Karel Kovář alias Kovy: Nechci zapadat do nějaké škatulky. Youtuber už dnes neexistuje, ať žije influencer

Jiří SvobodaJiří Svoboda

Karel Kovář

0Zobrazit komentáře

Mnohdy bývá představován jako zástupce českých youtuberů, ale postupem času se z něj stal všestranný tvůrce obsahu, který oslovuje na internetu celé generace Čechů. Řeč je o dvaadvacetiletém Karlu Kovářovi, známém také pod přezdívkou Kovy, který se dnes může pyšnit nejen tři čtvrtě milionem odběratelů na YouTube, ale také stovkami tisíc fanoušků na dalších sociálních sítích.

Pardubický rodák už jako malý nahrával svůj hlas, zpěv nebo imaginární zprávy na kazety. V roce 2012 odstartoval svou youtubovou kariéru s kanálem Gameballcz, kam jako většina youtuberů té doby začal natáčet herní videa. Postupně si ale jeho diváci našli cestu ke kresleným parodiím a na osobním kanálu Kovy, který založil o dva roky později, už začal publikovat i osobní vlogy a naučná videa založená na infotainmentu.

Když se ale posuneme o pět let dopředu, do kavárny SmetanaQ poblíž Národního divadla přichází člověk, který během krátké doby procestoval více zemí světa, než za život stihne běžný smrtelník, pořádá workshopy, věnuje se neziskovému sektoru i vzdělávání mladé generace v oblasti mediální gramotnosti. Projektů Karla Kováře je tolik, že jen těžko s nimi lze udržet krok, a tak často zůstává otázka, čím Kovy je a čím by chtěl být.

karel-kovar-kovy2

Karel Kovář

Karle, v tuto chvíli pracuješ na mnoha projektech, točíš žánrově různá videa a jezdíš na mnoho míst. Co tedy dneska znamená brand Kovy?
To je otázka, kterou si pokládám každý den. Současný Kovy je v podstatě media house sám pro sebe. Snažím se fungovat jako určitý filtr, dodávající lidem obsah, který je zajímá. Z posledních videí můžu uvést například čínský kreditový systém. Něco nového se tak dozvídám, rozšiřuji si obzory a zároveň to téma představuji svým divákům. To je podle mě můj hlavní přínos, jestli nějaký mám.

To je ovšem jen jedna část tvé činnosti. Co dalšího?
Ano, pokrývám nějakým způsobem i neziskový sektor, na který jsem třeba v minulosti kvůli škole neměl tolik času. Spolupracoval jsem s Parapletem, Světluškou, Člověkem v tísni a zároveň dělám externě věci, jako je mediální vzdělávání v rámci festivalu Jeden svět na školách, a začínáme také dělat dokument s televizí. Do toho pracuju na vlastních, zatím tajných projektech, moderuji na Televizi Seznam a dělám nově workshopy v rámci ELAI.

Kladu si tedy stále otázku, co je v takto rozličné paletě věcí gró Kovyho?
Věřím, že je to způsob, jakým vytvářím videa, stavím je, a nějaký styl, kterým daná témata prezentuji. Já se v tuto chvíli nechci věnovat jednomu směru, protože mě baví velký záběr činností. Gró je tedy stále video. Všechna činnost, kterou dělám, se kolem videa nějakým způsobem točí.

„Všechno si dělám sám, od e-mailů po postprodukci.“

Když si porovám tvou činnost na internetu s podobně významnými youtubery, nepostuješ zdaleka tolik obsahu, a tak více věcí zůstává tzv. za kamerou. Co tedy je náplní tvé každodenní činnosti?
Já mám každý den úplně jiný. Když třeba shrnu dnešek (17. dubna, pozn. red.), tak jsem přijel ráno z Pardubic, šel jsem do Černínského paláce podepsat nějaké věci k fóru OSN, kde jsem byl, pak schůzka ohledně dokumentu, pak tisková konference k projektu, který nyní děláme společně s Cartoon Network, a pokračoval jsem na Hollar a nyní dělám toto interview. Pokaždé je to situované jinak, často se mi stane, že se vydám do nějaké školy, kam mě pozvou, nebo píšu scénář, nebo vyřizuji e-maily, nebo dělám něco zcela mimo práci.

Co je z tohoto penza věcí prioritou? Právě videa totiž bývají tou věcí, kterou odkládáš, fanouškům se omlouváš, a tak ze známého konceptu tzv. Kovynedělí bývalo mnohdy Kovypondělí či Kovyúterý.
Hlavní priorita je mít videa co nejlepší, ne co nejdříve. Zároveň za sebou nemám tým žádných střihačů a všechno si dělám sám, od e-mailů přes zařizování, psaní scénáře až po natáčení i postprodukci. Třeba již zmiňované video o čínském kreditovém systému zabralo k šedesáti hodinám času. A to je prostě čas, který si člověk velmi složitě hledá. Snažím se tedy neupozaďovat kvalitu na úkor kvantity, i když by to bylo milejší youtubovému algoritmu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká! – Kovuše, 2018

Příspěvek sdílený Kovy / Karel Kovář (@kovy_gameballcz),

Dříve jsi uváděl, že nad jedním videem strávíš 12 až 15 hodin. Znamená to, že čas na výrobu jednoho videa se několikanásobně zvýšil?
Rozhodně. Speciálně u tohoto videa byla daná náročnost i tím, že se jednalo o patnáctiminutové video plné faktických informací. Dvanáct hodin obvykle strávím nad videi, kde například odpovídám na dotazy fanoušků, to je velmi rychlý formát. Celkově je to ale stále náročnější, protože si musím dávat pozor, abych ve svých videích nějak nemystifikoval.

