U Stranger Things jsme byli nejvíc pyšní na příšery a vybuchující krysy, říká Jiří Kilevník. Efekty dělá pro Netflix i Amazon

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

jiri-kilevnik-stranger-things-marvelRozhovor

Foto: Archiv JK

U třetí řady Stranger Things měl Jiří Kilevník na starost velkou bouři

0Zobrazit komentáře

Pokud pravidelně sledujete filmové blockbustery a seriály, nejspíš jste viděli jeho práci. Ve věku, kdy většina diváků nanejvýš obdivuje, jak uvěřitelně nemožné věci na plátně vypadají, se Jiří Kilevník začal aktivně zajímat o to, jak tyto iluze vznikají. Díky velké míře odhodlání a troše štěstí se postupně z malé české vesnice dostal do Londýna, Barcelony a nakonec až do kanadského Montréalu. Zde sídlí jedna z poboček prestižního postprodukčního studia Rodeo XF.

Proces vzniku filmu nebo seriálu lze zhruba rozdělit na tři základní etapy– přípravu, produkci a postprodukci. Kolik času která z nich zabere, se často liší, v průběhu posledních dvou dekád se nicméně poslední fáze typicky prodlužuje. Zahrnuje totiž jak převedení desítek i stovek hodin natočeného materiálu do ucelené formy filmu či seriálu, tak zpracování obrazu a jeho doplnění o ony „uvěřitelné, ač nemožné věci“.

Ty přitom mohou kromě přestřelek laserovými zbraněmi ve volném vesmíru zahrnovat také malé úpravy architektury nebo doplňování lidí v davových scénách. Jiří Kilevník svůj čas nejraději tráví u čehokoliv, co zahrnuje výrazný kreativní vklad. Ve výčtu titulů, na nichž v pozici VFX designéra za poslední dobu pracoval, se tak objevují Star Wars, filmy z univerza Marvelu, Hra o trůny, Watchmen, To Kapitola 2 nebo Stranger Things.

kilevnik_sw-2

Foto: Archiv JK

Kilevník často pracuje přímo na place, zde například u Star Wars

Na naší konferenci CzechCrunch Onlajn jsme s Kilevníkem mluvili hlavně o práci z domova a tématem aktuálního rozsáhlého rozhovoru se naopak stala třetí řada dosud nejúspěšnějšího seriálu Netflixu. Řeč ale přišla také například na bezpečnostní opatření studií před úniky informací, obecnější fungování filmové a televizní postprodukce i otázku rozdílů digitálních a praktických efektů.

Vrací se už produkce do normálního chodu jako před karanténou?
Úplně ne, pořád jsou při natáčení velké restrikce. Například by se měla dodržovat vzdálenost dva metry, což ale příliš nefunguje, protože jste běžně pořád v kontaktu s lidmi, někdo vám neustále sundavá sluchátko, aby vám něco řekl. Stále máme při natáčení nařízená přísná opatření, musíme nosit roušky a pořád si dezinfikovat ruce, ale je náročné to dodržovat.

Restrikce jsou každopádně především v omezení počtu lidí, kteří mohou být na place, což je pro nás vlastně dobrá zpráva, protože je potřeba více efektů. Budeme teď více duplikovat lidi, budeme vytvářet více prostředí a spoustu dokreslovaček, protože při natáčení nejsou k dispozici například kulisáci.

Co vlastně říkáš na Stranger Things ty osobně? Jsi se vůbec schopen vzdálit od svojí práce a sledovat to jako divák?
Až po dlouhé době. Projekty vždy dokončuje zhruba dva týdny předtím, než se odvysílají, takže je to hodně čerstvé. Když se na ně pak díváte, hledáte spíše chyby a na co všechno jste zapomněli. Je to takový „techcheck“. Na film jsem schopný se úplně odtržený od práce podívat třeba až po půl roce.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vzpomínám si, jak se na internetu hodně mluvilo o zapomenutých lahvích a kelímcích na setu Hry o trůny.
To bylo obzvlášť složité. Když běžně děláte na seriálu nebo filmu, obvykle se pracuje na celé sekvenci. To znamená, že dostanete k dispozici část filmu, díky čemuž poznáte nějaký kontext své práce. U Hry o trůny se ale snažili vše držet maximálně v tajnosti, a tak jste nikdy nedostali scénu v kontextu. Dorazil jeden záběr odsud, jiný záběr odtamtud, a když jste se produkce zeptali, jestli můžete vědět, co je předtím a potom, abyste dokázali správně navázat záběry nebo sladit barvy, nic takového se nepovolovalo.

Takže byla o to větší šance, že k nějaké podobné chybě dojde?
Při natáčení byl velký tlak, takže se některé věci ani nedaly pořádně vychytat. Například Stranger Things byly z tohoto pohledu přesný opak. Byla tam pohodová práce, režiséři byli otevření našim kreativním návrhům. Jinak ale u seriálů celkově máme volnější ruce.

stranger-things-series-3

Foto: Netflix

Hlavními hrdiny seriálu Stranger Things je skupinka odvážných dětí

Jak to funguje, co se týče přístupu k natočenému materiálu? Pracujete s již sestříhaným produktem? Do jaké míry znáte předem děj?
U Stranger Things jsme už dostali sestříhaný offline (verze seriálu ve snížené kvalitě – pozn. red.), takže jsme si mohli danou epizodu u nás na síti pustit, abychom věděli, o co jde. Online (verze v plná kvalitě – pozn. red.) by měl být zamčený, ale občas se stane, že se něco po vytvoření efektů mění, když se třeba přidává nebo prodlužuje nějaká scéna. Běžně se na záběrech dělají přesahy kolem jedné vteřiny, takže si ho můžou ve střižně ještě o kousek protáhnout.

