Holly Herndon na promo fotografiích nevypadá tak docela jako člověk – to není urážka, ale umělecký záměr. Dává totiž vzpomenout na fenomén uncanny valley (tísnivé údolí), což je bizarní pocit obav objevující se v reakci na entitu stojící na pomezí stroje a člověka. Má velmi blízko k tomu, abychom byli z její tváře schopni odečíst mysl obdobnou té naší, ale zároveň působí zcela chladně, zjevně jako stroj, který se o napodobení člověka pouze snaží – proto mají někteří lidé strach například z realistických panenek.

Holly, která je zjevně člověkem, tímto vzezřením stírá hranici mezi lidským a nelidským a něco velmi podobného se děje také na jejím novém albu Proto, na kterém mimo jiné spolupracovala s umělou inteligencí pojmenovanou Spawn. Ačkoliv jsou název i vizuální prezentace nového alba Proto umělkyně Holly Herndon otevřené interpretaci, vcelku přímo se nabízí prosté slovníkové porozumění použitého výrazu.

„Proto“ je předpona označující prvotní verze věcí, které se mají dále vyvinout do předpokládaného (alespoň dočasně) konečného stavu. Stejně tak obal takto pojmenovaného alba může představovat podobu obličeje v rané fázi rozeznávání jeho detailů – kromě očí, které se dívají přímo na publikum. Překvapením je, že při tvorbě obrázku nebyl použit žádný software pro rozeznávání obličejů, jen práce člověka, na rozdíl od videa k prvnímu singlu Eternal.

Možná je ale lepší interpretace, že název i vizuální část alba zprostředkovává myšlenky o prvopočátcích spojení člověka s počítačem. Samotná umělkyně pak hovoří také o současné tzv. „éře protokolů“, kdy neustále probíhají spory o ustanovování protokolů pro umělou inteligenci, centrální a decentralizovaný internet a osobní a politické protokoly – a my máme tendenci se ptát po tom, kdo jsme, za čím stojíme a kam směřujeme.

Konceptuální hudební album člověka a stroje

Jako celek pak album poměrně optimisticky prezentuje futuristickou vizi umělecké spolupráce člověka s umělou inteligencí (AI), ta ale není jeho jediným ani hlavním tématem a bylo by tedy zcela neadekvátní mluvit o něm jako o „tom albu, kde zpívá AI“. Vzniklo ve spolupráci Holly s několika dalšími umělci a jejím AI „dítětem“, Spawn, jež přebývá ve vylepšeném herním počítači – Spawn je jen členem větší skupiny umělců vytvářejících komplexní celek, ne lacinou atrakcí.

Počítač Holly postavila spolu se svým manželem a s vývojářem Julesem LaPlacem zorganizovali v Berlíně několik živých tréninků, kde stovky lidí zpěvem učily Spawn rozeznávat lidský hlas, napodobovat jej a pracovat s ním. Experimenty s AI kontextu s hudební tvorbou probíhají už delší dobu a většinou jsou spojeny s MIDI, tedy souborem informací, se kterými umí pracovat elektronické nástroje – zjednodušeně řečeno jsou to noty pro počítače.

Umělá inteligence je tak zásobována velkým množstvím MIDI dat posbíraných například od slavného hudebního skladatele, analyzuje je a učí se je reprodukovat. Takto může vzniknout například systém, který dokáže určitým způsobem napodobit skladby Bacha a tvořit další a další v podobném stylu donekonečna.

Výsledek je přitom opět ve formě MIDI dat, takže zahraný syntetizovanými hudebními nástroji zní dokonale sterilně, přesně následujíc soubor pokynů. Problém tohoto přístupu je podle Holly nejen v jeho estetické pokleslosti neustálého napodobování minulosti, ale má také silný etický rozměr, kdy si majitel AI může přivlastnit tvorbu parazitující na dílech ostatních.

Holly se místo toho rozhodla Spawn poskytovat přímo zvukové nahrávky a ve výsledku je tak snadno slyšet proces, v němž se umělá inteligence neobratně snaží rozeznávat a napodobovat vysoce komplexní a nekonstantní soubor zvuků. Jméno Spawn v ženském rodě přitom dostal až třetí z testovaných způsobů strojového učení, který Holly a její kolegové vyzkoušeli. Poprvé měli posluchači možnost Spawn slyšet ve skladbě Godmother, na které se podílela i producentka Jlin tvořící silně perkusivní hudbu v žánru footwork.

