Byť by mělo být na dětských hřištích ideálně živo, i v těch nejrušnějších urbanistických částech představují malou oázu klidu, hlavně pro rodiče. Pro děti jsou zase neuvěřitelným světem, kde se rozvíjí jejich fyzická i mentální zdatnost. Nemusí se přitom nutně jednat o klasický koncept dřevěného domečku, houpačky, klouzačky a kolotoče. Architekti ze Skull studio ukazují, že rozmanitost pojetí dětského hřiště je stejně bezbřehá jako samotná dětská fantazie.

Pokud někdy narazíte na dětské hřiště z pera architektů Skull Studia, možná vás na první dobrou ani nenapadne, že se o dětské hřiště jedná. Jejich projekty jsou jiné, netradiční, ale o to víc lákavější. A to nejen pro děti ale i dospělé.

„Z našeho pohledu plní dětské hřiště jednu z elementárně vitálních funkcí veřejného prostoru. Je místem, kde se setkávají obyvatelé lokality napříč generacemi. Dětské hřiště musí vábit, podněcovat zvědavost a touhu po dobrodružství,“ vysvětluje svůj pohled na věc Matěj Hájek ze Skull Studia.

Studio se oprostilo od vnímání dětského hřiště jako místa, kde má probíhat pouze dětská hra. Celý návrh je pro ně spíš funkční plastikou, tedy sochy s herní funkcí, která nemusí nutně jít na úkor sochařské a estetické kvality. Pro inspiraci si nejčastěji chodí do přírody.

„Čím hlouběji se ponoříme do detailů přírodních jevů, tím komplexnější mechanika vztahů se před námi otevírá,“ vysvětluje Hájek s tím, že tyto jevy zároveň kombinují se současnými poznatky z disciplín jako je kognitivní věda a biomechanika. Ne všechny nápady a poznatky je ale možné přetavit v realitu. Designéři dětských hřišť jsou svázáni řadou bezpečnostních norem, díky kterým jsou dětská hřiště ve finále vzájemně velmi podobná až zaměnitelná.

„Z pohledu sochaře je bezpečnostní norma osinou v zadku. Z pohledu designéra, se jedná o omezení, které se projevuje v estetické i funkční rovině návrhu. Prosadit atypický návrh je při současné praxi aplikace normy obtížnější. O to více pak ale výsledek stojí za to,“ vysvětluje Hájek s tím, že byť norma slouží k tomu, aby děti chránila, ve skutečnosti je spíše kontraproduktivní.

„Zastáváme názor, že stávající legislativní rámec normy je nevyhovující. Nejen z důvodu dopadu normy na estetiku herních prvků, ale i z důvodů poznatků, které plynou z praxe užívání příliš bezpečných herních prvků. Dopady na rozvoj fyzického a mentálního aparátu dětí nejsou dobré, naopak,“ vysvětluje Hájek.

Jak celá filozofie studia vypadá v praxi, se lze přesvědčit na několika místech v republice. Nejstarším dětským hřištěm studia je projekt Rezervace Bororo, který byl navržen pro pražskou zoo. Ta si přála dětské hřiště stylizované do podoby amazonské stromové vesnice, která však bude plně v souladu s bezpečnostní normou.

„I přes limity normy se nám podařilo dosáhnout atraktivního výrazu, soudě dle popularity. Rodiče prý zařazují Bororo takticky až na závěr okruhu prohlídky z důvodů nevůle dětí opouštět herní areál,“ říká Hájek. Na další, tentokráte již více neobvyklé hřiště, lze narazit v Krkonoších. Pecka ve Velké Úpě je soubor herních prvků balancujících na pomezí sochy a herní konstrukce.

V nadmořské výšce 1 062 metrů lze relaxovat v přírodě, zatímco děti mohou do detailu prozkoumávat skulptury inspirované přírodou Krkonoš. Podle autorů návrhu Pecka ukazuje, jak zajímavý může být výsledek, pokud má provozovatel odvahu experimentovat s bezpečnostní normou.

„Konstrukční, materiálové řešení, je přímo úměrné povětrnostním podmínkám a předcházela mu podrobná studie příkladů z alpských a severských lokalit. Zásah do krajiny je minimalizovaný užitím neexpanzivní kotevní techniky, zemních vrutů. Soulad námětu, krkonošské fauny, se vzdělávacím programem národního parku. To vše dělá z Pecky výjimečný projekt na lokální, česká měřítka,“ vysvětluje Hájek.

Hřiště bez vodorovné plochy

Jak může vypadat dětské hřiště, pokud autor dostane absolutní svobodu, pak ukázalo studio na Bienále architektury v Benátkách v roce 2021. Vytvořilo zde dočasnou instalace s názvem Off Fence, která se zcela vymykala klasické představě o dětském hřišti i díky symbolice, kterou nesla.

Autoři ze Skull Studia říkají, že instalace symbolicky interpretovala náměř přehlídky How will we live together? a převrací význam v otázku Co nás rozděluje? Funkční design prvku byl výsledkem výzkumu na poli kognitivních disciplín. A vzniklo neobyčejné hřiště.

„V celé konstrukci nenaleznete jedinou vodorovnou plochu. Pohybem v prolézačce jste tak vystaveni konstantní stimulaci balančního aparátu. Instalace je navržena jako plně funkční herní prvek, který je z to obsloužit všechny věkové kategorie návštěvníků dětského hřiště,“ popisuje Hájek s tím, že se nyní hledá místo, kam by se tato instalace mohla přesunout na trvalo.

Skull studio nyní pracuje na projektech dalších hřišť. Více se chce zaměřit na podobné projekty jako byla Pecka. Tedy dávat horským areálům určitou mimo lyžařskou náplň, za kterou by do nich mohli mířit turisté i v létě. Mimo to však Skull pracuje i na klasičtějších projektech, jako byl například nedávno odhaleny vzorový loft v projektu Vanguard.