Zvenčí září novotou. Dělníci zmizeli. Zato uvnitř se to jimi hemží. Práce na někdejším pražském hotelu InterContinental, který se znovu otevře pod značkou Fairmont, pokračují. A byť to zatím na otevíračku nevypadá, v horních patrech už kompletují pokoje. CzechCruch měl možnost si je prohlédnout. Hotovo by každopádně mělo být do konce roku.

Interiéry hotelu se vracejí do měřítka a proporcí, které měly při svém dokončení na počátku sedmdesátých let. Neplatí to ale tak docela pro pokoje. Část z nich se přizpůsobila době a také větším požadavkům na komfort.

Na místo původních koupelen, které stály hned v zádveří místnosti, je tak v některých pokojích nově malá, ale prostorná šatna. Ta je od zbytku místnosti oddělená designovou prosklenou stěnou, kterou na míru vyrobila společnost Lasvit.

Koupelna vznikla z poloviny vedlejšího pokoje, druhou polovinu tvoří koupelna pokoje vedlejšího. Je vskutku prostorná. V uzavřeném sprchovém koutě je i lavice k sezení, místnosti ale vévodí vana. Ti, kteří budou mít koupelnu orientovanou směrem do ulice, budou mít jedinečný výhled do Pařížské ulice přímo z ní.

Foto: TaK Architects

Vzorový pokoj budoucího hotelu Fairmont

Pokoje chystaného hotelu Fairmont jsou původním interiérem inspirované. Pracovala na nich londýnská agentura Richmond, kterou si vybral Fairmont ve spolupráci s architektem Markem Tichým z TaK Architects, který má na starosti celou rekonstrukci. „Zatímco ubytovací podlaží jsou už ve fázi kompletování interiérů, v částech veřejných prostor a provozního zázemí jsou stále ještě prováděny hrubé stavební činnosti, zejména sanace nosných konstrukcí,“ popisuje Tichý.

Pokojů, kam už se montuje nábytek, je přes polovinu. Reálné obrysy získává také bar v nejvyšším patře, odkud je fenomenální výhled na Pražský hrad z jiného úhlu, než je obvyklé. Jinak je ale hotel pořád převážně staveniště. V suterénech a v přízemí se betonuje, dělají se tu vyzdívky, montují se hlavní rozvody objektových instalací. „Postupně se i tady zavírají všechny fasády, aby byly plochy co nejdřív připraveny k nástupu interiérových dodávek,“ líčí Tichý.

Jednoduché to na stavbě na konci Pařížské ulice rozhodně není. Při pracích se objevují nejrůznější neduhy, což je ve většině případů slabé slovo. Pracovníci tu narážejí na chybějící nosné konstrukce, celý dům se také nakláněl dopředu. Překvapení by podle architekta vydala na poměrně dlouhý seznam.

„Za všechna by to byly letité defekty železobetonových konstrukcí, mnohdy v havarijním stavu, což vyžadovalo sanace a mnohdy náhrady. Fatálně nevyhovující byly fasády z pohledu tepelné ochrany budov, které bylo třeba komplexně přepracovat a současně zachovat jejich původní vzhled, jsou to také neuvěřitelně špatné vlastnosti podloží, které komplikují postup zakládání nových částí stavby, aktuálně třeba výstavbu sousední rezidence nebo tunelu na náplavku,“ vyjmenovává Tichý.

Kromě více než tří stovek pokojů, vzniká v někdejším InterContinentalu také pět restaurací s obrovským gastrotechnickým zázemím a také velká kongresová zóna s multifunkčním sálem pro víc než pět set hostů. Zázemím se pro ně bude moci stát řada menších jednacích a konferenčních místností, které ale budou moci fungovat i samostatně.

Podle architekta se každopádně mimo vlastní stavbu velmi intenzivně pracuje také v restaurátorských a sklářských dílnách. Kromě skleněných příček sem připravuje šéfdesignér Lasvitu Maxim Velčovský skleněné sochy, které mají dotvořit původní kompozici dřevěných soch Miroslava Hejného známých pod názvem Začarovaný les. Dochovala se jen jeho část.

Foto: TaK Architects

+5

Jak už říkal architekt Tichý pro CzechCrunch dříve, devadesát procent toho, co bylo v hotelu cenné se postupně rozkradlo a rozprodalo. Ateliér tak jednotlivé umělecké kusy zevnitř domu sháněl i po aukčních síních. To se týkalo i Začarovaného lesa.

Další umělecké kusy dodá studio Bejvl Design, konkrétně renovuje lustry, které evokují trsy květů z dílny skláře a výtvarníka Reného Roubíčka, pozlacená svítidla od Huga Demartiniho nebo skleněné vlisy od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Ateliér Vitraj restauruje devět původních vitráží od Jiřího Jíry. Ty mají bezmála deset metrů čtverečních. Vrátí se do hotelové restaurace, kde byly i před lety, když šlo ještě o restauraci Primátor. Na to naváže dvanáctimetrové skleněné stínidlo nad barem.

„Restaurátorsky obnovené prvky a celky doplňuje vrstva nová. Ta vychází z podrobné znalosti původní architektury a koncepce výtvarné dynamiky, která ji rozvíjí. V intencích původní strategie je založena na kombinaci tří základních materiálů – betonu, skla a dřeva – prezentovaných v současných formách,“ popisuje Tichý. Společná je podle něj také metoda tvorby založená na těsné spolupráci s řadou výtvarníků a designérů.

Kromě toho se naplno rozběhly také práce na konverzi okolí hotelu. Zatímco směrem do Pařížské vzniká náměstí, směrem k řece to je privátní hotelová zahrada a bazén budoucího wellness, které by mělo fungovat jako klub. Kromě toho tu ale bude také veřejná část se zeleným prostranstvím – a především také s průchodem pod rušnou ulicí směrem na náplavku Dvořákova nábřeží.

„Celý projekt má kromě rozměru architektonického i urbanistický, městotvorný přesah. V součtu se jedná o jednu z největších zakázek pozemního stavitelství za posledních mnoho desetiletí,“ dodává Tichý, jehož ateliér se v posledních letech věnoval také rekonstrukci objektu Elektrických podniků v pražských Holešovicích. Za ni získal celou řadu cen.