Zůstaňme u času – ty jsi výraznou část své youtubové kariéry dělal při škole. Jak to spolu fungovalo?
Fungovalo to mnohem líp než teď. Lucie Výborná mi před rokem řekla: „Karle, ale jestli si myslíte, že těch věcí někdy bude míň, tak nebude.“ Já jsem si tehdy myslel, že toho mám skutečně nejvíc, co kdy budu mít. Ale měla svatou pravdu, s časem je to čím dál tím horší.

Jak je to možné, když odpadla povinnost školy?
Se školou přichází řád. Ráno jsem šel do školy, odpoledne jsem se vrátil, napsal video. Nechodilo mi tolik e-mailů, nechodil jsem tehdy na tolik schůzek, nedělal jsem projekty bokem. Takže škola mi vlastně zabraňovala mít tak velký záběr. Najednou na všechny projekty čas mám, ale zároveň ho občas konzumují víc, než si naplánuji, a pak nestíhám.

Logicky musíš trávit hodně času na sociálních sítích. Myslíš, že tě při práci ruší?
U mě je trochu problém poznat, kdy ještě pracuji a kdy už prokrastinuji. Mám rád přehled a sleduji oblíbená témata včetně toho, co se děje v zahraničí. Samozřejmě je těžké určovat hranice a často si tak musím říkat, že už toho bylo dost a dneska už žádný Twitter.

„Spousta lidí jede na zhlédnutí a peníze, ale to nejsou hodnoty, co vybudují silnou komunitu.“

Dnešní influencery neživí jen reklamy, které všichni sledujeme na YouTube, ale také spolupráce s firmami. U tebe se ale jedná řádově o jednotky spoluprací ročně. Na Instagramu to byly v dubnu příspěvky pro Uber Eats, v březnu Nespresso, potom ale až v prosinci Bageterie Boulevard. Mezitím ještě jedna spolupráce ve video formě. Čím to je?
Já jsem se naučil, že je lepší mít příjmy z jiných zdrojů. Pak alespoň nemusím do videa cpát tolik reklamy. Když to shrnu, youtuber může mít příjmy z reklamy u videa, smluv se značkami, může to být merchandise či knížky, nebo další projekty. Já mám například příjmy z workshopů, které dělám, většinou od firem, protože na školách si o honorář neříkám. Zároveň si ani netisknu nějaká trika a také nejsem člověk, co by potřeboval svůj zisk úplně maximalizovat. Spousta lidí sice jede na zhlédnutí a peníze, ale to nejsou hodnoty, které vybudují silnou komunitu.

Říkal jsi, že za sebou nemáš žádný tým lidí. Do jakého stádia to ještě půjde tak, abys na to celé mohl být sám?
Do stádia, než se z toho zblázním! Pak si najdu někoho alespoň na e-maily. Když nestíhám, tak je to vlastně jen moje vina, protože jsem si na sebe nabral příliš práce. Nemám to komu vyčítat. Zároveň kolem sebe nechci budovat nějaký nesmyslný tým, protože v tu chvíli se vytrácí autenticita.

Nicméně jsou tu příklady ze zahraničí, když youtubeři kolem sebe mají tým lidí. Jde to samozřejmě vidět a diváci to poznají, ale není to prostě v určité fázi nutné? Protože jednou musí nutně přijít chvíle, kdy práce bude tolik, že ji už nezvládneš.
Už teď vím, že si práce dávám hodně, ale pořád jsem to schopný zvládnout na úkor jiných věci, například času s přáteli. A znovu, můžu si za to zcela sám, když nestíhám. Jak jsem již zmínil, uvažuji o posile minimálně pro e-maily.

Je tvoje pozice influencera dlouhodobě udržitelná z byznysového pohledu?
Já si myslím, že každý influencer má svou cestou, kterou se vydá. Spousta lidí míří například po produkční dráze. Já hledám, kam povedou moje cesty, a řekl bych, že to bude k žurnalistice nebo kreativnímu psaní, protože mě baví psaní scénářů.

A z toho byznysového pohledu? Myslíš, že třeba za 10 let budou značky stále ochotné si platit za reklamu u influencerů?
Absolutně odmítám spekulovat, protože si vždycky vzpomenu na konferenci, kde se říkalo, že Snapchat je nová budoucnost sociálních sítí. Za tři měsíce přišly Instastories a Snapchat byl prakticky mrtvý. Jakákoliv spekulace, obzvlášť ve světě sociálních sítí, je nesmyslná.

Nevadilo ti nikdy, že celý tvůj byznys je v rukách velkých sítí, které je mohou prakticky kdykoliv vypnout?
To není pravda. Jasně, v momentě, kdy by mi byl smazán účet na Instagramu a YouTube, tak přijdu o způsob, jak komunikovat se svými fanoušky. Ale dovedu si představit, že bych se uplatnil i kdekoliv jinde. To je holt nevýhoda každého influencera, musí se smířit s tím, že je na nějaké platformě závislý.

„Youtuber je mrtev, ať žije influencer.“

V tu chvílí bys ale přeci nepřišel jen o způsob, jak komunikovat s fanoušky, ale i věc, kterou bys byl zajímavý pro značky.
Pochopitelně. V tu chvíli bych se třeba přesunul do soukromého sektoru nebo firmy, to pro mě není zas tak nepředstavitelná věc.

Říkáš si ještě youtuber, nebo už jsi prostě influencer?
Já myslím, že dneska už youtuber vlastně neexistuje. Prostě youtuber je mrtev, ať žije influencer. Dneska už působení v online prostoru není o jedné platformě, ale o souboru platforem. Mimochodem, slovo influencer lidi nesnáší, a tak já říkám „vlivník“, aby Dobrovský a Jungmann nerotovali v hrobech (smích).