Holly popisuje, že zvuky s výrazným perkusivním aspektem se Spawn „líbí“ nejvíce, protože dokáže nejlépe rozeznat velké binární rozdíly mezi tichem a zvukem. Způsob, jakým AI interpretovala hudbu Jlin, Holly nejdříve rozesmál, protože jeho forma blížící se až beatboxu je zcela nepodobná zdrojům, ze kterých se Spawn učila. Zní nedokonale a bizarním způsobem lidsky, jako dítě učící se pracovat se základními tvary a barvami a hlavně jen autoritativně nereprodukuje minulost. Místo toho se, pro člověka přirozeným způsobem, stává součástí vývoje v avantgardě současné elektronické hudby.

Na rozdíl od obalu alba byla umělá inteligence využita při tvorbě videoklipů. Ten ke skladbě Eternal představuje perspektivu stroje, který hledá a sleduje lidskou tvář, a tento vztah je v textu až romantizován do podoby nekonečné lásky umožněné nahráním mysli do počítače a jejím věčným uchováním. Video k už zmíněné Godmother je zase založené na neustálém prolínání se tváří Holly Herndon a Jlin.

Umělá inteligence nemusí být naší zkázou

Témata vztahu člověka a technologie a jejich různé aspekty se objevují už na předchozích dvou albech umělkyně, například na minulém albu Platform technologie prostupují každý aspekt života v moderní společnosti v podobě všudypřítomného sběru dat a sledování státními orgány. Navzdory populárnímu pojetí je podle Holly počítač tím nejintimnějším hudebním nástrojem, pro jeho tvůrce je totiž nejen prostředkem vyjádření jeho uměleckých ambicí, ale také jeho blízkým společníkem od rána do večera, který zná často i ta nejvíce střežená tajemství.

Proto nepředstavuje žádné dystopické pojetí technologie, jak je to aktuálně zejména ve spojení s AI populární. Holly říká: „Všude se objevuje pojetí, že technologie je dehumanizující. My stojíme v opozici k němu. Není to tak, že chceme utéct; naopak tomu běžíme naproti, ale za našich vlastních podmínek. Rozhodnutí pracovat se souborem lidí je součástí našeho protokolu. Nechci žít ve světě, kde jsou lidé automatizovaní mimo pódium. Chci, aby bylo AI vychováno k oceňování a interakci s tou krásou.“

Člověk a technologie nestojí v opozici a přítomnost jednoho neznamená vytěsnění druhého. Nejedná se o černobílý vztah a stejně jak stroje mohou obohacovat lidskou zkušenost, člověk může učit stroje o jeho prožívání světa. Na albu se tato symbióza objevuje ve více podobách. Spawn je někdy jasně rozeznatelná, například ve skladbě Godmother, kde je její jméno zmíněno přímo vedle další hostující umělkyně Jlin a v úvodní Birth (zrození), která zachycuje její první samostatný výstup. Jindy zcela splývá se svými lidskými kolegy.

V dalších skladbách, jako ve Frontier, je zase počítačově upraveno znění celého sboru, je ale velmi těžké identifikovat, co přesně je jinak – fúzi lidského hlasu a elektronické modulace zde nelze rozebrat zpět na jednotlivé části a vzniká tak zvláštní futuristický novotvar. Ten se navíc objevuje v kontextu silných vlivů americké duchovní hudby a ostrých moderních beatů, propojujíc humanistickou tradici s futurismem, která je prostřednictvím vlivů folklórního zpěvu přítomná i v dalších skladbách.

Proto vlastně představuje velmi netypický přístup k umělým formám života, pro který je umění ideální platformou. Firmy vytvářející fyzické roboty se často snaží napodobovat formy lidského pohybu v prostoru a nahradit tak lidskou práci a obecněji jeho náročnou a nespolehlivou fyzickou schránku. Superpočítače s umělou inteligencí a neurálními sítěmi zase napodobují a zefektivňují lidské zpracovávání informací. Holly Herndon naproti tomu AI zaměřuje na tu nejlidštější složku, emoce zprostředkované něčím natolik specifickým, jako je lidský hlas a společenská zkušenost ve sborovém zpěvu.

