Napříč celou Českou republikou, v laboratořích, továrnách, kancelářích a také v mnoha domácnostech, odkud teď technologičtí i vědečtí odborníci pracují, se v posledních týdnech píše jeden velký příběh, o jehož světovém potenciálu mluví prakticky každý, kdo je mu nablízku. Řeč je o unikátních plicních ventilátorech CoroVent, které jdou začátkem příštího týdne do sériové výroby.

„Maximálně těm přístrojům věřím. Všechno nám potvrzuje, že jsou naše plicní ventilátory na špičkové úrovni. Na světě není nikdy jiný, kdo by ukázal funkční stroj, který by fungoval jako nová mašina,“ říká během videohovoru Jiří Denner, šéf skupiny MICo, a jedna kovová krabice s nápisem CoroVent mu stojí na skříni za zády.

V následujících týdnech by skutečně právě tato „krabice“ měla pomáhat zachraňovat životy tam, kde v důsledku šířícího se onemocnění COVID-19 přestanou stačit stávající plicní ventilátory. Ale to trochu předbíháme. Jak se vlastně v Česku takový přístroj vůbec zrodil?

Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. V posledních týdnech často omílaná fráze, která však v případě plicních ventilátorů velmi dobře sedí. Pandemie koronaviru totiž ukázala, že zdravotnictví ve většině zemí nemá těchto přístrojů dostatek, a jelikož nikdo nechtěl, aby se opakoval tragický scénář z Itálie, kde i kvůli tomu umírali lidé, začaly se vyvíjet alternativy.

V Česku se chopil příležitosti vědecký tým kolem profesora Karla Roubíka z Fakulty biomedicínského inženýrství na ČVUT v Kladně, kde se plicním ventilátorům věnují už 25 let. Ve spolupráci s iniciativou COVID19CZ a dalšími experty dali během pár týdnů dohromady funkční zařízení, které stojí pětinu oproti standardním ventilátorům, ale dokáže zachraňovat životy stejně efektivně.

Jelikož se ale i tak pohybuje výroba takového ventilátoru v desítkách až stovkách tisíc korun, byla zahájena veřejná sbírka, aby se vše mohlo rozjet. A úspěch to byl enormní. Během jediného dne se vybralo přes 15 milionů korun a CoroVentu bylo rázem všude plno. Před dvěma týdny pak skupina COVID19CZ oznámila, že vývoj přístroje je hotový, a jde se do výroby.

Jdeme do toho naplno

V tu chvíli už byl do všeho intenzivně zapojen také Jiří Denner. Třiatřicetiletý majitel třebíčské společnosti MICo (Moravian Industrial Company) se začal v boji proti koronaviru angažovat hned od začátku. V rámci své skupiny deseti průmyslových firem začal nejprve šít roušky, ale jakmile se dozvěděl, že se chystají vyvíjet a vyrábět plicní ventilátory, věděl, že u toho musí být.

Běžně se sice ve svých firmách věnuje například kondenzátorům páry, trubkovým výměníkům nebo robotickým systémům, ale v hlavě už střádal plány, jak vše přemění na výrobu plicních ventilátorů. Protože chtěl zkrátka pomoci. „Hned jsem psal panu premiérovi, že bychom dokázali plicní ventilátory vyrábět. Nakonec jsme se dostali až ke Karlu Roubíkovi a už to jelo,“ popisuje Denner.

Začátky spolupráce byly poněkud divočejší, protože bylo v celém procesu spoustu lidí a firem, ale Denner dal prakticky okamžitě k dispozici kapacitu většiny svých firem. „Našim zákazníkům jsme otevřeně řekli, že chceme všemi svými silami pomoci, a tak se nám může dočasně snížit kapacita,“ říká Denner.

V prosetínské firmě MICo Robotic začali pracovat na samotném srdci ventilátoru, jednotlivé součástky skládali do sebe, aby vše fungovalo, a vymysleli postup montáže. První prototypy na testování tak vznikly právě v Prosetíně, ale přípravy na sériovou výrobu už v té době vrcholily o 90 kilometrů jižněji, v Třebíči. Zatímco CoroVenty podstupovaly náročné testování za účelem získání potřebných certifikátů, třebíčský Dawell ze skupiny MICo rekonstruoval a dezinfikoval výrobní halu a navážel součástky.

Vše každopádně probíhalo extrémně rychle. „Spousta lidí se vykašlala na všechno, co do té doby dělala, a vrhla se na výrobu ventilátorů. Za to si jich nesmírně vážím. Jen u nás na tom dělá kolem 60 lidí klidně 16 až 20 hodin denně. Potkáváme se ve 3 ráno na callu, když někteří vstávají a jiní jdou spát,“ usmívá se Denner.

2 500 kusů týdně

Se svým týmem v Třebíči v uplynulých týdnech připravoval sériovou výrobu a čekal na posvěcení od úřadů a ministerstva zdravotnictví. To dorazilo před několika dny, kdy MICo dostalo povolení ventilátory oficiálně sériově vyrábět a zároveň i dodávat. Prozatím se nejedná o klasickou plnohodnotnou zdravotnickou certifikaci, ta by i v současné situaci trvala alespoň půl roku.