My jinak pracujeme na už sestříhaném materiálu, který si vytváří Netflix. Ten si pak jen vybere, kdo bude mít postprodukci na starost a zda to bude jen jedno studio. Obvykle se určí jedno hlavní postprodukční studio, které si v případě potřeby najímá další lidi, aby mu pomohli. U Stranger Things jsme jako hlavní studio od začátku my.

Takže tvůrci přišli za vámi a řešili, jak by měl celý seriál vypadat?
Když dostaneme střih, pak se s klientem, tedy producentem nebo režisérem, řeší, jak vlastně mají efekty vypadat. Dělají se koncepty, pak look development (stanovení celkových uměleckých a scénických stylů – pozn. red.), kdy se do záběru jenom nastřelí, jak to bude vypadat. Až po schválení těchto stádií jde všechno do výroby. U Stranger Things bylo super, že jsme koncepty i look development měli na starost my.

Zmiňoval jsi kreativní vývoj. Do jaké míry na to má VFX studio vliv?
Liší se to projekt od projektu. Hodně záleží na klientovi, jestli chce dát volnou ruku nám, nebo si najme někoho jiného jako designéra konceptů či přímo celé studio, co se tím zabývá, a my to jenom dotáhneme do finále. Jakmile jdete na plac na natáčení, měli byste koncept už mít, protože když se pak vymýšlí, jak se přesně budou triky dělat, je potřeba tam mít všechny k tomu potřebné věci.

Co jste museli mít například právě u Stranger Things?
U Stranger Things to byly třeba slizy po rozprskávajících se krysách. Proto je potřeba mít koncepty schválené ještě předtím, než se jde na plac.

game-of-thrones-S08E04_4

Foto: HBO

Záběry ze čtvrtého dílu poslední série Hry o trůny

Když spolu natáčecí a VFX studia pracují v průběhu celé produkce, stává se někdy, že se musí produkce podřídit vizuálním efektům?
Z 99 procent je to otázka rozpočtu. Většinou je k dispozici určitý obnos peněz a deadline, takže se dostáváte tak trochu do kleští a klient může chtít cokoliv. Nikdy nejde o nic přehnaného jako třeba novou fotorealistickou 3D postavu, ale jako samozřejmost se berou nějaké retuše či úpravy prostředí jako odstín nebe. To se v rámci rozpočtu udělá, i když je to vlastně navíc.

My jinak máme business development oddělení, které naceňuje záběry podle počtu lidí a časové náročnosti a po dokončení všech prací musí vyjít nějaký zisk. Když se celý projekt nacení a uzavře se dohoda, nasadí se náš producent, kterému se dá daný balík peněz a lidské zdroje. Na něm pak je, aby se vešel do rozpočtu a deadlinu.

Pojďme k otázce bezpečnosti. Před časem jsem četl o tvorbě titulků a jak některé restrikce pro zabránění úniků často ztěžují práci. U vaší práce to je podobné?
V tomto ohledu u nás byla výjimka opravdu jen osmá řada Hry o trůny a Star Wars, kde také byly velké restrikce. Běžně se ale pracuje na celé sekvenci a poskytují nám vše, co potřebujeme. Jen minimálně se stává, že bychom měli u jednoho filmu nebo seriálu na starost jen konkrétní záběr.

oldrich-bajer

Přečtěte si takéMall Group je jako tanker, který pomalu otáčíme. Za dva roky chci akcionářům ukázat černá čísla, říká Oldřich BajerMall Group je jako tanker, který pomalu otáčíme. Za dva roky chci akcionářům ukázat černá čísla, říká Oldřich Bajer

Jak je to s bezpečnostními opatřeními ze strany vaší firmy?
Většina lidí nemá ze svého počítače přístup na internet. Respektive ano, ale všechno běží na Linuxu a na mém pracovním počítači i z druhé strany sítě je firewall, takže se hlídá, aby nic neodešlo. Já se ze svého pracovního počítače na stroj s internetem připojím přes IP adresu jako na vzdálenou plochu, ale ta zase naopak nemá přístup k obsahu disků. Zároveň k našim počítačům například nepřipojím externí úložiště. Filmová nebo televizní studia, se kterými se pracuje, navíc posílají vlastní kontroly, které si firmu projdou a zkontrolují bezpečnost.

Takže v normálním běhu vlastně neexistuje případ, že by sis bral práci domů.
Ne, to je možné jen kvůli aktuální situaci. Funguje to tak, že se na dálku přes VPN a ovládací software připojíte ke vzdálené ploše, ale pořád pracujete na svém počítači a data vyextrahovat nemůžete. Co se týče nějakých dalších omezení, váš monitor by například neměl mířit k oknu a měl byste sedět tak, aby za vámi byla zeď a uklízečka nemůže vidět, co děláte. Bývají k tomu i speciální školení následovaná testem na ověření, že jste všechno pochopili.

V čem spočívala tvoje práce na Stranger Things?
U třetí série jsem měl na starost koncepty a look development. Dělal jsem sekvenci s červenou bouří, která se objevuje v několika dílech. Na videu z vytváření efektů je vidět, že se to celé točilo před zeleným plátnem. Dostali jsme zadání s tím, že by herci měli být v nějaké šílené bouři podobné tornádu, ve které ale budou pořád vidět postavy. A to bylo všechno – žádné obrázky, nic, takže jsme měli hodně volnou ruku.

