V Praze se před několika dny spustila kampaň, která upozorňuje na vysoký počet případů sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě. Lidé tak mohou do poloviny září vidět na zastávkách informační plakáty, které odkazují na nevhodné chování a radí cestujícím, jak při něm zasáhnout. I přesto, že je iniciativa podle dostupných dat nadmíru potřebná, vzbuzuje ale především na sítích velké emoce.

Data z výzkumu úřadu vlády z roku 2021 ukazují, že sexuální obtěžování je v české veřejné dopravě běžným jevem. Setkává se s ním každá třetí žena a každý desátý muž. Při cestování se pak bezpečně před sexuálním obtěžováním necítí asi čtvrtina žen. Ještě více alarmující jsou ale čísla, která ilustrují zkušenost s vážnějšími formami sexuálního obtěžování nebo násilí.

Podle Radana Šafaříka z Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády se s nevítanými pokusy o hlazení, líbání nebo fyzické sblížení setkalo 20 procent cestujících. Svědky veřejného sebeukájení pak bylo v dopravě 19 procent cestujících a 8 procent pak bylo donuceno k ukojení rukou nebo jinou částí těla. Dalších 6 procent cestujících bylo ve veřejné dopravě donuceno k sexu násilím. Většina případů přitom zůstane bez povšimnutí – přihlížející lidé situaci třeba i registrují, neví ale, jak na ni zareagovat.

Nynější kampaň s názvem Obtěžování do MHD nepatří se právě tohle snaží změnit. Společně ji sestavil pražský magistrát, organizace Ropid, která plánuje pražskou MHD, pražský dopravní podnik a nezisková organizace Konsent, která se postarala především o kreativní zpracování. Součástí vizuálů plakátů je i QR kód, který vede na web, kde jsou k dispozici výše uvedená data, informace o obtěžování a také možnost anonymně sdílet svou vlastní zkušenost.

Cestující, kteří si nevhodného chování povšimnou, mají podle plakátů do dané situace nějak vstoupit a oběti se přímo zeptat, zda nepotřebuje pomoct. Ani to ale nemusí být potřeba, stačí, když člověk situaci nějak přirozeně naruší a zeptá se například na trasu nebo kolik je hodin. „Tím dají možnost tomu obtěžovanému nějakým způsobem z té situace bezpečně utéct,“ vysvětlila ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová.

I přesto, že čísla hovoří zcela jasně a ilustrují potřebu vzdělávání veřejnosti, vyvolala kampaň silné emoce. Někteří lidé ji totiž kritizují jako zbytečnou a tvrdí, že vynaložené finance mohly být využity lépe. Zaznívají zároveň názory, které zdůrazňují fakt, že v přeplněném dopravním prostředku jsou nevyžádané dotyky nevyhnutelné a že zírání jen velmi tence hraničí s nechtěným koukáním. A v reakcích nechybí ani klasický názor, který za viníka označuje ženu, jež se vyzývavě oblékla.

Věc s financemi uvedl na pravou míru náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib, který na síti X napsal, že přímé náklady na kampaň činí jen 65 tisíc korun, což je v rámci tak rozsáhlého zpracování veřejné iniciativy poměrně málo. Zároveň je patrné, že se iniciativa nezaměřuje na nevyhnutelné dotyky, ke kterým v dopravě občas zkrátka dochází, nýbrž na nevyžádané a účelové dotýkání a obtěžování. A že zírání může tence hraničit s nechtěným koukáním je pravda, od upřených pohledů už ale dělí fyzické obtěžování jen jeden krok.

„Ten plakát poměrně jasně vysvětluje, že se nejedná o obyčejné podívání se, ale o obtěžující nevhodné chování. My nejsme ti, kdo přišel s konceptem, že zírání může být obtěžování. Takhle s tím termínem pracují mezinárodní úmluvy, jedná se o dlouhodobě uznávaný fakt. Možná to, že zrovna zírání tak moc rezonuje, je asi tím, co společnost potřebovala. Část lidí očividně nechápe, že může být obtěžující, protože ho třeba nikdy nezažila,“ vysvětluje pro CzechCrunch Nejedlová.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Zdeněk Hřib (@zdenek.hrib)

Ta zároveň popisuje původní záměr kampaně, který cílí na vzdělávání veřejnosti. Právě schopnost spolucestujících sexuálnímu obtěžování zabránit může pomoci nespočtu obětí, které jsou v bezvýchodné situaci. Podle Nejedlové jsou pozitivní výsledky kampaně viditelné už teď.

„První krok, který já už považuji za úspěšný, je to, že spousta žen na kampaň reaguje hrozně pozitivně a vidí úlevně, že to téma vůbec někdo otvírá a že ho řeší. Že ten problém, který zažívaly, už není pod pokličkou, ale je to něco, co nejenom my jako nezisková sféra, ale i město a dopravní podnik chce řešit. To je podle mě důležitý krok k většímu bezpečí ve veřejném prostoru,“ říká zakladatelka organizace Konsent, která zároveň kandidovala v červnu neúspěšně do Evropského parlamentu za Stranu zelených.

Že společenská debata o častém sexuálním obtěžování v MHD může být pro jeho oběti úlevná, ukazují i studie. Podle těch může mít sociální opora pro oběti významné ochranné účinky, od tlumení rizika negativních psychologických důsledků až po zlepšení léčby traumatu. Právě pocit, že ve své zkušenosti nejsou lidé sami a že je společnost vidí, může být při zpracování otřesu klíčový.

I proto vzbuzuje současná kampaň pozitivní ohlasy především mezi ženami, což ilustrují jejich osobní příběhy, které jsou v posledních dnech na sociálních sítích hojně sdílené. Stačí si do hledáčku na síti X zadat slovo obtěžování. Mezi příspěvky nechybí nepříjemné zírání cizích lidí, nevyžádané dotyky stehen, telefon pod sukní na eskalátorech ani zkušenost s veřejným sebeukájením. Objevují se ale i ty příběhy, které vyústily do sexuálního násilí.

Je očividné, že iniciativa budí jiné reakce mezi muži a mezi ženami, které sexuální obtěžování zažívají násobně častěji, i přesto se ale jedná o celospolečenskou záležitost, která vyžaduje součinnost celé veřejnosti. „Rozhodně nejde o problém, který by neexistoval. Tady je důležitá role neziskových organizací, které mohou společnost nějakým způsobem formovat pozitivně tak, aby si lidé mezi sebou pomáhali. Zejména ve vztahu k dětem, netýká se to jenom dospělých,“ vysvětluje pro CzechCrunch expertka Denisa Hejlová, která zastává pozici vedoucí Centra pro strategickou komunikaci FSV UK.

I z negativních reakcí, které kampaň vyvolala, je patrné, že osvěta ohledně občanské součinnosti a realitě sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě je v české společnosti na místě. Jedná se přitom o první krok, jak zajistit, aby se na veřejnosti cítili bezpečně pokud možno všichni. V některých zemích přitom nenechávají nic náhodě – například Japonsko už před lety zavedlo v metru vagony jen pro ženy.

Takové genderové oddělení ale není podle Nejedlové cílem kampaně: „Neumím si představit, že bychom měli první vagon tramvaje pro ženy a druhý vagon pro muže. Ten správný krok je naučit se nastavovat lidem, co se chovají nevhodně, mantinely. Rozhodně nechceme, aby to dospělo k tomu, že se budeme muset sobě navzájem stranit.“