Částečně se profiluješ jako influencer, který se snaží ve svých videích diváky edukovat přes infotainment. Nezůstane ale divákovi v hlavě právě vtip nebo narážka, místo té podstatné informace?
To je vlastně otázka na celý infotainment. Z mého pohledu to tak ale není, já si z videí Johna Olivera nebo Stephena Colberta odnáším spoustu informací. A často jsou taková videa vstupenkou do daného tématu. Když pak narazím na nějaké články o daném tématu, tak už vím, o co jde. Samozřejmě je pak otázka, kolik lidí si po zhlédnutí videa přečte ještě nějaký související článek.

kovy3

Kovy na akci Utubering 2018

Věříš tomu, že se diváci podívají na tvé video a pak jdou a hledají o daném tématu další informace?
To já nemůžu vědět, musel bych se jich ptát. Vím o lidech, pro které byly moje videa důvodem, aby se začali zajímat o politiku. Takže nevidím moje videa jako poskytování odpovědí na zásadní životní otázky a problémy, vidím je jako vstupenku do tématu.

Člověka tedy logicky napadne, proč neudělat rovnou úplně vzdělávací video.
Protože by na něj nikdo nekoukal. Nedovedu si představit, že bych patnáct minut mluvil zcela vážně o čínském kreditovém systému, protože bych u toho videa v půlce sám usnul.

Právě u videa s čínským kreditovým systémem mi připadalo, že toho infotainmentu zde zase tolik není…
To je skutečně video od videa. Někdy je to téma ale natolik komplexní, že je potřeba to nějakým vtipem nebo narážkou nabourat. Svět technologií a tím pádem i čínský kreditový systém je prostě sám o sobě atraktivní, na rozdíl od evropské legislativy a například Článku 13. Rozhodně to nedělám tak, že si řeknu, že 80 % musí být informace a 20 % zábava.

„Škatulky jsou špatný koncept, zjednodušujeme si s nimi chápání světa.“

Když jsem se na začátku ptal, co dneska znamená brand Kovy, tak jsem mířil i směrem k obsahu. Zatímco tvoje nejsledovanější videa jsou parodické písničky, zároveň jsi nejvíce vidět kvůli své poučné tvorbě. S čím si tě tedy diváci mají spojit?
To je jedno a to samé. Já svůj kanál stavím na rozmanitosti, abych nedělal jen jednu věc. Celý život se snažím unikat z určité škatulky, ve které jsem byl v době, kdy jsem dělal parodie. Někdo se mě ptá, proč nejdu do politiky – protože bych se zbláznil. Někdo se mě ptá, proč tedy nedělám jen písničky – protože chci dělat i inteligentnější obsah. Já vlastně nechápu, proč se někdo snaží neustále dosáhnout toho, aby byl člověk uchopitelný a pochopitelný a zapadal do nějaké škatulky. Myslím, že to je špatný koncept, zjednodušujeme si tím chápání světa. A vlastně mě to hrozně štve.

Primárně dnes vytváříš obsah pro takzvanou generaci Z. V čem je vytváření obsahu pro toto publikum specifické?
Já to vlastně nedokážu blíže určit nebo definovat. Generace Z se podle mě nedá obecněji shrnout. Jde o generaci, která je zvyklá na video nebo audiovizuální obsah. Myslím si, že však neexistuje univerzální recept, jak generaci Z oslovit. Každý to dělá jinak. Jsou kanály, které jsou velmi odborné a vědecké a kouká na ně generace Z, a jsou kanály, které jsou zcela bulvární a ničím nepřínosné a taky na ně kouká generace Z.

Ve svých videích také vyzýváš mladé k větší politické angažovanosti. Politolog Miloš Gregor ale v březnu na Twitter napsal, že máš jen velmi omezenou moc dostat mladé k volbám, protože je obecně politika příliš nezajímá…
Má pravdu. Mám možná vliv, ale nedokážu zázraky. Miloš Gregor jezdí po školách a má v tomhle směru více zkušeností než já. Opět se snažím být tím otvírákem témat, to je asi nejvíc, co dokážu. Rozhodně nedokážu způsobit, že k volbám přijde najednou o sto tisíc mladých víc. Jak už jsem ale řekl, tak vím, že pro spoustu lidí byly moje videa první impuls, proč se začali o politiku zajímat.

Když už je řeč o politice a bavili jsme se o tvém širokém záběru, nedávno ses jako český velvyslanec objevil na Fóru mládeže v OSN. Jaká to byla zkušenost?
Úplně nová. Vůbec to nezapadá do činnosti, co jsem dosud doteď. Vyzkoušel jsem si komunikaci na vysoké úrovni, taková ta „diplomatština“ je jiný jazyk. Chtěl jsem si zažít také to prostředí a zjistil jsem, že to není prostředí pro mě. Ale zkušenost to byla super.

Takže tě to k politice netáhne…
Určitě ne v mezinárodních organizacích, protože tam má jeden člověk daleko k reálnému dělání rozhodnutí. Můžeš dávat maximálně doporučení a doufat, že se nějaké věci stanou. Pocit, že se reálně něco děje, je tam velice malý.

Mezi dalšími novými projekty, kterým se věnuješ, je také workshop ve spolupráci s ELAI, kde shrnuješ své know-how o sociálních sítích, influencerech a generaci Z. Pro koho je tento workshop určený?
Je určený především pro lidi z korporací, agentur nebo pro lidi, kteří si prostě jen chtějí rozšířit své povědomí. Je to čtyřhodinový, velmi intenzivní workshop, kde mluvím o influencer marketingu, současných trendech, o sociálních sítích a trendech v nich. Nechybí ani vlastní zkušenosti o tom, které spolupráce pro mě byly příjemnější než jiné, nebo na jakých hodnotách je dobré spolupráce s influencery stavět. Co se týče generace Z, tak například v čem se liší, jak se zapojuje do pracovního trhu. Takže celé čtyři hodiny jsou pojaté velmi plošně.

new-facebook

Přečtěte si takéFacebook chystá největší změny za 15 let. Své aplikace přebarví na bílo a upřednostní komunityFacebook chystá největší změny za 15 let. Své aplikace přebarví na bílo a upřednostní komunity

Co se budoucnosti týče, kam budou youtubeři točit, až nebude YouTube?
Tak bude Instagram nebo jiná sociální síť, to je jednoduché.

