Houbové mycelium začíná pomalu, ale jistě prorůstat i do obalových materiálů. Mycelium, tedy podzemní části hub zvané též podhoubí, začal před rokem zpracovávat do různých tvarů biotechnologický startup Myco v jihomoravském Kyjově. Jeho ambicí je konkurovat plastovým obalům, které výrazně znečišťují planetu. Zaměřit se chtějí na velké objemy produkce.

„Plasty jsou skvělé materiály. Nicméně do budoucna dlouhodobě neudržitelné a nadužívání těch jednorázových je velkou zátěží pro náš ekosystém,“ říká otec projektu Myco David Minařík. Podhoubí nechává jeho tým prorůst celulózovým substrátem a vytváří tak tvarovatelný materiál, který má podobné vlastnosti jako pěnový polystyren.

Při výrobě přitom využívají lokální zemědělské odpady a polystyrenu v maloobchodu dokáží konkurovat již i cenově. Aby však Myco mělo ekologický dopad, je podle majitelů nutná velkovýroba. Přesvědčili se, že velká část materiálů a recyklačních projektů si na udržitelnost pouze hraje, ale reálný dopad mají minimální.

„Doteď se z podhoubí dělají hlavně stínítka na lampy a u toho se mluví o ekologii v kavárně. My máme ambice trochu jinde, neděláme naivní eko pro eko,“ říká Minařík. V minulém měsíci se proto firma přestěhovala do větších prostor a aktuálně hledá investora, aby mohla růst rychleji a dosáhnout svých cílů. Pomoct by k tomu měla optimalizace, automatizace a právě vysoké objemy produkce.

„Naším cílem je prosadit mycelium v průmyslu. Díky masové produkci klesne jeho cena, a tak budeme moci konkurovat dnes již extrémně optimalizované výrobě plastů,“ odkrývá firemní strategii marketingový specialista Vladan Košut. V budoucnu by do houbového obalu chtěli balit menší spotřebiče pro domácnost, ale i pračky, lednice či kotle.

Tuny plastu z automobilek

Průměrný Evropan vyhodí ročně 32 kilogramů plastů. Ještě zásadnější ekologickou stopu však za sebou nechávají výrobní firmy. Na vlastní oči se s tím setkal druhý ze zakladatelů Myca, materiálový inženýr Jan Ostrezi. Ještě donedávna totiž pracoval jako technolog vstřikování plastů v automobilovém průmyslu.

„Automotive je šílené odvětví, chtěl jsem změnu, protože plasty už nemůžu strávit,“ říká technolog, který se podílel na výrobě palubních desek. Plastový odpad koncového zákazníka je podle něj v porovnání s tím průmyslovým jen špička ledovce.

„Ve spalovnách končí tuny plastu z automobilek a nikdo to nevidí. Jdu si napravit karmu za to, co jsme tam napáchali,“ přiznává sedmadvacetiletý Ostrezi. Myco je podle něj ta správná ekologická alternativa, kterou chce šířit a posunout díky ní celé Česko. Vlastnosti mycelia a možnosti, které nabízí, jej totiž doslova nadchly.

„Rád bych vytvořil něco, za co se tu nebudeme muset stydět,“ poznamenává Ostrezi. Produkt z podhoubí podle obou zakladatelů může z velké části jednorázové plasty nahradit, neboť se vyrábí ekologickou cestou a především je snadno a rychle rozložitelný. Není nutné recyklovat výrobky ani řešit následnou logistiku odpadu. „Jednoduše je můžete vyhodit na kompost nebo na pole, kde po rozložení poslouží jako hnojivo,“ říká rodák z Kyjova.

Do velkovýroby obalových materiálů z mycelia se přitom podle průzkumů Myca zatím nikdo jiný v Evropě nepustil. Velkou část postupů i technologií tedy museli podnikatelé sami vyvinout, což jim trvalo půl roku. „Nemáme miliony v kapsách, museli jsme vyjít za levno a postavit to na koleni,“ podotýká Ostrezi.

Společnými silami tak již vyvinuli třeba velký propařovač, formy a aktuálně vyrábí bioreaktor. „Nejsem vystudovaný mikrobiolog a díky tomu jsem zkoušel i věci, které by ostatní považovali za nepřípustné. Ale ony fungují,“ říká Minařík, který absolvovat Královskou akademii výtvarných umění v Kodani a v Mycu působí jako výzkumník a vizionář.

Na jih Moravy se z Dánska přestěhoval kvůli přítelkyni, která ho mimoděk navedla na nový směr. Ráda totiž chodí v lese mimo cesty a hledá houby. „Štvalo mě, že nemůžu nic najít, než jsem si všiml, že existuje spousta chorošů,“ popisuje Minařík, jak se před šesti lety dostal od malířského plátna k houbám.

„Jednoho dne jsem našel bílý choroš, který voněl jedle. Rozhodl jsem se, že je začnu studovat a sbírat, protože jich je všude dost,“ vzpomíná umělec, který má dnes doma sbírku všech možných druhů. Pro výrobu však Myco používá aktuálně jen jednu nejosvědčenější houbu – reishi.

