V pátek nechodí do školy. Místo toho řada z nich podniká nebo se věnuje svým dalším projektům. Kombinovanou formu výuky Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium zavedla před čtyřmi lety. Letos tak studenti, kteří si páteční „volno“ vyzkoušeli jako první, došli k maturitě. „Vždy říkám, že pokud chcete, aby studenti byli aktivní, musíte jim na to dát také prostor,“ vysvětluje v rozhovoru pro CzechCrunch ředitel školy Radko Sáblík, proč je podle něj páteční samostudium dobrý nápad.

Výsledky svých studentů se Sáblík na začátku června pochlubil na sociální síti X: „6,2 % studentů neuspělo většinou v jednom předmětu, naproti tomu 47,5 % studentů maturovalo s vyznamenáním. Kvůli kombinované výuce a toleranci práce pro firmy, na své živnosti, svém podnikání a svých či školních projektech navíc získali mnoho znalostí a dovedností, které by v klasické výuce získat nemohli. Učit jde i jinak!“

Výsledky podle něj dokazují, že právě tento způsob výuky nesnižuje míru vzdělání u studentů. Spíš naopak. Vycházejí ze školy i s řadou zkušeností a někteří s vlastní firmou. „Ve škole máme coworkingové centrum Next Zone a k tomu inkubátor startupů, to je poměrně unikátní. To nemá snad žádná jiná střední škola v celé Evropě. Založil ho náš absolvent. Sídlí tam už asi dvacet různých firem, které založili studenti,“ říká Sáblík v rozhovoru.

Rodiče přitom na zavedení nového systému reagovali podle Sáblíka různě. „Jedna maminka na třídních schůzkách vykřikovala: ‚Vám to jako přijde normální, že jeden den nebudou chodit do školy?‘ A jeden tatínek to už nevydržel a odpověděl jí, že to není normální, že tahle škola není vůbec normální, a proto sem svou dceru dal,“ směje se ředitel.

Letos poprvé maturovali studenti, kteří 4 roky měli kombinovanou výuku, tedy 4 dny prezenční výuky a 1 den samostudium bez učitelů. A cca 30% studentů bylo v mém Programu pro talentované a aktivní studenty, tedy měli dost vysokou absenci. Výsledek? 6,2% studentů neuspělo většinou…

— Radko Sáblík (@RadkoSablik) June 9, 2025

Jak vás napadlo dát studentům jeden den volna na samostudium?
Když skončil covid a studenti se vrátili, tak mi někteří z nich říkali, že se toho naučili během covidu víc než ve škole. A byla jich minimálně třetina. Prý si nejprve řekli: Super, máme prázdniny. A hráli počítačové hry. Pak je to přestalo bavit, neměli co dělat a nikam nesměli, tak se začali zabývat tím, co je zajímalo. Mnozí díky tomu udělali velké pokroky například v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale i v jiných oborech. Učili se pracovat s videi a podobně.

Když se poté školám ze zákona povolila kombinovaná výuka, tak jsme se rozhodli, že studentům dáme k dispozici jeden den v týdnu, kdy si o tom, co budou dělat, rozhodnou sami. Mohou se učit, mohou chodit do práce. Na začátku jsme to tak nastavili jen v prvních ročnících, takže teď, po čtyřech letech, už v systému čtyřdenního studia jede celá škola. A první studenti s kombinovanou výukou letos odmaturovali.

Vyhovuje tenhle systém všem studentům?
Za celou dobu, co takto vyučujeme, to nevyhovovalo asi osmi studentům. Těm samozřejmě umožňujeme normálně chodit do školy a věnují se jim učitelé. Pár z nich mi říkalo, že se sami nepřinutí se učit.

Když jsme to před čtyřmi roky probírali s rodiči, tak někteří sice protestovali, ale zazněly i hlasy, které říkaly: „Prosím vás, on by to flákal, i kdyby do školy chodil, protože ho to nebaví a nechce to dělat.“ Pak tam jedna maminka na třídních schůzkách vykřikovala: „Vám to jako přijde normální, že jeden den nebudou chodit do školy?“ A jeden tatínek to už nevydržel a odpověděl jí, že to není normální, že tahle škola není vůbec normální, a proto sem svou dceru dal.

