Bezpečnostní normy dětských hřišť brání dětem v rozvoji, říkají autoři neobvyklých prolézaček
Navrhují prolézačky vycházející z nejnovějších poznatků kognitivní vědy a biomechaniky. Jejich hřiště se od plácků s houpačkou a klouzačkou liší.
Byť by mělo být na dětských hřištích ideálně živo, i v těch nejrušnějších urbanistických částech představují malou oázu klidu, hlavně pro rodiče. Pro děti jsou zase neuvěřitelným světem, kde se rozvíjí jejich fyzická i mentální zdatnost. Nemusí se přitom nutně jednat o klasický koncept dřevěného domečku, houpačky, klouzačky a kolotoče. Architekti ze Skull studio ukazují, že rozmanitost pojetí dětského hřiště je stejně bezbřehá jako samotná dětská fantazie.
Pokud někdy narazíte na dětské hřiště z pera architektů Skull Studia, možná vás na první dobrou ani nenapadne, že se o dětské hřiště jedná. Jejich projekty jsou jiné, netradiční, ale o to víc lákavější. A to nejen pro děti ale i dospělé.
„Z našeho pohledu plní dětské hřiště jednu z elementárně vitálních funkcí veřejného prostoru. Je místem, kde se setkávají obyvatelé lokality napříč generacemi. Dětské hřiště musí vábit, podněcovat zvědavost a touhu po dobrodružství,“ vysvětluje svůj pohled na věc Matěj Hájek ze Skull Studia.
Studio se oprostilo od vnímání dětského hřiště jako místa, kde má probíhat pouze dětská hra. Celý návrh je pro ně spíš funkční plastikou, tedy sochy s herní funkcí, která nemusí nutně jít na úkor sochařské a estetické kvality. Pro inspiraci si nejčastěji chodí do přírody.
„Čím hlouběji se ponoříme do detailů přírodních jevů, tím komplexnější mechanika vztahů se před námi otevírá,“ vysvětluje Hájek s tím, že tyto jevy zároveň kombinují se současnými poznatky z disciplín jako je kognitivní věda a biomechanika. Ne všechny nápady a poznatky je ale možné přetavit v realitu. Designéři dětských hřišť jsou svázáni řadou bezpečnostních norem, díky kterým jsou dětská hřiště ve finále vzájemně velmi podobná až zaměnitelná.
„Z pohledu sochaře je bezpečnostní norma osinou v zadku. Z pohledu designéra, se jedná o omezení, které se projevuje v estetické i funkční rovině návrhu. Prosadit atypický návrh je při současné praxi aplikace normy obtížnější. O to více pak ale výsledek stojí za to,“ vysvětluje Hájek s tím, že byť norma slouží k tomu, aby děti chránila, ve skutečnosti je spíše kontraproduktivní.