Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuck-up ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Jan Vlachynský, který z Brna udělal barovou velmoc. V moravské metropoli provozuje šest podniků, dva hotely a jeho turbomošt se stal brněnskou vánoční klasikou. Proč se vyhýbá tuzemským prodejcům bot, proč má u sebe vždy žeton z kasina a co mu pomáhá nakopnout den?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Většinou se mi povede jít do postele okolo jedenácté a vstávám v sedm. Takže osm hodin zvládám. Už pár let si na tom dávám docela záležet, časy, kdy jsem považoval za hrdinství spát málo, jsou dávno pryč.

Jakou aplikaci v telefonu otevíráte ihned po probuzení?
Nejraději bych odpověděl, že žádnou, ale je to zlozvyk a ještě jsem se ho neodnaučil. Takže hned po probuzení otevřu náš pokladní systém, abych se podíval na tržby ze včerejšího večera. Hned potom Basecamp, přes který řešíme první poslední, abych se dočetl, co se tam doopravdy dělo a co kde hoří.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
Základním pracovním nástrojem je pro mě Macbook Pro a kromě již zmíněného Basecampu je to Airtable, do kterého se posledních pár měsíců snažím nacpat všechno možné. Teď jsem v něm stvořil aplikaci pro řízení turbomoštích vánočních trhů a pracuju na našem HR systému, takže to je aktuálně můj nejlepší kámoš. Na e-maily Superhuman, ten mi neskutečně zjednodušil život. I když pořád odpovídám extrémně pozdě, tak s tímhle mě to aspoň tolik netrápí, protože v tom mám pořádek. Na psaní textů Ulysses – úžasně jednoduché rozhraní, ve kterém mě nic neruší. A samozřejmě ChatGPT, bez toho bych se už dneska neobešel.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Většinou je to jednoduché – tričko, sako a džíny. Když jsme začínali, nosil jsem mnohem víc košil a hlavně kravat a vůbec jsem měl větší potřebu formálnosti. Časem mě to ale přešlo. Kravaty jsem škrtl úplně, košile občas nosím, ale víc neformální střihy. Většinou to doplním nějakým více čí méně crazy náhrdelníkem. Těch mám teď už desítky, takže je z čeho vybírat. Co se obuvi týče, jsem spíš mokasínový. A protože mám fakt velkou nohu, v Česku si boty kupovat nemůžu. Takže si vždycky jednou za rok udělám výlet do New Yorku a vyberu nějaké kousky tam. Tenisky mám jen jedny jediné – barevné Air Jordan XXXIII. Ty mě baví hodně, dokonce tak moc, že mi brání si koupit jakékoliv jiné. Už jsem nikdy nenašel podobně hezké.

Pět věcí, které nikdy nesmějí chybět ve vašem batohu?
Remarkable 2, ten si beru všude, kam můžu. Jakákoliv knížka, kterou aktuálně čtu, talisman pro štěstí – žeton z některého z velkých světových kasin, v každém batohu a v každém autě mám jeden napořád. No a pak Macbook Pro a do pětice iPhone 13 mini, ale ten nosím v kapse.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Asi to bude znít obyčejně, ale běh. Snažím se každé ráno vyběhnout a dělá mi to vážně dobře. Ale na rozdíl od toho, co si většina lidí představí pod běháním, já běhám velmi pomalu a velmi krátkou vzdálenost, necelé dva kilometry většinou. Vlastně bych to ani nepovažoval za sportování. Fór je v té pravidelnosti a v tom, že je to něco, co mě vždycky dobře nastartuje den. Pokud jsem si předtím přečetl o nějakých trablech, které mě čekají v práci, tak s tímhle se to vždycky lépe zvládne.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
Z knížek mě v poslední době fakt hodně bavila Žltá kniha budovania značky od Michala Pastiera. Svěží myšlenky, skvěle napsané, inspirativní jak bič. Co se seriálů týče, miluju Boj o moc na HBO.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Na uklidnění cokoliv od slovenského multiinstrumentalisty Maoka. Ten mě dokonce každý den probouzí. Nakopne mě Avicii. Nebo Eminem. Ale když nad tím přemýšlím, je toho vlastně spoustu ze všech možných stylů a směrů.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Kamkoliv s lidmi, které mám rád. Může to být na druhé straně světa nebo půl hodiny jízdy od baráku, to je úplně jedno.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Apple Vision Pro, to by mě bavilo. Nemám ji, protože ještě není k dispozici. Každopádně myslím, že ani pak si to jen tak nekoupím, za ty peníze. Ale kdyby někdo chtěl tip na dárek, tady je.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Nemám garáž, ale můj hlavní přepravní prostředek je Lexus RX330. Šestiválec z roku 2004, co atakuje půlmilionu najetých kilometrů a doufám, že to s ním ještě dlouho vydržím!