Já jsem připravoval návrhy na bouři a animaci pohybu v ní. Máme na to přímo natáčecí studio, kterému se říká „practical“. Velkou část kouře jsme si tam natočili ve skutečnosti na černém pozadí a k tomu se pak přidávaly 3D objekty. Díky této kombinaci pak výsledek vypadá dost realisticky.

Do jaké míry se podobné kombinace u Stranger Things objevovaly? Jaký je tvůj názor na otázku praktických a digitálních efektů?
U Stranger Things je jednoznačně víc CGI (efekty tvořené počítačovou úpravou obrazu – pozn. red.), ale kombinujeme je s praktickými triky, jako je například poletující prach, mlha, kouř nebo oheň, tyto efekty se snažíme skutečně natáčet. Dělali jsme dokonce i nějaké výbuchy, ale ty se spoléhají více na digitální triky, protože umožňují větší svobodu. Já raději věci dělám prakticky kvůli realismu a také proto, že se pak používají na zamaskování CGI.

„U filmů je daleko vyšší nárok na kvalitu. Nutně ale neplatí, že by efekty v seriálech byly horší.“

Takže často se prostě kombinuje obojí.
Ano. Někdy je totiž rychlejší, než něco simulovat, prostě jít do praktického studia a natočit si, co je potřeba. Máme přímo oddělení lidí, kteří vědí, jak na to, a kolikrát sám koukám, co se dá všechno udělat třeba s nádobou s vodou. Nedávno jsme pracovali na filmu To Kapitola 2, kde se prakticky vytvářelo spoustu věcí. Je tam například jedna scéna v jakési hypnóze, při které měly ve vzduchu padat nějaké abstraktní hororové prvky. Vzali jsme mech, vykoupali ho v inkoustu a nějakém papíru a hodili do vody. Celé se to natočilo a přidalo do počítačové scény, která se tím hodně oživila.

Co bylo největší výzvou při tvorbě efektů pro Stranger Things?
Nejvíc pyšní jsme byli na příšery a vybuchující krysy, protože je bylo těžké udělat tak, aby vypadaly realisticky a zároveň nechutně. Byl u toho i zvláštní supervisor, který měl na starost vzhled příslušných efektů a jejich technickou stránku.

U krys se také kombinovaly praktické efekty a CGI?
Devadesát procent bylo vytvořené v počítači. Co jsem viděl, byly tam i pokusy třeba s mačkáním masa. Jinak se prakticky často dělá krev, která se jako jedna vrstva dává na zem – to platilo i u krys. Pak se to celé kombinuje s počítačovými efekty, aby se zvýšil realismus.

Jak dlouho jste na třetí řadě Stranger Things jako hlavní FX studio pracovali?
Bylo to zhruba deset měsíců.

Ke kolika projektům se za rok dostaneš? Děláš teď jenom filmy a seriály, nebo i něco dalšího?
Třeba loni to bylo Jumanji: Další level, což trvalo asi pět měsíců na pár sekvencí, pak The Aeronauts a The Boys pro Amazon, Watchmen pro HBO, Zombieland: Rána jistoty, To Kapitola 2, Stranger Things, Muži v černém: Globální hrozba, X-Men: Dark Phoenix, Godzilla II Král monster, Pokémon: Detektiv Pikachu, Shazam, Dumbo a Chlapec, který se stane králem. Nejsem však u těch projektů pokaždé celou dobu, někdy dostanu na starost třeba jen jeden nebo dva záběry. Někdy si můžu i vybrat, co budu dělat.

Takže máš nějakou osobní specializaci?
Ano. Často za mnou přijdou a řeknou: „Hele, nevíme co s tím, tak si to vezmi a něco zkus.“ To mě baví. Dovoluje mi to pracovat na kreativních záběrech a posouvat hranice. Například pracuji a vyvíjím algoritmy s umělou inteligencí, která mi pomáhá řešit spousty věcí velmi rychle a efektivně.

Jak je to s rozdělením práce mezi studii a streamovacími službami?
Nejvíc děláme určitě pro Netflix. Pak je to vzhledem k našemu zaměření Amazon a v poslední době se rozjel Marvel, respektive Disney. Streamovací služby musejí novinky vydávat relativně často, aby si udržely předplatitele, kdežto s velkými studii jako Warner Bros či Universal děláme třeba tři velkofilmy ročně. Je tam ale jeden zásadní rozdíl, kdy dokážeme za stejnou dobu, co zpracujeme jeden film pro kina, udělat třeba patnáct epizod pro Netflix. Práce na filmu u nás znamená zaměstná stovky lidí s tím, že jsme jen jedno studio ze šesti, u seriálu to bývají nižší počty, ale zase může práce trvat déle.

michal-smida

Přečtěte si takéPád německého Wirecardu zasáhl i Twisto. Přežijeme to, ale měli jsme štěstí v neštěstí, říká Michal ŠmídaPád německého Wirecardu zasáhl i Twisto. Přežijeme to, ale měli jsme štěstí v neštěstí, říká Michal Šmída

Promítá se to nějak do rozdílu ve vytváření efektů pro film a seriál?
U filmů je daleko vyšší nárok na kvalitu. Nutně ale neplatí, že by efekty v seriálech byly horší, spíš jde o počet iterací. Kinofilmy mají větší rozpočty, takže mají kreativci ze studia volnější ruku v míře práce, která se do efektů vloží. Dělá se tedy více návrhů a hlavně dochází k mnohem náročnějšímu techchecku. To znamená, že se záběr třeba šestkrát zvětší, postupuje se snímek po snímku a hledají se jakékoliv chyby na hranách objektů, ve vlasech a všech dalších detailech.