Plicní ventilátory CoroVent jsou každopádně plně funkční a získaly výjimku, že v případě, kdy už nebude mít nemocnice dostatek vlastních přístrojů, může použít právě je. Jelikož se počítá s tím, že se budou ventilátory po světě využívat také v polních podmínkách, je CoroVent maximálně bytelný. Kovová krabice sice prý připomíná ventilátory z před dvaceti let, ale to je podle Dennera záměr, funkčnost to neohrozí.

Naopak je přesvědčen, že je stroj na tak špičkové úrovni, že na něj dokáže získat v následujících měsících veškeré certifikace a CoroVent pak bude nabízen jako klasické zdravotnické zařízení. Zatímco teď je stroj uzpůsoben jen na potřebnou invazivní plicní ventilaci, aby se mohl začít co nejdříve vyrábět, postupně mu chtějí autoři zejména aktualizací softwaru dodat všechny další funkce, aby splňoval náležité standardy.

„Jsme teď připraveni na výrobu prvních 500 kusů, ale vše směřujeme k tomu, abychom ve druhé půlce května produkovali 2 500 kusů týdně. To je strop, na který se můžeme dostat, rychleji součástky nakoupit nedokážeme,“ popisuje Denner jednu z překážek, kterou musel překonávat. Jakmile totiž týmy po celém světě začaly vyvíjet své plicní ventilátory, strhl se obrovský boj právě o součástky.

Dodavatelé měli najednou objednávky na desítky až stovky tisíc kusů a kdo nenakupoval hned, měl později smůlu. Pravidla dodavatelského řetězce Denner velmi dobře zná, a tak začal také okamžitě jednat. Jakmile viděl, že vše míří k výrobě a že lidé v rekordně krátkém čase přispěli prvních 15 milionů korun, začal nakupovat součástky za své.

„Nalil jsem do toho ze svého už asi 50 milionů korun, protože nebyl čas čekat. Prvních 15 milionů, které se vybrali od lidí, nám jednak nesmírně pomohlo při startu a mě zároveň dodalo důvěru, že do toho pošlu i vlastní peníze,“ přiznává Denner s tím, že další desítky milionů investuje v čase svých zaměstnanců.

Tohle bude na roky

Pro Jiřího Dennera se tak z celého projektu začíná stávat i potenciálně velký byznys, ve kterém ale zatím stále hraje hlavní roli to, že chce především pomáhat. Jakmile se rozběhne výroba naplno a vyjedou z linky desítky tisíc kusů CoroVentu ročně, věří šéf MICo, že se mu investice vrátí. Teď ho však zajímá hlavně to, jak stroje nejrychleji dostat tam, kde jsou potřeba.

„Chceme pomáhat hlavně v Česku, ale jelikož naštěstí zatím plicní ventilátory nepotřebujeme, tak budeme dodávat i do zahraničí. Bavíme se o tisíci ventilátorech do Afriky, v Německu chtějí další tisíce kusů a ozývají se další,“ říká Denner, který je přesvědčen, že tohle není jednorázová akce. Ostatně už teď eviduje ze zahraničí zhruba 6 tisíc objednávek a zájem mají i tuzemské nemocnice.

„Myslím si, že to celé bude na roky. Dnes už si totiž nikdo neriskne, nemít rezervu. Nikdo už nebude řešit, jestli se vyhodily peníze za stroj, co leží někde ve skříni. CoroVent je stavěn tak, že i když ho vytáhnete po třech letech, bude fungovat,“ připomíná Denner. Celou výrobou se navíc snaží pomáhat i tuzemské ekonomice i českým firmám. Většinu součástek odebírá od českých dodavatelů.

Všichni tak mají v projektu svou klíčovou roli. Počínaje týmem kolem Karla Roubíka a experty z iniciativy COVID19CZ přes menší i větší dodavatele až po MICo jako finálního výrobce. Ruku k dílu přikládají zejména finančně i velké firmy jako PPF, Avast nebo Coca-Cola a podobně jako MICo se do celé věci vložila i firma Beckhoff.

Počínání německého průmyslového obra, který pro CoroVent dodává elektroniku a ovládací panely, vyzdvihuje i Jiří Denner. „Je to sice nadnárodní konglomerát, který je v 80 zemích světa, ale zatímco jiné velké firmy týdny přemýšlely, jestli se jim to hodí do krámu, tak pan Beckhoff řekl, že o to mají zájem a chtějí pomoct,“ kvituje Denner.

I díky tomu teď před ním prý stojí přístroj s globálním potenciálem, a to nejen v zachraňování životů, ale také v tom, že by mohl ve světě ukázat i tuzemskou vynalézavost. „Vidím v tom obrovský potenciál, že můžeme jako Česká republika pomoci ostatním a zároveň při tom ukázat, že máme opět něco, co opravdu funguje a je světové,“ dodává Denner.

Češi sice nejsou jediní, kdo teď vyvíjí a vyrábí plicní ventilátory, ale postavit úplně nový stroj, který již je plně funkční, se zatím podle všeho žádnému jinému týmu ani firmě nepodařilo. Někteří se například snaží rozebírat stávající přístroje a nahrazovat jednotlivé součástky a třeba automobilka General Motors staví v USA s medicínskou firmou standardní ventilátory, jen ve zrychleném režimu. Český počin je tak skutečně unikátní.