V hlavě, přestože spadalo do produkce věhlasného Pixaru, v době premiéry v roce 2015 působilo jako překvapení. Snímek se vydal cestou spíše jednodušší animace, představil poměrně dospělé téma vyrovnávání se se smutkem a velkými životními změnami a zaměřil se na poměrně abstraktní zpracování dětských emocí v průběhu dospívání. Výsledek ale těžko mohl dopadnout lépe. Novináři V hlavě zaplavili nadšenými recenzemi a v kinech film utržil přes 858 milionů dolarů. Přesto nikdo nečekal, jak dobře si povede pokračování.

Odhadovalo se, že V hlavě 2 v amerických kinech za první víkend utrží něco mezi 80 a 90 miliony dolarů, což je samo o sobě poměrně vysoké číslo. Ve skutečnosti ale film dosáhl až na závratných 155 milionů dolarů, což představuje dosud nejlepší premiéru letošního roku – a s velkým náskokem. Tento status zatím patřil Duně: Druhé části, která za první víkend utržila 82,5 milionu dolarů. Částka, která připadla V hlavě 2, se dokonce přibližuje loňskému úspěchu Barbie, jež začínala s 162 miliony.

Příjmy z ostatních zemí jsou také skvělé. Novinka z produkce Pixaru mimo domácí trh prodala lístky za 140 milionů dolarů – opět výrazně více než za stejnou dobu pokračování Duny se 100 miliony. Globálně tak má animovaný snímek po premiéře na kontě hned 295 milionů dolarů (v přepočtu 6,8 miliardy korun). Při rozpočtu kolem 200 milionů dolarů by se do jednoho nebo dvou týdnů měl zaplatit.

Zatímco před uvedením novinky se široce diskutovalo, jak dobré šance má na nastartování zatím mizerné letní sezóny v Hollywoodu, teď se vyjmenovávají rekordy, které už stihla pokořit nebo se jim přiblížit. Oněch 140 milionů dolarů mimo Spojené státy například představuje nejlepší premiéru animovaného filmu všech dob. Dosud v tomto ohledu dominovalo Ledové království II se 135 miliony. V Latinské Americe pak pokračování V hlavě dosáhlo na druhý nejlepší start vůbec – lépe se zde v prvním víkendu dařilo jen Avengers: Endgame.

Značný podíl na úspěchu má originální koncept snímku. V hlavě 2 se opět vydává do mysli dospívající dívky Riley, která nedávno oslavila třinácté narozeniny a chystá se nastoupit na střední školu. Jednoho dne se v řídicí místnosti Rileyiny hlavy rozezní alarm upozorňující na příchod puberty, technici přijdou rozšířit kontrolní panel a do velínu se nastěhují čtyři nové emoce. Zrovna v době, kdy si Radost myslela, že má vše pod kontrolou, přichází Úzkost a s ní naprostý chaos.

Dívka na každý impuls reaguje mnohem výrazněji než dříve, nové emoce rozbíjejí zaběhnutý systém a Riley získává o sobě zcela jiný, převážně negativní obraz. To se projevuje v jejím nevhodném chování, narušují se i vztahy s jejími přáteli. Zkrátka koncept dospívající hrdinky učící se žít s novými emocemi zůstává stejný jako v prvním filmu, hned několik nových postav, pocitů a problémů ale celou věc komplikuje.

Novince nevyhnutelně chybí překvapení, jaké publikum zažilo v roce 2015, takže zážitek z objevování mentálního světa a vynalézavého zpracování jeho mechanismů je tentokrát slabší. Právě částečné opakování už jednou viděného filmu V hlavě 2 vytýkají někteří kritici, podle nichž pokračování nabízí totéž co první film, ale v o něco horší formě. Převažují nicméně pozitivní recenze, které chválí ambiciózní koncept a zkoumání dětské, respektive lidské mysli.

Právě známý námět a zpracování hrají velký podíl na úspěchu filmu. Pokračování nevznikají náhodou, ale protože fungují. „Všichni říkají: ‚Proč neděláte víc původních věcí?‘“ řekl v rozhovoru pro časopis Time kreativní šéf Pixaru Pete Docter. „Když je ale děláme, lidé se na ně nedívají, protože je neznají. U pokračování si řeknou: ‚Aha, tohle jsem viděl, to se mi bude líbit,‘“ dodal.

Situace je ale o něco složitější. Jak před časem přiznal prezident Pixaru, studio v průběhu pandemie diváky naučilo sledovat streamovací službu Disney+, kde premiérově vyšlo několik animovaných blockbusterů jako Duše, Proměna a Mezi živly. Pokud se tak nejednalo o skutečně vysoce očekávaný projekt, nebyl moc velký důvod vyrážet do kina a stačilo počkat si na uvedení online. To byl nejspíš důvod, proč například propadl předloňský Rakeťák.

Foto: Falcon

Emoce z prvního filmu se musí vypořádat s nově příchozími

A proč V hlavě 2 tak převálcovalo očekávané blockbustery posledních měsíců jako Kaskadér a Furiosa: Sága Šíleného Maxe? Primárně jde nejspíš o několik faktorů. Furiosa sice navazuje na kultovní akční ságu, jedná se ovšem o prequel, který zpravidla není tak populární jako pokračování. Navíc film obsadil do hlavní role jinou herečku než v případě Šíleného Maxe: Zběsilé cesty. A i přes velice dobré recenze se o snímku nesly zvěsti, že je to o něco méně dobrá variace svého předchůdce.

Zběsilá cesta, která sama nebyla nijak extrémně úspěšná, byla před lety překvapením, když se režisér George Miller po několika rodinných filmech vrátil k akčnímu žánru ve skvělé formě. Furiosa se naopak musela vypořádat s obrovskými očekáváními, která tak docela nenaplnila – snad to v případě pokračování jednoho z nejlepších akčních filmů vůbec ani nebylo možné.

Kromě toho jak Kaskadér, tak Furiosa měly poměrně omezené cílové publikum. Přestože oba filmy mají výrazné ženské hrdinky, stále míří primárně na dospívající nebo dospělé muže, ať už svými náměty, stylem humoru nebo věkovým omezením (Furiosa má přístupnost od 15 let, v USA označení R). V kinech naopak už déle chybí více rodinných filmů.

Znamená úspěch V hlavě 2, že zábavní průmysl je pro tento rok zachráněn a že uspějí i další letní blockbustery – také pokračování? Samozřejmě, že ne. S Barbie a Oppenheimerem se nicméně loni ukázalo, že diváci mají zájem o originální látku se silným autorským vkladem a to, jak důležité je ovládnout kulturní povědomí ještě před premiérou. Úspěch V hlavě 2 zase naznačuje, že za určitých podmínek může stále skvěle fungovat i dřívější model spoléhání se na zavedené tituly.