Trochu to rozvedu – YouTube byl ještě před pár lety výchozí sociální sítí, kde se tvořily internetové osobnosti. To už tak dneska není. Co tedy bude dál?
A proto říkám „youtuber je mrtev, ať žije influencer“. Dnes se osobnosti minimálně pro nejmladší generaci tvoří na TikToku, pro spoustu lidí na Instagramu a v dnešní době už v české komunitě zcela minimálně na YouTubu.

Je to kritikou postoje k malým tvůrcům, které v poslední době YouTube čelí?
Ne, myslím, že je to složitostí YouTube. Udělat fotku nebo video na osm vteřin je jiná disciplína než udělat video na patnáct minut. Vlastně vymyslet, natočit a sestříhat video je velmi náročné a když to řeknu ošklivě – tak proč se s tím dělat, když jsou tu jednodušší sociální sítě a funguje to lépe.

Dovedeš si představit, že bys svoje videa publikoval někam jinam než na YouTube? I v souvislosti s hlasy, které říkají, že je platforma Googlu k tvůrcům vyloženě nepřátelská.
YouTube je dost v kleštích, to se nedá nic dělat. Představit si to dokážu, protože si myslím, že každý influencer musí být flexibilní a nesmí se uzavírat a přestat zkoušet nové věci. V době internetu, kdy se všechno rychle mění, by to bylo dost krátkozraké.

Kovy_Jaro19_web-21

Karel Kovář

K těm kleštím – YouTube poměrně dost selektuje tvůrce, co jsou vidět, například v rámci svého výročního videa YouTube Rewind, aby se zalíbil zadavatelům reklamy.
Jsou prostě korporát a inzerenta mají na prvním místě, i když tvrdí, že nemají. To tak prostě je a každý, kdo si to nemyslí, je podle mě trochu naivní. Potřebují vydělávat a stále svým akcionářům odkazovat, že rostou.

Zmínil jsi i TikTok. Může se stát novou hlavní či dominantní sociální sítí?
Tvůrci TikToku to vzali trochu za lepší konec než například Vine. Dokázali zaplnit prázdný prostor – zanikl Vine a přišel TikTok. Udělali to, co píše Austin Kleon v knize Kraď jako umělec, a kradli od těch nejlepších. Od Twitche ukradli livestreamy a dary (tzv. donates = finanční příspěvky streamerovi pocházející od diváků, pozn. red.), od Vinu koncept krátkých videí. Zkrátka TikTok funguje a jsem zvědavý, kam se bude ubírat. Důležitý aspekt je i to, že přišel z Číny, zatímco dosud všechny významné sítě byly z Ameriky.

I vzhledem k tomu, že se jedná o síť pro nejmladší generaci, přišel si jí na chuť? Přemýšlel jsi, že bys tam také publikoval obsah?
TikToku tolik nerozumím, ale vůbec se mu nebráním. Já jsem i tweetoval, že držím palce tamním tvůrcům, protože si nejspíš budou muset projít tím samým jako youtubeři, než se etablují. To se nějak děje, stále jim držím palce, ale nevidím to jako síť, kde bych chtěl působit, protože si nemyslím, že by tam bylo možné vyjádřit nějakou hlubší myšlenku.

kovy4

Karel Kovář

Pojďme trochu bilancovat. Přemýšlel jsi nad tím, jestli bys ve své youtubové kariéře něco udělal jinak?
Přemýšlel jsem nad touto otázkou dlouho a ne, neudělal. Opravdu není jediná věc, kterou bych změnil. Můj koníček se vyvinul v práci, což je, myslím, to nejlepší, co se člověku může stát.

Neexistuje v případě člověka, co svojí práci i velkou část života tráví v online prostoru, nebezpečí, že se úplně odtrhne od reality?
Určitě ano. V mém případě proti odtržení od reality pomáhá cestování, dlouholetí kamarádi a je na to určitě množství dalších receptů.

Foto: Michala Rusaňuková, Jarda Noska, Instragram Karla Kováře, ELAI

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Marie Havlíčková ze Slevomatu: Už nejsme jen o slevách. Stavíme zážitkový portál, který nemá obdoby

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

marie-havlickova-slevomat-topRozhovor

Foto: Slevomat

Marie Havlíčková, CEO Slevomatu

0Zobrazit komentáře

Když před necelými deseti lety startoval Slevomat, vykopl v České republice obrovský trend slevových portálů. Webů, které nabízely všemožné produkty a služby ve výrazných slevách, vznikalo tolik, že se v jednu chvíli dokonce počítaly ve stovkách. Dnes už je situace jiná. Na spočítání všech takových portálů, které přežily, by stačilo jen pár rukou. Nadále však mezi nimi jako nejvyšší věž ční Slevomat, který dokázal projít úspěšnou transformací a dnes už nerad slyší, když se o něm říká, že je jen „slevový portál“. Za proměnou v místo, kam se chodí lidé inspirovat a objevovat nové věci, stojí Marie Havlíčková, která vedení Slevomatu převzala před pěti lety.

