Komentář Petra Žabži: Chování akciových trhů by se v uplynulém týdnu dalo popsat jako minimálně „divné“. Zatímco v pondělí ráno to vypadalo, že končí svět a japonský akciový trh se propadl nejvíce za posledních 37 let (s podobně panickou reakcí burz v Evropě a ve Spojených státech), konec týdne byl pro změnu zalitý sluncem. Index S&P 500 za minulý týden tak nakonec přišel jen o 0,7 procenta, zatímco technologický Nasdaq Composite oslabil o pouhých 0,8 procenta. Evropský Euro STOXX 50 dokonce posílil a připsal si 0,4 procenta.

Co se stalo a proč investoři tak zpanikařili? V případě takto masivního pohybu na trhu vždy platí dva předpoklady. Tím prvním je, že málokdy lze vinit exkluzivně jenom jeden faktor a téměř vždy jde o kombinaci více věcí dohromady. Tím druhým je, že pohled do zpětného zrcátka je obecně velmi zjednodušující a realita nakonec může odhadům a spekulacím ekonomů a analytiků odpovídat pouze částečně.

Jaké důvody tedy podle všeho vedly k tak kolosální volatilitě burz? Tím prvním byla makroekonomická data přicházející ze Spojených států. V pátek 2. srpna bylo totiž oznámeno, že míra nezaměstnanosti dosáhla v červenci 4,3 procenta. Odhady pracovaly s mírou 4,1 procenta a toto číslo tak představuje nejen pokoření ekonomických předpovědí, ale i nejvyšší míru nezaměstnanosti za posledních 12 měsíců.

Investoři si už několik měsíců kladou otázku, zda v USA nastane „hard landing“ nebo „soft landing“ a tento údaj jejich uvažování naklonil spíše k tvrdší variantě „přistání“ ekonomiky. Nepomohlo ani to, že investiční banka Goldman Sachs zvýšila riziko recese z 15 procent na 25 a JPMorgan dokonce z 10 na 35 procent.

Další hřebíček do rakve optimismu pak přinesla informace, že Warren Buffett se zbavil poloviny své pozice v akciích Applu ve prospěch hotovosti a někteří investoři si tento krok vyložili jako signál, že růst Magnificent 7, tedy sedmičky velkých technologických společností, se blíží ke konci.

V neposlední řadě nelze nezmínit i úvahy, že za vším je růst úrokových sazeb v Japonsku a rozvazování tzv. „carry trade“ – investiční operace, kdy si půjčíte nízko úročené aktivum (japonský jen), ten směníte do více úročené měny (americký dolar) a nakoupíte za něj rostoucí aktiva (technologické akcie).

Jak jsem zmínil v úvodu, jakkoliv platné všechny tyhle důvody mohou být, realita může být nakonec mnohem prozaičtější – investoři jsou prostě zoufale nervózní. Zatímco náznaky ekonomického zpomalení v USA jsou patrné, tamní akciový trh je všechno, jenom ne levný. Americké akcie se nyní – měřeno indikátorem forward P/E (budoucí odhadovaný zisk na jednu akcii – pozn. red.) – pohybují na hladině 20,32, zatímco historický průměr je kolem 15.

Takto šťavnaté valuace lze ospravedlnit v okamžiku, kdy máte prudce rostoucí ekonomiku, klesající nezaměstnanost a zvyšující se produktivitu. Nic z toho se však nyní (takto razantně) neděje, a proto je vyšší míra nervozity investorů na místě.

Otázkou zůstává, zda reakce trhů v minulém týdnu byla jednorázová anomálie nebo předzvěst věcí příštích. Za necelé tři měsíce nás čekají v USA prezidentské volby, v září by měla tamní centrální banka FED snížit úrokové sazby (trh s tím v zásadě napevno počítá), a tak je realistické očekávat, že volatilita tady s námi ještě nějakou dobu zůstane.