Zdravotní aplikace musí chápat pacienta i nemoc samotnou a motivovat ke změně životního stylu, říká jejich vývojář

foto_jaromir-krotky-minKomentář

Foto: Pears Health Cyber

Jaromír Krotký, designér řešení v oblasti zdravotnických aplikací

Mobily máme všichni téměř pořád po ruce a zvykli jsme si, že nám dokážou usnadnit například nákupy, bankovnictví nebo cestování. Jedna z oblastí se stále ještě příliš nevyužitým, avšak velkým potenciálem je péče o sebe sama, potažmo naše zdraví.

Dnes už běžně dokážeme sledovat, jak (ne)dobře spíme, kolik kroků za den ujdeme, jak cvičíme. Vzniká mnoho zdravotních a souvisejících medicínských aplikací, často jsou však nevhodné na využití v praxi. Jde totiž o velmi specifický obor vyžadující jiný přístup samotných vývojářů.

O tom, jaká úskalí musí takové aplikace překonat, aby se pro své uživatele staly prospěšnými, pro CzechCrunch napsal Jaromír Krotký, vývojář a designér řešení v oblasti zdravotnických aplikací a edukace lékařů. Zároveň je spoluzakladatelem společnosti Adaptine a konzultant společnosti Pears Health Cyber.

***

V mobilu má nějakou aplikaci pro svoje zdraví skoro každý, ať už ji využívá, nebo ne. Rádi se zabýváme sami sebou, sbíráme různá data o svém pohybu, stravě, hmotnosti, tepu, spánku – a vyhodnocujeme je, srovnáváme, hledáme radu. Z mobilu nás koučuje „přednastavený“ trenér běhu nebo fitness. Obecně můžeme aplikace v této oblasti rozdělit do čtyř kategorií:

Lifestyle aplikace slouží nejen zdravým lidem, kteří chtějí být ještě zdravější nebo změnit svůj životní styl. To jsou všechny aplikace pro běh, jízdu na kole, cvičení, jógu, hubnutí, dodržení pitného režimu, sledování spánku. Jsou lehce dostupné a zdarma nebo za pár korun si zájemce pořídí informátora, hlídače, trenéra nebo fanklub známých i neznámých přátel.

Medicínské awareness aplikace patří do vyšší kategorie. Příkladem je Hlídač koulí, Lupenka či Ruce na prsa. Často nic přímo nevyřeší, takže je uživatel projde, něco si přečte, zkusí si udělat test nebo samovyšetření a pak je už nikdy nespustí, nebo rovnou smaže. Přesto mají svoje významné plus – dají uživateli nějakou informaci o jeho zdravotním stavu a případně ho nasměrují k lékaři.

Třetím druhem jsou medicínské aplikace, které kromě informací nabízejí další dlouhodobé služby ve zdravotním problému, pro který byly vyvinuté. Pomáhají sledovat průběh nemoci, připomenou užití léku, pravidelné testování a tak dále. Zjednodušeně řečeno je to takový „fitness trenér“, ale specifický pro dané onemocnění.

Speciální kategorií medicínských aplikací je pak třeba aplikace Záchranka. Tu prostě v telefonu máte pro případ, kdyby se vám něco stalo.

Největší překážky u vývoje medicínských aplikací

Medicínské aplikace pro společnost Pears Health Cyber vyvíjím řadu let a pravděpodobně jich bylo už přes třicet – od testů zdravotních rizik (infarkt, diabetes, demence, melanom kůže, erektilní dysfunkce, stres) přes informační aplikace až po aplikace pro podporu dodržování předepsané léčby a léčebného postupu. Po letech vývoje jsem už dokázal identifikovat největší překážky.

Mobilní aplikace, které vytváříme, nemají zlaté dno. Několikrát jsme si ověřili, že uživatelé nechtějí za tento typ aplikací platit. Jedna z možných příčin je v našem systému zdravotnictví, kdy nemocní lidé jsou zvyklí dostávat pomoc zdarma a očekávají ji.