Za tu dobu se stalo mnohé. Slevomat v tržbách překonal dvě miliardy korun, dál rychle roste a v roce 2017 slavil prodej do rukou britské skupiny Secret Escapes, která ho získala v rámci transakce za 1,5 miliardy korun. Loni se pak celá firma, která dnes čítá 260 zaměstnanců, přestěhovala do nových kanceláří v pražském Karlíně a její šéfové se narodil potomek. Všechno to byly nejen pro Marii Havlíčkovou, ale celý Slevomat důležité události, které firmu posunuly dál.

„Jsme teď mnohem sebevědomější,“ hlásí rozhodně při rozhovoru, který jsme vedli v její karlínské kanceláři. Ta má vedle pracovního stolu aktuálně především dvě dominanty: velkou mapu Česka na zdi, na které dvaatřicetiletá energická ředitelka plánuje další expanzi, a dětský koutek v rohu. Ten občas okupuje teprve půlroční dcera Amálka, kvůli které se Marie Havlíčková musela na několik měsíců vzdát své řídicí funkce. Jak ale retrospektivně hodnotí v našem velkém rozhovoru, bylo to to nejlepší, co mohlo Slevomat potkat. Navíc už je několik týdnů opět v plné síle zpět.

Loni Slevomat udělal rekordní tržby přes 2 miliardy korun. Kolik to bude letos?

Plánujeme vcelku ambiciózní dvacetiprocentní růst a mohli bychom si sáhnout na 2,5 miliardy korun.

Slevomat vyrostl jako slevový portál a je tak vlastně i celou dobu vnímán. V poslední době se ale snažíte více pozicovat do role inspiračního a zážitkového portálu. Jak vám to jde?

Je to velmi dlouhá cesta, která začala už v roce 2014, kdy jsem Slevomat přebírala. Přicházela jsem s jasnou vizí, kam chci Slevomat posunout, protože tehdejší byznys model založený pouze na určité slevě a provizi pro nás nebyl dlouhodobě udržitelný. Od začátku jsem chtěla ze Slevomatu udělat zážitkový portál, který ve světě nemá obdoby. Bylo v tom sice hodně nejistoty, měli jsme mladý a relativně nezkušený tým, ale všichni za tím cílem šli a dnes, po pěti letech, se v něj opravdu měníme. Vidíme to na růstu, ziskovosti, počtu nových zákazníků i partnerů – to jsou pro nás všechno důležité ukazatele, které reflektují, jestli se nám plán podařil. Ale není to samozřejmě jen o růstu tržeb, protože vyrůst za jeden rok je jednoduché. Je to především o udržitelnosti, o složení zákazníků a partnerů a zda získáváme nové i pro naši novou vizi. Jsme teď mnohem sebevědomější.

slevomat-team2

Foto: Slevomat

Tým Slevomatu

Když zmiňuješ, že se vaše proměna nedá měřit jen čísly, můžeme to zjistit třeba na tom, co se dnes na Slevomatu nejvíc nakupuje?

Zásadní je, že dnes už Slevomat není o jedné denní nabídce, jak tomu bylo na začátku, ale běží u nás 3,5 tisíce nabídek, ve kterých je právě ta zážitkovost a inspirace. Když přijdete na Slevomat, objevíte věci a místa, o kterých jste netušili, že existují. Chceme, aby sleva nadále byla jedna z přidaných hodnot, které nabízíme, ale už to nestálo jen na ní. Obecně je pro nás důležitá kombinace lokálních zážitků a cestování. Díky zážitkům k nám lidé pravidelně chodí a díky cestování zase můžeme uživit firmu. Vytvořili jsme si tím klíčové kombo, které třeba jiní hráči zanedbali.

Jak vlastně dnes vůbec vypadá váš trh? Slevových portálů jako takových dřív u nás byly desítky, ale do dnešního dne jich přežila jen hrstka. Kdo je vlastně dnes vaše konkurence?

Na trhu ubytování je naší největší konkurencí Booking, na trhu zážitků to je možná Allegria, ale vlastně na něm taková konkurence není. Pro mě je nicméně vždy důležité si konkurenci stanovit, a to nemusí být jen s ohledem na to, co daný hráč nabízí, ale i jakým způsobem to dělá. Velmi se mi líbí, jak například Alza dělá SEO nebo hiring, v tom ji beru jako velkou konkurenci. Slevový trh jako takový už nicméně od roku 2014, kdy jsme na něm měli jasnou a dominantní pozici, příliš nevnímám. Často mi přijde uměle přiživovaný jen novináři, protože je v zásadě velmi nevypovídající. Když řeknete, že slevový trh neroste, znamená to, že Češi nemají zájem o slevy? To je nesmysl.

Slevy tedy Čechy pořád zajímají?

Všichni hráči v e-commerce dnes nabízejí slevy, trh se slevami je tím pádem obrovský, týká se prakticky celé e-ecommerce, takže si myslím, že označení slevový trh je přežitek. Pár hráčů, kteří zbyli – troufnu si označit nás a Slevoking –, si našli úplně jinou propozici. Ze Slevokingu se stal Travelking a líbí se mi, jak to dělají. Ostatní už ignoruji, protože akorát celý trh poškozují, když se neustále objevují zprávy o insolvencích a neplnění závazků vůči partnerům, což jen ukazuje, jak brutálně zkažený trh to byl.

slevomat-aplikace

Foto: Slevomat

Mobilní aplikace Slevomatu

Co máme od „nového Slevomatu“ vlastně očekávat? Jaké zákazníky chcete přitáhnout? Kdy bych měl jít jako zákazník na Slevomat?

