Ani letadlo, ani loď. Startup Regent se svým elektrickým Seagliderem ukazuje, že být ve skluzu může být užitečné

regent-kluzak1

Foto: Regent

Seaglider od Regentu je elektrický kluzák nabízející přepravu mezi přímořskými metropolemi

0Zobrazit komentáře

Podoba mobility se v posledních letech výrazně proměňuje, na čemž mají lví podíl nové technologie i rozmach elektrických pohonů. Již brzy bychom tak mohli osobní přepravu řešit například elektrickými letouny s kolmým startem a přistáním české výroby. Cestující v USA by si však mohli dopřát ještě vytříbenější způsob přepravy. Bostonský startup Regent pracuje na mořském kluzáku, který má zajišťovat přepravu mezi přímořskými americkými metropolemi.

Využívání vodní hladiny jako startovací a přistávací dráhy a schopnost letět až 290 km/h, to jsou charakteristické prvky elektrického kluzáku, který se zcela vymyká jakýmkoliv představám o letadlech startujících a přistávajících na vodě. Namísto plováků má tzv. Seaglider pod svým trupem ližiny, které mu pomáhají se stabilizací během vzletových a přistávacích manévrů na moři.

Seaglider je totiž wing-in-ground letounem, tedy typem stroje, který vodní hladinu využívá coby leteckou dráhu. V minulosti na tomto principu fungovaly například sovětské ekranoplány. Tato letadla nestoupají do závratných výšin, ale drží se těsně nad hladinou, přičemž využívají vztlaku, který vzniká pod jejich křídly. Stroj tedy stále klouže po vzduchovém polštáři, v případě Seaglideru rychlostí dosahující téměř 300 km/h.

regent-kluzak5

Foto: Regent

Specifikem Seaglideru je jeho let těsně nad hladinou

Za startupem Regent stojí spoluzakladatelé Billy Thalheimer, který v něm působí jako CEO, a Michael Klinker, CTO společnosti. Oba za sebou mají bohaté zkušenosti z nejrůznějších společností působící v leteckém odvětví, a to od Boeingu až po Aurora Flight Sciences. Zároveň jsou držiteli licence FAA pro komerční piloty.

Podle jejich slov je Seaglider určen pro zajišťování přepravy mezi oblastmi, jako jsou Boston a New York, Los Angeles a San Francisko či na trasách propojujících Havajské ostrovy s kontinentální pevninou. Kluzák by měl být pohodlnou a velice rychlou alternativou ke konvenčním způsobům přepravy, která navíc nevyžaduje výraznější infrastrukturu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Postačí jen molo, po kterém se cestující dostanou na palubu letounu suchou nohou, případně nabíjecí stanice, která naplní baterie energií. S jejich plnou kapacitou by měl být letoun schopen urazit bezmála 300 kilometrů dlouhé vzdálenosti, na kterých jej kupředu požene osm vrtulí.

„Do konce letošního roku budeme létat s prototypem ve čtvrtinovém měřítku. Ten bude mít rozpětí křídel asi 15 stop a bude vážit přibližně 400 liber (zhruba 4,5 metru a 181 kilogramů – pozn. red.). Musíme se ujistit, že bude fungovat v charakteristických provozních podmínkách, jako jsou vlny a různé počasí,“ uvedl pro CNBC Thalheimer.

S investory za zády

O tom, že letoun vyvíjený v Bostonu není jen ideou bez pořádných základů, svědčí fakt, že za projektem stojí poměrně silní investoři. K výrobě zmíněného prototypu chce startup využít 9 milionů dolarů (bezmála 200 milionů korun). Ty investovala společnost Caffeinated Capital, která má za sebou investici například do startupu Boom Supersonic, vyvíjejícího nadzvukové letouny.

„V zásadě se při přesunu z bodu A do bodu B odvracíme od používání fosilních paliv, a to i když se přeprava neodehrává na zemi. Jedná se o obrovský trh a myslím si, že Regent má velmi dobrý plán, jak létat s prvními cestujícími přibližně za čtyři roky,“ uvedl Raymond Tonsing, zakladatel Caffeinated Capital.

Mimo Caffeinated Capital startup finančně podpořili také Mark Cuban, Y Combinator či Founders Fund Petera Thiela. Thalheimer se nechal slyšet, že investoři byli z celého projektu nadšeni, a stejně tak jsou nadšené i radnice měst, ve kterých by mohl Regent svůj letoun provozovat.

Thalheimer si navíc pochvaluje spolupráci s jinými robotickými a leteckými společnostmi, které v Bostonu působí. Regent ovšem hledá další adresu, na které by mohl svůj letoun vyvíjet. Zamířit chce víc na jih, aby se vyhnul zimám Nové Anglie, ve které Boston leží.

Na poli mořských kluzáků poháněných elektřinou nepanuje příliš velká konkurence. Za zmínku stojí elektrický hydroplán Beaver společnosti MagniX či elektrická loď Candela, která se po hladině pohybuje pomocí hydrofoilingu.

Jak již bylo řečeno, Regent chce první pasažéry odbavit už v roce 2025. Zdá se to jako velice odvážný plán, ovšem stroj by se měl řídit předpisy platnými pro námořní plavidla, nikoliv letouny. Proto se očekává, že by měl být proces schvalování jednodušší a spuštění provozu rychlejší.

Osvoboďme přepravu zboží od emisí. Do komerčního provozu se chystá první nákladní loď poháněná vodíkem

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

flagships-campagnie-fluvial-de-transport-france-hydrogen-cargo-ship

Foto: Flagships

První komerční nákladní loď poháněná vodíkem

0Zobrazit komentáře

Je to skoro jako kouzlo – objednáme si něco třeba z druhého konce světa a nanejvýš do pár týdnů nám to dorazí až ke dveřím. Nevidíme už ale celý proces dopravy, často vyžadující lodě. Obrovská nákladní plavidla poháněná odpadem z rafinace ropy, která do ovzduší vypouštějí velké objemy skleníkových plynů a dalších znečištění ovzduší. V Paříži ale brzy vypluje první nákladní loď, z níž do vzduchu díky vodíkovému pohonu vychází nanejvýš vodní pára.

