Jednatřicetiletá Lenka má dvě malé děti ve školkovém věku. Že bude problém najít si kvůli nim pracovní místo, pochopila už před jejich narozením, ve chvíli, kdy dokončila medicínu. „Jako rodilá Pražanka jsem primárně hledala místo v pražských nemocnicích, kde mi ale bylo opakovaně řečeno, že o mě jako o absolventku a ženu bez dětí nemají zájem,“ říká. Místo nakonec našla na novorozeneckém oddělení v nemocnici v Praze. Tím ale její problémy s prací neskončily. Podobně je na tom i řada dalších lékařek, jak ukázal nový český průzkum.

Analýza, kterou zpracoval spolek Mladí lékaři a Iniciativa pro efektivní zdravotnictví, ukazuje, že řada lékařů a lékařek přemýšlí nad změnou práce kvůli skloubení s rodinným životem. Celkem 15 procent dotázaných uvažuje, že z rodinných důvodů úplně opustí obor, přičemž u čerstvých absolventů a absolventek medicíny je to až 21 procent. Změnu specializace zvažuje čtvrtina respondentů a v případě dotázaných, kteří jsou v páru těmi, kdo se primárně stará o děti, je to dokonce 34 procent. A skoro polovina lékařů a lékařek přemýšlí nad změnou zaměstnavatele v souvislosti s rodičovstvím.

Průzkum zmapoval názory 3 400 lidí, z nichž většinu tvořily ženy. Obě organizace se zaměřují ať už na mladé lékaře a lékařky, či efektivitu českého zdravotnictví. V druhé jmenované iniciativě jsou sdruženi nejen lékaři, ale i ekonomové, právníci a další experti. „Chtěli jsme dát dohromady informace na základě robustních dat z velkého vzorku lékařů, které nelze považovat za anekdotickou zkušenost,“ vysvětluje za projekt Barbora Decker, lékařka, která nyní pracuje jako zdravotní ekonomka.

Rozsáhlé dotazování také ukázalo, že celý problém začíná už v nízkém věku – hned po studiích. S dětmi je často komplikované už jen získat atestaci. Lékař, který je čerstvě po škole, totiž může pracovat jen pod dohledem jiného lékaře na specializovaném pracovišti, typicky v nemocnici. Splnění atestační zkoušky, po které lze odejít například do ambulancí nebo se samostatně věnovat jakékoliv medicínské specializaci, trvá většinou pět let a déle.

Pro ženy se tedy kryje přesně s obdobím, kdy je pro ně možné mít děti, a zároveň je s pořízením si rodiny prakticky neslučitelné. V Česku chybí dětské skupiny a z 98 procent odcházejí na rodičovskou dovolenou právě ženy. Nejde jen o data, ale i osobní zkušenosti lékařek a lékařů: víc jak polovina z nich si podle zmiňovaného průzkumu myslí, že předatestační příprava nelze skloubit s rodinným životem.

Jedna z podmínek pro získání atestace je například absolvování stáží na jiných odděleních nebo v jiné nemocnici. To ale znamená, že lékař v tu dobu chybí na „svém“ oddělení. Koordinovat, kdo a kdy půjde z oddělení na stáž jinam, musí primář. A tak mladý lékař čeká, kdy na něj přijde řada. I to prodlužuje atestační přípravu, jak uvádí šestatřicetiletá Anna z Kyjova: „V mých téměř 30 letech nebyla v dohlednu šance splnit si požadovanou půlroční praxi na pracovišti vyššího typu a složit atestační zkoušku, na totéž už čekali dva služebně starší kolegové.”

Foto: Mladí lékaři a IEZ

Pětašedesát procent lékařek, které jsou matkami, si myslí, že plnění atestační přípravy a péče o rodinu nejde dohromady

Problém splnit si absolvování stáží ještě před narozením dětí měla i Lenka z úvodu článku. „Začala jsem hned po škole pracovat na novorozeneckém oddělení, kde jsem byla 1,5 roku až do mateřské dovolené. Za celou dobu jsem se ale nedostala na jedinou stáž,“ popisuje. Aktuálně je zpět z rodičovské v pracovním procesu. Pořád ale nemá hotovou atestační zkoušku, a tak nemůže pracovat sama. Nastoupila tedy na pozici k dětské lékařce. Protože ale nemá zkoušku, pobírá nízký plat, a tak i kvůli finanční situaci rodiny bokem stále dochází na noční služby v nemocnici.

Skloubit péči o děti s takovou pracovní náloží je náročné, ačkoliv v jejím případě je výrazně zapojen i manžel. „Kvůli probdělým nočním službám mi navíc už vůbec nezbývají síly ani čas na případné další učení se k atestaci nebo kmenové zkoušce,“ uzavírá Lenka. Atestace je přitom cesta k lepšímu finančnímu ohodnocení a flexibilitě, které by Lenka ocenila. Už jen kvůli tomu, že má rodinu.

Zároveň ale v Česku vznikají místa, kde se snaží vycházet lékařkám a lékařům, kteří mají malé děti, vstříc. Například pražská porodnice v Podolí nedávno otevřela dětskou skupinu. „Jsme porodnice s téměř 800 zaměstnanci, a když se podíl žen na mateřské blížil k číslu sto, hledali jsme možnosti, kde a jak personál sehnat a zda by nebylo jednou z možností umožnit sestřičkám, porodním asistentkám a dalším zaměstnancům dřívější návrat do práce,“ uvedla Gabriela Andělová, vedoucí personálního oddělení porodnice, již dříve pro CzechCrunch.

Vstřícný k flexibilnímu zaměstnávání rodičů je i šéf třetí chirurgické kliniky ve Fakultní nemocnici v Motole Robert Lischke: „Chirurgové nejsou, a je proto třeba změnit nastavení mysli. Musíme vytvářet takové podmínky, aby se ženy mohly stávat chirurgyněmi, protože jinak nás nebude mít v budoucnu kdo operovat,“ uvedl na konci loňského roku pro odborný magazín Medical Tribune.

„Člověk musí prodělat určitý mentální vývoj. Když jsem se v roce 2010 stal přednostou kliniky, myslel jsem si, že částečný úvazek neexistuje, že všichni budou každé ráno v 7:30 v práci a srdce jim bude hořet jen pro III. chirurgickou kliniku, jinak tam dotyčný – logicky – nemůže pracovat. Dneska vím, že to je blbost. Máme plno malých úvazků, jsem vděčný v některých případech za jeden den práce v týdnu a zjistil jsem, že jsme tak sestavili efektivní tým,“ dodal.

Problém s nedostatkem lékařů se ale netýká jen zmíněné chirurgie. V České republice chybí v současnosti dva až tři tisíce lékařů. Ti zbývající zároveň rychle stárnou a odcházejí do důchodu. Podle Seznam Zpráv je například polovině sloužících pediatrů nad 60 let.