A dost možná zatím neoceňují přínos aplikací: ty je totiž k lékaři – nejlépe přednostně a ke špičkovému – nedostanou, ale nutí je dodržovat léčbu a režim, věnovat se každý den svému zdraví. A právě proto koučovací aplikace svoji významnou roli v léčbě mají. Lékaře totiž mohou v určitých situacích nebo na určitou dobu dobře zastoupit.

thermeeno_uziti

Foto: Pears Health Cyber

Kontinuální snímač tělesné teploty Thermeeno, který vyvinul Jaromír Krotký

Limitem u vývoje aplikací je odvaha firem se do něčeho takového pustit. Farmaceutické firmy narážejí na spoustu zákonných omezení i vnitřních pravidel, která je potřeba ošetřit.

Dalším limitem je přístup k těmto mobilním aplikacím. Když danou nemoc máte, musíte ještě mít lékaře, který o aplikaci ví a doporučí vám ji. Dnes to je prostě něco (zdánlivě) nadstandardního, protože si aplikace svoje místo v léčbě musejí najít a tvrdě obhájit. Mohly by pomáhat většímu počtu nemocných, ale protože zdravotnické aplikace nejsou hra, sociální síť ani videoplatforma, je skoro nulová šance, že se budou šířit virálně.

Jakkoli jsou užitečné pro pacienty, aplikace pro lidi s roztroušenou sklerózou nikdy nebude mít statisíce ani miliony stažení. Nikdy nebude v App Storu a Google Play na čelním místě s doporučením pro stažení, uživatelé o ní musí někde slyšet a pak si ji cíleně najít.

„Překvapivým zjištěním je, že upomínky na telefonu vůbec nejsou spolehlivé.“

Toto je často případ mnoha užitečných nápadů na aplikace o zdraví, kvůli kterému končí v propadlišti dějin. Můžete mít nápad, odbornou garanci a najdou se i finance na realizaci, ale pokud chybí poslední krok, tedy cesta, jak dostat aplikaci nebo informaci o ní k uživatelům, aplikace brzy zanikne. To se stalo třeba s naší aplikací k hypertenzi.

Zároveň je tak nějak všeobecně rozšířeno, že „upomínka na telefonu“ je dostačující řešení, protože připomene cokoli včas. K ohlídání zdraví to ale nestačí. Překvapivým zjištěním totiž je, že notifikace nesystémových aplikací vůbec nejsou spolehlivé. Je to technologický problémem, vývojáři to vědí, ale uživatelé možná ani netuší.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Upomínky jsou nezaručená služba a řeší ji operační systém telefonu. Mnoho telefonů se snaží v rámci šetření baterie a zvýšení výkonu telefonu „optimalizovat“ jejich zpracování. Systém telefonu se tak může kdykoliv rozhodnout šetřit a některé upomínky dle intenzity používání aplikací odložit nebo úplně zrušit.

S tímto je potřeba se snažit různými způsoby vypořádat, aby aplikace poskytla to nejlepší, co jí systém telefonu umožní. „Výjimku“ mají jen tzv. protected aplikace, které může v některých systémech uživatel vybrat, typicky jde třeba o systémový kalendář, u něj bych se nedoručení nebál, i když obecně se to může stát i tam. Větší problém mají aplikace, které si uživatel stáhne.

U zdravotních aplikací nestačí být jen vývojář

V průběhu let jsme při vývoji aplikací začínali „doktorem v kapse“, jednoduchým medicínským awareness (povědomím). Pak na řadu přišly kalkulátory rizik, které se stahují prakticky na celém světě, jsou v šesti jazycích a máme data z více než padesáti zemí. Jsou jednoduché, dávají informaci, že jste v pořádku, nebo ne tak úplně a bylo by fajn nechat se odborně vyšetřit.