Nesnaží se přitom o zefektivňování, zdokonalování a nahrazování, což se vždy ukazuje jako nemožné ve vědeckofantastickém žánru. Umělá inteligence není ani vedoucí složkou, algoritmem generující „dokonalou“ hudbu. Místo toho je začleňována do aktivit, které podle mnohých činí zkušenost člověka se světem specificky lidskou.

Na albu se objevují dvě skladby s přídomkem Live Training (Živé učení), kde můžeme přímo slyšet proces zpěvu sboru a následně Spawn, jak se ho snaží napodobit. Holly o Spawn mluví jako o jejím dítěti – ty na jednu stranu jsou z biologického a evolučního hlediska náhradou svých rodičů, ale s nimi zároveň mají ten nejintimnější lidský vztah.

Holly umělou inteligenci nevyužila pro tu část hudby, která je s tím nejvíce kompatibilní, tedy pro beaty, ale naopak pro hlas. Vokály na Proto jsou plné sborů poskládaných z mnoha různých zdrojů a posluchač tak doslova slyší zvláštní živé spojení člověka a technologie – v mnohem sofistikovanějším koncepčním i zvukovém pojetí než klasické procesy manipulace hlasu v elektronické hudbě.

Holly Herndon je vůči budoucnosti optimistická, vůči současnosti kritická

Podstatným aspektem výsledného díla a Hollyina přístupu obecně je, že i když se jedná o v zásadě konceptuální umění, je ke svému publiku velmi vstřícné a lze si ho užít i zcela bez znalosti okolností jeho vzniku nebo konceptů, které zprostředkovává. Ultimátní snahou zde ale je atraktivním způsobem podat komplexní uměleckou zkušenost a podnítit publikum k aktivnímu poslechu. Jako velké nebezpečí současné kultury totiž Holly Herndon vidí posluchačskou pasivitu nejvýrazněji se projevující na streamovacích službách.

Ty se předhánějí v tom, která nabídne větší výběr „chillout“ playlistů, u kterých lze prostě vypnout nebo je poslouchat pouze na pozadí téměř jako nepřetržitý homogenní tok zvuku s pouze utilitární hodnotou. Před časem se například zjistilo, že Spotify dokonce vytváří „fake umělce“, kteří mají pouze pár klidných skladeb bez umělecké hodnoty tak, aby zapadly do playlistů a poskytly posluchačům zcela automatizovanou součást jejich každodenního života.

Hudba v nejpopulárnějších playlistech streamovacích služeb se často stává novodobou verzí „výtahové hudby“, jež není ničím víc než produktem jako abstraktní obrazy do obýváku z Ikey. Takové umění nemá vlastní hodnotu, ale řídí se pouze základním principem trhu o poptávce a nabídce.

Počítačové technologie, umělá inteligence a sofistikované algoritmy mohou obohatit lidskou zkušenost třeba i o nové emoce, které nebyly před obdobím extrémního propojení celého světa a zcela novou úrovní práce s informacemi a analýzou dat a jejich aplikací vůbec možné. Můžeme AI vychovávat jako naše děti k oceňování naší kultury a života, ale scénáře, v nichž technologie začne ovládat a nahrazovat člověka, také nejsou liché a v současné společnosti lze vysledovat jejich nástup.

Je důležité být pozorný a aktivní, nesklouzávat k pouhému přijímání toho, co nám naservírují algoritmy podle naší aktuální nálady tak, abychom pokračovali v konzumaci. Nesmíme překročit tísnivé údolí a přiblížit se strojům donekonečna napodobujícím minulé podle přesně vymezeného souboru instrukcí. Naše syntetické děti nás mohou v budoucnu překročit, ale musíme usilovat o to, aby se tak stalo podle našich, lidských pravidel chaosu a neomezené tvorby, neustálého učení a objevování nového – Holly Herndon to na albu Proto naučila stroj, budeme následovat jeho lidský příklad?