Máme pro to algoritmus, který vyhodnocuje, jestli má každý pixel v obrazu šest správných hodnot. Pokud se objeví nějaká nepřesnost, počítač pořídí screenshot a musíme daný pixel zkontrolovat, jestli u něj opravdu není něco špatně. Řekněme dva týdny se pracuje na záběru a týden pak jenom na techchecku. U seriálů se to kvůli časové náročnosti nedělá, takže celý proces místo týdne zabere třeba den.

V souvislosti s filmovými i televizními produkcemi se docela často mluví o dlouhých pracovních hodinách. Platí to i pro tebe?
Ani moc ne. Někdy se samozřejmě dělají přesčasy, ale je to jen nárazově.

V herním průmyslu existuje fenomén známý jako crunch, kdy se na dokončení titulu určitou dobu před vydáním pracuje hodně intenzivně.
Ten máme taky. Před deadlinem se většinou zrychluje, ale když mám například tři dny přesčas, dostanu pak volno. Jinak je super, že pro takové případy máme v práci vlastní masérské studio, kam si můžete zajít, abyste se uvolnil a nevyhořel. U nás to tedy není tak hrozné, jak se o tom často mluví. Možná to bude jinak v Londýně, kde nejsou ze zákona placené přesčasy jako v Kanadě.

kilevnik_grading-2

Kilevník při práci na gradingu

V jaké fázi produkce se k projektu většinou dostáváš ty? Zmiňoval jsi, že jsi často už na place a přímo tam si sami natáčíte, co potřebujete. Takže je to vlastně se začátkem natáčení?
Přesně tak. Jelikož často pracuji i na konceptech, většinou si mě berou už ve fázi business developmentu. Tehdy má klient nápad a možná nějaký natočený nebo vyrenderovaný materiál. Já k tomu přijdu, rozhodnu, co budeme pro daný záběr potřebovat, a jdu vytvořit návrh. To znamená klidně se natočit i někde na ulici a přidat do záběru ten požadovaný objekt jako koncept.

Když se na něm pak dohodneme, pokračuji na plac já, někdo jiný z firmy nebo může produkční studio mít vlastního VFX supervisora, se kterým si podle konceptu natočí, co je třeba. Já pak dostanu sestříhanou scénu a přidám do ní to, co jsem vytvořil, dokončí se postprodukce a jde to ven.

Jsi spokojený s tím, co děláš teď, nebo chceš svoji roli ve VFX nějak dál rozvíjet?
Pro mě je to teď spíš o tom, na jakých projektech pracuji. Pozice VFX designéra, kde začínám návrhem konceptu a pokračuji až do finále, mě baví. Je to kreativní, jsem v kontaktu i přímo s režisérem a produkčním týmem, což je super. Další možností je pracovat sám na sebe nebo si časem vytvořit malé studio soustředící se jenom na koncepty, potom je ale daleko těžší se dostat k podobným kontaktům.

Abys mohl pracovat na velkých projektech, musíš mít velké studio.
Je to tak, jinak to fakt nejde. Než jsem ve VFX začal dělat tak jako teď, pořád jsem si říkal, že to přece nějak musí jít. Vezme se pár seniorů (zkušených VFX umělců – pozn. red.), v garáži se postaví studio, renderovací farma se zaplatí na dálku, ale ne, tohle nefunguje. Řeší se totiž velká hromada věcí. Když mluvíme o Stranger Things, je potřeba několik oddělení, přičemž každé má šéfa, supervisora, vedoucího, seniorské pozice a mid pozice, co na tom reálně dělají.

A co se týče oddělení, jsou tam koncepty, look development, animace, matte paint, modely, lighting, kam spadá i rendering, FX, kde se dělají efekty a compositing. Těch osm oddělení dělá jen na tom, abyste dostali samotný produkt, a kromě toho tam je ještě produkce a příprava materiálu. Takže než se vůbec výroba rozjede, už je z toho velký moloch, který nejde nahradit malým týmem, pokud chcete vytvořit stovky záběrů v požadované kvalitě a aby jste stihli deadline.

V příběhu s tebou, co se na CzechCrunchi objevil před rokem, jsi zmiňoval kritiku české komunity, o co šlo?
Když jsem do Rodeo FX před těmi třemi lety přišel, říkali mi, jak to je super a že kdyby měli šanci, hned by šli taky. Pak jsem viděl, jak jsou šikovní, a navrhl jsem, ať přijdou pracovat na Star Wars. Nikdo nešel. Drželi se zpátky a většinou mi řekli: „Já na to nemám.“ O tom to vůbec není – kdybych věděl, že na to nemají, tak se přece vůbec nebudu ptát. Nejde o náročnost jako spíš o komunikaci, ochotu se rozvíjet, pracovat na něčem delší dobu. Téměř nikdo sem ale pak nechtěl jít dělat, protože si nemysleli, že jsou tak dobří, aby to zvládli.

Jak ses v průběhu práce v Rodeu rozvinul ty sám?
Tak nějak jsem vyrostl ve smyslu, že jsem si vybudoval důvěru a s klienty pracuju přímo. Nechají mě třeba jet na schůzku do Marvelu a svoji část projektu si sám řídím.

Takže jsi u Stranger Things jednal i přímo s režiséry?
V rámci konzultací ano. Používá se cineSync (software pro paralelní sledování videa na dvou vzdálených zařízeních – pozn. red.), na telefonu je režisér nebo někdo z týmu a dává připomínky a komentáře. Zrovna u toho seriálu jsem ale opravdu dělal jenom na té velké bouři, co se objevuje v pár relativně krátkých sekvencích.

