Barokní Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou patří mezi první díla legendárního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela na žďárském panství. Vznikl v roce 1709 z iniciativy opata Václava Vejmluvy, který se obával morové epidemie. Mor nakonec město minul, takže hřbitov začal sloužit až později. Po čtyřech letech intenzivní práce byla v říjnu 2025 dokončena jeho rozsáhlá rekonstrukce za více než 4,4 milionu korun. Na projektu se podílely kromě profesionálů i místní dobrovolníci a zahraniční podporovatelé.

Santini původně navrhl hřbitov na půdorysu sférického trojúhelníku se třemi eliptickými kaplemi symbolizujícími Nejsvětější Trojici. V roce 1755 však byla přistavěna čtvrtá kaple, čímž se původní geometrická koncepce změnila a půdorys začal připomínat lidskou lebku. Pozorný návštěvník si může všimnout původního trojúhelníkového tvaru díky značení na fasádách a kamenným liniím v trávě.

Santini nebyl jen mistrem sakrální symboliky, ve žďárském klášteře navrhl i hospodářské stavby jako dvůr Lyra s půdorysem hudebního nástroje či špitál s křížovým půdorysem. Dolní hřbitov je dnes přístupný v letních měsících, návštěvníci si mohou prohlédnout nejen architekturu, ale i historické kříže a originály barokních soch.

K atmosféře místa přispívá i pověst o českém upírovi. Podle legendy zde byl v roce 1817 pohřben krutý správce Alois Ulrich, který měl po smrti terorizovat okolí jako nemrtvý. Místní ho prý spatřovali putovat po městě, a když nechali otevřít jeho hrob a našli tělo bez známek rozkladu, uvěřili, že je upírem.