Čech se podílel na objevu, jak upravit DNA. Příběh teď doporučuje ke čtení samotný Bill Gates
Bill Gates zveřejnil tradiční výběr pěti nejlepších knih, které letos přečetl a které doporučuje pod stromeček. Tentokrát mezi nimi chybí práce jeho oblíbeného vědce Václava Smila (jeho poslednímu spisu Čísla nelžou věnoval na webu GatesNotes i celé video). Přesto je ve vánočním miliardářově výběru silná česká stopa, a to v knize Code Breaker, jež pojednává o objevu technologie CRISPR-Cas9, která umožňuje úpravy DNA.
Ústřední postavou knihy, která pochází z pera legendárního životopisce Waltera Isaacsona, je americká biochemička Jennifer Doudna. Právě ona dostala spolu s francouzskou mikrobioložkou Emmanuelle Charpentier loni Nobelovu cenu za chemii. Jejich objev funguje jako takové proteinové nůžky, které dokáží vystřihnout a nahradit vybranou část genomu, a to s pomocí kyseliny RNA. Jde o převratnou technologii, která do budoucna skýtá ohromné příležitosti (i rizika) například v medicíně. Zároveň to je nesmírně obchodně zajímavá oblast.
„CRISPR má potenciál stát se standardem při léčbě nemocí. Už probíhají klinické testy na pacientech s rakovinou, srpkovitou anémií nebo chorobami očí. Jsem přesvědčená, že během příštích několika let se dočkáme průlomových metod na bázi CRISPR, které budou pomáhat také lidem s nemocemi jater či se svalovou dystrofií,“ řekla Doudna v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Její práce se proslavila v roce 2012, kdy ji publikovali v prestižním časopisu Science. Pod článkem bylo podepsaných šest lidí a hned to první jméno bylo výsostně české – Martin Jínek. Dnes dvaačtyřicetiletý vědec, který momentálně působí na univerzitě ve švýcarském Curychu, byl klíčovou součástí týmu Jennifer Doudna.
Fakticky to byl on, kdo výzkum coby doktorand u Jennifer Doudna na univerzitě v Berkeley odpracoval. Byl tím, kdo pipetoval a prováděl pokusy v rámci svého výzkumného projektu. „To je klasická hierarchie, taková je role postdoktorandů. U Jennifer jsem se toho hodně naučil,“ líčil své zážitky z Kalifornie v časopisu Forbes. To, že Doudna jednou dostane Nobelovu cenu, ostatně zmínil už v roce 2014.
O jeho důležité roli (kvůli které byl také u zmíněného článku v Science uvedený na prvním místě) píše i Walter Isaacson ve své knize. A Doudna zásadní vliv svých kolegů sama často zdůrazňuje – stejně jako to, jak se coby žena musela opakovaně vypořádávat s nedůvěrou a výhodami svých mužských konkurentů a protějšků.