Mall Group je jako tanker, který pomalu otáčíme. Za dva roky chci akcionářům ukázat černá čísla, říká Oldřich Bajer

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

oldrich-bajerRozhovor

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Oldřich Bajer, výkonný ředitel Mall Group

0Zobrazit komentáře

V holešovickém sídle Mall Group jsme narazili na Oldřicha Bajera v dobré náladě. Spolu s kolegy totiž zrovna připravoval velké melounové oslavy. Meloun jako symbol jednoho milionu – právě tolik produktů má už v nabídce Mall.cz, na internetu nikdo v Česku nemá víc. Jen o šíři nabídky to ale pochopitelně není, byť je na ni strategie Mallu hodně postavena.

Oldřich Bajer byl v dobré náladě i proto, že zrovna slavil první rok od svého nástupu do funkce. Čtyřiačtyřicetiletý spoluzakladatel portálu Centrum.cz a módního e-shopu Zoot převzal e-commerce skupinu od Jakuba Havrlanta z Rockaway, který ji řídil pod dohledem dvou velkých akcionářů, Petra Kellnera a Daniela Křetínského, přičemž sám je vedle nich menšinovým akcionářem. A pro ně má Oldřich Bajer připravený plán, v rámci něhož chce za dva roky vykázat černá čísla.

Není se čemu divit. Pokud se totiž v byznysových kruzích o Mall Group v posledních letech mluvilo, obvykle hned v druhé větě přišla řeč na obří ztrátu, kterou tuzemská e-commerce skupina pravidelně generuje. Přestože se pohybuje kolem miliardy korun ročně, Oldřich Bajer ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch představuje, jak ji plánuje umazat a kdy to bude. Dostat skupinu s mezinárodním rozměrem do zisku je pro něj priorita číslo jedna.

Největší sezóna začíná v e-commerce tradičně před Vánoci. Jenže vy už letos jedny „Vánoce“ za sebou máte. Pořád trvají?
Celý trh už se začíná vracet do standardnějšího režimu, ale není to tím, že by se snižoval podíl nákupů na internetu, naopak, nicméně zákazníci si už teď zase dokáží mnoho věcí obstarat i v kamenných obchodech, které se otevřely. Jednoznačně však vidíme, že došlo k velkému posunu v tom, že zákazníci začali na internetu ve velkém nakupovat i zboží denní spotřeby.

oldrich-bajer4

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Oldřich Bajer, výkonný ředitel Mall Group

Spousta e-shopů mluvila o tom, že se jim několikanásobně zvedla čísla a tam se drží. Vyrostli jste i vy. Zůstanete už na vyšší číslech natrvalo?
Určitě zůstaneme na vyšší úrovni než před krizí, to je evidentní. Jádrem všeho je právě zboží denní spotřeby, které lidé začínají stále častěji řešit i v rámci e-commerce.

Vy jste v čele Mall Group rok. Před rokem jste naskakoval de facto ve chvíli, kdy už pomalu začínají přípravy na konec roku. Jak se vaše první Vánoce lišily od těch posledních měsíců, které přinesl koronavirus?
Vánoce připravujete dlouhodobě s nějakou koncepcí a strategií. Ostatně už teď zase připravujeme další vánoční sezonu. Řešíte procesy, logistiku, nové inovace, zbožovou strategii, komunikaci. Koronavirus ale přinesl ránu, narazili jsme do zdi. V polovině března, kdy ze dne na den přišel nárůst o 60 až 70 procent, jsme okamžitě stáhli veškeré reklamy a komunikaci, protože jsme věděli, že nějakou dobu nebudeme schopni naši službu dodávat kvalitně, jak bychom chtěli.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Protože to, na co se jinak připravujete dlouhé měsíce, přišlo prakticky ze dne na den.
V prvních deseti dnech jsme řešili vyřízení esenciálních potřeb našich zákazníků a maximálně jsme se soustředili na zapojení veškerých bezpečnostních a hygienických opatření, aby byla firma bezpečná i pro zaměstnance a mohli jsme dál fungovat. Do toho jsme rozjeli nábor a během pár dní nabrali kolem 200 lidí, ale teprve po čtrnácti dnech jsme začali být na trhu přítomní v tom smyslu, že jsme byli připraveni vyřídit veškeré požadavky našich zákazníků na 100 procent.

Co u vás zákazníci nejvíce nakupovali?
Prodávalo se všechno od drogerie přes potřeby pro domácí mazlíčky až po potraviny. Jelikož máme ve skupině Košík, byli jsme schopni velmi rychle rozjet prodej trvanlivých potravin, o to byl obrovský zájem, protože lidé na přelomu března a dubna vůbec nechtěli chodit do obchodů. Zároveň jsme zákazníka směřovali k tomu, aby u nás pořídil i veškeré další věci denní spotřeby, protože jsme mu dokázali většinu z nich zajistit a mohl tak nakupovat na jednom místě.

oldrich-bajer6

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Oldřich Bajer, výkonný ředitel Mall Group

Kdy jste měli letos v rámci Mall Group největší peak?
Přicházelo to ve vlnách. Na začátku přišel náraz a firmy i domácnosti řešily úplně jiné starosti. Vzápětí se ale začaly ve velkém prodávat počítače, což pocítilo naše CZC, protože se všichni připravovali na home office. Jelikož na začátku nikdo nevěděl, co bude, vyprodali jsme mrazáky a domácí pekárny.

Pak se začaly šít roušky, takže jsme ve velkém začali prodávat šicí stroje, doplnili jsme galanterii a velmi nám pomohlo naše tržiště, protože poptávka totálně převyšovala nabídku, ale máme partnery, kteří jsou schopni některé zboží sehnat flexibilněji než my. Další vlna začala indoorovým sportovním vybavením, tedy rotopedy, činky, běhací pásy. Peak pak byl druhý a třetí týden v dubnu, kdy se už začaly hledat cesty, jak si situaci užít, nejen jak se zabezpečit.

