Člověk nemusí být kdovíjaký investiční expert, aby si všiml, že kolem energetické skupiny ČEZ bylo poslední dobou docela dusno. Hodně pozornosti vyvolal Radovan Vávra, který měl nastoupit do její dozorčí rady, ale pak se kvůli zdravotním problémům stáhl. Následně ministerstvo financí překvapilo tanečky kolem výplaty dividendy. Další ránou jsou plány na vyšší zdanění energetických firem. Co to znamená pro akcie ČEZu, vysvětluje ve svém komentáři Štěpán Hájek z investiční společnosti XTB.

Hodnota akcií je sice v dlouhodobém hledisku velmi vysoká, jenže v posledních dnech začala klesat, protože právě série nešťastných vládních kroků a oznámení vedla investory k úvahám, zda má cenu držet podíly v ČEZu i nadále. Podle Štěpána Hájka z XTB ztrácejí hlavně zahraniční investoři o titul zájem.

***

Akcie ČEZu se během jara po dlouhých dvanácti letech dostaly nad hranici tisíce korun a následně dokonce pokořily 1 200 korun. Během posledních dní však spadly zpět na dohled tisícovky. Co je příčinou? ČEZ sice vykazuje rekordní zisky, ale je to polostátní firma a z velké části tedy i její vývoj ovlivňují právě zájmy státu. A ty se nyní v důsledku rostoucí inflace, kterou částečně táhnou stoupající ceny energií, přesouvají k minimalizaci dopadů na firmy a domácnosti.

ČEZ dnes – s ohledem na volný trh – prodává elektřinu za německé ceny, jejichž výše je dána především tím, že elektřinu tam z velké části vyrábí z plynu. A toho je v Evropě nedostatek… ČEZ sám přitom vyrábí elektřinu převážně z jádra a uhlí. Ano, u výroby z uhlí brzdí enormní ziskovost emisní povolenky, ale u jádra má ČEZ skutečně luxusní marže. A to se propisovalo i do růstu ceny akcií, jelikož řada investorů prostě a jednoduše sází na to, že profit společnosti bude dále růst.

Ceny elektřiny však začínají narážet na únosnou mez, vláda tak musí začít něco dělat. Po vzoru dalších zemí zvažuje, že vykoupí elektrárny, aby dostala výrobu elektřiny pod svá křídla. Zazněl dokonce návrh na rozdělení společnosti. Někteří vnímají plány premiéra Petra Fialy jako znárodnění, i když tomu tak doslova není. Pro cenu akcií ale rozhodně nejde o příliš pozitivní zprávu, akcionáři mají obavy, že přijdou o zisky v následujících letech, s nimiž kalkulovali. Že mohou očekávat, že stát odkoupí jejich podíly s jistou prémií, je spíš slabá útěcha.

Poslední týden byl však plný dalších zajímavých událostí, které měly bezprostřední dopad na ceny akcií ČEZ. Vše začalo ministerstvo financí, když přišlo s návrhem na dividendu ve výši 48 korun, přičemž představenstvo navrhovalo 44 korun. Resort zároveň navrhl odložení vyplacení dividendy z 1. srpna na 1. listopadu. Důvod? Prý kvůli opatrnosti, kdyby Rusové zastavili dodávky plynu. Jenže jedním dechem zástupci vlády prohlásili, že likvidita není problém…

Celé vládní dění kolem ČEZ bylo vydatné na komunikační přešlapy a nesrovnalosti. I samotná výše dividendy – stát má z dividendy letos inkasovat 18 miliard a příští rok ještě více, jenže klidně si mohl na valné hromadě prosadit mnohem vyšší výplatu a ČEZ by to ustál. Na pomoc lidem by mu tak přiteklo mnohem víc peněz. Každopádně minoritní akcionáři byli z toho všeho už dost zmatení, ale nebylo to ještě vše. Koaliční strany přišly následně s návrhem sektorové daně na energetický průmysl, jinými slovy další zásek do ziskovosti ČEZu.

Zraky všech zahraničních investorů se v ten moment odvrátily od pražské burzy. Kdo by chtěl mít něco společného s firmou, kde vláda nejdříve oznámí možný odkup, den poté srazí cenu níže a na valné hromadě zazní, že se odložení výplaty dividendy vlastně hodí, i když dostatečnou likviditu společnost má? Oči pro pláč pak zbývají všem akcionářům, kteří se těšili na rekordní zisky, jelikož byznys model ČEZu je jednoduše postavený na prodeji elektřiny, která je nyní z globálních důvodů velmi drahá. Tento příběh ale pomalu končí.