O jednáních o ochraně přírody, která se táhnou mimořádně dlouho, zasvěcení říkají, že je to horší než čekat na úlovek na rybách. Poukazují tak na složitost a vláčnost jednání, která se vedou zejména o ochraně oceánů. Teď ale došlo k historickému průlomu. Vyjednavači členských států OSN se po více než deseti letech dohodli, jak budou k mořským ekosystémům přistupovat.

Léta vedené diskuze se týkají oceánů, které jsou mimo národní jurisdikce. To v praxi znamená, že jsou nejméně dvě stě námořních mil od pobřeží. Mořská plocha je ohrožena klimatickou změnou, ale i lidskou činností. Jde především o nadměrný lov a také o lodní dopravu.

Živočichy, kteří žijí v mezinárodních vodách, je velmi těžké chránit. Pohybují se totiž na hranicích různých států, z nichž každý k tomu přistupuje jinak. Současnou dohodu tak odborníci označují za historický moment, kdy se daří pro biodiverzitu v mořích něco udělat.

Ne že by mezinárodní vody a mořské ekosystémy nyní nic nechránilo. Poslední světová dohoda ale pochází z roku 1982. Tehdy státy přijaly takzvanou úmluvu o mořském právu. Ta mimo jiné definovala volné moře, tedy mezinárodní vody, ve kterých mají právo lovit, dělat výzkum a provozovat lodní dopravu všechny státy. Chráněno však zůstalo jen o něco víc než procento oceánského prostoru.

Některé státy mají na rybaření i lodní dopravě velký zájem, třeba jen proto, že jde o významnou hospodářskou činnost. Proti tomu stojí ochrana prostředí. To ale zdaleka nebyl jediný problém. Ten největší se týkal budoucnosti. BBC uvádí, že v moři je množství rostlin a živočichů, kteří by mohli představovat přínos pro společnost, protože by se z nich mohla vyrábět léčiva i potraviny. Chudým státům vadil zejména fakt, že by z toho měly profit pouze ty bohatší, které mají na průzkum mořského dna peníze. Chtěly, aby se světové společenství o přínosy dělilo rovným dílem. I tady přitom došlo k dohodě.

„Nikdo neví, jakou hodnotu oceánské zdroje mají, ani jak by se mohly rozdělit. Situace se dá připodobnit k velké širokoúhlé televizi s vysokým rozlišením, na které fungují jen tři nebo čtyři pixely. Takové jsou naše znalosti o hlubinách oceánu. Zaznamenali jsme asi 230 tisíc druhů, které zde žijí. Odhaduje se přitom, že jich je přes dva miliony,“ uvedl pro BBC Robert Blasiak ze Stockholmské univerzity, který oceány zkoumá.

38 hodin jednání

Vybalancování toho všeho tak nebylo snadné. Debata, která se uskutečnila o víkendu v New Yorku, trvala nonstop 38 hodin. Výsledkem je, že do roku 2030 by mělo být obnoveno a chráněno třicet procent mořského ekosystému. O ochraně volných moří se také nově nebude rozhodovat konsenzem, což v praxi znamená, že jednotlivé státy nebudou moci blokovat většinové dohody.

Opatření přitom přišlo právě včas. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je v současnosti ohroženo vyhynutím téměř deset procent mořských druhů. Nová dohoda by je měla ochránit díky tomu, že budou existovat oblasti, kde bude omezený rybolov, trasy lodní dopravy, výzkumná činnost a také hlubinná těžba tam, kde se nerostné suroviny těží v hloubce dvě stě a více metrů. Těžba podle ekologů narušuje místa, kde se živočichové rozmnožují, způsobuje hluk a navíc je toxická pro život na dně oceánu.

Dohodu musí nyní schválit členské země OSN. Podle organizace Greenpeace by tak měly udělat co nejrychleji. „Nějakou dobu bude trvat, než se přijaté dohody projeví, protože je země musejí zahrnout do svých legislativ. Pak bude také potřeba zřídit spoustu institucionálních orgánů, jako je vědecká nebo technická komise,“ uvedla pro BBC ředitelka týmu pro správu oceánů neziskové společnosti Pews Trust Liz Karanová.

Až se tak stane, pak bude podle Mezinárodního úřadu pro mořské dno podléhat jakákoli činnost na hlubokém mořském dně přísným environmentálním předpisům a dohledu. Cesta je to ale ještě dlouhá. Aby celé opatření mělo smysl, musí ho přijmout dostatečný počet zemí. „Budeme hledat velmi křehkou rovnováhu. Pokud nebude dostatečný počet států, pak dohoda nevstoupí v platnost, musíte ale zároveň získat státy s dostatečným množstvím peněz, aby měla dohoda skutečný dopad,“ uvedl hlavní poradce Světového fondu pro ochranu přírody Velké Británie Simon Walmsley. Podle něj je potřeba, aby úmluvu přijalo asi čtyřicet států.

Pak přijdou na řadu praktická opatření. Podle Minny Eppsové z Mezinárodního svazu ochrany přírody bude důležité zejména to, aby všechny chráněné mořské oblasti byly navzájem propojené, protože velké množství druhů je stěhovavých a mohou cestovat přes nechráněné oblasti. Tam by jim přitom hrozilo nebezpečí. Velký kus práce tedy leží v budoucnosti, základ byl však položen o uplynulém víkendu.