Menšiny se bojí odhalit své potřeby a firmy je neznají. Pomáháme s hledáním práce i diverzitou, říká Jana Tikalová z OPIM
Jana Tikalová, zakladatelka organizace OPIM
Když Jana Tikalová před dvaceti lety začínala v Česku otevírat téma diverzity a inkluze, klepali si lidé na čelo a zavírali před ní dveře. Cítila se podobně, jako když vozíčkář hledá práci, a na dotaz, zda je prostor bez bariér, už mu nikdo neodepíše. K tomu, jak společnost vnímá odlišnosti druhých, byla dnes dvaačtyřicetiletá podnikatelka vnímavá již od dětství. A byť sama do žádné z marginalizovaných skupin nepatří, jejím životním posláním se stalo zjednodušit takovým lidem život a ukázat firmám, že odlišnost není překážkou, ale právě naopak.
S prvním projektem spojujícím všechny znevýhodněné skupiny Tikalová přišla již v osmnácti letech. Tehdy s ním však neuspěla v žádné ze tří neziskovek, pro které pracovala jako dobrovolník, a tak založila svou vlastní. Za dvě dekády uspořádala se svou neziskovou organizací OPIM nespočet iniciativ pro větší inkluzi. Od letošního března připravuje také Google Diversity MeetUp.
Nejnovější projekt jejího jedenáctičlenného týmu v OPIM nese název Diversity Talent Pool a právě v těchto dnech došlo ke spuštění jeho plné verze. Jedná se o platformu na bázi seznamovací aplikace Tinder. Neslouží však k randění, nýbrž k propojování uchazečů zejména z minoritních skupin o různé pozice – od dělnických až po manažerské – s firmami, které si uvědomují výhody rozmanitých týmů.
„Mnoho lidí dřív slovo menšina spojovala pouze s Romy, pro nás v OPIM je to ale daleko širší pojem.“
Každý člověk má jiné hodnoty, jiné potřeby, zájmy či hendikepy. Tým složený z třicetiletých bílých vysokoškolsky vzdělaných mužů sice může odvádět skvělou práci pro zákazníka s podobným profilem, avšak často může nechtěně vyloučit velkou část potenciálních zákazníků z dalších skupin. Produkt jim totiž z nějakého důvodu nemusí vyhovovat.
„Když třeba prostor prodejny není přizpůsoben pro vozíčkáře, je dobré někoho takového v týmu mít, aby na to poukázal a dalo se s tím pracovat,“ uvádí jednoduchý příklad Tikalová. „Vozíčkář se do prodejny nikdy nedostane, aby na to majitele upozornil, a pokud v týmu s mobilitou nikdo žádný problém nemá, nedojde jim to,“ doplňuje šéfka OPIM.
Důležitost různorodých týmů si podle jejích slov začíná uvědomovat stále víc firem. Vnímá i celospolečenský posun, v minulosti by ještě zmínka o tom, že pracuje s minoritami, představovala stigma. „Mnoho lidí dřív slovo menšina spojovala pouze s Romy, pro nás v OPIM je to ale daleko širší pojem. Diverzita je zase dnes spojovaná převážně s otázkou zastoupení žen, my ji však také vnímáme obšírněji,“ vysvětluje Tikalová.
Diverzitu rozděluje do tří rovin. Demografickou, pod níž patří třeba etnikum či náboženství, pak kognitivní, kam řadí to, jak člověk přemýšlí nebo jeho přístup k práci, a nakonec neurodiverzitu, která je spojená se skrytými poruchami, jako je například autismus či dyslexie.
„Takoví lidé to na trhu práce nemají jednoduché,“ poznamenává Tikalová, která se v minulosti angažovala i na pozici HR manažerky ve velké společnosti. Pomoct s nalezením práce by marginalizovaným skupinám měla nová služba OPIM nazvaná Diversity Talent Pool, která před několika dny opustila beta verzi.
Od Avastu po Zásilkovnu
Tikalová, která posledních několik let školí diverzitu ve firmách, se často setkávala se stejným argumentem. „My bychom je brali, ale nevíme, kde je hledat,“ znělo z firem. Na druhou stranu slýchala od potenciálních zaměstnanců v řadách menšin, že marně hledají práci.
„Jela jsem z akce a měla jsem v autě vozíčkáře, autistu a trans muže, když v tom mě to napadlo. Uděláme projekt a propojíme je,“ vzpomíná šéfka OPIM. Zpočátku to Tikalová brala jako malou vedlejší službu. Projekt však vyrostl nad její očekávání. Od října OPIM platformu zkouší v beta verzi spolu se třinácti partnerskými firmami, mezi kterými jsou například McDonald’s, Zásilkovna, Alza či IBM.