Aby se na přečtené knihy neprášilo ve sklepě. Knihobot je moderní antikvariát 21. století a míří na tržby 50 milionů
Zakladatelé Knihobotu David Gazdoš, Pavel Pekař a Dominik Gazdoš
Kniha není mrtvé médium a četba pro mnohé zůstává nepostradatelnou součástí života. Co ovšem dělat s titulem, který byl dočten do posledního řádku? Nabízí se jej umístit zpět do knihovny s tím, že se k němu čtenář třeba časem opět vrátí. V mnoha případech se tak ale nestane a na knihy pomalu usedá prach. Pak nastává ideální čas vrátit knihu zpět do oběhu, a to třeba přes platformu Knihobot.
Projekt založený Dominikem Gazdošem ztělesňuje antikvariát 21. století, který jde na spoustu věcí od lesa. Daří se mu tím zachránit obrovské množství výtisků před zbytečnou zkázou, protože použité knihy nemají vůbec jednoduchý život. I to poznáte v holešovickém sídle Knihobota, kam jsme se vypravili.
„V Česku se prodá asi 20 až 30 milionů knih za rok, ale v antikvariátech se jich prodá jen kolem půl milionu,“ vysvětluje Dominik Gazdoš a naráží na fakt, že většina knih zůstává uvězněna v knihovnách, případně si „užívá“ pobytu ve sklepích. Důvodů, proč se tak děje, je podle něj hned několik.
Na první pohled to může vypadat jako čistý chaos, ve skutečnosti se však jedná o naprosto organizovaný systém
Ten největší spočívá v nepříliš motivujícím přístupu antikvariátů, které vyžadují, aby se k nim knihy nosily jen v určené hodiny. Svazky jsou často přebírány s příslibem, že co nevidět budou všechny tituly oceněny a peníze vyplaceny. Po třech týdnech zazvoní telefon s tím, že si má prodejce pro svou banánovku s knihami přijet zpět.
Z celé odevzdané knihovny je prodejných jen pár kusů, za které je navíc nabídnuta částka, jež se nevyrovná ani nákladům spojeným s dopravou. Nějak tak vypadá zcela běžná praxe, kvůli které lidé raději odnesou literaturu rovnou do sklepa v naději, že by možná jednou mohly jejich děti dostat chuť si něco z toho přečíst. Jak ale upozorňuje Dominik Gazdoš, tím se knihy odsuzují k jisté smrti a nezájmu.
Třičtvrtě hodiny navíc
Když vstoupíte do holešovické pobočky Knihobota, celkem rychle vám dojde, že to rozhodně není jen tak ledajaký antikvariát. Dominik Gazdoš tam spolu se svým bratrem Davidem, kamarádem Pavlem Pekařem a několika dalšími zaměstnanci předvádějí něco, co by se dalo charakterizovat jako antikvární kaizen.
Za japonským pojmem kaizen se ukrývá označení pro postupy zefektivňující proces výroby a řízení podniku, což se v případě Knihobotu zhmotňuje do nejrůznějších, svépomocí vyráběných řešení, které usnadňují a urychlují řadu procesů.
Pro demonstraci nám může posloužit ředitelský stůl Dominika Gazdoše. Ten se nachází v malém výklenku za regály, v nichž má Knihobot uskladněných aktuálně přibližně 40 tisíc výtisků, přičemž každý měsíc jich 15 tisíc zmizí a 15 tisíc přibude.
Pod pracovní deskou jeho velína se nachází odpadkový koš, umístěný až v zadní části stolu. Při vyhazování odpadků je proto nutné se sehnout, natáhnout ruku, vyhodit odpadek a zase se vrátit do výchozí polohy. Tento proces by běžně zabral dvě vteřiny, nikoliv však v případě Dominika Gazdoše. K jeho odpadkovému koši vede nakloněná lepenková roura ústící u čelní hrany stolu. Do ní se odpadek bez pohybů navíc vloží a rychle sjede až do koše.
