Drůbežárny jsou asi tím posledním místem, ve kterých by člověka napadlo hledat designové projevy. A přeci bude již brzy možné obdivovat jednu takovou designovou drůbežárnu, vznášející se na vodách rotterdamského přístavu Merwehaven. Ocel, sklo a polykarbonát zde tvoří farmu, která více než na efektivitu produkce myslí na spokojený život chovaných slepic a také obyvatele města, kterým nepřináší jen čerstvá vejce, ale i možnost trochu se vzdělat.

Čerstvá vejce a štiplavá řeřicha doplní čerstvé mléko a mléčné výrobky ze sesterské plovoucí mléčné farmy, která se v přístavu Merwehaven vznáší od roku 2019. Dnes 750 mililitrů svého mléka nabízí za 1,50 eura (asi 40 korun) a litr jogurtu za 2,10 eura (přibližně 56 korun).

Kombinace 40 dojnic a umístění farmy na vodní ploše, co nejblíže obyvatelům města, se stalo odpovědí na stále se zvyšující poptávku po zemědělských produktech, které musejí být do měst sváženy často i ze stakilometrových vzdálenosti, čímž přicházejí o svou chuť, konzistenci i výživové hodnoty. Logistickou a ekologickou náročnost netřeba zmiňovat.

Koncept rotterdamské plovoucí farmy se očividně osvědčil, a proto je hned v jejím sousedství plánována výstavba dalšího zemědělského objektu, který se tentokráte bude zabývat chovem slepic, produkcí vajec a pěstováním zelených řeřichových koberců, to vše v duchu maximální udržitelnosti.

Vejce od spokojených slepic

Zatímco klasické farmy zabírají značné množství okolního prostoru, projekt plovoucí kuřecí farmy tento prostor postrádal. Proto bylo nutné jít do výšky a také do hloubky, díky čemuž vznikla celková plocha 3,5 tisíce metrů čtverečních. Nejvyšší patro by mělo posloužit pro chov přibližně 7 tisíc slepic ve volném výběhu. Nejspodnější patro, umístěné pod hladinou chladných rotterdamských vod, poslouží pro pěstování řeřichy. A patro mezi nimi bude fungovat jako místo pro zpracování plodiny i vajec.

Pěstovaná řeřicha by měla vytvářet příjemně vlhké a teplé klima, které se dostane i do vyšších pater k chovanému kuru. Stejně jako u zmiňované mléčné farmy, i zde bude šetrně nakládáno s produkovaným slepičím odpadem, ze kterého se bude vyrábět hnojivo.

Byť je chování drůbeže na plovoucí farmě poměrně netradiční, chovaná zvěř by zde mohla najít daleko příznivější podmínky, než se kterými se setkává v podobných zařízeních klasického charakteru. „Architektonický design je založen na větší přívětivosti ke zvířatům než u tradičních farem,“ vysvětluje Wesley Leeman, spoluzakladatel architektonického studia Goldsmith, které navrhlo obří plovoucí kurník i mléčnou farmu.

Na tradičních farmách navrhovaných ve jménu maximální efektivity chovaná drůbež často vidí denní světlo jen sporadicky. Vše je zde řešeno umělým osvětlením simulujícím den a noc. Naopak plovoucí farma nabídne slípkám permanentní denní svit, o což by se měla postarat velká okna i částečně transparentní stěny z polykarbonátu.

Tam, kde vzniká vejce

Před přímým sluncem budou slípky chráněny fotovoltaickými panely, které budou vytvářet příjemný stín a zároveň dodávat farmě energii. Slepičky by si tu tedy měly žít v relativní pohodě, na což budou moci dohlížet všichni, kteří okolo plovoucí drůbežárny půjdou.

Návrh totiž počítá s tím, že ochozy okolo jednotlivých pater budou volně přístupné veřejnosti a díky oknům bude moci každý nahlédnout na chod farmy, aniž by jej jakkoliv narušoval.

„Kompletní vnitřní fungování farmy, výrobu vajec, pěstování řeřichy, proces balení a nakládání s odpady mohou návštěvníci pozorovat na chodníku kolem transparentních stěn,“ potvrzuje Wesley Leeman. Díky tomu budou mít lidé ve městech jasnou představu o tom, odkud se jejich vajíčka berou a jakými procesy musí projít, než skončí v jejich nákupním košíku.

Čerstvé potraviny ze srdce města

Drůbežárna a mléčná farma jsou první dva objekty z chystaného komplexu plovoucích farem rozprostírajících se v přístavu Merwehaven. „Jeho cílem je vyrábět, balit a distribuovat širokou škálu zemědělského zboží zevnitř města, v těsné blízkosti spotřebitelů,“ přibližuje Wesley Leeman.

Za nápadem vybudovat chovný a pěstitelský komplex na vodách řeky Mázy stojí Peter van Wingerden se svou manželkou Minke, kteří byli svědky událostí z roku 2012, jež se odehrály v New Yorku. Během jejich pracovní cesty na město udeřil hurikán Sandy, zaplavil část města a zkomplikoval dodávky potravin. Tento černý scénář by mohl potkat i Rotterdam, ovšem plovoucí farma by jej s největší pravděpodobností byla schopna dále zásobovat čerstvým mlékem.

Dodávka čerstvých potravin obyvatelům města ovšem není tím jediným důvodem vzniku celého plovoucího projektu. Produkce potravin a její prodej v jedné lokalitě zaručuje kvalitu výrobku, jak již bylo řečeno výše, ale také snižuje jeho cenu a dělá celou produkci daleko více udržitelnější i díky minimalizaci logistických tras.