Na Slevomat můžete jít, když hledáte, jak využít svůj volný čas, ať už chcete cestovat, jít na masáž nebo dobré jídlo. Najdete u nás veškeré lokální zážitky a služby a také zážitkové dárky. Ty jsou obrovský trend, jelikož lidé často nevědí, čím se obdarovávat, a na trhu není příliš alternativ. Buď si musíte dát práci a obcházet všechny své oblíbené podniky, zda nabízí dárkové vouchery, nebo jdete k nám. Je to rychlejší a pohodlnější, například pár dní před Vánoci v tom nemáme konkurenci, nikdo vouchery rychleji než my nedoručuje.

Když se řekne, že je něco ve slevě, pro mnoho lidí to má automaticky negativní konotace a nikdy si takový produkt nekoupí, i kdyby byl sebelepší. Řešíte to nějak ve Slevomatu? Chcete získat i tyhle zákazníky, kteří by u vás dříve z principu nikdy nenakoupili?

Pro nás je důležité naše hodnocení. Může to znít neuvěřitelně, ale my kvůli němu už nemáme obrovské množství partnerů, protože zákazníci u nás očekávají vyšší kvalitu, než je standard. Když jste šli s voucherem do restaurace a byl tam naštvaný personál, tak jste si říkali, že to je právě kvůli tomu, že máte voucher. Jelikož je naše hodnocení založené přímo na konkrétních transakcích, mělo by co nejvíce odpovídat realitě, a také jsme díky tomu se stovkami partnerů postupně skončili. Máme často více hodnocení než na Facebooku nebo Googlu a lidé k nám proto chodí, aby si hodnocení daného podniku nebo služby prověřili. Důvěřují nám a to je dnes naše obrovská hodnota. Když se navíc něco pokazí, dáme mu kompenzaci, na kterou by jinak – kdyby šel bez nás – neměl nárok. I proto u nás lidé mají větší očekávání.

Kolik partnerů dnes na Slevomatu máte?

Historicky jsme měli už asi 30 tisíc partnerů. Dnes máme i velké partnery typu Starbucks či Hamleys, což dříve nebylo. Velké značky k nám začínají chodit, protože například chtějí přilákat jinou cílovku nebo upozornit na nové produkty. Když Hamleys dělali příměstský tábor, chtěli s ním na Slevomat, aby o něm dali vědět světu, což je také úplně jiná propozice, než byla dřív, kdy šly firmy na Slevomat hlavně proto, že potřebovaly něco vyprodat.

Nechcete být sice vnímáni jako slevový portál, ale název Slevomat to bude vždy evokovat. Nepřemýšleli jste i o změně brandu? Jak již bylo řečeno, Slevoking se přejmenoval na Travelking.

Pro lidi zvenku je to mnohem větší téma než pro nás. Když se ve firmě toto téma objeví, vždy se ptám, proč bychom to měli dělat? Máme obrovskou znalost značky, která má zároveň obrovskou důvěru, na všech klíčových metrikách vidíme, že se našemu byznysu daří, takže nevidím důvod, proč bychom měli název měnit. Rozumím, že je to důležité, na druhou stranu je to jen název. Často dáváme paralelu třeba s Lidlem, který začínal se sloganem, že Lidl je levný, a dnes do něj lidé chodí kupovat kvalitní potraviny. Sice nemají název tak očividný jako my, ale je to podobné.

marie-havlickova-slevomat3

Foto: Slevomat

Marie Havlíčková, CEO Slevomatu

Takže Slevomat i nadále zůstane Slevomatem?

Pokud by byla změna opravdu potřeba, mohli bychom sáhnout například po nějakém zkrácení. Sama Slevomatu interně říkám „esko“, ale zatím nevidím důvod. Když se udělá rebranding, lidé si s tím automaticky spojí veškeré změny a budou hledat důvody. Budou řešit, že už určitě nemáme takové slevy jako dřív, nebo že se změnila nabídka a může to být i kontraproduktivní. Tomu se chci vyhnout. Pořád jsme to my, děláme to stejně dobře a kvalitně, jenom se jmenujeme Slevomat. Možná je to troufalé, ale mám pro to důvod.

Fungoval by tedy Slevomat i bez slev?

Sleva není to primární, proč k nám lidé chodí. Často nám říkají, že na Slevomat chodí jako na Facebook, aby hledali inspiraci a tipy, co dělat ve volném čase. Věří nám a to je naše hlavní hodnota. I když slevy stále nabízíme, už nám u nabídek nesvítí výrazně výše slevy, to jsme pomalu organicky odstranili, že si toho ani nikdo nevšiml, a přesto dál fungujeme.

Je celá tato proměna i součástí strategie vašeho nového majitele Secret Escapes, který vás před rokem a půl koupil?

Jak jsem říkala, na změně jsme začali pracovat dávno předtím, a musím říct, že zpočátku bylo velmi těžké Secret Escapes vysvětlit, proč to děláme. Kdykoliv dáte na web vysokou slevu, okamžitě se zvýší konverze, a oni za námi chodili s tím, ať to děláme. Museli jsme jim vysvětlovat, proč od slev ustupujeme a že jsme uprostřed naší proměny, takže potřebujeme, aby nám do toho příliš nemluvili. Skvělé bylo, že nás koupili před naší klíčovou vánoční sezónou, kdy jsme raketově vystřelili a v Secret Escapes pochopili, že Slevomat není věc, kterou by museli opravovat. Zároveň nám ta akvizice dala obrovské sebevědomí, byli jsme rázem ještě pyšnější na to, co děláme.

simona-kijonkova-zasilkovna-top

Přečtěte si takéZásilkovna jde proti České poště. Poslání balíku obstará mobilní aplikace, zákazník ho pak jen odevzdá na pobočceZásilkovna jde proti České poště. Poslání balíku obstará mobilní aplikace, zákazník ho pak jen odevzdá na pobočce

Do té doby jste nebyli?