Jak to funguje prakticky? Páteční volno je v rámci nějakých předmětů?
Vytipovali jsme šest předmětů, u kterých to dávalo smysl. Část z nich se studenti učí prezenčně ve škole, jednu hodinu z každého z nich pak mají právě v pátek. Je v tom například hodina češtiny, matematiky, dějepisu nebo nějakých odborných předmětů, jako je programování a tak podobně. Učitel jim zadá na pátek doporučení, co si nastudovat. Jestli si to pak projdou opravdu v ten pátek, nebo někdy jindy, je na nich.

Někteří dostudovávají zadané věci jindy a v pátek chodí učit na základní školy v rámci našeho programu Studenti do škol. Nebo pracují pro své vlastní firmy. A pokud je student nadaný na matematiku, tak se v té době více do hloubky věnuje matematice.

Vy dokonce poskytujete jako škola firmám svých studentů zázemí…
Ano. Ve škole máme coworkingové centrum Next Zone a k tomu inkubátor startupů, to je poměrně unikátní. To nemá snad žádná jiná střední škola v celé Evropě. Založil ho náš absolvent. Sídlí tam už asi dvacet různých firem, které založili studenti.

Například Studio 301, které se zaměřuje na vývoj počítačových her a vizualizací, pak je tam firma Vertical production, která se věnuje tvorbě videí, nebo ForestBit, který staví hydroponické skleníky řízené počítačem na střechách domů – jeden byl i na smíchovském nákupním centru. Je tam i skupina studentů, která teď pracuje na novém webu ministerstva školství.

Myslíte si, že je tenhle model pátečního volna aplikovatelný i na jiných školách?
Je fakt, že naše škola je bublina motivovaných studentů, kteří chtějí něco dělat. Jak se říká, že v běžné škole je deset procent aktivních dětí, tak u nás je to výrazně více. Nejsme ale škola pro každého. Jak říkám uchazečům o studium na dni otevřených dveří – pokud potřebujete, aby nad vámi stál někdo s baseballkou, abyste něco dělali, tak nejsme škola pro vás. U nás budete mít velkou volnost, ale také velkou zodpovědnost.

Vždycky říkám, že pokud chcete, aby studenti byli aktivní, musíte jim na to dát také prostor. Pokud je držíte každý den od osmi do pěti ve škole, pak jim nasekáte domácí úkoly a učení na písemky a chcete, aby také sportovali, nebyli tlustí a navazovali vztahy, tak mi řekněte, kdy to mají dělat? My se jim prostor snažíme dát a vyplácí se nám to i v kombinaci s přenesenou zodpovědností.

Vy ale kromě „volného“ pátku poskytujete dětem i svůj vlastní ředitelský program, kdy studenti chodí do školy ještě méně. Jak to vzniklo?
Asi před osmi lety jsme měli studenty, kteří se do hloubky věnovali kybernetické bezpečnosti a během roku do školy moc nechodili. Ale neflákali se – veškerou svou pozornost věnovali tomuhle. A protože byli chytří, tak v pololetí prošli všemi potřebnými komisionálními zkouškami, někdy se spokojili s trojkami, protože odmítali věnovat například češtině více pozornosti, než bylo nutné.

Začal jsem přemýšlet, co s nimi. Jenže individuální vzdělávací plán je komplikovaný jak pro studenty, tak pro učitele, je s tím spojeno hrozně moc papírování. Tak jsem zavedl vlastní program. Do něj může být zapsán student, který pracuje nebo podniká v oboru, jejž studuje. Smažení hranolek se nepočítá. Případně tam máme studenty, kteří vrcholově sportují, nebo jednu slečnu, která dabuje pro Českou televizi. Dále jsou tam studenti, co dělají dobrovolnické činnosti či pracují na velkých projektech. Program má tři podmínky: na studenta se nevztahuje 75 procent docházky, řídí si ji sám. Omluvou pro absenci je činnost, pro kterou je v programu zařazen, například schůzka s klientem nebo výuka na základní škole. A nakonec student musí aktivně a průběžně komunikovat s učiteli.

