V bublině velkých měst se může zdát, že pro začínající podnikatele existuje dostatek podpory. Coworkingové prostory, akcelerátory a inkubátory jsou totiž na každém kroku a také mnoho zkušených podnikatelů a mentorů sdílí své know-how s méně zkušenými kolegy.

Pozornost se však často zaměřuje na samotný rozběh podnikání – od toho, jak se poprat s byrokracii a formuláři, po to, kde a jak získat peníze. Podle dvojice dvacátníků s vlastními zkušenostmi s podnikáním by však měla podpora začínat ještě dřív.

Prvním krokem k byznysu totiž není získání IČO a peněz na rozjezd, ale motivace lidí, aby vůbec hledali díry na trhu či podnikatelské nápady a přemýšleli nad tím, jak je následně zrealizovat. A protože taková podpora v Česku chybí, rozběhli Jakub Tížek a Max Dužek projekt Podnikni to!, kde se snaží situaci zlepšit.

Příběh začíná u Jakuba Tížka. Do podnikání se poprvé pustil v roce 2012, když si od rodičů půjčil peníze na rozběh vlastních nápadů. „Zkoušel jsem cokoliv, v podstatě jsem ale téměř nic nerozjel,“ směje se během rozhovoru.

„Chtěl jsem vybudovat projekt globálního srovnávání škol, po třech letech z toho nakonec vznikl portál srovnávající lokální jazykovky,“ popisuje Tížek. Během studií na Mendelově univerzitě v Brně zároveň vybudoval dotační firmu, ve které zaměstnával dvacet lidí. V mladém věku tak už měl s podnikáním dost zkušeností a pro rady, jak si rozběhnout vlastní byznys, za ním začali chodit spolužáci.

„Hodně jsem nadával na to, jak málo zkušeností se na škole předává. Chtěl jsem s tím něco udělat. Připravil jsem vlastní kurz o podnikání, který jsem na škole přednášel. Po jednom semestru to mělo skončit, díky velkému zájmu se však začal projekt rozvíjet dál,“ popisuje Tížek s tím, že aktuálně na Mendelce probíhá již devátý semestr jeho kurzu.

Slovák Max Dužek má s podnikáním podobné zkušenosti. Protože pochází z podnikatelské rodiny, podobně jako Tížek zkoušel rozjet vlastní nápady. „Můj první projekt byl velký fail,“ přiznává Dužek usmívajíc se nad šálkem kávy.

„Když mi bylo devatenáct, chtěli jsme pomáhat propojovat IT s korporátními klienty, aby se jim dobře spolupracovalo. Na Startup Weekendu jsme obsadili druhé místo a získali i investora z Polska. Po čtyřech měsících jsme však projekt s neúspěchem ukončili,“ popisuje dnes pětadvacetiletý Dužek.

Od budování byznysu ho úspěch neodradil. Jako spolumajitel se podílel na rozvoji projektu webové aplikace pro překladatelské firmy. Kvůli školním povinnostem, odjezdu na Erasmus a dalším faktorům se však rozhodl z aktivní pozice odejít a aktuálně drží jen podíl. Odnesl si ale cenné zkušenosti, jak to s podnikáním v Česku chodí.

„Podnikatelský systém nás učí krok jedna, nic však neříká o kroku nula. Všichni učí podnikat přesně tak, jak se nemá – vše se točí jen kolem prachů. To byla jedna z věcí, které mě štvaly, a chtěl jsem nějakým způsobem tenhle systém změnit,“ říká Dužek s tím, že prvním krokem k podnikání není získání IČO nebo peněz na rozjezd, když o byznysu člověk nic neví.

„Školy a systém lidí neučí, jaký je podnikání punk. V začátcích se musí dělat štíhle a s rychlými rozhodnutími. Univerzity místo toho žákům vštěpují věci, které jsou v rámci podnikání hodně daleko,“ pokračuje Dužek.

V roce 2017 se pak náhodně seznámil s Tížkem, který mu vykládal o jeho probíhajících kurzech na univerzitě. Aby Dužek nevynalézal znovu kolo, dvojice se dohodla, že se pustí do rozvoje projektu společně. Tak vznikl nápad založit projekt Podnikni to snažící se o systémovou změnu podpory nepodnikatelů, tedy lidí, kteří o podnikání jen uvažují, bojí se nebo nepoznají první kroky k rozvoji vlastního projektu.

Školka pro podnikatele

„Ve velkých městech je dost inkubátorů, coworkingů i celý ekosystém podporující podnikatele. Nikdo ale nepodporuje lidi, kteří o podnikání jen uvažují. My jsme zaplnili mezeru, jsme preinkubátor pomáhající lidem stát se začínajícími podnikateli,“ vysvětluje dnes devětadvacetiletý Tížek s tím, že jejich projekt někdy označují i jako „embryátor“.