To ne, ale když jsem na mnoha prezentacích investorům neustále vysvětlovala, že to, co děláme, vlastně ani nemá pořádný zahraniční benchmark, protože to nikdo jinde nedělá, uvědomila jsem si, že skutečně vytváříme něco, co nemá obdoby. Velká akvizice nás jen utvrdila v tom, že děláme opravdu dobré věci. Do toho jsme se loni přestěhovali do nových kanceláří v Karlíně, což vše ještě umocnilo.

Jaký byl tedy hlavní motiv celé akvizice?

Největší očekávání bylo, že si budeme vyměňovat nabídky, protože Secret Escapes se zaměřují výhradně na cestování. Nakonec ale trvalo rok a půl, než jsme dokázali vymyslet, jak taková výměna může fungovat. Oni si mysleli, že přijdou, překlopíme si nabídky a pojede to, ale museli jsme vše přizpůsobit podmínkám jednotlivých trhů. Po pár neúspěších jsme vše nastavili a máme díky tomu velmi širokou nabídku. Začali jsme Polskem, vykopáváme Maďarsko a na léto chceme mít i Chorvatsko a další oblíbené destinace. Každopádně mnoho lidí mě po akvizici strašilo, co všechno se bude dít a jaké nastanou procesy, ale z toho se nic nevyplnilo.

slevomat-web

Ostatně minimálně navenek se zdá, že se skutečně nic nezměnilo. Pořád tedy fungujete jako samostatná jednotka?

Když se byznysu daří, nikdo vám do něj nekecá, a to je i náš případ. Když nás Secret Escapes kupovali, představili jsme jim pětiletý výhled, a vzhledem k tomu, že ho přeplňujeme, tak jsou nadšení.

Když byla řeč o cestování, další novinka, kterou jste koncem loňského roku spustili, je CK Zanzo. Do cestování jde i mnoho ostatních podobných portálů, protože v tom vidí největší byznys. Je to i budoucnost Slevomatu?

Chceme být dominantní v pobytových balíčcích. Slevomat byl vždy specialista na víkendové wellness pobyty, se kterými jsme vlastně v Česku vytvořili celý trend. Lidé přestali jezdit na chalupy a místo toho začali jezdit na wellness pobyty. Víme o desítkách, možná stovkách hotelů, které si kvůli nám musely zařídit wellness, což je samo o sobě úžasné. Chtěli bychom se ale nyní posunout dál, protože zákazníci se museli na začátku naší nabídce hodně přizpůsobovat. Když chtěla jet rodina s dvěma dětmi na týden do Krkonoš, nemohla, protože jsme měli jen víkendové balíčky pro dva. Možná to zní jako klišé, ale je pro nás priorita, abychom se dokázali my přizpůsobit zákazníkovi.

Budujeme proto sofistikovaný rezervační systém, ve kterém si člověk může naklikat, kdy chce jet, s kým chce jet a ideálně i do jakého pokoje. A když pak někdo řekne, že by chtěl jet raději na dva týdny na luxusní dovolenou do zahraničí, máme pro to nově CK Zanzo. To nám dosud v nabídce chybělo, nyní už jsme ale ultimátní destinací pro výběr dovolené. Pro CK Zanzo jsme si vybrali exotiku, kde není tolik hráčů, a chceme se soustředit na oblasti, kde můžeme nabídnout přidanou hodnotu a představovat destinace, které nejsou tolik profláknuté. Zatím fungujeme teprve pár měsíců, ale naší cestovce se daří dobře. Potřebujeme teď především zákazníky naučit, že tohle všechno vůbec děláme.

Zmíněný rezervační systém jste před nedávnem spustili i pro lokální služby. Jak velká věc to je?

Je to obrovská věc, dělali jsme na ní dva roky. Rezervační systém je pro nás jedna z hlavních vertikál, kterou rozvíjíme. V rámci wellnessu a zábavy takový produkt vůbec neexistuje. Pro restaurace funguje například Restu, ale je otázka, jak se bude vyvíjet po nedávné akvizici. Pokusů už bylo spoustu, ale nikdo neměl potřebný marketplace. My máme přístup jak k zákazníkům, tak k partnerům, a tak šlo jen o vyvinutí technologie. V kategorii wellness a beauty je naší největší konkurencí papír a tužka, což je těžké přebít, ale vytvořili jsme maximálně jednoduché rozhraní a naši partneři jsou nadšení. Rezervační systém je skvělý jak pro prodej last-minute kapacit, tak se také více eliminuje, že se někdo přihlásí, ale pak nepřijde. V rámci B2C taková služba v Česku ani na Slovensku neexistuje, mají ji nejblíže v Polsku. Pro B2B partnery je to zase skvělý nástroj, jak vyplnit kapacity a dát o sobě vědět.

slevomat-kancelare-monon-m

Foto: Slevomat

Nové kanceláře Slevomatu v pražském Karlíně

Chcete nově více vstupovat i do světa potravin. U Slevomatu si to zatím úplně nedokážu představit. Jak to bude vypadat?

Paradoxně to souvisí s tím, že již nechceme mít roztříštěný náš záběr. Zaměřujeme se primárně na trendové a zážitkové věci a hlavní kategorií jsou produkty na míru, jako jsou třeba fotoknihy nebo produkty s věnováním. Je to silná kategorie, která velmi dobře roste, protože ji nikdo jiný nedělá, a fungují v rámci ní i potraviny. I v nich jsou nepřetržitě nové trendy, které podchycujeme, a chceme je představovat našim zákazníkům. Už jsme prodali několik tun tzv. superpotravin a představujeme skvělý prostor pro malé hráče. Dnes je trend, že si vyhořelý manažer založí byznys a pěstuje rajčata nebo vyrábí bylinkové máslo, ale nemá je pak kde prodávat a ukázat se. Slevomat je pro to ideální platforma. Rozhodně nechceme prodávat klasické rychloobrátkové potraviny, ale půjde hlavně o nové trendové produkty, jako je zdravá výživa, superpotraviny, diety a tak dále. A celé to zase bude hodně o dárcích, kde jsou největší prodeje.

