Tak trochu Wikipedie v kostce. Poprvé v češtině vychází kniha Čísla nelžou od Václava Smila, kterou si oblíbil i Bill Gates

Čísla nelžou od Václava Smila

Reprofoto: Bill Gates/YouTube

Jméno plzeňského rodáka a uznávaného vědce Václava Smila možná více než v Česku rezonuje ve světě. Ostatně už dlouhá léta si buduje kariéru za oceánem, kde se z něj stal kanadský občan a také autor literatury faktu, kterou si oblíbil i Bill Gates. A jak ukazuje jeho poslední výtvor, také milovník statistik. Kniha, kterou Smil vydal původně v říjnu 2020, dostala název Numbers Don’t Lie a nyní vychází také v českém překladu jako Čísla nelžou v nakladatelství Kniha Zlín. CzechCrunch přináší její recenzi.

Spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates už dříve nazval tuto publikaci tou nejpřístupnější, kterou kdy Václav Smil napsal. Jednoduše řečeno, podtitul knihy 71 věcí, které byste měli vědět o světě říká v podstatě přesně to, co na zhruba 360 stránkách najdete.

Sedmasedmdesátiletý kanadský autor českého původu si totiž dal ambiciózní úkol: co nejobsáhleji, přitom stručně a výstižně popsat v číslech, jak funguje dnešní svět. Jednasedmdesát krátkých kapitol je rozděleno do několika tematických bloků: lidé, státy, stroje, paliva a elektřina, doprava, potraviny a životní prostředí. O mnoha z nich přitom mluvil i na nedávném Týdnu inovací, na němž například kritizoval internet i energetiku.

Taková malá encyklopedie

Knihu díky tomu ani není třeba číst od začátku do konce. Pokud je vám to po chuti, můžete s ní zacházet jako s s malou encyklopedií a otevřít na náhodné stránce – téměř s jistotou se dozvíte nějakou zajímavou statistiku, informaci či neočekávanou souvislost. Oněch 71 kapitol na sebe jen zřídka navazuje. Chvílemi se tak můžete cítit, jako když otevřete Wikipedii a od částicového urychlovače se proklikáte až k egyptským faraonům.

V případě Smilovy knihy to není ani trochu nadsázka: od nezaměstnanosti v USA se během půl hodiny dostanete k nejstaršímu člověku na světě, přes k informaci, že nejlepší maratonci vypíjí za závod jen 200 mililitrů tekutin, až ke způsobu, jakým naši předkové naháněli antilopy. Proto snad ani nelze popsat, o čem přesně tato kniha vlastně je. Je o světě, o lidech, o naší planetě… tak nějak o všem.

Krátké kapitoly však rozhodně neznamenají, že by autor šel v tématech kdovíjak po povrchu. Naopak – je ohromující, jakou míru zajímavých detailů se povedlo na malý prostor nahustit. Až na výjimky autor čerpá čísla z oficiálních statistik nadnárodních organizací nebo renomovaných výzkumných agentur. Tvrdá data tak stojí jako základ celé knihy. Méně pozorní čtenáři nicméně mohou díky tomu sem tam ztratit niť, ale časté grafy a vizualizace umožní si všechny informace lépe představit.

Kompozice knihy má ale i své nevýhody. Kapitolky jsou sice nahuštěné statistikami, ale jinak jsou poměrně stručné. Místo hlubokého náhledu do nějaké problematiky tak autor ukazuje spíš úvod do mnoha z nich a ponechává na čtenářích, zda budou chtít hledat informace o každém fenoménu i jinde. K vybavení mnoha fakty, kterými můžete oslňovat přátele v debatách u piva, to je ale více než dost.

Čísla nelžou, ale záleží na interpretaci

Václav Smil na sebe nicméně nechává velké břímě. V publikaci jsou doslova tisíce míst, kde by se mohl dopustit nechtěného omylu nebo překlepu v důležitém čísle. Ne, že by se tak stalo, ale jako čtenář zkrátka musíte věřit, že po faktické stránce je kniha v nejlepším pořádku, protože není v silách běžného smrtelníka každou ze statistik ověřovat. Pro datové nadšence však Smil uvádí na konci knihy kompletní seznam zdrojů.