Výroba probíhá ve dvou fázích. Tři týdny prorůstá mycelium substrátem, poté je připraveno k formování. Ve druhé fázi se mycelium rozdrtí, nasype do forem a během několika dnů dorůstá do požadovaného tvaru. V závislosti na počtu dní se dá docílit potřebné tvrdosti. V závěru se houba vysuší a sterilizuje, což ji v podstatě zahubí.

Aktuálně má Myco k dispozici 250 metrů čtverečních a houby pěstuje v patrech. Výroba mycelia je tedy poměrně náročná jak časově, tak i prostorově. Oproti plastům, jejichž výroba má za sebou desítky let optimalizací, je však výroba materiálu z mycelia zcela úsporná po stránce energetické.

Zatímco k výrobě plastů je zapotřebí granulát zahřívat za teploty až 300 stupňů Celsia, k výrobě mycelia stačí pokojová teplota. „Granulát pro výrobu plastů se navíc musí dovážet, což bude čím dál dražší. Trend směřuje k lokálnosti,“ myslí si Ostrezi.

Substrát, který Myco používá, tvoří převážně piliny z dřevozpracujícího průmyslu. Velkou část vstupních surovin získávají skrze odpadové tržiště Cyrkl, za nímž stojí Cyril Klepek. Využít umí aktuálně jakýkoliv nechtěný odpad s obsahem celulózy, jako jsou slupky z obilovin či vypražená káva.

„Srovnáváme se s plastem, ale nejsme plast. Biodegradabilita, tedy rozložitelnost v přírodě, je pro nás strašně důležitá věc. Věřím, že v budoucnu bude zcela zásadní. Plast bude čím dál dražší, pravděpodobně vzniknou daně z odpadu. To vše hraje pro nás,“ zamýšlí se Ostrezi.

Nejen obalový materiál

Byť snadná rozložitelnost sehrává v obalových materiálech z podhoubí klíčovou roli, Myco spolu s brněnským Vysokým učením technickým vyvíjí také produkt, u kterého je žádoucí pravý opak. „Oslovila nás stavební firma, pro kterou testujeme zpracování podhoubí jako materiál odolný vůči vnějším vlivům. V tomto případě musíme biodegradabilitu umět významně oddálit,“ říká technolog.

Vývoj se dává do pohybu i jinde a éra využívání pestrého potenciálu hub (od kabelek přes budovy) je nejspíš jen otázkou času. Oblast stavebnictví v tomto směru nicméně zatím moc probádaná není. Odolnost vůči čtyřem ročním obdobím a mechanické zátěži je totiž poměrně složitá výzva. Životnost svých produktů Myco aktuálně dokáže ovlivnit způsobem zpracování na lisu a sekundárními nátěry.

S chemickou fakultou VUT nyní testují, jak lze vylisovaný materiál ještě víc zpevnit, zarovnat a zkrásnět. Aktuálně dosaženou pevnost Ostrezi přirovnává k desce z dřevotřísky. K lisu, který by vytvořil desku například o velikosti stolu, se však tým zatím nedostal.

Samozřejmostí je pak zachování nezávadné povahy materiálu. „Závadnost v kontaktu s jídlem z logiky věci být nemůže. Reishi je jeden z nejlepších doplňků stravy a zbytek je klasické dřevo,“ usmívá se Ostrezi. Kdyby bylo ve dřevu něco toxického, houba tam podle jeho slov neporoste.

Vzhledem k pórovitosti je přitom možné materiál z mycelia použít i jako izolaci. Výhodou v tomto případě je například i skutečnost, že je podstatně odolnější vůči ohni a při vyšších teplotách se specificky netaví.

V rámci experimentů zkouší Myco pěstovat houby takřka na čemkoliv, i na odpadech, které neobsahují celulózu. „Je spousta jiných cest a odpadů, které lze využít,“ poznamenává Minařík, který zkoušel pěstovat houby třeba na uhlí. Stejně tak dvojice experimentuje s formou, do které podhoubí nechávají dorůst.

Obaly na lahve či květináče na sazeničky již firma vyvinula k vlastní spokojenosti, nyní přišly na řadu krabičky na kávu, obaly na sklenice a jednorázové krabičky na jídlo, jejichž vývoj se pomalu blíží do finální třetiny. „Všichni vidíme, jak vehementní odpad obaly od jídla představují, a to nás nenechává klidnými,“ objasňuje Minařík.

Výtvarník aktuálně pracuje také na zlepšení houbové kůže (což zkouší i Adidas). Za tímto účelem mu část své výzkumné kapacity nabídl Ústav adaptabilních biotechnologií AV. „Jak vás jednou ten prostor hub polapí, zjistíte, že celá říše je neuvěřitelná do estetiky samotné, ale i funkce. Člověk tomu lehce propadne,“ přiznává.

Za svou hlavní činnost Minařík stále považuje malování, byť jak sám uznává, to už dnes má dost vážné konkurenty. Kromě hub našel totiž na jihu Moravy vášeň také ve zpracování ovoce pro výrobu ciderů a limonád. O tom ale zase někdy příště.