Jednoduchý mechanismus dokáže ušetřit přibližně 1,5 vteřiny. Pokud by Gazdoš denně vyhodil šest odpadků, ušetří tím denně 9 vteřin času. Knihobot má otevřeno každý den, což znamená, že za týden ušetří minutu a za rok více než 45 minut. To se může zdát jako naprostá časová malichernost, ale jedná se o 45 minut, během kterých lze udělat spoustu užitečnějších věcí než jen vyhazovat odpadky do koše. A přesně to je kaizen. Ovšem v případě Knihobotu to lepenkovou rourou teprve začíná.
50 milionů mezi řádky
Své podnikání rozjel Gazdoš ještě coby student střední školy. „Snažil jsem se být co nejsamostatnější a také se mi úplně nedařilo studijně,“ vysvětluje dnes s úsměvem sedmadvacetiletý podnikatel. Proto si před osmi lety otevřel vetešnictví, díky kterému si začal postupně uvědomovat, že tím nejlepším artiklem jsou jednoznačně knihy.
„Uvědomil jsem si, v jakém stavu se trh s použitými knihami nachází, že těch pár přeživších antikvariátů se prostě moc nesnaží a zákazník je pro ně spíš nepřítel. Napadlo mě, jak to změnit,“ dodává. Pustil se proto do budování moderního antikvariátu, který do zkostnatělého oboru přináší svěží vítr.
„Nemají nás příliš rádi. A hlavně nám vůbec nevěří, že dokážeme generovat taková čísla,“ říká s úsměvem Pavel Pekař. Naráží tím nejen na oněch 15 tisíc knížek, které Knihobot měsíčně vrátí zpět do oběhu, ale také na finanční obrat. Ten Gazdoš pro tento rok odhaduje na přibližně 15 milionů korun s tím, že v příštím roce by to díky řadě inovací mohlo být už 50 milionů.
Tím se dostáváme k černé magii, které se – v očích konkurence – Knihobot oddává. Spočívá ve snaze přiblížit proces přijímání a prodeje použitých knih co možná nejblíže moderním společnostem, kterým nejsou cizí pojmy jako automatizace, čárové kódy či kurýrní služby.
Moderní postupy jako černá magie
Celý byznys Knihobotu je složen ze dvou částí. První spočívá v získávání knih od lidí, což musí být ve vyváženém poměru vůči druhé části, kterou je jejich prodej, tedy vůči poptávce. V případě disbalance by byl knih nedostatek, případně nadbytek. Udržet si tuto rovnováhu je jedním z největších úkolů, jelikož přicházející knihy lze regulovat jen velice omezeně.
Zároveň je také velmi těžké rozhodovat, které knihy má ještě smysl poslat dál a které nikoliv. Zde Dominik Gazdoš upozorňuje, že knihy ležící ve sklepě či na půdě, byť jen jediný týden, degradují takovou rychlostí, že jsou většinou neprodejné.
To Knihobot rozpoznává už z fotek knih, které mu majitel knih posílá na úplném začátku spolupráce. Pokud se knihy na fotkách jeví v pořádku, má možnost buď knihy odvézt na pobočku Knihobotu, případně za ním Knihobot pro knihy zašle na vlastní náklady kurýra. Následně knihy projdou pod rukama nevolníků.
Ne, že by tímto stylem pánové se zlínskými kořeny častovali své zaměstnance, ale označují tak pulty, které si Knihobot vytvořil. Opět ve jménu absolutního kaizenu. Tyto pulty, pojmenované Boris, Ivan, Oleg a Artyom, umožňují obsluze ve velmi rychlém sledu knihu nafotit, zanést ji do databáze a určit její cenu.
Fotky se pořizují pomocí speciálních nožních pedálů a fotoaparáty jsou pomocí redukcí vytištěných na vlastnoručně sestavené 3D tiskárně napájeny přímo ze zdroje, aby se nemusela neustále měnit baterie. Systém vytvořené fotky dokáže sám automaticky ořezat a poslat do systému spolu s tiráží převedenou do textové podoby.
Proto je Knihobot schopen i přes tak velký počet přijímaných knih nabídnout kupujícím možnost prohlédnout si kvalitu knihy hned na několika snímcích. Také další procesy jsou automatizovány a týká se to i cenotvorby.