Do letenského Cafe Cruz doléhá dopravní hluk z třídy Milady Horákové jen málo, jinak je v argentinské kavárně vesměs klid a prázdno. O to víc v ní nad ránem zní hlas Vratislava Nejedlého, kdysi dávno studenta operního zpěvu. Popíjí kávu, vlasy má sepnuté do módního culíku, lněné šortky, vytažené ponožky Adidas… „Všechno ze mě spadlo. Teď se cítím svobodně,“ říká jednačtyřicetiletý podnikatel. Právě totiž prodal síť škol, kterou 15 let budoval a o kterou málem přišel.

Vratislav Nejedlý měl nakonec dvě značky pražských škol: jednak Královské školy a školky včetně gymnázia, jednak Dino School, kterou koupil od Julia Prügera, majitele miliardové společnosti Amedis, distribuující laboratorní techniku. „Rodičům jsem říkal, že když ke mně dají děti do školky, vrátím jim je po 15 letech s maturitou. A teď jsem odmaturoval i já,“ usmívá se nad cruffinem (pro neznalé kříženec croissantu a muffinu).

Jenže při téhle maturitě mu nebylo, tak jako ostatně několikrát během jeho podnikatelské dráhy, do smíchu – Nejedlý nezastírá, že je svým založením spíš bohém. Také trochu bavič a hrabalovský pábitel. Tedy někdo, kdo rád vypráví a kdo se nechává okouzlit. To je dobrá vlastnost pro navazování kontaktů, špatná při všednodenní byznysové rutině. „Nepohlídal jsem si dobře smlouvy,“ krčí teď rameny.

Výsledkem bylo, že o své školy musel na konci loňského roku tvrdě bojovat. Předtím je totiž vložil do fondu Educa, který založil s tím, že kolem sebe shromáždí podobně smýšlející podnikatele se zájmem o investice do vzdělávání. Jenže když se objevila nabídka od zahraničního investora, že by celou skupinu koupil, strhla se mela a Nejedlý o školy málem přišel. „Na akvizici Dino School jsem si půjčil a ten dluh mě málem zabil, moc nechybělo a věřitelé mi vše sebrali,“ přiznává.

V jeho školách studuje přes tisíc dětí, mají k dispozici bilingvní a projektovou výuku, sází na progresivnější metody, jako je Hejného matematika či prvky montessori přístupu, roční školné vychází na necelých 200 tisíc korun. A v sázce byl – tak trochu – i osud žáků.

Tím, kdo Nejedlému – a především jeho školám – poskytl záchrannou ruku, byl Pavel Rejchrt, spolumajitel developerské skupiny Finep. „Koncept škol se mi líbí, věřím mu. Jako člověk, který něco vybudoval, cítím, že by bylo fajn společnosti také něco vrátit. A kvalitní vzdělávání je věc, která je potřeba,“ říká osmapadesátiletý podnikatel, jehož firma se s Central Group Dušana Kunovského přetahuje o post jedničky ve výstavbě nových bytů.

Pro Nejedlého to bylo svého druhu vysvobození. Už jednou, na začátku své podnikatelské cesty, se dostal do složité ekonomické situace, když přišel o obchodního partnera, a přiznává, že teď mu už docházela síla znovu bojovat: „Dal jsem školám své srdce, čas, energii i zkušenosti. Nešlo nikdy o projekt pro zisk nebo krátkodobou příležitost, mým cílem bylo vytvořit místo, které má vizi a trvalou hodnotu.“

Nejedlý je přesvědčený, že to se mu povedlo: „Vtiskl jsem jim identitu, která přitahovala a stále přitahuje pedagogy i rodiny. Cítí smysl, kvalitu, autenticitu.“ Zároveň se po té poslední anabázi cítil unavený a otrávený, takže dohoda s Pavlem Rejchrtem byla poměrně rychlá: „Pro Královské školy i pro Dino School je tohle nejlepší možný scénář.“

Spolumajitel Finepu připomíná, že do investice šel právě s vizí nabídnout školám stabilitu a prostředky na další rozvoj a investice. Což bylo něco, s čím Nejedlý chronicky zápasil. „Tohle není obor, kam jdu vydělávat. Nemám to zapotřebí, je to giving back. Chci školám pomoct a postupně je posouvat dál. S tím, co mám za sebou, je zároveň dokážu pevně usadit a stabilizovat, aby měli pedagogové i rodiče jistotu, že jdeme správným směrem,“ říká.

Posouvat dál se chce i Nejedlý, začíná se už rozhlížet. Teď, když čerstvě podepsal všechnu dokumentaci a z firmy už se de facto stáhnul, prý ale ještě tráví dost času nicneděláním a na kole.

Coby někdejší závodní cyklista vyráží šlapat do pedálů skoro denně: „Třeba si několikrát vyšlápnu kopec do Bohnic, musím se zase pořádně rozjezdit. A pak si dám stejně někde dole u řeky pivko.“

A byznys? Nejedlý sice nechce říct, kolik peněz si z prodeje škol odnesl, ale přiznává, že určitý finanční polštář díky němu má. Jeden směr, na který hledí, je využití AI ve školství. Věří totiž, že umělá inteligence může učitelům, ale hlavně žákům a jejich rodičům hodně pomoct při vzdělávání. „Nad něčím se zamýšlíme s pár kolegy a investory, uvidíme,“ nechce jít do detailu.

Zároveň ale kouká ještě i jiným směrem: „V Krkonoších jsem před lety koupil takový malý hotýlek, je pronajatý, ale rád bych ho přestavěl. Chybí tam luxusní hotel pro rodiny, kde bude o děti opravdu postaráno. Myslím, že tohle i ta AI mě teď zabaví zase na 15 let.“