Ve zmíněném tržišti, tzv. marketplace, kdy u vás mohou nabízet své zboží jiní prodejci, ostatně vidíte velkou budoucnost. Co přesně to pro Mall znamená? Oznámili jste, že tržiště vám v rámci Mallu generuje už celou čtvrtinu objednávek. To mi přijde jako celkem velké číslo.
Proti původním plánům je to pro nás posun o 12 až 16 měsíců kupředu. Když jsme na podzim marketplace spouštěli, říkali jsme si, že 10 až 12 procent bude dobrých, ale teď se to rozjelo mnohem rychleji. Je to i díky nepredikovatelné poptávce zákazníků, u níž marketplace ukazuje, že je mnohem flexibilnější.

„Každá divize dělá to, co umí nejlépe, a já se starám, aby to celé fungovalo.“

Druhá věc je, že se k nám napojilo obrovské množství prodejců, aby mohli v době zavření přežít. Fungují u nás dál, protože se jednak mluví o dalších vlnách, a navíc zjistili, že jim to nekanibalizuje další kanály. Digitalizace fyzického retailu se pro všechny strany ukazuje jako velmi úspěšná.

Už jsme zmínili CZC či Košík. Jak se vy vlastně na celou skupinu, které šéfujete, díváte – jako na jeden celek v podobě Mall Group, nebo je pro vás důležité rozlišovat, o jaký e-shop/službu se jedná?
Pro začátek je třeba říci, že Košík nemám liniově na starosti, ten si řídí akcionáři napřímo. S Košíkem tedy spolupracujeme, ale není to moje zodpovědnost. Moje zodpovědnost je v budování hlavního transakčního ekosystému, což je logika Mall Group.

Co ten transakční ekosystém znamená?
Jádrem je Mall International, pod který patří Mall.cz a všechny jeho zahraniční mutace, a to je transakční mechanismus, kde pracujeme na tom, aby zákazník dokázal všechno vyřešit na jednom místě a zároveň aby to celé fungovalo škálovatelně a dlouhodobě ziskově. Budujeme proto komplexní ekosystém, který je nejen o nákupu jako takovém, ale také o platbách, o doručení a poslední míli, do budoucna půjde i o skladování či financování partnerů. Každá divize dělá to, co umí nejlépe, a já se starám, aby to celé fungovalo a měli jsme pod kontrolou zákaznickou zkušenost na Mall International.

mall-cz-pobocka2-min

Foto: Mall.cz

Pobočka Mall.cz

Přestože tedy máte i další e-shopy jako CZC nebo Vivantis, tak se vše točí kolem Mallu, respektive Mall International?
Pro nás je mezinárodní rozměr zcela zásadní. Vnímání Mallu v Česku je úplně jiné než třeba na Slovensku nebo ve Slovinsku. Na Slovensku jsme z hlediska vnímání značky a toho, co děláme, v některých kategoriích jedničkou. Mall v zahraničí obecně vnímají jako obchod s nejširší nabídkou, kde dnes už kromě čerstvých potravin není zboží, které byste u nás nenašli. O tom svědčí i velký milník, který jsme teď překonali – v nabídce nově máme přes jeden milion produktů, nikdo v regionu nemá víc.

Jak je to tedy s CZC či Vivantisem, které fungují paralelně vedle Mall.cz?
CZC je jen v Česku, ale má pro nás strategickou pozici, protože nás do jisté míry chrání v elektrosegmentu, kde jako specialista velmi dobře bere část trhu. Vivantis je zase úplně opačný případ, protože je dokonce ve více zemích než Mall International. Roste například v Rumunsku nebo Rakousku, kde nejsme, a pro nás je důležitým specialistou v oboru zdraví a krásy. Zatímco některé jiné značky jsme již integrovali do Mallu (Bigbrands či Proděti.cz – pozn. red.), CZC a Vivantis plánujeme ponechat zvlášť.

michal-smida

Přečtěte si takéPád německého Wirecardu zasáhl i Twisto. Přežijeme to, ale měli jsme štěstí v neštěstí, říká Michal ŠmídaPád německého Wirecardu zasáhl i Twisto. Přežijeme to, ale měli jsme štěstí v neštěstí, říká Michal Šmída

Základní propozice je tedy taková, že když si chci něco nakoupit, měl bych všechno najít na Mallu, a do CZC či Vivantisu půjdu, když potřebuju v daném oboru něco víc?
Je to především o šířce celého byznysu. Většina hráčů u nás i v regionu včetně Mallu vyrostla na prodeji ledniček, praček, počítačů nebo telefonů, kde jde obvykle o malé množství velkých transakcí. Jenže tím nevybudujete obchod, kam si zákazníci zvyknou chodit pro zboží všeho druhu, třeba pro psí žrádlo, tenisky a k tomu ještě nářadí na zahradu. To je ta denní spotřeba, kterou pro zákazníka dokážeme vyřešit.

Mě zaujalo, když jste ve svém prvním rozhovoru po nástupu do funkce prohlásil, že nepřicházíte jako ředitel, ale spíše jako podnikatel. Není ale přeci jen „korporátní ředitel“ to, co Mall Group potřebovala? Efektivně propojit celou řadu velkých e-shopů a firem v synergicky fungující skupinu?
Spoustu této práce už přede mnou odvedl Jakub Havrlant. Postavil Mall Pay jako funkční firmu, která získala partnera v podobě ČSOB a na denní bázi ji neřeším. Stejně tak se vídám se šéfem In Time Danielem Marešem, který jsme spolu s Uloženkou vyčlenili mimo skupinu, takže ho neřídím. Samostatné funkční entity jsou i CZC pod vedením Jitky Dvořákové a Vivantis pod vedením Michala Špaka. Mou prací je rozjet zmíněné jádro v podobě Mall International, protože na něj už je vše napojené a celé je to připravené růst.