Něco jako „školka pro podnikatele“ původně vznikla jako univerzitní kurz, odkud pochází i její metodologie, v průběhu let se však rozrostla do mnohem větších rozměrů. Z jedné univerzity se kurzy postupně rozšířily do již jedenácti univerzit po celém Česku.

A ve školách se dvojice mladých podnikatelů nezastavila. Zaměření na studenty rozšířila na další cílové skupiny jako například ženy, maminky na mateřské, v plánu jsou kurzy pro seniory i tělesně postižené. Zároveň se Podnikni to začalo soustředit na podporu do měst.

Společně s magistráty se snaží budovat lokální preinkubační infrastrukturu, která není o populárních coworkingových centrech, ale o pomáhání běžným občanům rozjet svůj první projekt. „Možnost totiž není jen přihlásit se na pracovní úřad, nebo se nechat zaměstnat,“ říká Dužek.

Osmitýdenní kurzy původně začínaly v krajských městech, zájem však projevovala i ta menší. Aktuálně se tak nacházejí ve městech od deseti tisíc obyvatel a účastní se jich i lidé z okolních vesnic. Jde o zaplňování další mezery – ve velkých městech je podpory podnikání dost, v těch menších je situace často opačná.

Samotné workshopy ve městech se soustředí na předávání know-how, proto se mezi lektory často nacházejí lokální podnikatelé, kteří si již v daném regionu vybudovali své jméno. Po zaučení metodologie následně kurzy vedou a zájemcům dokážou předávat i zkušenosti s lokálními podmínkami. Cílem je vybudovat kořeny podnikatelské komunity, která se bude postupně rozrůstat a své ovoce přinese především v dlouhodobém měřítku.

„Považuju za více než vhodné podporovat podnikavost, podnikání, lokální ekonomiku nejenom ve velkých centrech, ale právě i v menších městech. Žije v nich řada lidí, kteří mají dobré nápady, ale buď neví, jak je uchopit, nebo se obávají toho, aby nezašli do slepé uličky,“ popisuje František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a zároveň starosta Kyjova, ve kterém již kurzy Podnikni to organizovali.

„Když jsem se s Kubou Tížkem a jeho projektem setkal poprvé, byl jsem mírně skeptický, protože jsem věděl, že ve velkých městech bude řada lidí, kterých se bude chtít kurzů zúčastnit. Nevnímal jsem, že by taková aktivita mohla fungovat i v městě, které má deset tisíc obyvatel, i když má spádovou oblast 55 tisíc lidí,“ přiznává Lukl, včetně toho, že ho následný zájem lidí pozitivně překvapil.

Nezisková organizace Podnikni to, která je přímo financována kraji, městy či univerzitami, aktuálně působí v patnácti městech a jednání o spolupráci probíhají s dalšími desítkami měst. Celkově je organizovaných na třicet kurzů ročně, celonárodní mívají někdy i 150 účastníků a zanedlouho se očekává překročení hranice 1500 absolventů. V nejbližších dvou letech pak chtějí v rámci svých aktivit zasáhnout šest tisíc lidí a více než třetinu z nich v rámci kurzů přeškolit. 

Během svých aktivit Podnikni to spolupracuje s dvacítkou lektorů, mezi kterými jsou i známá jména jako zakladatel X-Challenge Miky Škoda, Matouš Vinš stojící za Travel Bible, majitel Naučmese Adam Marčan či Andrea Tkačuková z Foreigners a Zuzana Hloušková z Bamboolik.cz.

Ne všechno však probíhá tak jednoduše, jak se na první pohled může zdát. Zejména státní sféra má totiž tendenci dívat se na všechny projekty v krátkodobém měřítku, aby byly výsledky viditelné co nejrychleji. „Musíme zatnout zuby, protože aby ekosystém fungoval dobře a dlouhodobě, musí se budovat léta. Naštěstí se k naší snaze spousta subjektů staví dobře. Pochopili, co děláme, a pomáhají nám,“ přidává Tížek optimistický pohled.

V dalším plánu má Podnikni to rozběhnout své kurzy a budovat komunitu také v obcích s rozšířenou působností. Cílem je vybudovat v nich preinkubační body, které budou spolupracovat s krajskými centry podpory podnikání, aby se tématu věnovala pozornost již od této nízké úrovně.

„To, co začalo z hněvu a frustrace z předávání zkušeností o podnikání, se z univerzitních kurzů protavilo ve spolupráci s lektory-podnikateli do měst a vesnic. Ukazujeme, že u nás musí vzniknout systematická podpora podnikavosti ze strany státu. A to je běh na dlouhou trať,“ dodává Dužek na závěr.