Kolik studentů tuhle možnost využívá?
V tomhle školním roce je v programu zapsáno 235 studentů ze sedmi set, více než třicet procent. A to tam nejsou všichni, kdo mají nějaký svůj projekt, protože některé aktivity nezasahují tolik do výuky. Ředitelský program běží už osmým rokem a za tu dobu jsme neudělali jedinou čárku administrativy. Studenti jsou pouze zapsaní v seznamu a veškerá komunikace probíhá mezi studentem a učitelem. Pokud se nedomluví, tak jde student na konci pololetí na přezkoušení před komisi, protože měl velkou absenci. Pokud ale vše funguje, jen si splní požadavky v předmětu, které jsou stejné jako pro ty, kdo chodí prezenčně do školy.

To může znít jako studentský sen, nechodit do školy…
Někdo si může říct, že to mají lepší, že se mohou flákat a nechodit do školy. To je ale velký omyl. Je to pro studenty mnohem více práce, pokud si mají k té externí aktivitě ještě vše zařídit, sehnat a splnit sami. Nemají žádné úlevy.

Oceňuje nějak škola studenty, kteří mají své externí aktivity nebo se noří do něčeho více do hloubky?
Nevím, jestli je to ocenění, ale máme studenty, kteří u nás zároveň studují a pak na částečný úvazek i učí nebo pracují. Například naše školní IT oddělení je složené pouze z našich studentů. Vzal jsem klíče od serverovny a hesla k systémům, dal jsem to čtyřem druhákům a jednomu prvákovi, ať se o to starají. Dva z nich jsou reprezentanti Česka na soutěžích v kybernetické bezpečnosti.

A navíc jsme jako škola divní i tím, že z 82 učitelů je 46 našich absolventů ve věku devatenáct až dvacet šest let. A dokonce dva studenti z vyššího ročníku, právě ti ajťáci, učí nižší ročníky. Oni se studenti raději učí nové technologie od někoho, kdo například staví webové stránky, než od padesátníka, který by to měl načtené z knih.

Co na to říká Česká školní inspekce?
Když u nás byla paní inspektorka, vyžádala si od mého zástupce nejvyšší dosažené vzdělání u všech pedagogů. Myslela si, že se spletl, když jí u dvou učitelů ukazoval vysvědčení ze základní školy. (smích)

Česká školní inspekce je u nás ale často. Jsme totiž různým lidem trnem v oku a poměrně často nás někdo anonymně nahlašuje. I proto si dáváme pozor, abychom měli vše naprosto v souladu se zákony a vyhláškami. Takže ano, studenti mohou učit, dokonce bez absolvování pedagogického minima, pokud jsou odborníky z praxe. Možná někdy mívají didaktické nedostatky, ale dokážou jiné studenty nakazit a nadchnout pro obor. Poslední kontrola z inspekce je dokonce chválila.

Jaké máte další plány do budoucna?
Snažíme se například radit ředitelům dalších škol, kteří za mnou chodí a sami chtějí měnit věci. Z toho vznikla Unie škol inovativních. Scházíme se za každou školu jeden ředitel, učitel a student a vymýšlíme, co by bylo možné v těch školách podniknout. Probíhají i různé několikadenní kempy, v rámci kterých jezdí naši studenti na jiné školy a snaží se tam místní studenty inspirovat. Chtěli bychom to posouvat dál, teď se nám ozvaly už i základky, že by měly zájem.

Často jsou i v jiných školách talentovaní studenti a žáci, ale nemají tam prostor. My máme například projekt stavby raket, do kterého jsou zapojeni i dva studenti z gymnázia v Teplicích, protože na jejich škole se tématu nikdo nevěnuje. Další studenti staví model formule, která bude jezdit soutěže do vrchu, a jednou týdně sem za nimi dojíždí i student z Tábora. To jsou věci, které chceme dělat častěji.