V posledních letech jsme se více zaměřili na vývoj medicínských aplikací pro konkrétní diagnózy, které chtějí nejen dávat informace a připomínat aplikaci léku, ale být právě tím zmíněným osobním trenérem, který pomáhá a podporuje.

Uvedu příklad s migrénou. Léčba migrény vyžaduje pochopení nemoci, je třeba zjistit, jak právě u mě funguje, vydržet se nějakou dobu sledovat a být schopen dát lékaři správné informace o tom, kolik jsem měl migrenózních záchvatů, jakého typu a jak dlouhých.

Zároveň jako pacient potřebuji zjistit, co mě ovlivňuje a jak s tím bojovat – co jsou mé spouštěče migrény a co mi pomáhá. Při nasazení léčby, obzvláště té preventivní, pak potřebuji obrovskou motivaci vydržet, upravit svůj životní režim, brát léky, nepřehnat to s analgetiky, vidět pokroky, i kdyby byly malé.

iphone2

Foto: CzechCrunch / Pears Health Cyber

Aplikace Migréna Kompas

Právě díky těmto zkušenostem jsem si po letech strávených vývojem aplikací pro zdraví jistý, že v tomto oboru nestačí být jen vývojář. Musím pochopit nemoc samotnou, pacienta a jeho problémy včetně požadavků na léčbu. Do toho navíc vstupují lékaři, farmaceuti i právníci.

Kromě znalostí všech těchto rámců a vlivů je důležité uřídit samotnou aplikaci tak, aby nebyla jen „sledovačem všeho možného“, ale aby skutečně pomáhala. Tedy správně oddělit to, co si různé skupiny myslí, že je nutné sledovat (nebo co chtějí sledovat), od toho, co je nutné sledovat pro nastavení změn.

Pak je nutné nadefinovat statistiku, aby aplikace na první pohled identifikovala problém, posun, změnu, což je často hodně těžký a dlouhý proces. Svoji výzvu vidím zejména tam, kam ještě tak moc aplikací nedošlo, tedy v definici druhého kroku. Prvním je zjistit, jak na tom pacient je, druhým pak to, jak se z toho může dostat.

Přesně zacílené řešení

Koučovacích mobilních aplikací je na trhu jen pár, a to právě proto, že tato kategorie není jen „sledovač a sčítač“, ale musí skloubit rámec medicínský, farmaceutický i právní. Důležitou a naprosto nezbytnou součástí jsou ale také pacienti.

Pacientské organizace nám poskytují výchozí data i zpětnou vazbu, doporučují testery. A patří pak i k šiřitelům těchto mobilních řešení, protože nejde o aplikace běžně dostupné, ale spíše osobně či odborně doporučované těm, kterým jsou určeny a kterým mohou pomoci.

Z toho je zřejmé, že implementace takových mobilních aplikací je záležitostí lékařů a pacientů. Není to žádná masovka v milionech mobilů, spíš je to dobrý trenér pro ty, kdo nemocí trpí a jsou ochotni pro změnu svého zdravotního stavu něco udělat.

vlckovi

Přečtěte si takéManželé Vlčkovi vkládají 1,5 miliardy do péče o vážně nemocné dětiManželé Vlčkovi dají 1,5 miliardy korun vydělaných v Avastu na dobrou věc. Podpoří péči o vážně nemocné děti

Můj úkol je pak relativně jednoduchý – vnést jim do mobilu trenéra, který ukáže, vysvětlí, podpoří. A nezahltí „svého pacienta“ vším najednou, spoustou obrázků a rad, ale postupně ho provede tím, co právě potřebuje, k tomu, co mu v konkrétní situaci pomůže, a podrží ho, když vůle začne slábnout.

