Zlatá, růžová a hvězdné nebe k tomu. V pražském Rudolfinu se vybarvilo nové edukační centrum
Každému, kdo se chce o hudbě dozvědět víc, jsou k dispozici nové vzdělávací prostory. Inspiruje v nich živá paleta barev a plejáda hvězd.
Pražské Rudolfinum pravidelně rozehrávají koncerty České filharmonie, nyní se ale rozehrály i jeho přízemní prostory. Nikoliv však houslemi, harfami, flétnami a pozouny, ale barvami. Pod taktovkou pražského 0,5 Studia architektů Pavla Nového a Víta Svobody zde totiž vzniklo nové edukační centrum, svěže pojaté místo setkávání, kterým pokračují předchozí proměny ikonického neorenesančního paláce. Centrum oděné ve zlatých, červených a růžových tónech zve na vzdělávací programy pro děti i dospělé.
Česká filharmonie začala v roce 2018 modernizovat prostory svého současného sídla a uspořádala dvě architektonické soutěže. V prvním případě se jednalo o úpravy předsálí Dvořákovy síně, které oživily nové vstupy podle návrhu ateliéru Lenky Míkové. Ve druhém zadání spočívalo v přeměně části přízemí na edukační centrum. Pro vzdělávací účely totiž Česká filharmonie dosud využívala Dvořákovu a Sukovu síň, které však mají své limity.
S myšlenkou na výstavbu edukačního centra přišel už před lety vedoucí oddělení investic a správy Rudolfina, architekt Lukáš Duchek. Nejprve však bylo potřeba uvolnit jižní křídlo paláce.
„Upravené prostory se nacházejí v přízemí historické budovy, v místě původních pokladen a kanceláří. Zdánlivě nevyhovující prostory se podařilo přizpůsobit jejich nové funkci a na první pohled zásadní limity a nedostatky přetvořit v jejich přednosti,“ uvádějí architekti Pavel Nový a Vít Svoboda z 0,5 Studia.
To vsadilo na pojetí plné barev, které je velmi variabilní a splňuje všechny požadavky na funkční využití prostoru. Jeho různorodost umožňuje jak soustředěné vnímání hudby a sdělovaných informací, tak relaxaci. Jednotlivé místnosti se od sebe odlišují, vzájemně na sebe však navazují tak, aby vznikl smysluplný celek. Ten navíc odkazuje na velkorysost a honosnost paláce z konce 19. století.
„Povedlo se vytvořit současné prostředí jako autonomní svět, který reflektuje architekturu budovy, kontext České filharmonie a především fenomén hudby. Poskytuje volné pole pro práci lektorů a jejich rozmanité programy,“ vysvětlují architekti, kterým se podařilo v prostoru rozpracovat různé atmosféry především díky využití rozmanitých prvků v interiéru.