Do Mall Group jste přišel po třech letech, kdy ji pod dohledem akcionářů Daniela Křetínského a Petra Kellnera řídil právě Jakub Havrlant z Rockaway. Co děláte na rozdíl od Jakuba jinak?
Vždy říkám, že mi Jakub předal základy domu a mým úkolem je ho dostavět. V tom je můj job podnikatele, kdy teď připojujeme jednotlivé díly, díky kterým celý dům dostavíme, abychom mohli příští rok říct, že tohle je Mall, jak si ho představujeme a který vám bude usnadňovat život.

„1. května 2022 chci akcionářům odevzdat čísla a říct: tady to máte, tohle je první část mé mise.“

Abychom se za vaším prvním rokem v čele Mall Group ohlédli – nastavil jste si nějaké cíle, které jste chtěl splnit? Jak to dopadlo?
Dostavění domu, které jsem popisoval, je strukturální a dlouhodobá věc, kam chceme celý Mall posunout, ale první milník je pro mě jednoznačně profitabilita. Jelikož je naše skupina sama o sobě velká a košatá, pracujeme s ní jako s tankerem, který pomaličku otáčíme, a děláme z něj více rychlých lodí, ale nechceme ztratit to, co se do něj doteď nainvestovalo. Profitabilita je pro mě tedy klíčová, ale jsou dvě cesty, jak ji dosáhnout.

Jakou jste si vybral?
Buď bych mohl firmu ořezat a vygenerovat zisk velmi rychle, ale co budu dělat za dva roky? Rozhodl jsem se proto vše, co již bylo nainvestováno, zproduktivnit natolik, že začneme být nad vodou. Teď naopak nemluvím jen o Mall International, ale o celé Mall Group, kde jednotlivé části potřebují svůj přirozený vývoj. Například ani konkurenti Mall Pay ve světě zatím nejsou ziskoví. Je to obrovská pláž, na které se teprve začíná rozehrávat velká hra, to samé platí o logistice a poslední míli a dalších částech našeho byznysu.

oldrich-bajer3

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Oldřich Bajer, výkonný ředitel Mall Group

Jinak řečeno, vybral jste si cestu, kdy zisk nebudete generovat hned, ale až za nějakou dobu. Kdy to bude?
Když se všechno agreguje, vypadá to jako velké a robustní číslo, ale má svou logickou strukturu. Konkrétně Mall každoročně zvyšuje svou ziskovost na transakční ekonomice a počítáme, že se do našeho plánovaného modelu dostaneme za jeden až dva roky. I díky současné krizi jsme se mu dost přiblížili a 1. května 2022, kdy nám skončí příští finanční rok (Mall Group má finanční rok od dubna do března – pozn. red.), chci akcionářům odevzdat čísla a říct: tady to máte, tohle je první část mé mise.

Pojďme tedy k číslům. Předloni Mall Group udělala v obratu 16,2 miliardy korun, loni to podle účetní závěrky PPF mělo být přes 18 miliard. S tím jste spokojen?
Celé je to o struktuře, kterou stavíme. Není teď možné vidět, jakou dynamiku má CZC, Vivantis ani Mall International, protože stále procházíme optimalizací a korekcí. Za bývalých akcionářů byly například velmi růstové scénáře v Polsku a Maďarsku, kde jsme si ale vyhodnotili, že to pro nás teď nejsou strategické trhy, a tak jsme tam zracionalizovali obrat na úroveň profitability. Kvůli tomu celé naše portfolio prochází korekcí objem vs. profitabilita transakce, což je pro nás mnohem důležitější metrika.

Důležitý pohled je pro nás také na růst tržeb a růst transakcí. Více a více se orientujeme na denní spotřebu, což je větší množství menších transakcí, a víme, jaký efekt bude mít jejich růst do budoucna. Je to pro nás důležitější, než abychom teď agresivnější strategií najednou zvedli třeba náš podíl na trhu s ledničkami o deset procent. Sice pro daný rok získáte vyšší podíl na trhu, ale nevybudujete zákaznickou bázi, která u vás nakupuje pravidelně a všechno. To je naše filozofie.

„Ověření našeho modelu musíme celému trhu dokázat přes ziskovost, to je bez debat.“

A teď možná ještě důležitější číslo. Zatímco předloni byla Mall Group ve ztrátě kolem jedné miliardy, zdá se – opět podle účetní závěrky PPF – že se ztráta příliš nezmenšila. To bylo také v plánu?
V předloňském roce byla naše ztráta poháněná zejména rekonstrukcí a transformací stávajících byznysů. Loni byla způsobená především tím, že se investovalo do nových byznysových kanálů, ať už to byl marketplace, Košík nebo Mall Pay. Náš byznys na výroční zprávě se nedá konfrontovat s nejbližším konkurentem, protože Mall Group jako celá skupina je mnohem pestřejší, a věříme tomu, že budujeme ekosystém, který má smysl pro příští generaci e-commerce.

