Britský podnikatel Hamish Harding miluje extrémy: byl kapitánem týmu, který překonal rekord v rychlostním přeletu od severního pólu k jižnímu, byl jedním z prvních turistů na palubě rakety New Shepard miliardáře Jeffa Bezose, loni se potopil až na dno Mariánského příkopu. Vypravit se k vraku Titaniku, který leží skoro čtyři kilometry pod hladinou, vedle toho vypadá jako snadnější úkol. Jenže právě ponorka, v níž Harding a další čtyři lidé seděli, se v Atlantiku ztratila.

Výpravu k nejslavnějšímu vraku, který se nachází zhruba 700 kilometrů od kanadského Newfoundlandu, organizovala společnost OceanGate ve své miniponorce Titan. Ta zvládne ponory až do hloubky čtyř kilometrů a pojme pět členů posádky, kteří sedí v jejím tubusovém těle. Šéf a zakladatel společnosti Stockton Rush je údajně také na palubě. Dalšími jsou francouzský cestovatel Paul-Henry Nargeolet a dva zámožní byznysmeni z Pákistánu.

„Není tam žádná záloha, žádný únikový modul,“ řekl televizi BBC americký novinář David Pogue, který se na Titanu do hlubin plavil v loňském roce. A dodal: „Působila dost improvizovaně. Ponorka se řídí pomocí dvojice ovladačů od herní konzole PlayStation. Některé prvky jsou prostě svařené trubky.“

Ponorka ztratila kontakt s lodí na hladině v neděli večer, od té doby ji hledají týmy pobřežní stráže a záchranáři jak z USA, tak z Kanady. Stroj má zásobu kyslíku na 70 až 96 hodin, takže se bojuje o každou hodinu. Admirál John Mauger z pobřežní stráže vysvětlil velký rozptyl kapacity kyslíku: „Hodně záleží, jak se budou chovat. Pokud zachovají klid, vydrží jim déle. Když začnou panikařit a prudce se hýbat, bude ho dramaticky ubývat.“

Firma OceanGate byla založena v roce 2009 a zatímco projekty jako Virgin Galactic nebo Blue Origin sázejí na chuť bohatých lidí cestovat do kosmu, Stockton Rush se rozhodl jim nabídnout cestu opačným směrem. Komerční místenka na výpravu k Titaniku vyjde na čtvrt milionu dolarů, tedy zhruba šest milionů korun.

Stockton Rush, zakladatel firmy, je podobně jako další členové pohřešované mise milovníkem dobrodružství a adrenalinu. V roce 1981 se v 19 letech stal nejmladším držitelem licence dopravního pilota, později na prestižní univerzitě v Princetonu získal titul v oboru vesmírné konstrukce a inženýringu. V Berkeley si pak ještě dodělal program MBA.

Zároveň od začátku OceanGate budoval jako projekt, který bude spolupracovat i s výzkumníky a s akademickou sférou. Ostatně kapsule Titan vznikla v kooperaci s NASA, Boeingem a Washingtonskou univerzitou. Její tělo je vyrobené z karbonu a titanu, váží deset tun a měří 670 centimetrů na délku a 250, respektive 280 centimetrů na šířku a na výšku.

https://www.youtube.com/watch?v=x40SAJS2whY&ab_channel=OceanGateExpeditions

Pohybovat se dokáže rychlostí až tří námořních uzlů, tedy 5,5 kilometru za hodinu. Flotila firmy čítá kromě Titanu také ponorku Antipodes, která se může potopit zhruba do půlkilometrové hloubky, a Cyclops 1, jež zvládne až kilometr. OceanGate vozí turisty k Titaniku od roku 2021, oficiálně tam firma byla už čtrnáctkrát a celkem má na svém kontě na dvě stě komerčních ponorů. Technologicky jde o nesmírně náročný projekt, a to kvůli tlaku, tmě a chladu v hloubce. Ne náhodou se říká, že o tom, co se děje a co žije u oceánského dna, lidé vědí velmi málo.

Pátrání po Titanu komplikuje ohromná rozloha celé oblasti. A to jak co se hloubky týče, tak co do povrchu hladiny. Pod vodou záchranáři zkouší monitorovat situaci s pomocí sonarů, ze vzduchu pak vše jistí několik průzkumných letadel. Jak uvádí deník The New York Times, není například jisté, zda byla ponorka vybavená akustickým zařízením, které dokáže vysílat zvukový signál v případě nouze.

Ponor k Titaniku obvykle zabere zhruba dvě a půl hodiny, jenže Titan ztratil kontakt s řídící lodí na hladině po hodině a 45 minutách od ponoru. Pokud stroj s posádkou uvízl na dně, bude situace při záchraně o to složitější, protože možností, jak se tam dostat, není mnoho. Do několikakilometrové hloubky zvládne sestoupit v podstatě jen jeden záchranný podmořský dron, který vlastní americká armáda a který dokáže operovat až v hloubce sedmi kilometrů. Jestli se jej ale na místo podaří dostat v čas, je otázka.