Bez spolupráce se všemi, kterých se to týká, se dobrá aplikace vymyslet nedá. Ne snad, že bychom měli na začátku reprezentativní průzkum názorů mezi lékaři, ale když jsme jednotlivé aplikace tvořili, tak jsme se setkávali s lékaři a s pacientskými organizacemi, kteří v nich naštěstí dokázali vidět přínos. Nebo pochopili naši myšlenku „doktora v kapse“. Některé pacientské organizace se už samy snažily o nějakou tvorbu aplikací.

Výzvou je motivovat lidi ke změně životního stylu

Příkladem je aplikace Migréna Kompas, kterou jsme spustili v loňském srpnu a dosud byla stažena 2500krát a eviduje 16 tisíc záznamů. Tato aplikace je zatím ze všech nejrozsáhlejší a kromě podpory pro dodržení vhodné léčby připomínáním také obsahuje další podpůrné moduly.

Jde například o deník migrén (aby pacient měl záznamy o tom, co se dělo, pro sebe i lékaře), uvažuji o motivačním programu pro změny v životosprávě (konkrétně pravidelná strava, spánek, pohyb). V hlavě nosím i myšlenku vyhodnocovat změny tlaku dle předpovědi počasí. V porovnání s jinými aplikacemi spojuje několik moderních trendů a hlavně množství funkcí, které není snadné spojit v synergický celek.

Právě to je jedna z mých nejdůležitějších výzev – posunout aplikace ještě o kousek dál zahrnutím koučinkových metod, které budou uživatele motivovat ke změně jeho životního stylu a pomohou mu tak v léčbě.

Partnerem článku a celého CzechCrunche je společnost Pears Health Cyber. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

Konec nedotažených projektů aneb jak v Seznamu našli recept na lepší řízení vývoje a spokojenější vývojáře

Jan ŠebekJan Šebek

seznamczKomentář

Foto: Seznam.cz

Vstup do sídla firmy Seznam.cz

0Zobrazit komentáře

Když jsou členové týmu nespokojení, nejsou efektivní a hrozí, že odejdou. To je průšvih u každého šikovného zaměstnance a u vývojářů obzvlášť. O ty se totiž firmy stále přetahují, a tak byť to může znít jen jako fráze, spokojenost zaměstnanců je klíčová, protože pokud jsou dobří, tak jakmile se ozvou, mají na stole hned několik nabídek od konkurence.

V Seznamu i z těchto důvodů nedávno dokončili velkou změnu, která spokojenost a s ní i výkon vývojářů a dalších expertů zvedla. O celém projektu a jeho výsledcích píše jeden z jeho hlavních aktérů, Jan Šebek, manažer projektové kanceláře v reklamní divizi české internetové jedničky.

***

Začalo to v roce 2018 v naší reklamní divizi. Ta je největší ze sedmi, zaměstnává přes 230 lidí a je s ní spojená více než polovina všech tržeb Seznamu. Zhruba 150 lidí v divizi se zabývá přímo vývojem, ostatní jsou na dalších pozicích, například produktoví manažeři nebo byznys analytici. Změna procesů, kterou jsme prošli, se týká všech.

Když jsme s transformací začali, fungovalo u nás asi 25 vývojových týmů a každý měl svého vedoucího vývoje. K tomu tu bylo asi 12 produktových manažerů, kteří měli na starost jeden nebo více týmů. K ruce jim byl také scrum master, ten se obvykle staral o dva až tři týmy. Struktura to byla složitá a důsledkem bylo i několik procesních failů.

Měli jsme s nastavením správné struktury a procesů problém, který ale řeší i další velké a známé firmy. Do mnohých jsme chodili, diskutovali s jejich zástupci, učili se od nich. Zpětně musím přiznat, že nám to pomohlo rozšířit si obzory a vystoupit z našich zajetých kolejí. I proto dnes sdílíme náš příběh.

seznam-tymy

Foto: Seznam.cz

Jak jsou postavené týmy v Seznamu

Věříme, že může pomoci všem, kteří se najednou ocitnou ve slepé uličce. Změny u nás totiž měly nakonec pouze pozitivní dopady a přinesly dobré výsledky. V celém týmu jsme například zásadně snížili fluktuaci, výrazně se také zvýšil počet úspěšně dokončených projektů a zkrátila se doba jejich dodání.