Kámen úrazu ale může být především v interpretaci. Čísla totiž mají jednu velmi nebezpečnou vlastnost: vyvolávají důvěru. Lidé tak na ně často pohlížejí nekriticky. Samy o sobě obvykle skutečně nelžou, ale to, jak k nim lidé došli, a především, jak si je vyloží, už je podmíněno předsudky a mentálními modely každého z nás.

Je třeba tak mít na paměti, že (ač to není a priori špatně) určité pohledy na věc i předsudky má také Václav Smil. Výsledkem je, že pokud se v některém z jednasedmdesáti témat vyznáte, možná narazíte na momenty, kdy se vám některé Smilovy interpretace čísel nebudou úplně zdát.

„I poměrně spolehlivá – skutečně, dokonce bezchybně přesná – čísla, je třeba vidět v širších kontextech.“

Například v kapitole Rosteme do výšky autor rozebírá výšku lidí v jednotlivých národech světa. Dochází k závěru, že nejvyšší národy jsou takové, kde bylo historicky k dispozici hodně mléka – třeba Nizozemsko, Belgie nebo i Česká republika. Na první pohled logický argument – mléko je nutričně výživné a může proto přispět k vyšší výšce. Smil tak zakončuje kapitolku tvrzením, že nejlepším způsobem, jak zlepšit šance dítěte na vyšší růst, je dohlédnout, aby pilo hodně mléka.

Jenže na další argumenty o tom, co dalšího může k fyzické výšce přispívat, vůbec nepřijde řeč. Čtenář tak může snadno nabýt nekritického dojmu, že více mléka = větší výška. Taková argumentace ale spíš připomíná Pepka námořníka a jeho oblibu ve špenátu jako jediného zdroje větších svalů.

Ne zcela vědecky si autor počíná i o pár stránek dříve, kde například píše, že fyzicky vyšší generální ředitelé působí statisticky ve firmách s většími aktivy. To je možná tak vtipný fakt, s nímž opět můžete ohromit kamarády na pivu, ale informačně zcela zavádějící: neexistuje totiž důvod, proč by výška generálních ředitelů měla souviset s velikostí aktiv firmy.

Jinými slovy (a trochu v akademických termínech) Smil naznačuje kauzalitu, přitom jde o docela náhodnou korelaci. Z podobných, náhodných souvislostí, si dělá legraci třeba web Spurious Correlations, který s trochou číslené magie dokáže najít i souvislost mezi počtem utopených lidí za rok a počtem filmů, v nichž hrál Nicolas Cage.

Paradoxní je, že Smil sám v krátkém závěru knihy (žádné velké sumáře nečekejte) píše, že čísla možná nelžou, ale dává do vzduchu otázku, jakou pravdu vlastně sdělují. „I poměrně spolehlivá – skutečně, dokonce bezchybně přesná – čísla, je třeba vidět v širších kontextech,“ píše autor.

Kniha Čísla nelžou, kterou lze koupit v nakladatelství Kniha Zlín i v dalších obchodech, je tak nakonec skutečně docela přesná analogie k Wikipedii. Na pár stránkách kondenzuje ohromující množství detailů a zajímavostí o světě kolem nás, rychle přeskakuje mezi tématy, ale sem tam nějaký odstavec zavání chybnou interpretací nebo vlastním názorem. Je tak potřeba zůstat během čtení na pozoru a rozlišovat, kdy autor vnáší do věci vlastní názor a kdy naopak ne.

I tak je ale poslední publikace Václava Smila fascinujícím čtením, v níž si najde to své každý zvídavý člověk. Kniha Čísla nelžou je navíc jednou z mála, kterou si může tuzemský čtenář přečíst v rodném jazyce. Emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu totiž publikuje převážně v angličtině a v češtině vyšlo z jeho desítek titulů pouze pár z nich. Například Globální katastrofy a trendy či průvodce pro začátečníky světy Ropy Energií.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.