Bavili jsme se o produktu, ale zajímá mě i to, jak se měníte jako firma. Na trhu jste už devět let, ty vedeš Slevomat šestým rokem. Co všechno se za tu dobu změnilo? Posouvá se Slevomat spolu s tebou a tvými kolegy?

Je skvělé sledovat, že lidé u nás rostou spolu s firmou a zákazníky. Procházíme transformací a také už dnes hledáme jiný typ lidí než dříve. Na začátku jsme chtěli mladé, energické lidi s obrovskou invencí a chutí, kteří chtějí zkoušet nové věci, ale jelikož jsme se už pomalu proměnili, hledáme lidi, kteří nám pomohou celý byznys rozvíjet. Na to už potřebujeme skutečné odborníky. Udělali jsme například velké změny v rámci našeho produktového oddělení, které jsme téměř celé obměnili, protože v němu budujeme věci s obrovskou hodnotou a budoucností a potřebujeme, aby základy nebyly z písku. Vždy jsme byli trochu punková firma, ale dostáváme se do fáze, kdy jsme dospělá firma, která se už nechce učit na zákaznících. Na to jsme už příliš velcí a staří, ostatně máme už 260 zaměstnanců.

Ptám se na to i proto, že jste loni najali nového provozního ředitele a budujete nejvyšší manažerský tým, který dosud ve Slevomatu nebyl.

Přesně tak. Souviselo to i s tím, že jsem očekávala narození potomka, a to se nedalo utáhnout. Máte pak poněkud roztříštěné priority a bylo skvělé, že jsme Láďu Veselého našli. Moje největší chyba byla, že jsem provozního ředitele nenašla už mnohem dřív. Paradoxně jsme kvůli tomu nezkorporátněli, ale naopak se díky tomu vše výrazně zrychlilo.

Vstupovali vám do toho nějak i Secret Escapes?

Ptali se mě, co mohou udělat pro to, abych se po mateřské vrátila. Věděla jsem, že s dítětem nebudu moci pracovat tak naplno jako dřív, a proto budu k ruce potřebovat někoho, kdo vidí směr firmy stejně jako já. Hledali jsme někoho, kdo má produktový background a ne třeba finanční, protože Slevomat je ve fázi, kdy máme stabilní základy, hotový marketplace a spoustu příležitostí, co na něm můžeme nabízet. Potřebovali jsme více vizionáře než člověka, který by jen dokázal optimalizovat a vydělávat. Secret Escapes se jen museli přesvědčit, že jsme vybrali správného člověka, jinak to maximálně podporovali.

ladislav-veselý-slevomat

Foto: Slevomat

Ladislav Veselý, COO Slevomatu

Do práce ses po narození potomka naplno vrátila teprve v posledních týdnech. Dokázal by Slevomat fungovat i bez tebe?

Vrátila jsem se především k zodpovědnosti, úplně odstřihnout se od Slevomatu stejně nešlo. Každopádně moje mateřská a fakt, že jsem na půl roku vypadla, bylo podle mě to nejlepší, co se mohlo stát.

Jen dodám, že provizorním CEO byl během tvé mateřské Adam Bartnicki, který má jako finanční ředitel právě finanční background.

I proto si myslím, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát, protože Adam firmu ve spoustě věcí neuvěřitelně nakopl. Dlouhodobě mi však dává smysl, aby ji řídil někdo, kdo je především produktově a možná i marketingově zaměřený. Adam měl skvělé výsledky, provedl Slevomat úspěšným obdobím, ale dlouhodobě by to podle mě nefungovalo optimálně. Začali bychom pracovat na věcech, které by byly hnané tím, co vygenerují za peníze, než aby se hodnotilo, jakou přinesou hodnotu uživatelům. S Láďou Veselým jsme nastavení tak, že vytváříme službu, za kterou chtějí lidé zaplatit, ne že prioritně hledáme oblasti, kde jsou peníze, a až pak se do nich snažíme napasovat zákazníky. Stává se, že lidé s finančním backgroundem to mají naopak, to jsou pak například skvělí krizoví manažeři.

Budete hledat i další podobné „áčkové“ lidi?

Jsme v úžasné fázi, kdy lidé, kteří si mohou vybírat, do jakých firem půjdou, často chodí k nám. Za Láďou Veselým přišel ze Seznamu Honza Průša, který je šéfem produktu, konzultují nám Jirka Chomát a Martin Fuks. Jsou to všechno jména, která jsem u nás vždy chtěla mít, ale styděla jsem se jim napsat. Dnes se již někteří z nich sami ozývají, že nám chtějí pomoct, a to je pro mě známka, že děláme věci, které jsou zajímavé. Ostatně i náš nábor se významně proměnil, neustále hledáme desítky lidí a i proto se snažíme věci dělat jinak. Jen nevyvěšujeme inzeráty, ale děláme workshopy a meetupy a snažíme se lidi dostat k nám do firmy, abychom jim ukázali, co vlastně děláme. Mnoho lidí nás má pořád spojené se starým Slevomatem, a tak se jim snažíme ukázat, co všechno se u nás změnilo, na čem děláme a jaké pozice máme k dispozici. Často se mě lidé ptají, co u nás vlastně tolik lidí dělá, když u nás jen partneři vystavují své nabídky, ale my máme třeba třicet lidí jen na to, aby ty nabídky schvalovali. Když se k nám někdo přijde podívat třeba na pohovor, často už zůstane.