Za dva roky, jak jste zmínil, tedy plánujete tu vaši zhruba miliardovou ztrátu kompletně stáhnout a vykázat černá čísla?
Ano, a to především díky zvýšení výkonnosti jádra jako takového. Dám příklad. Ziskovost celých našich jižních operací brzy zvýšíme tím, že tam postavíme jeden velký automatizovaný sklad, který nám sníží v transakční ekonomice dovozový náklad, protože většinu zboží teď vozíme denně několika kamiony z Prahy. Například ve Slovinsku máme aktuálně trojnásobný obrat proti loňsku, to je obrovský nápor. Právě ve skladovém provozu jsme teď neefektivní, jakmile to zlepšíme, profitabilita jižních operací vyskočí nahoru.

petr-bena

Přečtěte si takéAlza letos vyrostla už o tolik co loni. Její vedení po boku Zavorala a Havryluka doplní obchodní ředitel Petr BenaAlza letos vyrostla už o tolik co loni. Její vedení po boku Zavorala a Havryluka doplní obchodní ředitel Petr Bena

V každé zemi měříme různé parametry transakční ekonomiky a máme jasný plán pro každou naši entitu v jednotlivých státech, co se tam má v letošním roce dít, abychom do příštího finančního roku (duben 2021 až březen 2022 – pozn. red.) vstoupili tak, že už to při nějaké míře obratu dává logiku a dokážeme pokrýt fixní náklady.

Letošní fiskální rok, který běží od dubna 2020 do března 2021 by měl být tedy ještě v zásadě stejný jako rok předtím, co se týče čísel?
Bude pravděpodobně lepší, ale popravdě řečeno bych teď s ohledem na to, co se děje, a nikdo neví, jak se bude situace dál vyvíjet, nerad dělal nějaká velká prohlášení.

Když ale budete mít opět miliardovou ztrátu, tak to nebude problém?
Máme s akcionáři domluvený koridor, ve kterém se máme pohybovat, a máme několik scénářů. Pokud by podíl e-commerce hnal celý byznys o úroveň výš a rostla i spotřeba, máme dohodu, jak bychom to investičně využili a v našem plánu se dostali mnohem dál. Máme ale definovaný také pesimistický scénář, kdy by se sice podíl e-commerce zvýšil, ale celková spotřeba klesla, což by znamenalo, že náš obrat klidně může zůstat stejný a budeme rádi. Každopádně tak či tak máme letos naplánovaný poslední transformační rok, kdy chceme celý byznys narovnat, dostavět a pak začít naplno růst.

Jakou roli v tom všem hrají služby jako Mall Pay či Mall.tv, které vaše e-shopy doplňují? Existují hlavně proto, aby podporovaly celý byznys Mall Group, nebo se rozvíjejí tak, aby měly přesah i mimo skupinu?
Důvodů, proč máme ve skupině Mall.tv, je víc, některé zatím nemůžu odhalovat. První důvod každopádně je, že potřebujete získávat traffic. Buď ho můžete někde nakoupit, nebo si budujete obsah, díky kterému zákazník přijde, což je ve finále levnější. Zároveň máme na Mall.tv spoustu pořadů o vaření a kuchyních. Proč? Protože Mall je největší prodejce všeho kolem kuchyně. Daří se nám tak propojovat celý byznys. Podobně to funguje i třeba s pořady o domácích mazlíčcích, protože také v tomto segmentu je Mall silný.

mall-cz-sklad3-min

Foto: Mall.cz

Sklad Mall.cz

U Mall.tv vám to tedy dlouhodobě vychází tak, že se i díky propojení s nákupní galerií zaplatí?
Zatím ne, ale to jsou právě různé rozvojové fáze jednotlivých linií. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, protože jsme mezinárodní a jednotlivé projekty teprve dostáváme do dalších zemí. Mall.tv šla na podzim na Slovensko, kde se již usadila, a plánujeme jít dál, stejné to bude i s Mall Pay. Potřebujeme nejdříve každou službu odladit na hlavním trhu a pak ji rozvíjet dál. Mall.tv se teď navíc díky akcionářům stala zajímavou technologickou platformou pro vydavatelství CNC (akcionářem je v obou projektech Daniel Křetínský – pozn. red.).

Loni zároveň došlo k akcionářskému rozhodnutí, že se z Mall Group vyjme Heureka, zdaleka nejvýdělečnější součást celé skupiny. O co tím skupina přišla?
O vůbec nic. Je třeba říct, že se to celé upeklo zhruba ve chvíli, kdy jsem loni do Mall Group přicházel, ale odjakživa to bylo oddělené. Aby Heureka mohla ve své roli nezávislého srovnávače fungovat, byla mezi transakčním Mallem a Heurekou vysoká zeď, takže v tomto smyslu se nic nezměnilo.

Plánujete naopak teď vy nějaké akvizice? Mluví se o tom, že krize ještě více posílila ty největší e-commerce hráče na úkor malých. Neobjevují se nějaké zajímavé příležitosti?
To je otázka spíše na akcionáře, ale kdybych jim měl dát nějaké doporučení, tak bych řekl, abychom se soustředili na to, co máme. Na začátku jsme toho už koupili dost, vzájemně vše propojili a teď počítáme, že potřebujeme 18 až 24 měsíců na to, abychom vše nakopli a nemuseli řešit další integrace. Když naposledy akcionáři koupili In Time, rovnou z toho udělali novou vertikálu, kterou vyčlenili z Mall Group, a přidali tam i Uloženku, abychom se my mohli plně soustředit na náš transakční byznys na Mall International.

O mezinárodním rozměru Mallu jsme se již bavili. Vy – řečeno vašimi slovy – z Mall Group budujete šampiona střední a východní Evropy. Jak se vám to daří?
Teď to není o tom, jestli jsme někde jedničkou, nebo nejsme, to si musíme odpracovat především směrem k zákazníkovi. Ověření našeho modelu, který jsem popisoval a který dlouhodobě budujeme, ale musíme celému trhu dokázat přes ziskovost, to je bez debat.