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
Samozřejmě k nám do 4pokojů! Pravdou je, že se moc často ven nedostanu a většinu svých stravovacích potřeb si obstarám tam, ale ta kuchyně mě fakt baví. Když jinam, většinou chci vyzkoušet něco, kde jsem ještě nebyl. Takže pokaždé jinam.

Jak jste si vydělal první peníze?
Úplně první bylo roznášení novin, když mi bylo deset. Ale první pořádné peníze jsem si přivezl ze studentské brigády na Aljašce, kde jsme kuchali ryby.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Chtělo by se říct, že právě to kuchání ryb, protože stát po kolena v kopě rybích střev celý den bylo řádně divné. Ale když se nad tím zamyslím pořádně, nejdivnější je možná vždycky ta situace, kdy jdu do nějaké firmy vykládat o tom, jak to děláme. Vždycky mi přijde divné, že to vůbec někoho zajímá, protože mám pocit, že to všichni dělají líp než my a vlastně se z každé takové návštěvy sám obrovsky moc naučím. A ještě za to dostanu zaplaceno.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Bariéry jsou jenom v hlavě, můžeš dělat cokoliv, co si zamaneš. A to, že to není kolem tebe běžné, nic neznamená. To je něco, co si uvědomuju pořád víc a víc. Zároveň mám pocit, že to je jediná rada, kterou by mé mladší já bylo ochotné poslouchat.

Investujete?
Mimo náš byznys velmi minimálně. Nějaké akcie, fondy, ale v tak malém rozsahu, že to moc nestojí za řeč. Vlastně jde o pár tisíc měsíčně. Naštěstí jsem stihl postavit dům a koupit byt ještě v době, kdy to bylo dostupné. Kryptoměny prakticky vůbec, i když máme balík peněz v Solaně ještě z doby, kdy jsme prodávali NFT. Ale teda musím říct, že to byl výrazně větší balík tehdy.

Nejlepší byznysová rada, jakou jste kdy dostal?
Uf, to vůbec neumím říct, moc neposlouchám konkrétní rady. Když se inspiruju, jsou to spíš střípky věcí, co někde vidím, hned si je skládám do toho našeho prostředí a zapomínám, odkud přišly. Takže tady odpověď fakt nemám.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Není to největší fail, ale v té době jsem ho tak vnímal. A dneska se usměju vždycky, když si na něj vzpomenu. Když jsme v roce 2012 otevřeli Bar, který neexistuje, po třech týdnech provozu jsem v noci po směně napsal blog, ve kterém jsem si postěžoval, že hosté nedávají vůbec tak velká dýška, jak bych očekával. Bylo to samozřejmě extrémně arogantní a vůbec úplně mimo, takže když jsem se ráno probudil, čekal na mě celý český internet naštvaný. Ten blog do té doby četlo pár lidí, ale v neděli ráno si ho přečetlo přes 40 tisíc návštěvníků. A většina to výrazně odsoudila. Hned jsem napsal další blog, omluvil se a nakonec to bylo dobře. Díky tomu jsme se totiž dostali „na mapu“ a spousta lidí se zašla podívat, co to je za bar, který má takového kreténa majitele. A ještě dva roky potom začínala prakticky každá nová konverzace slovy. „Tak co dýška, už je dávají?“.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Nedělat věci sám, ale s co nejvíce lidmi. Znovu a znovu si uvědomuju, že jen díky tomu jsme tam, kde jsme. Sám bych nedokázal nic. Zní to logicky, ale mentalita v mém okolí byla tehdy spíš taková, že co si sám neuděláš, to nemáš. Nebo že tě každý okrade. A to, že jsem tomu nikdy neuvěřil, považuju za velmi dobrý krok.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Baví mě Tomáš Čupr, protože je pro mě přesným příkladem toho, že hranice neexistují a můžete dělat cokoliv i z Česka.