Projekty trvaly roky a často se nakonec nerealizovaly

Jedním z častých problémů původního nastavení fungování vývojových týmů bylo, že neexistovala žádná úroveň, která by řídila priority a hlídala závislosti v celé divizi. Vznikla i situace, kdy dva týmy pracovaly na projektech s jiným názvem, ale stejným cílem.

Problém nastával také v situacích, kdy měl projekt dopad na dva a více vývojových týmů. Každý produktový manažer s daným týmem měl vlastní priority a stávalo se proto, že část hotového projektu skončila jen „v šuplíku“. Kvůli nedostatečné komunikaci a nejasným společným prioritám jsme plýtvali časem zkušených lidí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

S odstupem se naše někdejší problémy zdají být do očí bijící, v zajetých systémech o tolika týmech a lidech však není jednoduché určit záškodnický prvek. Na začátku jsme mysleli, že nám pomůže role projektového manažera, který bude řídit priority mezi týmy a pomůže projekty úspěšně dokončovat. Bohužel jsme brzy narazili, protože neexistovaly priority na úrovni portfolia, ale pouze na úrovni jednotlivých týmů.

Je hodně těžké, ale zároveň klíčové udělat si čas a vystoupit ze zajetého systému a podívat se, jestli to děláme dobře. Na začátku bylo nejdůležitější přenastavit týmy a role v nich, abychom si připravili půdu pro další procesní změny.

Stačí nám tři úrovně a jen pár manažerů

Jedním z problémů, které jsme dlouhodobě řešili, byla obtížnost naplánovat vývojářům smysluplný a spravedlivý kariérní rozvoj. Ideálně opřený o pravidelné milníky, při kterých dochází k navýšení mezd, a tím i ke srovnávání s aktuálními trendy na trhu práce. Došli jsem k tomu, že nejlepší je, když si řešení a svůj kariérní rozvoj navrhnou lidé sami.

Nakonec jsme se dobrali k následujícímu závěru: máme tři úrovně seniorních vývojářů, jasnou odbočku mezi manažerem a specialistou a rámcově definované dovednosti pro podporu spravedlivého rozřazení do skupin.

seznamcz-vyvoj

Foto: Seznam.cz

Vývojáři v Seznam.cz

Mělo to skvělý efekt. Spousta manažerů přiznala, že chtějí být raději seniorními vývojáři a o vedení lidí zase tolik nestojí. Počet manažerů tak klesl o polovinu. Spravedlivě jsme rozdělili seniory podle jejich dovedností. Tím, že zmizeli manažeři, se vytvořily ploché struktury. V rámci nich lidé najednou chtěli sami experimentovat s různými přístupy k vývoji, jako jsou virtuální full stack týmy na projekt, virtuální specializované týmy a podobně.

Pomohl P3O model

Následnou práci nám hodně zefektivnila metodika P3O (3P office – project, program, portfolio office). Začali jsme definovat procesy, role a jejich odpovědnosti. Výsledkem byla první verze našeho vlastního projektového workflow, kde se snažíme o spojení toho nejlepšího ze světa agilního a waterfall přístupu. Je pro nás přitom důležité dělat si to po svém, prakticky, aby nešlo jen o buzzwordy, ale výsledek měl skutečný efekt.

Sbíráme nápady, přijít s nimi může kdokoliv, následně je na úrovni programů, tedy ucelených částí systému, prioritizujeme. Poté je společně s nejzkušenějšími vývojáři projdeme a přilepíme na ně za každou komponentu hrubý odhad náročnosti projektu, s čímž souvisí i odhad ceny.

