Českem poslední týdny rezonuje příběh Aničky. Dívky, kterou opakovaně znásilňoval nevlastní otec a Krajský soud v Brně mu pravomocně udělil pouze podmíněný trest. Dívka později skončila v psychiatrické léčebně – o svém příběhu ale začala mluvit s médii a odmítla interpretaci soudu, že na ni násilí nemělo vážnější následky.

Iniciativa Pod svícnem, za kterou stojí Michaela Studená a poslankyně STAN Barbora Urbanová a jež pomáhá obětem domácího a sexualizovaného násilí, uspořádala pro Aničku sbírku. Přes 11 tisíc lidí jí poslalo bezmála pět milionů korun, které dívka použije na rekonvalescenci, bydlení a osamostatnění se od rodiny.

„Anička je jedna z prvních, která veřejně vystoupila, podala několik desítek rozhovorů a chce o tom příběhu mluvit a říct, jak to bylo z jejího pohledu, že její případ není jen nějaký novinový titulek. Obdivuju ji za to i proto, že si prošla traumatickou zkušeností, je to mladá holka, mnoho z nás by to položilo,“ říká Michaela Studená v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým. Můžete si jej pustit ve videu níže, na YouTubu, Spotify nebo Apple Podcasts.

„Psychicky na tom teď není úplně dobře, začíná na ni pomalu doléhat celá situace, možná opadl i nějaký adrenalin. Musí se teď dát do pořádku jak fyzicky, tak mentálně. Bude to běh na dlouhou trať, nebude to na měsíc ani rok. Podle našich zkušeností se sexualizovaným násilím v rodině, to může trvat i desítky let,“ dodává. 

Rozhovor vznikl minulý týden ještě předtím, že brněnský krajský soud zveřejnil písemné odůvodnění rozsudku. V něm prvotní vyvolání sexuálního kontaktu s otčímem připisuje oběti – byť byla v té době nezletilá. Podle soudu u Aničky sice důsledkem znásilňování vznikla duševní porucha, podle znaleckého posudku však měla mírnější charakter. To Michaela Studená nebo advokátka Lucie Hrdá, která se sexualizovaným násilí dlouhodobě zabývá, odsuzují. Podle nich jde o svalování viny na oběť. 

„Prakticky každý den dostáváme minimálně jeden příběh o zneužívání či znásilňování v dětství. Tahle Anička se postavila do čela průvodu ostatních Aniček a zvedla hlas, aby řekla: Já jsem tady, jsem normální člověk z masa a kostí, a ne jen někdo ze soudních spisů, prožila jsem si to, bylo to brutální a chci s tím bojovat. Protože systém se za mě nepostavil, tak se musím já postavit systému,“ dodává Studená.

Soudům věří necelá desetina obětí

Iniciativa Pod svícnem si ve spolupráci s agenturou Ipsos nechala nedávno zpracovat průzkum, podle kterého české justici důvěřuje pouhých osm procent obětí domácího násilí. Šedesát procent neřeší situaci s policií, většinou se obrací na blízké nebo na psychologa – desetina dotázaných neřeší situaci, ve které se nachází, vůbec s nikým. 

„Osvětu v této oblasti děláme také proto, abychom pomáhaly s takzvanými soft skills – často se totiž stává, že někdo, ač hrozně nerad, tu situaci bagatelizuje. Když za vámi někdo přijde a řekne vám o tom, že třeba ho týrá partner či partnerka nebo rodič, to nejhorší, co můžete říct je: Ale prosím tě, nevymýšlíš si?“ vysvětluje Studená.

Michaela Studená, zakladatelka iniciativy Pod svícnem.

Přesto za roky v oblasti domácího násilí pozoruje pozitivní obrat a doufá v rychlé přijetí nového zákona o domácím násilí i redefinice znásilnění. „Jsem optimistická, cítím, že nabíráme momentum. Veřejnost je teď vyburcovaná, aktivistická v oblasti domácího a sexualizovaného násilí. Když jsme začínali se Svícnem, všichni nám říkali říkali: Prosím tě, to se do médií nikdy nedostane, to nikoho nezajímá,“ dodává.

Celý rozhovor si pusťte ve videu výše, na YouTubu, Spotify nebo Apple Podcasts.