To je pochopitelně velká věc. Klasická transportní plavidla po celém světě ročně spotřebují stovky milionů tun fosilních paliv, která silně zatěžují životní prostředí už při svojí těžbě a rafinaci. Teoreticky bychom mohli říct, že nákladní lodě na tom přímou vinu nemají, protože používají zbytky z těchto procesů, které pro pohon autodopravy vznikají tak či tak.

Ročně ovšem takového paliva po celém světě spotřebují stovky milionů tun, což také znamená tříprocentní podíl na globálních emisích oxidu uhličitého. Tolik dnes skutečně stojí vysoká dostupnost zboží ze vzdálených kontinentů a klidně také sousedních zemí, mezi nimiž je lodní doprava nejefektivnější. Byť neustále vznikají nové, ekologičtější palivové směsi nebo se zvyšuje jejich efektivita, základní environmentální problém zůstává.

container-ship-ian-taylor-unsplash

Foto: Ian Taylor/Unsplash

Obří dieselové kontejnerové lodě mají také masivní uhlíkovou stopu

Konečně ale začínají vznikat technologie, které oxid uhličitý mohou do budoucna eliminovat, a co je ještě důležitější, dostávají se i do praxe. Celosvětově první nákladní vodíková loď má vyplout ještě letos na francouzskou řeku Seinu. Půjde prý přitom rovnou o ostrý komerční provoz, rozvážející zboží na paletách a ve standardních lodních kontejnerech podél břehů necelých 800 kilometrů dlouhé řeky.

Za celou věcí stojí evropský inovační projekt Flagships, který chce výrazně přispět k ekologičtějšímu vodnímu transportu na starém kontinentu. V roce 2018 dostal od Evropské unie pět milionů eur (přibližně 130 milionů korun) na vývoj celkem tří vodíkových lodí. Jedno koncepční plavidlo se už v Paříži testuje, na konstrukci dalších dvou se zrovna pracuje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Na komerční vodíkové lodi, která bude patřit francouzské společnosti Compagnie Fluvial de Transport (CFT), není na první pohled vůbec nic zvláštního. Prostě zábradlí, kabina, dlouhá plochá paluba pro skládání kontejnerů a druhá větší kabina a zábradlí. Velice nezvyklé věci se budou dít hlavně pod palubou. Nádrž na palivo, větší než u dieselových motorů, bude naplněná stlačeným vodíkem, který se pak skrze palivové články převede na vodu a elektřinu, pohánějící elektromotor.

Vodík jako cesta k udržitelnější lodní dopravě

Hlavním vizuálním rozdílem mezi lodí CFT a klasickými nákladními plavidly je velikost. Stroj poháněný vodíkem je vedle nich maličký, jednak kvůli určení výhradně pro říční provoz, jednak kvůli určitým technologickým omezením vodíku. Alternativní paliva jsou totiž typicky mnohem méně efektivní v uchovávání energie, stejně výkonný motor tak potřebuje mnohem více paliva. To bude jednou z hlavních výzev přechodu na ekologičtější lodní dopravu.

Kromě toho vodík není nutně ekologický a často (vlastně většinou) se vyrábí „špinavým způsobem“, generujícím velký objem skleníkových plynů. Loď CFT ale má pohánět výhradně vodík vyrobený elektrolýzou, tedy zcela uhlíkově neutrálním procesem. „Těší nás, že jako součást projektu Flagships stojíme v čele snah o snižování emisí z transportu a demonstrujeme skvělé vlastnosti vodíkových palivových článků v námořním využití,“ řekl ředitel CFT Matthieu Blanc.

„Ekologická a udržitelná lodní přeprava zboží je předpokladem pro dosažení národních i mezinárodních cílů pro snížení emisí,“ dodává k tomu koordinátor projektu Flagships Jyrki Mikkola. Vodíkové lodě mají obecněji také potenciál výrazně přispět ke zlepšení kvality vzduchu i přírody kolem řek. Zároveň však samozřejmě nejsou zdaleka jediným způsobem, jak zlepšit environmentální status lodní dopravy.

oceanbird1

Foto: Wallenius Marine

Oceanbird aspiruje na největší plachetnici světa

aeroporto-1-tomas-dittrich-1-1-1

Přečtěte si takéLagardère otevírá na letišti další restauraci. S pivem za 150 korunMaloobchodní obr Lagardère otevřel na letišti novou restauraci. Nabízí saláty za 350 korun, pivo za 150

Na CzechCrunchi jsme například před téměř dvěma lety psali o velké britské společnosti Lush, která se rozhodla do svého logistického řetězce zapojit plachetnice. Ve Švédsku pak loni vznikl koncept až dvousetmetrové hypermoderní plachetnice Oceanbird pro převoz aut. Ta má starý „analogový“ systém ráhen a lanoví vyměnit za chytré počítačové systémy.

Ve stejném duchu se nese také koncept další nákladní lodi, tentokrát poháněné elektřinou z baterií. Yara Birkeland, jak zní její název, se na první plavbu po moři už vydala a do budoucna k tomu nebude potřebovat jakoukoliv posádku. K ekologické agendě se u ní totiž připojila futuristická vize zcela autonomní lodní dopravy, kdy celý proces – od naložení kontejnerů se zbožím přes samotnou plavbu až po vyložení v cílovém přístavu – bude ovládat počítač.