Výsledný seznam priorit se zástupci vývoje rozplánujeme mezi jednotlivé týmy a tím vznikne roadmapa pro následující období. Tu pravidelně aktualizujeme a jakýkoliv posun termínu včetně důvodu je transparentní pro všechny.

Čtvrtletní plánování

Po různých pokusech jsme zjistili, že je pro nás nejefektivnější plánovat na tři měsíce. To je pořád dostatečně krátký čas na to, abychom dokázali reagovat na případné potřeby na trhu. Dřív jsme dělali hodně projektů, ale byly nepřehledné a trvaly příliš dlouho. Když máte projekt na rok nebo tři, je pravděpodobné, že se původní potřeba změní a projekt se nikdy nedořeší a skončí v šuplíku. To se nám běžně stávalo a lidi to demotivovalo.

seznam-projekt

Foto: Seznam.cz

Jak fungují v Seznamu

Začali jsme proto rozpadat aktivity na menší části. Dosáhli jsme toho, že projekty jsou teď mnohem přehlednější. Menší kousky si člověk odškrtává a má z toho dobrý pocit. Celkově se kratší projekty také míň protahují, a naopak více dokončují.

Nakonec přišla na řadu ta nejtěžší část, a to přesvědčit více než dvě stovky lidí, kteří se nově nastavenými procesy měli začít řídit. Ale i to se povedlo. Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych do toho šel znovu, moje odpověď by byla určitě ano. Výsledek si zatím chválí i ostatní.

Není to pouze o pocitech, konkrétní přínosy se snažíme podložit i čísly. Byť reálně pracujeme na více projektech, než tomu bylo dříve, úspěšněji je dokončujeme. Aktuálně nám průměrný projekt trvá zhruba tři měsíce, což pro nás ve scrumu představuje šest sprintů.

pechoucek_1

Přečtěte si takéMozkové implantáty? K manipulaci stačí telefon, je třeba chránit mysl lidí, říká CTO Avastu Michal PěchoučekMozkové implantáty? K manipulaci stačí telefon, je třeba chránit mysl lidí, říká CTO Avastu Michal Pěchouček

Zároveň víme, že průměrně se nám náročnost projektu oproti prvotním odhadům zvyšuje zhruba o 19 %. To v přepočtu znamená, že průměrná délka projektu se protahuje o půl měsíce, tedy jeden sprint. Díky tomu jsme schopni našim zákazníkům dodat přidanou hodnotu daleko dříve než před změnami.

Dalším přínosem je, že díky programové a portfolio vrstvě, kde pravidelně sledujeme stav jednotlivých projektů, nám splněné úkoly nepadají do šuplíku. Jednotlivé návaznosti jsou na kliknutí vidět v roadmapě a každý člen týmu se díky tomu může podívat, jaký projekt ho v příštím týdnu/dvou čeká. Zároveň je to místo, které jednoznačně určuje priority a už se nám nemůže stát, že některý projekt skončí nedotažený proto, že tým, který byl k jeho dokončení nutný, měl jiné priority.

superman-james-gunn-01

Přečtěte si takéNový Superman funguje. Jak dokázal, že superhdinové pořád baví?Nový Superman funguje a lidé se na něj hrnou. Jak dokázal, že únava ze superhrdiny není skutečná?

Změny nám přinesly hlavně transparentnost v tom, co děláme. A to nejen na úrovni týmu, ale v celé divizi. To přispívá k tomu, že každý zaměstnance se cítí více vtažený do toho, co se ve firmě děje, a přispívá to k jeho spokojenosti. Důkazem může být extrémní snížení fluktuace lidí, která se v reklamní divizi dostala na nejnižší úroveň z celého Seznamu.

Samotný první proces trval zhruba rok, ale měníme se dál. Úplně hotovo nebudeme mít nikdy. Neustále si dáváme zpětnou vazbu a co tři měsíce dochází ke zefektivňování, což drží systém stále v pohybu.