, terminál nemá až 55 procent z nich. Pro srovnání – v maloobchodu přijímá karty 74 procent menších a středních podniků.

Shoda existuje na tom, že placení kartou upřednostňuje stále více lidí. Z dat Mastercard vyplývá, že Češi platí kartou nebo mobilem v 59 procentech případů. Bylo by to až v 77 procentech, pokud by je v 18 procentech případů s kartou neodmítli. Průzkum KB Smart Pay pak ukazuje na to, že případů, kdy se lidé při odmítnutí karty otočí a odejdou, přibývá. Loni jich bylo 49 procent. Nyní je to už 54 procent lidí. Zároveň klesá počet těch, kdo platí výhradně hotově. Na přelomu roku to bylo pět procent zákazníků, teď už jsou to pouhá tři procenta.